„To už přeháníš, Albusi! Znáš to pořekadlo o opakovaném vtipu?!?“
„Ale Severusi, chlapče…“

Grrrrrrrrr

„Když s tak maniakální touhou chceš uspořádat oslavu mých narozenin, mohl
bys aspoň zaregistrovat, že můj věk už poměrně dlouho nespadá do
kategorie „chlapec“!“
„Takže když Tě začnu oslovovat nějak jinak, přijdeš na tu oslavu?“ zeptal
se ředitel. „Na Tvoji oslavu!“ zdůraznil.
„Ne! Naprosto rozhodně a jednoznačně ne!“ zaprskal Severus.
„Ale no tak. Severusi, ch… ehm… příteli.“

Opravdu by mu konečně přestal říkat tak infantilně? Zauvažoval Severus.

„Už se o tom nehodlám bavit!“ prohlásil, ale jeho tón naznačoval, že se
začíná smiřovat s porážkou. Opět… Tentokrát ovšem dostane aspoň něco na
oplátku.

„Přece bys nechtěl zarmoutit starého muže,“ přitlačil ředitel.
„Ach jo…“ povzdychl si Severus dramaticky, „přijdu. Ale víš, co jsi mi
slíbil!“

Dumbledore si zamnul ruce.
„Výborně. Budeme se na Tebe všichni těšit. Udělal jsi mi opravdu radost,
synku.“

„Synku?!?“