Smrtijedi byly v přesile, pomalu obkličovaly mladou dvojici, která jen těžko zvládala odrážet příval kouzel. Mladá čarodějka kouzlila ty nejsilnější obrané čáry, hůlka se jí v ruce míhala tak rychle, že skoro nebyla vidět a vlasy jí stály na hlavě, nabité zbytkovou magií, jako statickou elektřinou. Její společník se horečně snažil odstranit zábrany proti přemisťování. Tvář plnou pih měl staženou vyčerpáním. Přes fantastickou obranu bylo jasné, že nemůžou vydržet moc dlouho. Dívka se rychle vyčerpávala a několika kouzlům se vyhnula jen díky štěstí. To ji však záhy opustilo a rudý paprsek pronikl její obranou. Hůlka jí vyletěla z ruky a kouzlo s ní mrštilo o zem. Napůl omráčená se snažila vstát, čekaje ránu z milosti. Její společník zaznamenal co se stalo a všiml si i zeleného paprsku, který někdo vypálil na bezvládné tělo. Zdálo se mu, že letí neskutečně pomalu. Před očima mu proběhl celý život a věděl že má na vybranou. Buď se vrhne do paprsku a vlastním tělem zachrání dívku kterou miluje, nebo se přemístí pryč. Srdce mu radilo aby skočil, ale strach mu to nedovolil. Nedokázal se pohnout…a ona zemřela. Po tváři mu stekla jediná slza, upustil hůlku do vlhké trávy a tichým „Puf“ se přemístil pryč. „Hermiono né!!!“ „Harry!!! Harry!!!“ otevřel oči a spatřil rozesmátého Rona který s ním cloumal. „Něco se ti zdálo Harry, jsou Vánoce, pojď máš tu dárky.“ Byl v Doupěti, v pokoji svého nejlepšího kamaráda, celém polepeném plakáty Kudlejských Kanonýrů. Za oknem sněžilo a všude tam, kam jen oko dohlédlo, bylo bílo. Potřásl hlavou, vyhnal z ní vzpomínku na ošklivý sen, a začal rozbalovat dárky, co měl u nohou své postele. Od Rona dostal knihu Na koštěti kolem světa od světoznámého hráče famfrpálu Grigorije Sakašvily. Sám mu dal kouzelnou kouli, obsahující vizuální záznam nejslavnějších famfrpálových zápasů. V dárku od Weasleyových našel huňatý svetr a spoustu domácích karamel. Kmotr mu dal…počkat? Vždyť ten je přeci mrtvý!? Sírius přece zemřel? Vypadalo to, jako by Sírius padal celou věčnost – jeho tělo opsalo elegantní křivku, když po zádech klesal k roztřepenému závoji, visícímu z kamenného oblouku. Harry ve vyzáblém s kdysi pohledném obličeji svého kmotra spatřil výraz, v němž se mísil strach s překvapením. Pak Sirius propadl prastarým obloukem a zmizel za závojem, jenž se na okamžik rozechvěl jako v prudkém větru a pak znovu zůstal nehybně viset. Harry potřásl hlavou a vyhnal z hlavy tu vizi najednou mu to přišlo jako hloupost, samozřejmě že Sírius žije, vždyť s ním včera přeci mluvil. „Co to se mnou sakra je?“ proběhlo mu hlavou a jako ve snách rozbalil zbytek svých dárků. Ani pořádně nezaregistroval, co vlastně dostal, naházel to na postel a zamyšleně se vydal na snídani. Sešel po schodech do krásně vyzdobené kuchyně a posadil se k jídelnímu stolu, který se prohýbal pod hromadou cukroví. Z rádia se linuly koledy v podání kouzelné Štefi Braunové a paní Weasleyová si polohlasně zpívala, zatímco dělala vánoční oběd. Na sobě měla novou zástěru, co jí dal pod stromeček. „Veselé Vánoce paní Weasleyová.“ „Veselé Vánoce drahoušku, určitě máš hlad, dáš si topinky? Nebo jenom cukroví?“ zeptala se a postavila před něj hrnek s horkým kakaem.“ „Myslím že mi bude stačit to cukroví,“ zasmál se Harry. „Sírius poslal sovu že se zdrží, dorazí až odpoledne.“ „To je škoda, už se na něj těším,“ řekl a začal se věnovat snídani. Zrovna se poctivě cpal, když mu najednou někdo zezadu zakryl oči. Ginny, okamžitě věděl že je to ona. Netušil jestli jí poznal podle jejích jemných dlaní, nebo sladkého dechu, který ho lechtal v zátylku, ale byl si jist, že je to ona. „Kdo je to?“ zeptala se nezvykle hlubokým hlasem. Harry se zasmál. „Co za to, když uhodnu?“ „Pusu.“ „Tak to musí být Ron.“ Ginny ho celého poprskala, neschopná zadržet nával smíchu. Sundal si dívčiny ruce z očí, přitáhl ji k sobě a jemně svou lásku políbil. Jakmile se ale jeho rty dotkly těch jejích, tak se mu zatmělo před očima. Ocitl se v tmavé vlhké kopce. Mladý muž s modrýma očima a blonďatými vlasy, svírající hůlku, ve kterém poznal Draca Malfoje se mrazivě smál. Ozvěna smích vracela a vytvářela ďábelskou symfonii. Před ním ležela na zemi mladá dívka zlomená bolestí. Oříškově hnědé oči byly propadlé hluboko do očních důlků, polovinu rudých vlasů vytrhaných a všechny nehty vylámané do krve. Na sobě měla cáry oblečení, jen sporadicky zakrývající pohublé a popálené tělo. Malfoj vztekle kopl do ležící postavy. „Tak co kočičko, pořád si ještě chceš hrát, co?“ zeptal se ledově. „Ne, pane prosím, už ne…udělám cokoli,“ vypravila dívka těžce skrz opuchlé rty. Harry ten hlas znal byla to Ginny! Ta dívka byla Ginny Weasleyová! Draco si olízl rty. „Moc rád bych si znova užil tu tvou těsnou prdelku, ale tentokrát jsem tě slíbil několika přátelům. Crable, Goile, je vaše.“ „Prosím ne, to ne, prosím…“ šeptala zoufale. Obě jeho gorily okamžitě vstoupily. On vyšel z místnosti, usmíval se a když se vzdaloval tak poslouchal její slábnoucí křik. První, co uviděl když se probral, byly Ginniny hnědé oči, rozšířené strachem. Stále ještě seděl na lavici a křečovitě ji objímal. Paní Weasleyová už v místnosti nebyla. „Ha-Hary, co se stalo?“ zeptala se mírně panickým hlasem. „Nnic … jenom …já… musím na vzduch.“ Zvedl se a šel na zahradu. Neudělal ještě ani deset kroků, když za ním Ginny vykřikla zoufalým hlasem. „Harry stůj.“ Otočil se a nechápavě se na ní podíval. Ginny se zvedla a zamířila k němu, dávaje do chůze všechen svůj půvab. „Nikam nechoď, prosím.“ „Proč?“ zeptal se zmateně. Místo odpovědi ho políbila. Tentokrát neupadl do žádného snu, ale její polibek ho elektrizoval. Pevně objal její útlou postavu. Jejich jazyky se vzájemně propletly v jakémsi podivném tanci. Harryho ruce se rozběhly po jejím těle. Zachvěla se a přitiskla k němu ještě pevněji. Chtěl, aby tahle chvíle nikdy, neskončila, aby takhle mohli stát věčně. „Ehm, ehm.“ ozvalo se tiché zakašlání. Odskočil od Ginny jako opařený, rozhlédl se a spatřil svého kmotra, stojícího uprostřed místnosti ještě špinavého od sazí. Potutelně se usmíval. „Siriusi, myslel jsem že přijedeš až odpoledne!“ vykřikl radostně. „Ahoj děcka, stihnul jsem to dřív, doufám že jsem vás nevyrušil od ničeho důležitého?“ Ginny zrudla až ke kořínkům vlasů, přes to dokázala pohotově odpovědět. „Ani ne, Harry a já jsme si jen povídali, že?“ Harry jen prostě kývl a snažil se nedívat Siriusovi do obličeje, až moc připomínal kočku, co právě sežrala kanárka. „Taky jsem si rád takhle povídal. No nic já nebudu rušit,“ zasmál se Sírius a odešel z kuchyně. Harry věnoval Ginny poslední rychlý polibek a odešel za svým kmotrem.