,,Harry Potter. Tak jsi nakonec skutečně přišel. A dokonce sám,“ pravil
Lord Voldemort posměšně. ,,Pošetilý Nebelvír,“ zasmál se.

Ten na něj chvíli zamyšleně hleděl, ale hned se vzpamatoval. ,,Ano, Tome,
přišel jsem. Skončeme už tuhle hloupou hru jednou provždy,“ řekl odvážně
Harry. Snažil se tvářit drsně a odhodlaně, ovšem mýlil se, jestli si
myslel, že se mu to daří.
Chlapec se na chvíli odmlčel, ale pak zčistajasna vykřikl: ,,Jsem tu,
abych tě zabil!“

To už Voldemort nevydržel a téměř se skácel k zemi v záchvatu smíchu.
Už jste někdy viděli smějícího se Lorda Voldemorta? Ne? Škoda, přišli
jste o hodně.

Harry se chvíli zděšeně a znechuceně díval. Potom se však na jeho tváři
objevil nadějný výraz. Zřejmě se domníval, že se Tom umlátí smíchy k
smrti.

,,Tedy,“ řekl Tom, když se trochu uklidnil. ,,Tak pojď sem, Harry,
chlapče. Zabij mě.“

Nebelvír se na něj zaraženě díval.

,,Na co čekáš? Neztrácej čas a zabij mě!“

Harry se stále jen díval.

Smích se znovu rozezněl z Tomových úst, tentokrát ironický. ,,Na tebe si
nemusím ani brát hůlku, malý kluku.“

To ovšem doopravdy naštvalo Pottera, který se na něj rozzuřeně vrhnul
holýma rukama.

***

Uběhly čtyři hodiny. Z té samé místnosti, kde se předtím oba muži bavili,
zbyla jen hromada trosek. Rozlámaný nábytek a střepy se váleli všude
kolem. Z překrásného vánočního stromku, který stál v rohu místnosti,
zbylo jen něco, co vzdáleně připomínalo létací koště značky Zameták.

A uprostřed toho všeho ležela dvě nádherná nahá těla, osvětlená jen
dohasínajícím ohněm z krbu. Kolem nich se vznášelo peří z roztrhaných
polštářů, které se ještě nestihlo usadit. Muži měli vzájemně propletené
nohy a ruce ledabyle rozhozené. Pokožku měli pokrytou velkým množstvím
čerstvých škrábanců a modřin.

Oba se nepřítomně dívali do stropu.
V tom ten mladší natáhl ruku, aby se podrbal na stehně. Sperma, které mu
steklo do rozedřené a zpocené kůže strašně svědilo. Mrzutě se zavrtěl.
,,Tome?“

,,Ano?“

,,Co tě to, proboha, napadlo?“

,,Co konkrétně máš na mysli?“ odpověděl Tom ironicky.

,,Ha ha.“

,,Vůbec nic, Harry. Jen jsem tak vzpomínal na staré časy… a chtěl jsem
vědět, jak zareaguješ.“

Harry se ušklíbl. ,,Tak teď už to víš. Zato já nevím, jak chceš oslavit
Štědrý den v tomhle smetišti a bez vánočního stromku.“

,,Na mě se nedívej, já tady ten bordel nechtěl.“

,,Tome!! Ty jsi začal!“

,,No ano, jen se uklidni Harry, dýchej zhluboka. Nechci zažít podruhé
tvůj záchvat vzteku. Tedy,“ nadzvedl koutky úst, ,,alespoň ne hned teď.
Nějak to zvládneme.

Harry se na něj usmál. ,,Sprchu?“

,,Určitě,“ řekl Tom a pokusil se zvednout. Po chvíli mu došlo, že to bez
cizí pomoci prostě nedokáže.

Mladý Potter se rozesmál nad jeho marným snažením. ,,Počkám na tebe ve
sprše. Stejně sis to zavinil sám,“ houkl na něj už zpoza rohu.

Tom si povzdechl. ,,Tak se nakonec věštba naplnila. Harry Potter porazil
Lorda Voldemorta.“ Ještě, že mám ten jeden viteál, o kterém Harry neví.
Čistě pro případ, zasmál se v duchu.