„Harry!“ pronesla zděšeně Hermiona. „Neřekl jsi nám, co Tě Umbridgeová na těch trestech nutí dělat!“ „To je moje věc, mezi mnou a ní,“ odpověděl Chlapec-s-rukou-v-jednom-ohni. „Nemá na to žádné právo! Musíme to někomu říct. Pojď za Dumbledorem,“ nevzdávala to Hermiona. „Ten má svých starostí dost. Věčně není veškole, všimli jste si?“ vmísil se do rozhovoru Ron. „A co Sirius nebo Dana?“ pokračovala Hermiona. „Myslíš, že se ti dva koušou nudou?“ odvětil ironicky Harry. „Předpokládám, že zrovna Ty musíš vědět, co se děje v mudlovském světě…“ „No jo, ale stejně…“ Hermiona si byla jistá, že tohle nemůže nechat jen tak. Na hodinách Obrany se nenaučili jediné praktické kouzlo… Kdokoli se opovážil zmínit návrat Voldemorta, byl exemplárně potrestán… Školou se šířila řada „inkvizitorských nařízení“, jedno nesmyslnější než druhé… Už i mudlovské noviny zmiňovaly podivné znamení formující se nad vyhořelými domy, kterých poslední dobou nezvykle přibylo… Nejdřív přemýšlela, co by bylo nejlepší udělat. To nebylo tak těžké. Podstatně víc času jí zabralo, než shromáždila dost argumentů a odvážila se to Harrymu navrhnout… Mezitím taky zavolala Daně a informovala ji o situaci. Plán jí posvětila, ale jinak zatím pomoct nemohla. „Ty ses zbláznila, Hermiono!“ reagoval podle očekávání jají kamarád a pro potvrzení se obrátil na třetího člena nerozlučné skupiny: „No nemám pravdu, Rone?“ „No víš… já si spíš myslím, že pravdu má Hermiona.“ „Rone?!?“ vypadlo dvojhlasně z Hermiony a Harryho a těžko říct, který z nich byl překvapenější. „No… musíme se naučit bránit. A kdo jiný by nás to měl naučit než Ty?“ pokračoval neohroženě Ron. „Co třeba Lupin? Nebo Sirius?“ navrhoval Harry a nebylo úplně jasné, jestli to myslí vážně, nebo se jen za každou cenu snaží, aby se on té šílenosti vyhnul. „Blbost. Jednak nemají čas, jednak potřebujeme někoho, kdo nás může učit pravidelně a tak, aby si toho Umbridgeová nevšimla.“ Ještě to dalo spoustu trpělivosti a přemlouvání, ale začátkem listopadu se konečně konala první schůzka takzvané Dumbledorovy armády, jak se skupinka skoro dvaceti spiklenců po dlouhých debatách pojmenovala. ………………………………………………………………………………………………………………………………………………. „Spolehněte se, můj pane,“ uklonil se Lucius Malfoy s nezvyklou uctivostí. „Zatím jsi mě o svých kvalitách a věrnosti příliš nepřesvědčil, můj drahý služebníku,“ syčel Voldemort a obzvláštní důraz vložil na slovo služebník. Několik Smrtijedů se rádoby nenápadně uchechtlo. „Jsem si jist, že tentokrát budete spokojen,“ znovu sklonil hlavu Malfoy. Lucius se vrátil ze schůzky v náladě vskutku vražedné. Veškeré služebnictvo si toho rychle všimlo a klidilo se mu z cesty. Narcisa ale nikdy nepatřila mezi příliš vnímavé osoby… „Můj drahý! Konečně jsi zpátky! Musíš mi poradit! Jsem tak zmatená…“ šveholila a vykřičníky se řadily poslušně do jedné lajny. „Určitě to není nic, co by nemohlo počkat,“ snažil se Lucius chovat ke své choti co nejslušněji byl schopen. „Ale drahý… Ten ples už je za pár týdnů a já pořád nevím, jakou barvu šatů zvolit,“ hroutila se Narcisa pod tíhou toho složitého rozhodnutí. „Pořiď si hlavně něco pěkného a zároveň odolného na hlavu, ať Ti do ní nenaprší,“ odvětil a odkráčel do svých komnat. Narcisa měla o problém víc… Takže ještě klobouk, to je ale děsivé. Taková zodpovědnost, sladit všechno do elegantního celku. Lucius si nalil štědrou dávku skotské, usadil se do křesla a pokusil se chladně a bez emocí zhodnotit fakta. Voldemort se ho snaží vyprovokovat. Narcisa je blbá jak tágo. On sám začíná mluvit jak dlaždič. Nalil si další dávku skotské… Jeho dříve privilegované postavení mezi Smrtijedy se povážlivě otřásá. Kletba Crucio ho nikdy zvlášť nebavila. Zejména ho nebaví, když on není tím, kdo ji sesílá. A další… Ten úkol je v podstatě nesplnitelný, což Hadí ksicht moc dobře ví. Kdyby věděl, jak ho v duchu nazývá, může si jít objednat reprezentativní rakev. Ne, to nechá na Narcise. Ne, nevěděla by, jakou barvu. K čertu s naléváním, z láhve je to rychlejší… Hadím ksichtem ho nazývá po vzoru… … po vzoru té osoby, kterou by na jeho příkaz měl zabít. Ráno se Lucius vzbudil s pekelnou bolestí hlavy a nepříjemným pocitem, že nestojí na té správné straně…