Kolem bradavického hradu se začala rozprostírat sametově černá tma. Okna hradu zářily příjemným teplým světlem a vrhaly na školní pozemky dlouhé nažloutlé stíny. Draco stepoval před kabinetem profesorky McGonagallové a čekal, až dorazí Potter. Nervózně chodil ze strany na stranu, netušil, co jim profesorka přichystá. Ale nejvíc ho znervózňovalo, co se stane, až se objeví Harry. Umiňoval si, že nesmí být tak slabý, jako už nějakou tu dobu pokaždé, když ho potká, nesmí se koukat na jeho krásný zadek, nesmí pozorovat jeho ústa, nesmí chtít vědět, jak chutnají, prostě nesmí, nesmí, nesmí nic, co se jen okrajem týká Pottera. Tohoto dne se s ním potkával téměř všude. Nejdřív ta vydařená hádka při snídani, poté ho několikrát potkal na chodbě, nečekaně se viděli na obědě, odpoledne jako by mu Harry lezl schválně do cesty. A ještě teď si budou společně odpykávat trest. Pokaždé, když nebelvírského chytače zahlédl, rozlil se mu podbřiškem šimravý pocit, nohy ho přestávaly poslouchat a oči jakbysmet. Chvílemi mu to připadalo, jakoby Pottera vyhledával podvědomě on sám; tuto myšlenku však ihned zavrhl, neboť neměl jediný důvod Harryho hledat a chtít se na něj byť jen podívat. Draca začaly bolet nohy (také aby ne, ušel přede dveřmi profesorky přeměňování pěknou řádku kilometrů), opřel se tedy o zeď. Zaposlouchal se do ticha, které panovalo většině částí hradu. Kdyby čekal před kabinetem u Snapea, ve sklepení, mohl by zaslechnout občasné skápnutí vody, která se v prodrala mezi kameny ve zdi a stékala na podlahu. Tady však bylo absolutní ticho. Neslyšel nic než svůj vlastní dech. Zamrazilo ho z toho v zádech. Rozhlédl se po chodbě z jedné strany na druhou. Pořád nikdo. Draco neměl strach, nebál se stát sám uprostřed hradu zahaleného ve tmě… „Baf!“ „Uááááá!“ Prudce se otočil. Ano, Draco strach vůbec neměl. Třásl se jen od hlavy k patě jako králík a snažil se uklidnit. „Protivo! Ty idiote jeden!“ vybuchl, když za sebou uviděl ve vzduchu viset malého mužíčka s poťouchlým výrazem, který se div nezadusil smíchy. „Malfoy se bojí! Malfoy se bojí!“ začalo strašidlo vřískat na celý hrad a smálo se přitom jako pominuté. „Málem si pustil do kalhot!“ „Protivo, drž HUBU!“ štěkl Draco. Tohohle malého pišišvora nesnášel již od prvního ročníku, co o něm Protiva psal na tabuli neslušná slova a celá nebelvírská kolej si je pak s potěšením přečetla. Jakou práci mu tenkrát dalo udržet chladnou tvář! Přeci jen, v jedenácti letech je docela silné kafe poslouchat od několika desítek žáků, že je pitomec a kdoví co ještě. Protiva ztichl, zlověstně na Draca mrknul, podrbal se na nose a spustil znovu. „Malfoy je srab! Srab Malfoy se bojí!“ Draco se chystal Protivovi jednu ubalit (těžko říct, jestli by mu to bylo k něčemu platné, duchové se moc dobře nefackují…), právě když dorazila profesorka a jí v patách Harry slavný Potter. „Protivo, dej si odchod,“ poručila rázně a duch poslušně jako pejsek s úsměvem od ucha k uchu odletěl. „Koukám, že jsme tedy všichni…“ řekla, když si všimla Malfoye stojícího u zdi. „Takže pánové. Nejsem opravdu vůbec nadšená z toho, že budete mít trest společně. Nebudu riskovat nechávat vás o samotě spolu. Nemám na to nervy. Takže, dnes budete opravovat testy…“ vykládala, zatímco odemykala dveře a vpustila je k sobě do kabinetu. „Mám jich tu pěknou kupku a budu ráda, když mi pomůžete.“ Mávla hůlkou a na stole se objevily dvě hromady popsaných pergamenů. Profesorka pokynula oběma studentům aby si sedli na židle a pustili se do opravování. Sama se usadila do pohodlného ušáku a vytáhla poměrně tlustou bichli s názvem: Romány o zvěromázích. Draco protočil panenky a podíval se na Harryho. Ten bezeslova zasedl ke stoli, hrábl po prvním pergamenu a dal se do opravování. Správné výsledky kontroloval podle řešení, které leželo hned vedle. Draco si přisedl k němu. Zhluboka se nadechl a dal se též do plnění úkolu. Pracovali několik desítek minut, z čehož Draco dobrou třetinu strávil pozorováním Harryho dokonalých tvarů v obličeji, kochal se jeho soustředěným výrazem a obdivoval jeho ústa, která Harry párkrát nevědomky skousl. Po minutě zírání se vždy opět sklonil ke své práci a vynadal si, nicméně za pár minutek Harryho sledoval znovu. Težko říct, jestli si Potter všiml, že ho někdo pozoruje, občas se však nervózně ošil. Za dané situace bylo poměrně jasné, že Harry bude mít úkol splněn o hodně dříve než Draco. Odhodil unaveně brk, srovnal opravené testy do kupky a zvedl se k odchodu. Prošel kolem Draca ale pak se zastavil a vrátil se k němu. Dracovi se začaly třást ruce, zrychlil se mu tep a naskočila mu husí kůže. Když se k němu Harry sklonil a zašeptal mu do ucha: „Z testu máš za 3, Malfoyi. Zlepšuješ se…“ pousmál se, těžko říct, zda to myslel vážně nebo ne. Než se Malfoy stačil vzpamatovat, byl už Harry pryč. Draco zvedl zmateně hlavu a podíval se, co dělá profesorka, jestli Pottera viděla odcházet. Zjistil, že neviděla. Profesorka McGonagallová totiž v křesle tiše, pravidelně oddechovala. Usnula již před dvěma hodinami.