Ač to bylo pro něj netypické, nebyl si jistý, zda to má udělat, ale
nakonec došel k závěru, že ano. Přejel si palcem po spodním rtu, pozvedl
obočí, jemně, s láskou ho uchopil a šoupnul ho tam! Pěkně pomalu a s
citem. Jednou to ale nestačilo, jak by mohlo, a tak to udělal znovu a
ještě trochu přidal, bylo to skvělé! Cítil, že už to brzy bude, jeho tvář
se naplnila štěstím, neutuchajícím štěstím, které se objevovalo jen ve
chvílích, jako byla právě tato. Ještě chvíli! Ano, už jen malinkou
chviličku… Severus Snape právě dovařil velmi komplikovaný a neobvyklý
lektvar.