Colin Creevey byl nešťastný a naštvaný. To on byl přece celé roky dvorním
bradavickým fotografem. Dokonce i někteří zmijozelští si od něho rádi
nechali pořídit snímek. Jenže teď si Malfoy vydyndal na svém zazobaném
tatínkovi digitální foťák, s kterým se stará Colinova zrcadlovka nemůže
měřit.

„Nevěš hlavu, Coline. Však on mu dlouho fungovat nevydrží," utěšovala ho
Hermiona a potutelně se přitom usmívala.

Draco byl zmatený a vzteklý. S tím foťákem jsou jenom potíže. Nejdřív si
zajistit pravidelný přísun nových baterií, protože v téhle pitomé škole
pochopitelně nejdou nabíjet. Pak se je naučit vyměňovat. Musel dokonce...
jaká potupa... přijmout pomoc té šmejdky Grangerové, protože jeho
čistokrevní spolužáci se v mudlovské technice vyznali zhruba stejně jako
on. A teď zase tohle...

Už dávno uplynula půlnoc, ale Draco pořád seděl na vrcholku Astronomické
věže a pokoušel se fotit noční panorama Bradavic. Ano, pokoušel, to je to
správné slovo. Snímky mu ve většině případů ukazovaly jen jeho obličej.
Soustředěný, rozespalý, nervozní, překvapený...
„To jsem z toho jelen," povzdechl si nakonec Draco a šel spát.

„Coline, vytáhni foťák a běž k jezeru," pobídla Hermiona svého mladšího
spolužáka.
„Ale proč?" nechápal dotyčný.
„Zmijozelští si naplánovali společné focení a myslím, že Malfoy jim
nedokáže vyhovět. Jen běž!"

Colin sice pořád nechápal, ale odběhl a za chvíli už šťastně cvakal jeden
snímek za druhým. Zato Draco byl naprosto zoufalý...

Hermiona byla zvědavá, kdy to tomu namyšlenci dojde... Stačilo přece při
vyměňování baterek začarovat čočku, aby se občas (vlastně docela často)
otočila o 180 stupňů...