Hermiona tiše zaklela. Už víc jak hodinu se brodila spolu s Fredem, Georgem, Kingsleym a Dracem bažinami. Zakopla a nebýt Draca, který ji pohotově zachytil, poroučela by se do té páchnoucí břečky. Děkovně se na něj usmála dřív, než ho Fred hrubě odstrčil stranou. „Drž se od ní dál,“ zavrčel na Draca, který jen tak tak udržel rovnováhu. „Frede!“ „To je dobrý, Hermiono. Chápu, že mě nesnáší po tom, co ti můj otec udělal,“ pokusil se Draco uklidnit situaci. „Co jí udělal?“ zeptal se podezřívavě George. „Oni to nevědí?“ nedokázal Draco skrýt překvapení. „Co nevíme?“ „Ne, neví.Ron s Harry se zapomněli zmínit a já na potkání nevykládám o tom, jaký byl tvůj otec mizera,“ poznamenala Mia kousavě. „Promiň.“ „To nic.“ „Co nevíme?“ zopakoval George otázku. „Když v červenci zemřeli mí rodiče, vedl Smrtijedy Lucius. Měl zabít i mě, ale radši si mě nechal na hraní. Po třech měsících mě našel Severus a zachránil mi život.“ „Na hraní?“ Hermiona začínala být naštvaná. „Oslepil mě, mučil, několikrát znásilnil, potřebuješ další podrobnosti?“ vyjela na něj. „Ne. Promiň já…“ „Když jsem s Dracem schopná spolupracovat já, tak vám by to nemělo dělat žádné potíže.“ „No…Můžem se pokusit ho neproklít,“ připustil Fred ve snaze navodit opět přátelskou atmosféru. „To by bylo fajn, ale ještě lepší by bylo pokračovat. Nevím jak vy, ale já si nemyslím, že stát po kolena v páchnoucím bahně je nejlepší místo na rozhovor,“ ozval se Draco a nečekaje na odpověď, vyrazil dál. + + + Katie Bellová si povzdechla a nepříliš nadšeně se začala drápat do kopce. Už víc jak dvě hodiny pročesávali tenhle mizerný pustý ostrov a nenarazili na nic zvláštního. A jako by to nestačilo, vyšel na ni do dvojice zrovna Snape. Navíc se ukázalo, že ač trénovaná střelkyně famfrpálového družstva, na Snapeovu fyzičku prostě nemá. Přelézali jednu skálu za druhou. Párkrát se na těch šutrech beznadějně zasekla. Jako právě teď. Byla sotva půl metru pod vrcholem a úplně v koncích. Na hořejší hranu nedosáhla a ač se snažila sebevíc, žádný jiný úchyt nenacházela. „Sakra!“ zaklela tiše. „Problém?“ ozval se ze shora Snapeův chladný hlas. „Ne, pane.“ „To vidím,“ poznamenal. Klekl si na jedno koleno a sklonil se přes okraj. Napřáhl ke Katie ruku. Ta se jí po krátkém zaváhání chopila a Severus ji vytáhl k sobě nahoru. „Díky.“ „Vemte to tudy,“ máchl rukou Severus a sám vyrazil na opačnou stranu. Katie opatrně obešla skalní výstupek. Otevřel se jí pohled do úzkého údolí. Na jeho dně uviděla do kruhu poskládané kameny. Svítilo na nich něco bílého. Popošla blíž a s hrůzou si uvědomila, že se jedná o kosti. Lidské kosti. Z nejbližšího kamene ji prázdnými očními důlky pozorovala vybělená lebka bez spodní čelisti. Ta se válela opodál v trávě. „Profesore!“ + + + „Asi jsme to našli,“ poznamenal celkem zbytečně Fred. Stáli před polozchátralou branou malého hřbitůvku hluboko v lesích mezi bažinami. Ačkoli ještě nebylo poledne, díky hustým korunám stromů zde bylo ponuré šero. „Fajn. Hledáme hrobku bez nápisu, měl by na ní být zobrazen anděl,“ připomněla jim Hermiona a sama se vydala mezi hroby. Hřbitov nebyl velký, ale prohledat ho nebylo vůbec snadné. Desítky let ho nikdo neudržoval. Mezi hroby rostly stromy, jejichž semena sem zavál vítr. Některé mohli mít i pět metrů. Kde nebyly stromy, tam rostla vysoká tráva nebo trnité keře ostružin. „Tady,“ ozval se George. „Mohl bys být konkrétnější?“ zavrčela Hermiona, jejíž zorné pole zahrnovalo několik náhrobků a jinak jen hustá spleť větví. „Asi desátý hrob vlevo od zvonice,“ ozval se hlas znovu. Když Hermiona dorazila, měli už kluci odhrnutu mramorovou desku kryjící vstup do hrobky. Hermioně se naskytl nepříliš příjemný pohled na čtveřici zetlelých rakví, z nichž trčeli kosti a úzké schodiště, směřující kamsi do temnoty. Vše korunovaly husté závoje pavučin, které visely ze stropu a ze stěn jako nějaké pochmurné tapiserie. „Proč si, probůh, nemohl vybrat nějaké normální místo,“ zasténala tiše Mia. „Děsivé místo za tebe udělá polovinu práce. Proč myslíš, že Severus učí zásadně ve sklepení? Děsivé místo, děsivý vyučující…. Pozornost se udržuje sama,“ vysvětlil Draco. Zatímco mluvil, sebral opodál ležící větev a strhl s ní nejhorší závoje pavučin. „Nějaký dobrovolník?“ otočil se k ostatním. „Půjdu první,“ ozval se Kingsley. Ani jemu se ten vstup moc nelíbil, ale koneckonců, on byl vycvičený bystrozor a ne student s rychlokurzem obrany. I když kvalitním rychlokurzem. + + + „Ten chlap je vážně divnej,“ poznamenal Lee Jordan, když si prohlédl pohřebiště, nebo obětiště. „Měl byste vědět, že místa jako tahle z nějakého důvodu přitahují magii. Kouzlit tu je podstatně snazší, než na jiných místech. Využít jejich potenciál a usnadnit si tak práci je jen logické,“ vysvětlil mu Severus, zatímco se rozhlížel kolem. „Co přesně hledáme?“ zeptal se Justin Finch-Fletchley. „Nějaký výkyv magie,“ odpověděl Severus. „Cože?“ „Jak vidím, výuka obrany byla ještě ubožejší, než jsem si myslel,“ poznamenal kousavě Snape. „Prvního trochu schopnýho profesora vyrazili, protože byl vlkodlak a druhýho proto, že zabil ředitele,“ odpověděl kousavě Lee. Severus ho zpražil pohledem až měl Lee nutkavou potřebu se omluvit. „Každé kouzlo po sobě zanechá určitou stopu. Jak myslíte, že Ministerstvo kontroluje nezletilé studenty?“ Najednou se zarazil. Našel co hledal. „Lee, projděte kolem té skály. Mlčte a soustřeďte se na to, co cítíte,“ nařídil. Lee si připadal jako blbec, ale skutečně kolem skály prošel. Musel to zopakovat několikrát, než si uvědomil, co má Snape na mysli. „Ta skála tady. Já.. neumím to popsat, ale přijde mi, že je zvláštní, jako by tu neměla být.“ „Taky nemá. Bombardo!“ Ostatní jen tak tak uskočili před úlomky skály, která se v mohutné explozi rozprskla po okolí. Když se usadil prach, rozeznali vstup do prostorné jeskyně. Z ní okamžitě vyběhli dva vypasení pavouci. Levandule polekaně vykřikla. „Má ještě někdo problémy s pavouky, tmou, pastmi a podobnými věcmi?“ zeptal se do ticha Severus. „Ne? Dobře. Brownová, Bellová a Fletchley tu zůstanou. Schovejte se někde poblíž a pokud se objeví Smrtijedi, vyřiďte je. V žádném případě se nesmí vrátit zpět k Voldemortovi. Až se tu objeví Lupin s Johnsonovou, přiberte je k sobě.“ Podíval se na hodinky. „Jsou dvě. Nečekejte na nás déle než do půlnoci. Pokud se nevrátíme za deset hodin, nevrátíme se vůbec. Dotazy?“ + + + „Ty, Mio? Neděsí tě po tom všem tu být ve tmě se čtyřmi kluky?“ zeptal se nepříliš taktně George. Draco na něj vrhl vražedný pohled, ale v té tmě se poněkud minul účinkem. „Tma mi nevadí. Byla jsem víc jak pět měsíců slepá. Zvykla jsem si. O tom druhém raději nepřemýšlím.“ Dál pokračovali mlčky, dokud se Kingsley nezarazil s rukou varovně vztyčenou. Zaslechl tiché šustění. „Ticho,“ sykl. Šustění se k nim pomalu přibližovalo. Nedokázali rozeznat, odkud ten zvuk přichází. Znělo to, jako by se něco pomalu sunulo po podlaze. Vždy to na okamžik umlklo a pak se zvuk ozval znovu. Zvuk se ozvěnou odrážel od stěn a výsledný efekt působil dojmem, že zvuk přichází ze všech stran. Hermiona zahlédla pohyb a udělala dva kroky daným směrem. Její hůlka osvětlila původce hluku. Dívala se z očí do oka polozetlelé mrtvole. Ta si ji prohlížela jedním zakaleným okem. V druhém očním důlku se hemžili odporní bílí červi. Nemrtvý udělal krok k ní a vztáhl po ní ruce. Hermiona nebyla schopna pohybu. Ztuhlá hrůzou sledovala, jak se k ní blíží kostnaté ruce pokryté napůl rozloženou svalovinou, z níž místy prosvítaly kosti. Těsně před tím, než se jí ruka dotkla, ji někdo strhl stranou. Dvě hůlky zhasly. Dva hlasy pronesly: „Expelliarmus!“ Tělo bylo odhozeno několik metrů zpět, kde narazilo na zeď a rozpadlo se na několik kusů. Jakmile ovšem sklouzlo na podlahu, ruce se začaly sami hýbat a hledat zbytek těla. Když nahmátly hlavu, uchopily ji do dlaní a nasadily zpět na krk. Pak nahmátly levou nohu a usadily ji zpět do kyčelního kloubu. Vůbec jim při tom nevadilo, že z ní odpadlo několik cárů zetlelého masa. Usadit levou nohu do kolenní jamky bylo otázkou několika vteřin. Nemrtvý se pomalu zvedal ze země. V tom spěchu si hlavu nasadil opačně. Bradu měl na zádech. To hned s lupnutím, po kterém se všem čtyřem zvedl žaludek, napravil. Znovu se vrávoravým krokem vydal ke čtveřici a ani v nejmenším mu nevadilo, že cestou šlápl na vlastní spodní čelist, která mu při nárazu upadla. Ve tmě za ním se objevilo několik dalších vrávorajících postav.