'God only knows what you do with yourself You sleep all the day and you're wasting away You beg for your food And you lie like a dog You steal all your moves and you drink the last drop' . ~Howling Bells - Low Happening~ ***** Rychlé kroky otřásaly nočním tichem liduprázdné ulice na okraji Londýna. Nenápadná, obyčejná, s pár zaparkovanými auty a rozsvícenými okny starých cihlových domků. Klapot bot se zanedlouho ztratil tak rychle, jako se objevil. Být tu nějaký svědek, zřejmě by se snažil sám sebe přesvědčit, že se mu to jen zdálo a že je asi přetažený. A to by měl ještě štěstí, že byla tma jako v ranci, protože jinak by viděl, jak se přímo před jeho zrakem rychle rozšiřuje mezera mezi dvěma domky, vejde do ní nějaká postava, a ulička zase zmizí. Asi by ho odvezli do blázince. Mudlové si nikdy nebyli schopni připustit, že kouzla existují, proto před nimi všichni kouzelníci svůj svět úzkostlivě tají. Nechtějí zapříčinit další případy zblázněných lidí, jakože už jich zapříčinili dost. Jenže jeden mladý kouzelník dnes nepobral moc velkou dávku opatrnosti. Svými kroky stačil probudit snad půlku ulice a její obyvatelé se mohli stát právě těmi svědky něčeho nadpřirozeného. Pro ně není scvrkávání budov zrovna běžnou záležitostí, proto je v kouzelnickém zákoně na ochranu mudlů právě odstavec umožňující vstup do utajených prostor z veřejných míst jen v noci a v nejvyšší tichosti. Draca Malfoye to ale teď očividně nezajímalo. ~°~ Draco Malfoy byl v kouzelnickém celkem známý; v důsledku toho, že měl za otce smrtijeda, byl proslulý docela nechvalně. Všichni jím opovrhovali a zároveň ho respektovali, i když důvodem byl zřejmě strach. Syn Smrtijeda, jež měl své křeslo na ministerstvu předem zaplacené, nechutně bohatý, s vlivnými známými... Navíc s chováním chladného elegána, který vždy dostane to, co chce. A jeden z úhlavních nepřátel Harryho Pottera. Jako kdyby už to chudáček Potter neměl dost těžké, ještě mu jeho složitý život ztrpčuje nějaký zlý Malfoy. Zlo kontra dobro. Proč lidé vidí všechno černobíle? Jenom štěstí, že už vypadl z té zpropadené školy. Cítil se víc volný, i když o něm v Denním věštci psali lži skoro denně a musel se skrývat před otcem. Nikdo netušil, že se rozhodně nehodlá stát přírustkem do 'rodiny' smrtijedů, jak se od mladého pana Malfoye očekává. Že jeho veřejné chování je jen maska. Trhl hlavou, aby zaplašil nepříjemné myšlenky, a prošel úzkou štěrbinou mezi domy. Ani si nemusel rozsvěcovat hůlku, tuhle cestu dokonale znal a prošel by tu i poslepu. Koneckonců byl tu už tolikrát... A pokaždé se stejným důvodem. Ježibabin puchýř byl jakousi obdobou Děravého kotle, avšak ne tak moderní. Draco nechápal, proč lidé dávají kouzelnickým podnikům takováhle směšná jména. Připomnělo mu to Brumbálovu zálibu v infantilních heslech pro vstup do jeho pracovny. Zase Bradavice... Proč na ně musím pořád myslet? ~°~ Přes nepříliš rozlehlý dvorek obehnaný vysokými kamennými zdmi došel ke dveřím s malou červenou lucerničkou u vchodu, ignoroval nápis "Klepejte" nad kovovým klepadlem, vzal za studenou kroucenou kliku a otevřel vrzající dveře. "Ááá, pan Malfoy, račte vstoupit!" uvítala ho příšerným ječícím hlasem lebka s dlouhými šedými zcuchanými kadeřemi, za něž byla pověšena na jednom z četných věšáků v malé předsíni. Draco jen něco naštvaně sykl a jedním rychlým naučeným pohybem otevřel masivní dveře, kterými vstoupil do obrovské místnosti. Z dlouhých starých stolů s jeho příchodem vzhédlo několik hlav, zvědavých, kdo přišel, a když zjistily, čí návštěva je dnes poctí svou přítomností, otráveně se vrátily zpět ke svým džbánkům s obsahem, který nebylo radno zkoumat. Draco už byl zvyklý, ale přijít sem někdo nový, asi by se přinejmenším divil. Stěny místnosti byly obloženy ztrouchnivělým dřevem, na němž byly zapíchané kůže nepodobné těm lidským, další ječící lebky - pravděpodobně sestřičky té v předsíni, stoly zřejmě už pět set let nikdo neutíral, a to nejpodivnější na téhle hospodě byli nepochybně její hosté. Jako kdyby se tu zastavil čas někdy ve středověku. Tohle všechno bylo sice děsivé, ale zapomenout tu na svět pomocí alkoholu a dalších tekutin bylo více než jednoduché. A taky vás to nestálo víc než pár stříbrných srpců - což byl také jeden z důvodů, proč sem Draco chodil. Poté, co se přímo doslova vysmekl otci z rukou, když ho chtěl vzít s sebou na jeden ze sjezdů těch páprdů v černých kápích, jak jim s oblibou přezdíval, služebníků Temného pána, nestačil si sbalit víc než pár stovek galeonů z šuplíku, což není moc velká suma na přežití v drahém Londýně. Chodil přespávat do téhle špíny, opíjel se tu, a to všechno kvůli tomu, že je na dobré straně! Sakra. Prošel přes místnost, ztěžka dosedl na vysokou dřevěnou židli k baru a objednal si své obvyklé pití - whisky smíchané s kapkou Lektvaru zapomnění. Nebyl to úplně legální drink, ale pomohl vám alespoň na chvíli zapomenout na pár předešlých hodin. A navíc do Ježibabina puchýře už dávno žádné kontroly či inspekce nechodily. Zhluboka si přihnul z široké sklenice a zoufale vzdychnul. Nesnášel se za to, ale nedokázal bez toho žít. Byl sám, bez peněz, bez domova, a to jenom proto, že se rozhodl nejít ve šlépějích svého otce, nebýt na straně Pána zla, nebýt na straně, na které prostě nechtěl být! Bouchl sevřenou pěstí do barového stolu a poté si promnul čelo. Jsem vážně zoufalec. ~°~ Cítil, jak si vedle něj někdo sedá, ale ani se nepodíval, o koho se jedná. Ten dotyčný si poručil sklenku brandy. Hned, jak svou objednávku vyslovil, zřejmě na sobě ucítil něčí pohled. Pohlédl tedy do tváře svého nalevo sedícího souseda a jejich pohledy se střetli. "Pottere?" vydechl překvapeným tónem Draco a šokovaně vytřeštil oči. "Co ty tu děláš, Malfoyi?" odpověděl otázkou stejně šokovaný Potter. Harry Potter. Tak tohle by mě nenapadlo ani v tom nejdivočejším snu. Že ho potkám v tom nejzapadlejším pajzlu v Londýně. "Piju, jak vidíš," obrátil zrak zpět ke své whisky a snažil se nedat najevo, jak moc ho tohle setkání rozhodilo. "Nečekal jsem tě tu." "Já tebe taky ne. Myslel jsem, že se někde připravuješ na ten rozhodující souboj s Voldemortem, nebo tak," odpověděl Draco, k Harryho překvapení celkem normálním konverzačním tónem. "Já... Jo, já vím, že to jednou přijde, ale... Jsem zbabělec. Všichni ode mě očekávají, že ho porazím, zničím, že očistím svět od zla. Já... nevím, jestli na to mám sílu," vypadlo z Harryho, který si v zápětí přihnul své brandy. Draco byl překvapen otevřeností svého dlouholetého rivala, ale nedal na sobě nic znát. "Buď v klidu, Pottere, já jsem taky zbabělec. Ožírám se tu nějakým utrejchem, skrývám se před světem a ještě nemám prachy ani střechu nad hlavou," ušklíbl se neidentifikovatelným úsměvem a nevědomky kreslil prstem po své orosené sklenici. Neuvěřitelné, že tu s ním sedím, pomyslel si. ~°~ Draco luskl prsty a požádal otylého a také značně se motajícího hostinského o lahev "toho, co má pan Potter", a když mu ji obsluha s hlasitým třesknutím o stůl přinesla, zeptal se Harryho, jestli si nedá. Harry pokrčil rameny. "Pottere, myslím, že bychom tuhle ironickou náhodu měli zapít, nemyslíš? Z toho mýho sajrajtu se mi zvedá žaludek." Přihrál Harrymu čistou skleničku. No, čistou, alespoň z ní nikdo předtím nepil, pomyslel si. "Na tvoje vítězství!" ťukl si s Harrym a oba do sebe rychlým záklonem hlavy vpravili jantarovou tekutinu. Harry mlčel. "No tak, Pottere, řekni něco, mlčíš tu jak leklá ryba," zlehka strčil do ramene svého soka. "Proč mi přeješ vítězství?" pohlédl do šedých očí před ním. "Protože jsem na tvý straně," podíval se do těch brčálově zelených. "Co? Ty jsi..." "Proč myslíš, že dřepím v týhle zaplivaný díře a skrývám se před normálníma lidma?" "Jen... Jenom mě to překvapilo, to je všechno." "Já sám sebe taky pořád překvapuju. Třeba tím, že se bavím s Potterem u baru a chlastám s ním brandy," rozesmál se tiše Draco a Harry se také nemohl nepousmát. On je jiný... Vážně jiný. Už není tak nafrněný, nemyslí si o sobě, že je spása světa. Je tak... lidský? "Ehm, Malfoyi? Nešlehnul sis něco?" "No, kromě toho, že se mírně motám, se mnou nic není. Proč?" otázal se zvědavě Harryho. "No že jsi na mě ještě za celou tu dobu, co tu sedíme, nepoužil ani jednu z tvý objemný zásoby nadávek." Draco se znovu rozesmál a Harryho lehce zamrazilo. Jeho hlas zněl příjemně bez arogantního podtónu. "No ale je fakt, že mi to chybělo." "Nerad to přiznávám, ale mně taky." ~°~ Nastalé ticho vyplňovaly jen útržky rozhovorů ostatních hostů a cinkání nádobí. Bylo to zvláštní... Neviděl se s Malfoyem jen dva měsíce přes prázdniny a tolik se toho změnilo. "Jsi jiný, než jsi býval," prolomil Harry ledy otázkou, nad kterou právě hloubal. Draco si odhrnul světlé vlasy z čela a povzdychl si. "Nejsem tak dokonalý, jak jsem si vždycky myslel." Pff, dokonalý... Smysl pro humor teda neztratil. "Tys byl vždycky dokonalý? Promiň, ale toho jsem si za těch sedm let ještě nestačil všimnout..." "Hm, asi ti dali málo dioptrií, Pottere." "I kdybych měl brejle jako Trelawneyová, pořád viděl bych toho sobeckýho fracka, co si myslí, že mu patří celej vesmír!" Sakra, on tě pozval na skleničku a ty se tu rozčiluješ... "Pottere, myslím, že teď je víc než očividné, kdo je tu arogantní." On má pravdu... Malfoy má pravdu... Zlý sen. "Myslím, že už půjdu," odsunul Harry svou židli od baru tak rázně, až se na něj podívalo několik lidí, a hodil na plochu stolu jeden galeon. "Měj se, Malfoyi." A odešel. Poražen. Zklamaný sám sebou. Draco Malfoy se nezměnil. Je to pořád stejný parchant, akorát teď nemá nic. 'A ty máš, Harry?' ozval se pochybovačný hlásek v jeho hlavě. 'Jo, mám přátele...' 'Kteří klidně Harýska nechají po večerech chodit pít?' 'Dobře. Mám aspoň střechu nad hlavou.' 'Div, že ti na tu hlavu ještě nespadla.' 'Mám... mám peníze.' 'Jo, to je asi tak všechno, co máš. To je fakt. Jediná věc, kterou máš navíc oproti Malfoyovi.' A ten zatracený hlas měl pravdu. Jako Malfoy. To je... To je vážně v prdeli. *****