„Mdm Rsmerdo, simvas nalite nam eště d-dvakrát tu vognivou vicki. Digy, “
škytnul Harry zkárovaný jak dobytek o několik hodin později. „Tak to ne,
mládeži. Vím, že máte peněz a rozumu dost na to, abych přimhouřila oči a
nalila vám, ale nehodlám Albusovi vysvětlovat, jak jsem mohla dopustit,
že se mi tu dva jeho premianti a oblíbenci v mojí putyce upili k smrti.
Hybaj! Vstávejte a mazejte se z toho vyspat! Ještě, že je zítra sobota.“
Kluci se vypotáceli před hospodu – nějak si ani nevšimli, že se drží
kolem ramen. Harry měl pocit, že se všechno okolo točí a rozplývá a Draco
vůbec nedokázal zaostřit. Ohnivá whisky bylo pití pro chlapy, ne pro
teenagery, a kluci jí dneska vypili tolik, že by to zřejmě sklátilo i
Hagrida. „Tyvoe! To byl fakt hůstej rozhor, ti povidám! Do toho fakt
musíme jít, Harry,“ zaskřehotal opileckým hlasem Draco, zatímco je
chladný noční vzduch postupně probíral natolik, že byli schopní se
alespoň trošku bezpečně potácet směrem k Bradavicím.
Když vylezli z tajné chodby, byli jen kousek od Nebelvírské věže.
„Nebrvír je blíž. Jdem spát ke mně, “ rozhodl Harry a Draco
neprotestoval, protože potácet se až do svého pokoje zmijozelu se mu
nechtělo ani trochu, navíc z představy, že cestou potká Snapea se mu tak
trochu obracel žaludek (tedy, mimo jiné z té představy, samozřejmě).
Takže se o pár minut později oba svalili do Harryho postele a upadli do
čehosi mezi hlubokým spánkem a deliriem.
Tak příšerné ráno Harry už dlouho nezažil. Bolela ho hlava, bylo mu
špatně od žaludku a navíc s ním někdo cloumal. Moment? Se mnou někdo
cloumá? Proběhlo mu hlavou a když si to asi po třetím zopakováním této
myšlenky konečně uvědomil, rozlepil oči a zamžoural na zrzavou hlavu,
která na se na něj pobaveně šklebila: „Nezdá se ti, že to s tím
přátelením s Dracem kapánek přeháníte, Harry?“ Harry si od něj vzal
podávané brýle, které včera zřejmě v poslední křeči pudu sebezáchovy
alespoň odhodil na zem, a v tu chvíli mu došlo, co má Ron na mysli.
Leželi vedle sebe s Dracem v posteli a pořád ještě se drželi kolem ramen.
Ve spánku se k sobě podvědomě přitulili. Většina kluků z ložnice křivila
obličeje potlačovaným smíchem, načež se Harry vyprostil s Dracova obětí a
zpražil je pohledem: „Tolik jsme toho zase nevypili, OK? K ničemu
nedošlo, takže nechci slyšet žádný blbý kecy a na ty vaše škleby taky
nejsem zvědavej,“ snažil se Harry předejít problémům. „Ale drahoušku, ty
mě zapřeš?“ Objevila se Dracova ruka znovu kolem Harryho ramen,“ jen aby
se Draco záhy v záchvatu smíchu svalil zpátky do postele. „Myslím, že
chlast snášíš hůř, než já. V noci jsme dělali takovej bugr, že všem musí
bejt naprosto jasný, že jsme leda tak upadli do deliria. A pokud jde o
humor, myslel jsem že roli nafoukaného netýkavky tu mám hrát já?“ Harry
se zašklebil. „No jo? To je fakt. V tom případě nechápu, proč jí
nehraješ… Teď bychom se měli dát do pořádku a možná se objevit na
snídani, ať o nás holky nemají strach.“ Teď zase vybuchnul smíchy Ron.
„Jestli se dáte do pořádku skutečně fofrem, tak ještě stihnete oběd. Na
snídani zapomeňte, vážení, je po poledni.“ Draco a Harry se na sebe
podívali a pokrčili rameny. „No tak holt oběd,“ povzdechl Harry když se
chopil svého ručníku a odebral se do sprchy. Ve dveřích se ještě otočil a
prohodil k Dracovi: „Půjč si nějakej můj ručník z kufru a dej si taky
sprchu, ať se netouláš po škole v tomhle stavu.“
Draco skutečně vypadal vtipně, byl rozčepýřený víc, než normálně Harry, a
to už bylo opravdu co říct. To, že na oběd dorazili včas a celkem
upravení byl proto tak trochu malý zázrak. Tou dobou už se přesně drželi
včera dohodnutého plánu, a tak přišli každý zvlášť a na otázky ohledně
včerejšího večera odpověděli svým rozzlobeným protějškům spíše vyhýbavě.
„Víš co, Mio, miláčku? Dnes večer ti to plně vynahradím, ano? Sejdeme se
tam a uděláme si nádherný večer, co ty na to? Zítra přece začínají
podzimní prázdniny, takže nikomu nebude vadit, že budeme nevyspalí…“
ukončil Harry svou obhajobu a Hermiona se jeho smaragdovým pohledem jako
obvykle nechala obměkčit.
„Víš co, Ginny, zlatíčko? Dnes večer bychom mohli pro změnu být spolu. Co
takhle si dát sraz na klasickém místě a pořádně si to užít, hm? Dracovi
oblačně chladivé oči skrývaly prostě příliš mnoho síly na to, aby Ginny
svému miláčkovi dokázala odporovat. Přesně v tu chvíli se začala těšit na
večer a počítala skoro každou minutu. Dokonce i když se s Dracem
procházeli venku, toužila po tom, co mělo přijít a nemohla se už dočkat,
až budou v soukromí a v bezpečí.
I když čas ani zdaleka neletěl tak, jak by si představovala, nakonec se
přeci jen dočkala. Draco přišel ke vchodu do tajné chodby na vteřinu
přesně a když spatřil Ginny, očividně už několik minut přešlapující na
místě, netrpělivou a s jiskřičkami v očích, věděl, že plán vychází do
puntíku. Zalezli do tajné chodby a ve chvíli, kdy se za nimi zavřeli
dveře, Draco přikázal: „Teď se svleč, Lili. Hned tady.“ Ginny byla
překvapená, většinou si začínali „hrát“ až v jejich tajné skrýši, ale
nechtěla si vytoužený okamžik pokazit a tak ho poslechla. Jako obvykle mu
nejprve dala svojí hůlku, na důkaz toho, že se vydává do jeho rukou. Když
byla nahá, Draco jí uvázal kolem očí šátek a přikázal jí, aby byla úplně
zticha. „Dokud ti neřeknu, nechci od tebe slyšet ani jediné slovo.
Jasné?“ Ginny, nahá a rozechvělá prudce vzrůstajícím vzrušením a
zvědavostí, přikývnula. Draco ale ještě neskončil. Pevně jí spoutal ruce
za zády a pak teprve vyrazili. Ginny měla pocit, že dnes jdou jinudy.
Kdyby svému princi skutečně nedůvěřovala, asi by dostala strach, ve
skutečnosti se v ní spíše mísila zvědavost a očekávání. Konečně vešli do
místnosti. Hrála tam tichá, příjemná hudba. Ginny zpozorněla, Draco sice
do jejich hrátek vždycky dokázal vnést prvek něhy a romantiky, ale
málokdy sahal po takových prostředích, jako byla právě muzika… Draco jí
postavil a na okamžik jí položil prst na rty na znamení, že zákaz mluvit
ještě pořád platí. Pak jí sundal šátek z očí, Ginny zamžourala – a
vytřeštila oči.
Proti ní stála nahá Hermiona, také se právě rozkoukávala a také měla ruce
spoutané za zády. A vedle ní stál – Harry. Ginny zalapala po dechu a
zavrávorala, jak se s ní zatočil svět. Tohle bylo selhání přírodních
zákonů. Tohle prostě nebylo možné! Hermiona se netvářila o nic méně
překvapeně. Ginny si všimla, že její kamarádka má na sobě černý kožený
obojek. Pomalu jí to začínalo docházet, ale přesně ve chvíli, kdy šok
opadl natolik, že jí konečně napadlo něco, co by na to mohla říct, si
uvědomila, že má zakázáno mluvit. Draco se k ní zezadu přiklonil a
pohladil jí po hrudi a po břiše. Harry se uličnicky usmál a uznale
hvízdnul, pak políbil Hermionu na ucho. Ošila se a tváře jí zrudly. Bylo
vidět, že je na uších extrémně citlivá a s přívalem vzrušení si v této
situaci vůbec nevěděla rady.
S Harrym spolu flirtovali už dlouho, ale teprve letos o prázdninách spolu
začali chodit. Jednu noc, kdy se ho po mnoha dnech vzájemného poznávání a
oťukávání pokusila svést, se stalo něco, co by o něj nikdy nečekala a co
navždy poznamenalo její život. Harry, aniž by přestal být milý a něžný,
náhle nekompromisně převzal vedení a než se Hermiona vzpamatovala, byla
pevně připoutaná k posteli, nahá a bezbranná. Trošku jí to vyděsilo, ale
Harry tu noc nezašel dál, než k něžným polibkům a dotekům, kterými se
Hermiona nechala bezbranně unášet až do několikerého výbuchu extáze. Ve
světě, do kterého jí Harry uvedl, si připadala jako Alenka v říši divů.
Poprvé okusila milování poslepu, se šátkem na očích, pevná pouta
svírající její zápěstí… Když na její odhalenou hruď dopadly první kapičky
vosku, provázené tančením mrazivé kostičky ledu a Harryho žhavými
polibky, zachvěla se v extázi intenzivnější, než kdy dřív. Takové pocity
nikdy předtím nezažila - a to „po boku“ Viktora Kruma zažila nemálo
skutečně divokých nocí! Tu noc Harrymu a kouzlu pocitu, který jí
přinášela bezmoc a vydání se mu napospas definitivně podlehla a on to
poznal. Tu noc se poprvé milovali. Po mnoha společných dnech a večerech,
po mnoha vrcholech, na které jí dostal tolika různými způsoby do ní
konečně vnikl. Hermiona si uvědomila, že si na svůj první vrchol počkal
celé týdny. V duchu ho obdivovala a měla ho za to ještě radši, důvěřovala
mu natolik, že by mu svěřila i svůj život. Věděla, že mu to nemusí říkat.
Nikdy by nevěřila, že se někomu dokáže tolik otevřít a odevzdat, ale ta
situace prostě nastala. Součástí jejího odevzdání bylo i to, že se
alespoň částečně vzdala své jinak poměrně pevné nitrobrany. Harry,
kdykoliv chtěl, mohl číst a pátrat v jejích probíhajících myšlenkách, což
mu umožňovalo stupňovat napětí stále znovu až na samou hranici extrému a
přitom jí nikdy doopravdy neublížit. Hranice, kam se jeho vášní a
odhodláním nechala Hermiona unášet byla stále dál a dál. Nikdy si
nemyslela, že by dokázala skutečně přijmout bolest a vychutnat si ji, ale
toho večera kdy Harry na místo schůzky přišel v černém plášti a s bičem,
s maskou na tváři jako tajemný cizinec, se několikrát ocitla daleko za
hranicemi absolutní ztráty sebekontroly. Tehdy poprvé zažila orgasmus
tolik intenzivní, že pro ni přestal existovat vesmír. Pouze ona byla v tu
chvíli vesmírem a celý ten vesmír byl vyplněn extází. Později ji napadlo,
že jestli se takhle cítil vesmír při velkém třesku, tak není divu, že je
svět tak nádherné místo. Harry se kvůli ní naučil mistrně zvládat léčivá
kouzla, protože některé z těch divočejších nocí zanechávaly na jejím těle
zřetelně viditelné stopy a to poslední, co potřebovali, bylo vysvětlovat
spíše konzervativním manželům Weasleyovým, jak mohla Hermiona přes noc k
něčemu takovému přijít. Naštěstí si nikdo ničeho nevšimnul. Moly byla
příliš konzervativní, aby si některé zvláštnosti v jejich chování mohla
vysvětlovat tím správným způsobem, a Artur byl v tomto ohledu zřejmě
dokonalý ignorant. Trvalo mu bezmála měsíc, než si vůbec všimnul, že
spolu Harry a Hermiona jsou něco víc než kamarádi a to byl, vzhledem v
frekvenci, s jakou se objevovali v doslova nulové vzdálenosti od sebe,
docela pozoruhodný výkon.
Harry tušil, že na tyhle prázdniny nikdy nezapomene a že na ně bude
navždy vzpomínat jedině v dobrém. Konečně jim to s Hermionou klaplo a to
dokonce i na úrovni, ze které měl od začátku strach. Tolik se bál, aby ho
pochopila. Aby ho přijala takového, jaký byl. Aby jeho lásku a vášeň
dokázala přijmout i s bolestí, kterou nutně přinášely. A ona to dokázala.
Harryho vždycky dokázalo zaskočit, jak moc se mu dokázala odevzdat a kam
až dokázala zajít, aby ho potěšila a vyhověla mu. A přitom se sama skoro
po celý čas nechávala unášet na vlnách rozkoši. Harryho by nikdy
nenapadalo, že tahle hrdá, inteligentní a průbojná dívka dokáže být
submisivní. Byla to jedna z věcí, ze kterých měl dříve strach, že nikdy
nenajde adekvátní partnerku. Nikdy netoužil po tom, aby se mu odevzdala
nějaká tichá, neprůbojná dívenka. Byl to i jeden z důvodů, proč ho nikdy
nepřitahovala Ginny, byla na něj prostě příliš křehká a jemná. On pro
ukojení svojí dominance potřeboval rovnocenného soupeře. Někoho, kdo se
mu nakonec vydal proto, že to chtěl, že ho k tomu Harry přiměl kdesi na
skrytých, nevyslovených úrovních. Kdyby se mu poddala dívka, která by z
něj měla strach jen kvůli tomu, že by mu prostě nestačila, připadal by si
sám jako slaboch a násilník. Tohle bylo jiné. Na duševní úrovni to byl to
doslova souboj titánů. Její intelekt a jeho odhodlání, jeho charisma a
její skálopevná racionalita, to všechno se kdesi ve světech nekonečně
vzdálených jejich tělům sráželo jako lavina a zemětřesení a to chvění
rozechvívalo Harryho srdce tisícem tónů, které ho naplňovaly láskou,
radostí a vzrušením. Ti dva se hledali až se našli, a našli se na
úrovních tak hlubokých, že o tom většina smrtelníků ani nedokáže snít.
A tak se svými hrami nepřestali ani po začátku školního roku v
Bradavicích. Hermiona tam alespoň dostala možnost vrátit se trošku do
normálu a vnést do ostatních úrovních jejich vztahu harmonie, protože si
přes léto tak nějak oba zvykli, že Harryho slovo byl zákon a bylo jim
oběma jasné, že takový vztah by neměl šanci na příliš dlouhé fungování.
Oč poddajnější ale byla Hermiona „v posteli“, o to paličatější dokázala
být v každodenním životě, a tak, když se vrátili ke školní rutinně,
začali navenek fungovat jako úplně normální pár.
Změnila se ale i spousta dalších věcí. Ginny si našla konečně kluka,
takže Harry už nemusel mít strach, že jí vztahy s jinými holkami
ubližuje. A z Malfoye se během prázdnin vyklubal docela dobrý patron.
Postupně se naučili jeden druhého nenásilně ignorovat a později dokonce
snášet. Několikrát měli příležitost si spolu promluvit a k jejich
vzájemnému překvapení skutečně bylo o čem. Ač se to zdálo neuvěřitelné,
ti dva jako by k sobě během toho krásného, prosluněného léta našli cestu.
Jejich klid zbraní trval i ve škole, až pak, jednoho raně zářijového
odpoledne…