Kapitola 7) Konečně Albion
„Důvod návštěvy ve Velké Británii?" zeptal se mudlovský imigrační úředník.
„Turistika," ujistil ho Harry.
Když se úředník ujistil o návštěvníkově solventnosti, popřál mu příjemný
pobyt.
*
Přede dveřmi letiště Harryho zadržel bystrozor, shodou okolností to byl
zrovna Pošuk Moody, zatím ještě s oběma očima vlastníma.
Pošuk Moody mávnul hůlkou a oba se náhle octli v pološeru nevábné
místnosti.
„O téhle místnosti nemá nikdo na celém letišti ani páru, pokud nepočítám
bystrozory," ujistil Harryho Pošuk. „Vaše jméno, pane…" zeptal se Harryho
a ukázal odznak bystrozora.
„Tohle najdu v každé třetí krabici s ovesnými vločkami," konstatoval
Harry. „Nemáte nějakou věrohodnější legitimaci?!"
Pošuk mu ukázal legitimaci s magickou fotografií, která ukazovala hrozivé
grimasy.
„Harvey Joseph Potter," připustil Harry a ukázal bystrozorovi svůj
americký cestovní pas. „A vy račte být?!"
„Alastor Moody, bystrozor. Jaký je váš důvod k návštěvě Británie?" zeptal
se už dost podrážděně Pošuk.
„Turistika," zopakoval Harry.
„Opravdu je vaším důvodem turistika?!"
„Ano, vždyť kvůli tomu tu vystoupili tři čtvrtiny pasažérů letadla. Jen
tak čtvrtina je tu za obchodem…"
„Ale vy jste mezi nimi jediný čaroděj!" obvinil ho Moody.
„A to je trestné?!" zeptal se Harry.
„To ne, ale…" Moodymu se Harry nějak nezdál.
„Jestli to ale není trestné, z jakého důvodu mne tu zadržujete?!"
nenechal Harry bystrozora domluvit. „Pokud vím, turistika je stále ještě
povolená. Přiletěl jsem sem porozhlédnout se tu, možná udělat také nějaké
nákupy."
„Mhmmm," Pošuk tak nějak zavrčel. „Doufám, že se tu nechystáte zapojit do
našich současných obtíží…"
„Myslíte toho čaroděje, co si říká lord Voldemort?" zeptal se Harry.
„Když chtěl podnikat u náš, ministr kouzel Gambino mu vzkázal, že nemá na
území Spojených Států co pohledávat."
„Ale Gambino prý teď sedí v base…" řekl Moody.
„Ano, za účast na 'čištění' peněz své mafiánské rodiny se dostal do
Quedee, ale toto jeho obvinění nic nemění na tom, že rozhodnutí
amerického Ministerstva Kouzel s Voldemortem nijak nespolupracovat a
nedovolit mu ani vstup na území Spojených Států je nadále platné…"
„Vy nemáte možnost kontrolovat celé vaše území, abyste mu tam zabránili
přicestovat!" odporoval bystrozor. „Ze strany vašeho Ministerstva je to
jen proklamace."
„To je docela dobře možné…" připustil Harry. „Nevím přesně, o co vám jde,
ale…"
„Jde mi o to, aby se z vás nestal další spolupracovník tohoto zločince
ani jeho eventuální další oběť!" řekl Moody.
„Pokud on nechá na pokoji mne, nebudu obtěžovat já jeho," slíbil Harry.
Vzhledem k tomu, že se ho za necelé dva měsíce pokusí Voldemort zabít
jako ročního kojence, nebude ho Pošuk ani nikdy později moci obvinit, že
mu Harry lhal. „Přidávat se k někomu, kdo se prohlašuje za lorda, za
šlechtice, je pro mne jako pro občana Spojených Států Amerických zcela
nepřijatelné…"
„Hmmm, dobrá," připustil bystrozor. „Budete namítat, když si vás teď
ještě trochu prověřím Čidlem Tajností?"
„Namítat budu!" odvětil Harry. „Bude to mít nějaký vliv na to, co hodláte
dělat?!"
„Můžete s tím nesouhlasit, můžete s tím polemizovat, ale to je asi tak
všechno, co s tím můžete…" zabručel Moody a začal okolo Harryho projíždět
známou zprohýbanou zlatavou anténou.
„Máte poměrně dost peněz," konstatoval bystrozor, když objevil ukrytý
měšec.
„Netušil jsem, že v britském čarodějném světě zvítězili komunisté, takže
se bohatství stalo nelegálním," odpověděl nakvašeně.
„To sice ne, ale mnoho bohatých, zvláště čistokrevných rodin s
Voldemortem spolupracuje," ani Moodymu, zdá se, nedělalo tak velké potíže
vyslovit Raddleovu přezdívku.
„Dobře," řekl bystrozor konečně. První, ten méně chráněný měšec s penězi
zřejmě zafungoval podle očekávání, jako návnada dost spolehlivě. „Kde se
chcete ubytovat?"
„Prozatím jsem plánoval ten hostinec na Příčné ulici, jak jen se to
jmenuje?" odpověděl Harry.
“Děravý kotlík," napověděl Pošuk. „Vy ale máte i na lepší ubytování,"
namítnul.
„A to znamená, že musím rozhazovat peníze plnými hrstmi, když náhodou
nějaké mám?!" kontroval Harry protiotázkou.
„Dobrá…“ Moody nebyl viditelně spokojený, ale snad se to poddá. „Za
chvíli mi končí směna, takže až mě vystřídají, Přemístím se tam s vámi.“
Pošukova slova zněla skoro výhrůžně, ale Harry věděl, že se nesmí ani
nechat zastrašit, ani prozradit. Moody by mu možná pomohl, ale nejprve by
mu musel uvěřit a to bylo nepříliš pravděpodobné. Navíc, použití Obraceče
času bylo určitě nelegální a nebyl si jist, jak to Pošuk nebo třeba i
Brumbál přijmou.
Do místnosti se přemístil další čaroděj. Harry i Pošuk se k němu okamžitě
otočili. Byl to Rufus Brousek. Harry ho viděl o patnáct let později a teď
mu ve skutečnosti nepřipadal mladší.
„Frank mi říkal, že tu někoho týráš?“ obvinil Moodyho. „Kdo račte být?!“
obrátil se na Harryho.
„Harvey Potter,“ odpověděl Harry, vyškubnul Pošukovi svůj pas a podal ho
Brouskovi.
„Mohl bych vidět nějaký váš doklad o čarodějném vzdělání?!“ zeptal se
Brousek.
Harry mu podal své výsledky OVCE.
„Docela slušné, podívej!“ ukázal vysvědčení Moodymu. „Toho bysme mohli
vzít i k nám, s takovými výsledy.“
„Jsem občan Spojených Států Amerických!“ zdůraznil Harry.
„To by nutně nemusel být až takový problém…“ řekl Brousek. „Nortman by
nám ho možná dovolil zaměstnat i tak.“
Alexander Nortman byl nástupce Nicolo Luigi Gambineho na postu Ministra
Kouzel USA. Byl známý tím, že se hrdě hlásil k tomu, že jeho předkové
Boston College of Magics and Esoteric Studies založili a před tím
působili na Bradavicích, vždy v Nebelvíru nebo Havraspáru. Harry hodlal
jeho jméno sice použít jako fiktivního zákazníka na starožitnosti po
Godrikovi Nebevírovi a Roweně z Havraspáru, ale v téhle chvíli bude
bezpečnější držet pysk.
„Jaké jsou vaše plány tady v Británii, pane Pottere?“ zeptal se Brousek.
„Nejdřív se ubytuju v Děravém kotlíku, pak se uvidí. Rád bych se tu
podíval po nějakých starožitnostech…“ Harry hovořil víceméně popravdě,
ale tak, aby moc neprozradil.
„Já se tam s ním Přemístím, Rufusi,“ ozval se konečně Pošuk.
„Dobře, ale jestli nemáš nic konkrétního, z čeho bys ho mohl obvinit, tak
ho radši nech na pokoji, co?!“ Brousek byl zřejmě v nadřízeném postavení.
Už bez řečí vzal Moody Harryho za ruce a přemístil se s ním na dvorek za
Prasklý kotlík.
„Tak možná nashledanou,“ řekl Harry a podal Modymu ruku.
Ten mu sice rukou potřásl, ale mračil se stále…
*
V zšeřelé recepci Děravého kotlíku se Harryho ujal starý Tom.
„Dobrý večer pane, doufám, že se vám bude u nás v Prasklém Kotlíku líbit,
já jsem Tom,“ řekl s jemně vrzavou úklonou.
„Těší mne, já jsem Harvey,“ odpověděl Harry a podal Tomovi ruku.
Hostinský se zadíval téměř vyděšeně a podobně na Harryho pohlížela i
většina hostů v lokále.
„To nejde, pane, já jsem tu výčepní, vy jste tu host,“ vysvětloval
Harrymu panující stavovské rozdíly. „Všichni mne tu oslovují Tome a já je
pane…“
„Aha, dobře,“ kývnul hlavou Harry. „Promiňte Tome, já jsem z Ameriky.
Harvey Potter.“
„Dobře pane Pottere,“ Tom byl konečně spokojen. „Na jak dlouho si budete
přát pokoj?“
„Zaplatím zatím rovnou na čtrnáct dnů dopředu, pak uvidím,“ Harry
vytáhnul měšec.
„Dobře, to bude pět galeonů, snídaně je v ceně. Budete chtít pokoj s
výhledem na Příčnou ulici nebo do mudlovské ulice?“
„Na Příčnou, raději do vyššího patra.“
*
Tom se sice netvářil tak úplně spokojeně, že host nemá žádná zavazadla,
která by mohl vyvléct do schodů, ale neříkal nic.
Když si byl Harry jistý, že je nikdo nemůže slyšet, obrátil se na
hostinského:
„Tome, potřeboval bych nějaké malé, nejlépe živé a ne moc drahé ptáky na
krmení pro hada. kde bych tady nějaké sehnal?“
„Jestli by vyhovovala holoubata, pojďte se mnou mrknout se na půdu,“
navrhnul Tom, otevřel Harryho pokoj a podal mu klíč. Harry si odložil
svůj tlumok na židli a zamknul pokoj.
Na Tomův udivený výraz v obličeji dodal: „Zkušenosti z New Orleans. Co
není přibité, to vám tam ukradnou!“
*
Stoupal pak za Tomovými vrzajícími koleny až ke dveřím na půdu, u kterých
trůnil mohutný kocour s jediným okem a spoustou jizev.
„To je starý Butch*, půda je jeho hájemství. Když ho pohladíte a nebudete
dělat prudké pohyby, ta vám neublíží…“ Tom se tvářil podobně, jako Hagrid.
(*butcher – řezník – Poznámka autora – pokud vám ten kocour připomíná
Silvera Stařenky Oggové, je to opravdu on – v mnohovesmíru je jen málo
tak dobře vyhraněných postav zvířat…)
Podrbal obludného kocoura za ušima, za což si získal náznak šrámu po
jedné pacce. Pak mu kocour obemknul ruku a sledoval ho svým jediným okem
s nepříjemně zvažujícím pohledem. Harry neměl odvahu s rukou pohnout.
„Mrrrouk!“ prohlásil pak kocour a nastavil hřbet k podrbání.
*
Z půdy si Harry odnášel tři opeřená holoubata a povědomost o několika
dalších hnízdech holubů a také o nepříjemném hnízdě běhnic za třetím
trámem.
Vybalil z očarovaného měšce mladého Quetzalcoatla a položil ho do starého
kočičího pelíšku, který dostal od Toma. Na kočku rozměrů Butche už musel
být trochu malý, ale stočené mládě Opeřeného Hada se tam zatím vešlo.
„Enervate!“ ukázal hůlkou na uspaného Quetzalcoatla.
„To je dosst, žess mě vzbudil!“ konstatoval Opeřený Had. „Mášš něco k
jídlu?!“
Harry mu předhodil holoubě, které mládě ihned sluplo.
„Ješště!“ přikázal.
Harry pohodil i zbylá holoubata, takže se za chvíli nacpaný Quetzalcoatl
stočil v pelíšku.
„Fajn!“ řekl mu Harry. „Jak ti mám říkat?“
„Matka mi dala jméno Xiphixaotalpa,“ protáhnul Opeřený Had.
„Promiň, to je hrozzně dlouhé, nesstačilo by Xi-Xao?“ zeptal se Harry.
„Mě můžeš říkat Harvey.“
„Harvey, Xi-Xao, kam vy lidé pořád sspěcháte?!“ Quetzalcoatl se tvářil
nespokojeně. „Ale budižž…“ s tím usnul.
*
Harryho dostihla pásmová únava z letu přes několik časových pásem, takže
usnul chvíli po Xi-Xaovi.
Když ho Tom ťukáním a posléze i bušením na dveře upozornil, že jestli
chce večeři, má poslední možnost, zjistil Harry, že nejprve bude muset
odstranit následky nakrmení Opeřeného Hada a uklidit jeho dost páchnoucí
výkaly.
„Buď tu hodný, Xi-Xao, jesstli to půjde, přinessu dalšší holoubata,“
dodal na odchodu do jídelny Děravého kotlíku.
*
Ráno Harry vytáhnul oba Colty, rozebral je a jemně naolejoval jednotlivé
součástky. Pak dal obě pistole opět dohromady a prázdné je zasunul do
podpažních holsterů. Navlékl si dlouhý kabát a chvíli před zrcadlem
cvičil rychlé tasení ‘nasucho‘. Pak obě zbraně nabil municí se stříbrnými
střelami, kromě plných zásobníků dal i po náboji do komory a do
opaskových pouzder přidal všechny čtyři rezervní zásobníky, nabité rovněž
stříbrnou municí.
Tajnější z obou utajených měšců vrátil zase do košile a doplnil utajovací
kouzla.
Na dosah levé ruky připnul i postříbřenou dýku. Pak navlékl postarší
odřené sako se záplatami na loktech, jaké je v Anglii možné občas vidět u
výletníků.
Po snídani si nechal od Toma otevřít průchod na Příčnou ulici, kde zašel
do Gringottovic banky.
„Pane…“ oslovil ho strážný skřet u dveří. „Kdybyste mne laskavě
následoval!“
Skřet ho poměrně nekompromisně doprovodil do místnosti s řadou drobných
trezorků ve zdi.
„Sem si prosím odložte ty pistole!“ řekl Harrymu a podal mu klíček.
Když Harry odemkl trezor a položil tam oba Colty, obkroužil ho skřet
Čidlem tajností.
„Ještě ty zásobníky a dýku!“ přikázal skřet.
Když mu Harry vyhověl, kývnul strážce hlavou ke dveřím.
„Pane…?“ řekl s odmlkou.
„Potter, Harvey Potter, přál bych si tu založit novou schránku.“
„Následujte mne, pane Pottere!“ řekl mu tedy strážný. „Mimochodem, víte,
že ten váš utajený měšec s penězi nese Stopovací kouzlo? Takové, jaké
používají bystrozorové. Máte s nimi něco společného?“
„Jednomu bystrozorovi se na letišti nezdálo, že by měli Američané
přilétat jako turisté…“
„Alastor ‘Pošuk‘ Moody!“ odhadnul skřet. „Jestli máte zájem, můžeme vám
ty označené peníze vyměnit. Ty, které si tu uložíte, na sebe samy brzo
přestanou upozorňovat…“
„Asi budu potřebovat nový měšec,“ dodal Harry.
„Ty dostanete na Příčné po třech galenech leckde,“ odtušil strážný.
Po krátkém pohovoru se skřetím úředníkem a projížďce smrti v Gringottovic
vozících byl Harry uživatelem trezoru číslo 99684.
*
Po návštěvě u Gringottových prošel Harry několik starožitnictví na Příčné
i trochu pochybné obchody na Obrtlé. Ani u Borgin and Burkes nebylo nic
zajímavého, tím méně něco od Godrika Nebelvíra nebo od Roweny z
Havraspáru…
*
Druhý den nechal měšec poznačený Stopovacím kouzlem ve svém pokoji a
vyrazil znovu projít Obrtlou ulici. Po chvíli, když procházel před krámem
s provazy od oběšenců, ucítil, jak se někdo pokouší vyhmátnout jeho
neutajený měšec kouzlem…
„Protego – Accio Fur!“ zakouzlil a přitáhnul si amatérského zlodějíčka k
sobě kouzlem.
„A hele, Dungu, ty mi jdeš zrovna do rány…“