Uběhl již měsíc od oné události. Samuela si zvykla na občasné výpadky své
síly, ale snažila se je překonat. Společně s Damianem, Andreou a také
Michaelem, chodili do knihovny, kde vypracovávali úkoly. Jejich čtyřka
byla jedna z těch prospěchářů. Samuela zvládala přes některé výpadky
obranu, Damian exceloval v lektvarech, které je učil Harry. Michael se
rád staral s Hagridem o zvířata a Andy si zamilovala bylinkářství…

„Andy, nevíš díky které rostlině vydržíš déle než dvacet minut v ohni?“
ptal se zrovna své sestřenice Damian.
„Déle než dvacet minut… to by měla být Igniska vlečná, nebo Pepřínek,
proč se ptáš?“
„Protože profesor nám zadal pětipalcový úkol na téma: Ohňové rostliny,
copak to nevíš?“
„Á, ty myslíš ten úkol, co měl být hotový před týdnem? Ten už mám. Můžeš
tam ještě dopsat Mechovku ohňovou, ta se vyskytuje u sopek,“ usmála se
Andy a dál se věnovala úkolu z přeměňování. Jejich učitelka byla přísná,
ale spravedlivá.
Damian se usmál na Sam, která hleděla z okna a opakovala si štítové
kouzlo. Profesor Snape jim řekl, že od příště se již budou učit patrony,
ale Samuela se po štítovém kouzlo neustále cítila unavená.

„Soustředit se na pohyb, vydat minimum energie na kouzlo. Švihnout a:
Protego!“ opakovala si neustále poučku, kterou jí říkal Severus. Při
posledním pokusu o kouzlo, se na ni málem zřítil opěrný sloup. Její štít
dosáhl ohromných rozměrů a ona sebou opět málem sekla.
„Takhle by to nešlo!“ pomyslela si a vstala.
„Kam jdeš?“ ozval se okamžitě Damian.
„Za taťkou, třeba mi pomůže se cvičením,“ odpověděla mu.
Damian jen pokýval hlavou a vrátil se ke svému úkolu.

Co nejtišeji běžela po chodbě hradu, přímo ke kabinetu Harryho Pottera.
„Tati?“
Zaklepala a vstoupila. Její otec seděl za stolem a opravoval práce
třetích ročníků, jakmile ale spatřil svou dceru, vyskočil na nohy.
„Ahoj, dcero moje!“ usmál se. „Co potřebuješ?“
„Víš, potřebuji pomoct. Už jsi to určitě slyšel, ale při obraně se mi
vymyká moc. Pak se mi točí hlava, nebo je mi špatně. Potřebuji trénovat.
jenže nevím kde. Neznáš nějakou místnost, kde bych mohla cvičit?“
Harry se usmál. Věděl, že za ním jeho dcera přijde a také věděl, co udělá.
„Víš, dám ti něco, co se ti bude jistě hodit. Je to po mém otci,
kmotrovi, zrádci a vlkodlakovi. Ano, po Remusovi. Je to Pobertův plánek.
Stačí na něj poklepat hůlkou a říct: „Slavnostně přísahám, že jsem
připraven ke každé špatnosti. Zobrazí se ti tak plánek Bradavic. jsem si
jist, že se ti bude hodit. najdi si komnatu Nejvyšší potřeby. Je na
mapce!“
S tím ji vyprovodil překvapenou Sam ke dveřím, políbil ji na obě tváře a
řekl: „Jo, mám tě pozdravovat od mamky!“

Sam neodolala a okamžitě běžela do sedmého patra.
„Potřebuji komnatu, kde se dají bezpečně cvičit kouzla,“ opakovala si.
Za chvíli se před ní objevily velké, kamenné dveře. Sam je otevřela
místnost jí vyrazila dech.
Vypadala jako pokoj pro blázny, jen tam stála navíc jedna police s
lektvary. Zřejmě na posilnění.
„Páni,“ vydechla konsternovaně.
Postavila se doprostřed místnosti.
„Potřebuji, aby na mě někdo posílal kouzla,“ pomyslela si, a vzápětí se
několik metrů před ní objevila figurína s napodobeninou hůlky.
„Zpočátku chci, aby vysílala jednoduché odzbrojovací kouzlo, na můj
pokyn.“
Zavřela oči a usilovně myslela na své přání. V tu chvíli z figuríny vyšlo
zářivé světlo.

„To mělo být ono?“ zamračila se Sam a hned to vyzkoušela.
„TEĎ!“ křikla a z „hůlky“ figuríny vyrazilo zaklínadlo.
Sebrala všechny síly a zaměřila se na jedinou myšlenku.
„Protego!“ zakřičela a kolem ní se vytvořila ohromná růžová bublina.
Vzápětí do štítu narazilo odzbrojovací kouzlo a Sam upadla na zem. z nosu
ji opět tekla krev.
„Krucinál,“ zaklela a otřela si ji hřbetem ruky. Vydrápala se do stoje a
zkusila to znovu.

Pokusila se vydat jen minimum síly a to jen tak, aby pohltilo kouzlo.
Tentokrát tu místo bubliny byla jakási vypouklá zeď, přes které se kletba
sice nedostala, ale i tak ji dostala do kolen.

„To snad není možné! Tak primitivní kouzlo a ono mě vyčerpává,“ vztekala
se, když už po několikátém pokusu se ji nic nevedlo. Nyní seděla v křesle
a držela pohár s lektvarem.
„Tak na moje zdraví. Budu doufat, že to není prošlý!“

Po dodání nového dílu síly, se opět postavila proti panákovi.

„Jen počkej! Já ti to natřu! TEĎ!“ křikla a opět vytvořila mohutný štít.
Náhle jí projela vlna čehosi, co nedokázala popsat a ucítila kolem sebe
chladný vítr. Hůlka jí upadla a Sam se zvedla několik stop nad zemí s
rozpaženýma rukama.
Vznášela se několik stop nad zemí a před ní byla ohromná stěna, která
byla tvořena jen z průzračně modrého vzduchu. Odzbrojovací kouzlo do ní
narazilo… ale neprošlo. Dívka vykřikla, posunula se o pár stop dál.
Vzápětí ji opustily síly a ona padla v mdlobách na zem.
Poslední myšlenka, než se skácela z té výšky dolů bylo: „Co se to ksakru
se mnou děje?“