Kouzlo

Na druhý den ráno se Čtyřka vydala na snídani. Andy celou dobu zívala,
protože nebyla zvyklá takhle brzy vstávat a vrhala znechucenými pohledy
po Michaelovi, kterého popadla zamračená nálada. S nikým nemluvil, ba ani
nepozdravil a teď se ládoval palačinkami…

Když již byli po snídani, přišel za nimi Harry, teď již profesor Potter,
a rozdal jim rozvrhy.
„Jak na to koukám, první je OPČM a potom lektvary…“ řekl Damian.
„No super,“ pronesla Samuela nepříliš nadšeně, „nejdřív strejda, potom
táta…“
Michael se usmál.
„To nebude tak hrozné!“
„Že ne? Jak je znám, nenechají mě na pokoji! A moc se nesměj, protože vás
taky ne!“

Zvedla se a se slovy: „Počkám na vás venku,“ odcházela, když ji shodil
vysoký chlapec. Byl ze Zmijozelu!
„Dávej bacha, nemehlo!“ utrhla se na něj a postavila se. Kluk byl o celou
hlavu větší než ona a teď se na ni svrchu díval.
„Říkala si něco, prťě!“ pozvedl obočí.
„Jo! Řekla jsem, ať dáváš pozor na cestu,“ zvedla bojovně hlavu a kluk se
pohrdlivě usmál.
„Jsi horkokrevná jako tvůj otec… On měl štěstí, že porazil Voldemorta,
ale Dark je teď silnější, takže ať nedoplatíš na svou prostořekost!“
„Kdo vlastně jsi?“
Samuela o krok ustoupila a dala ruce v bok a pomalu si ho prohlížela.
Chlapec byl opálený a hnědé, dlouhé vlasy mu padaly s ležérností do očí.
Měl je hnědé, chladné a ještě chladnější úsměv.

Chlapec se chystal k odpovědi, když k Samuele dorazili její přátelé.
Zmijozelák pozvedl obočí
„Panebože! Weasleyovi… Samozřejmě zrzaví… Neuvěřitelně podobní svým
rodičům… Takoví krvezrádci…“ znechuceně zavrtěl hlavou a jeho pohled padl
na Damiana.
„Malfoy? A v Nebelvíru… Co tomu řekne tvůj otec? Zradili jste, vy
Malfoyovi. Nemáte už žádnou hrdost, když se paktujete s někým jako…tihle!“
Samuela ho sežehla pohledem a pak řekla: „Ještě ses nepředstavil,
jelimánku!“
Kluk se zasmál a pak se přehnaně uklonil.
„Jsem Paolo Aurtur Green, potomek ctihodné rodiny Greenů a Polluxových,
který…“
„Jo, jo! Díky za představení! Ostatní svoje kecy si strč za klobouk. My
víme své o ctihodné rodině Greenů!“
„Takhle o mé rodině nemluv!“ zavrčel Paolo.
„Tak buď zticha a nenavážej se do té naší!“ zprahla ho Andy a spolu se
Samuelou ho obešly a odcházely pryč.
Damian ještě stačil zaslechnout, jak si Paolo mumlá: „Tohle ti Dark
nedaruje!“

Damian dohnal Sam.
„Sami, dávej si na něj pozor! Určitě ti něco bude chtít udělat!“
„Nebo se, když je tu táta, k ničemu se neodhodlá!“ zasmála se Sam, ale
nezdála se tím jistá.

Neřekla svým přátelům, jak utekla od Darka a ani sama o tom nic nevěděla.
Rozhodla se však, že se co nejdřív podívá do knihovny. Tam jistě něco
bude.

Před učebnou Obrany již stálo několik studentů a jakmile zazvonilo,
objevil se i profesor.
„Do třídy!“ zavelel.
Děti se posadily do předních lavic a tak si od ostatních zasloužily
trochu rozčarované pohledy.
„Od dob pádu Lorda Voldemorta a nástupu jeho pokračovatele Darka se bere
obrana proti černé magii velice vážně. To, co vás zde budu učit se ještě
před 11 lety učilo až v třetím ročníku. Očekávám, že budete dávat pozor a
starat se, slečno Waliseová, o nauku a ne o šminky! Nemyslíte si, že jste
na to poněkud mladá?“ profesor pozvedl obočí a pak pokračoval dál.
„Jako první se nejdřív naučíme odzbrojovací kouzlo, štíty a Patrona. To
vše musíme zvládnout do měsíce. Nějaké otázky? Ne? To je skvělé!“ pronesl
s ironií v hlase.
„Rozdělte se do dvojic a ještě dřív, než začneme. Kdo mi řekne, jak
nazýváme odzbrojovací kouzlo?“
Ticho. Profesor protočil oči. Pak několik lidí zvedlo ruku.
„Ano, slečno…?“
„Finniganová. Kouzlo je Expelliarmus.“
„Ano, správně. Pět bodů pro Nebelvír. Teď se postavte naproti sobě ve
vytvořených dvojicích. názorně si kouzlo ukážeme! Slečno Potterová, pane
Malfoyi, mohu vás poprosit?“

Ačkoli se Severus Snape během války velmi změnil, dokonce se spřátelil s
Harry Potterem, ta rozená rivalita tu přesto byla…

Damian a Samuela stáli přímo před sebou. Oba měli v tváři soustředěný
výraz a čekali na pokyn k boji. Tohle kouzlo už jim otcové vysvětlovali.
A ne nadarmo. Harry Potter si tak dvakrát zachránil život před
Voldemortem.
„Můžete začít!“ ozval se chladný hlas profesora, ale oni se přesto
nehnuli. Náhle sebou Damian cukl, a Samuela zareagovala.
„Expelliarmus!“
Hůlka vypadla Damianovi z ruky a odkutálela se Samuela k nohám. Třída na
ni zírala.
„Slečno Potterová, jste v pořádku?“ optal se jí profesor.
„Ano, je mi dobře,“ řekla Sam a vzápětí ucítila, jak jí něco vlažného
stéká po bradě. Krev.
Zatočila se jí hlava a kdyby ji byl Damian nezachytil, skončila by na
zemi.

„Ach, moje hlava!“
Samuela se posadila, držíce se za spánky.
„Tak jste se probrala! Proboha děvče! Jste tu podruhé během týdne!“
Madam Pomfreyová vykoukla zpoza závěsů.
„Co se stalo?“
„No co by? Omdlela jste. Zkoušela jste to kouzlo poprvé a vydala jste
příliš magie. To se odrazilo na vašem těle.
„Jak dlouho tu jsem?“
„Jen dvě hodiny. Byl tu za vámi váš otec a přátelé. Teď vypijte toto a
můžete jít na kolej!“ vtiskla jí do ruky lahvičku s hnědou kapalinou a
odešla do kabinetu.