Kapitola třicátá šestá
DVOJITÁ ZRADA

Profesor Brumbál sice se Snapeem vyřídil onu noční nepřítomnost,
důsledkem toho však bylo, že se proslulý slizák choval k Angele skoro
stejně hrozně, jako k Harrymu. A to už bylo co říct. Angela měla naštěstí
jiné starosti, než aby se zabývala komplexy profesora lektvarů a naprosto
jeho dotírání a šikanu v hodinách ignorovala, což jej samozřejmě dovádělo
skoro k nepříčetnosti.
Během týdne vystřídal sněžení mráz. A to opravdu neskutečný. Teplota přes
den klesala pod dvacet stupňů a v noci dokonce někdy až ke minus třiceti.
Profesor Kratiknot musel pomoci profesorce Prýtové s automatickým
zateplováním skleníků, jinak by v nich rostliny nejspíš umrzly.
Na všech hradních oknech se utvořily nádherné jemné obrazce, přes které
skoro nebylo vidět ven a ve všech obývaných místnostech se topilo ve dne
v noci.
Angela ve středu v knihovně nápadně neurčitou výmluvou zamítla Harryho
návrh na schůzku v pátek večer a ještě toho dne při večeři to oznámila
Dracovi. Ten jen přikývl a už si v hlavě sestavoval plán, jak to provést,
aby Potter přece jen onoho večera přišel do Komnaty.
Harry Potter netušil, co jej krutě shodí z jeho obláčku štěstí, na kterém
se vznášel od páteční noci.

Při poslední páteční hodině, což byla druhá z dvouhodinovky formulí,
Harry zaujatě vzhlédl od svých zápisků. Mezi Angelininým a Dracovým
místem totiž těsně nad zemí, skoro neviditelně přelétl malý kousek
pergamenu. Harry nenápadně zašilhal na Dracovy ruce, které jej teď
držely. Něco na něj naškrábal a stejným způsobem ho poslal zpátky Angele.
Ta ho rozevřela, přečetla a hodila po Dracovi pohledem.
Těsně na to ji profesor Kratiknot vyzval, aby zkusila předvést
odmršťovací kouzlo, které probírali. Angela se zářivě usmála, kousek
pergamenu nenápadně zmuchlala a chtěla si jej strčit do kapsy u hábitu.
Harry však viděl, že se netrefila, což si nejspíš ani neuvědomila a
pergamen neslyšně spadl na zem. Po zbytek hodiny už se Harry nedokázal
soustředit a pořád hypnotizoval pohledem ono místo pod Angelininou lavicí.
Když konečně zazvonilo, schválně si shodil na zem několik pergamenů a
začal je pomalu sbírat tak, aby v učebně zůstal poslední. Pak se
bleskurychle přemístil k Angelinině místu a sehnul se pro útržek, který
si strčil do kapsy.
Celou dobu oběda ho pálil v kapse, ale před svými přáteli ho nechtěl
otvírat. Rozevřel ho až o samotě u okna v ložnici.

Tu výmluvu mi v pohodě sežral, takže Komnata je dnes večer volná ...
Uhodila Harryho do očí první věta Angelininým písmem.
FAJN. TAKŽE V DEVĚT. UŽ SE MOC TĚŠÍM.
To byla bez pochyby Dracova odpověď.

Harry svíral ten proklatý lístek v ruce a zatmívalo se mu před očima.
Srdce mu svíralo hrozné podezření ... To by mu přece Angela nemohla
udělat! To ne ... Věděl však, že nebude mít klid, dokud se na vlastní oči
nepřesvědčí. Pergamen zmuchlal do maličké kuličky, otevřel okno a vztekle
jej vyhodil ven.

„Myslíš, že přijde?“ zeptala se Angela tiše, zatímco nalévala do
skleniček trochu vína.
„Určitě, bude se chtít přesvědčit,“ kývl hlavou Draco.
Angela se zahleděla k prostorné zeleně vyzdobené posteli a ve tváři jí
zacukalo.
„Draco ... Neodložíme to?“ vyhrkla najednou.
„Cože?“ vyjevil se Draco. „Jak to jako myslíš? Chtěla jsi to přece co
nejdřív a teď už zase ne?“
„Já ... jenže ...“ Angela si povzdychla a sedla si do křesla.
„Víš, je to sotva týden, co ... jsme se ... no ...“ mumlala Angela s
pohledem do země.
Dracovi to došlo a šokovaně se usadil do druhého křesla.
„Vy jste spolu spali?“
„Jo,“ přitakala Angela nesmírně tiše a stále zírala do země, aby neviděl
její uslzené oči.
Draco se opřel lokty o kolena a zhluboka se nadechl.
„Tu noc, co ses vrátila až ráno, že jo?“ zeptal se tiše.
Angela bezhlesně přikývla.
„To se neumíš trochu ovládat?“ vyštěkl Draco náhle. „Tímhle jsi to jen
zhoršila! Umíš si vůbec představit, jak se bude nejspíš cítit?!“
„Myslíš, že to nevím!?“ vyletěla Angela a pohlédla na něj se slzami v
očích. „I pro mě je to těžší ...“
Draco zjihl. Natáhl ruku a pohladil ji po rameni.
„Promiň,“ řekl tiše.
„To nic. Já vím, že jsem děsně blbá,“ pousmála se hořce Angela a vytáhla
z kapsy kapesník, aby se vysmrkala.
„Dal jsi před dveře tu varovnou hranici?“
„Jasně,“ přitakal Draco a vstal.
„Dobře,“ odvětila Angela a začala si rozepínat svetr.

Harry ze vzdálenosti pěti metrů hypnotizoval místo, kde se nacházel vchod
do Komnaty. Třeba se nějak pojistili a on se tam ani nedostane, nebo tam
vůbec nejsou a on tu obchází jak nakopnutý pes úplně zbytečně. Mrknul na
hodinky. Čtvrt na deset. Určitě to je jen nějaký blbý vtip. Angela by ho
nikdy nepodvedla. Už se chtěl otočit a odejít, ale pak ho napadlo, že se
jen přesvědčí, že tam nikdo není, ne? Po dalších dvou minutách se konečně
rozhoupal a dvakrát přešel před na první pohled obyčejnou zdí.
Potřebuju zjistit, kdo je uvnitř, potřebuju zjistit, kdo je uvnitř,
mumlal si v duchu a vzhlédl. Nedalo by se říct, že měl radost, když se
před ním skutečně objevily dveře.
Třaslavě se nadechl, neslyšně vzal za kliku a prudce otevřel.
Komnata vypadala jinak, než když tu byli spolu s Angelou. Útulněji a bylo
v ní mnohem víc zelené a stříbrné. Jediné, co však plně zaujalo Harryho
pohled, byla objímající se dvojice před obrovskou postelí.
Ztuhl na prahu a nemohl uvěřit tomu, co vidí.
Angela pouze v podprsence a sukni vášnivě líbala Draca, oblečeného jen
džínách, který ji držel kolem pasu a druhou rukou jí cuchal rozpuštěné
vlasy. Plně se věnovali jeden druhému a nevypadali na to, že si všimli
nezvaného návštěvníka.
Harry měl pocit, že nemůže dýchat. Dusil se žárlivostí a vztekem. Do
hlavy se mu nahrnula krev a v očích se mu nebezpečně zablýsklo.
V tu chvíli si ho všimla Angela, která se nechala líbat na šíji a zůstala
stát, jako by do ní uhodil. Draco si uvědomil její ztuhlost a ohlédl se
ke dveřím. Zaregistroval Harryho, rudého v obličeji a skoro výsměšně se
ušklíbl.
To byla poslední kapka do poháru Harryho sebeovládání. Vyrazil ke dvojici
tak prudce, až sebou Angela vyděšeně trhla a Dracovi ubalil takovou, že
se natáhl na postel za sebou a setrvačností se z ní skulil na druhou
stranu.
Poté se podíval na Angelu s takovým opovržením a chladem, že se jí slova,
která chtěla říct zadrhla v hrdle. Bezradně k němu vztáhla ruku, ale než
se Harryho stačila dotknout, prudce ucukl a vztekle zasyčel:
„Nešahej na mě, ty děvko!“
Angela smrtelně zbledla. Harry si jí už nevšímal, vyrazil ke dveřím a
vypálil z Komnaty tak rychle, že málem porazil dívku, která se objevila
nečekaně před ním. Vůbec si to neuvědomil a byl pryč.
Draco se sbíral ze země vedle postele a třel si brnící čelist. V ústech
cítil krev. Znechuceně si odplivl.
„Do prdele ...“ ulevil si tiše a podíval se na Angelu, která se doslova
zhroutila k nohám postele.
Vzápětí na to, se ve stále otevřených dveřích, objevil ještě někdo další.
Angela po pár sekundách poznala Dariu a dech se jí znovu zasekl v hrdle.
Daria přelétla pohledem ji, Draca, pak se podívala znovu na ni, vzpomněla
si na Harryho výraz a oči se jí zúžily zlobou.
„Dario, to není tak, jak to vypadá, věř mi ...“ začala Angela chabě.
„Ty mrcho,“ vydechla Daria nenávistně a Angela zmlkla uprostřed věty.
„Tak proto jsi mě od něj odrazovala. Pořád jsi ho chtěla pro sebe.“
„Ale tak to není ...“ zkusila to Angela znovu, ale Daria ji
neposlouchala. Prudce se obrátila, její černé vlasy se mihly ve dveřích a
byla pryč.
Angela nehybně zírala na prázdné dveře. Jakmile se jí z očí začaly řinout
slzy, schovala hlavu v dlaních. Draco stál jako solný sloup.
To ne ... Ona s tím neměla nic společného. Tohle neměla vidět ... omílalo
se mu hlavě pořád dokolečka.
Komnata strnula v hluchém a dusném tichu.

***
Harry
Já jsem takovej vůl! Určitě s ním spala celou dobu, co jsme byli spolu!
Jen mě tahala za nos! Bože, já byl takový idiot! Vždyť já ji miloval!
Věřil jsem jí! Všechno, co mi kdy řekla, bylo svaté! Jak mi to mohla
udělat?! Já ji tak nenávidím!
Vztek na Angelu v tu chvíli úplně zastínil jeho odpor k Malfoyovi. Vrazil
do potemnělé ložnice a rychle zamířil ke své posteli. Klekl si a vytáhl
zpod ní tlustou knihu o famfrpálu, kterou od ní dostal. Vůbec si nevšímal
Ronova a Nevillova udiveného pohledu, kteří se do jeho příchodu klidně
bavili.
„Harry? Co se stalo?“ ozval se Ron.
Harry ho však vůbec nevnímal. Vyškubl ze skrýše v knížce Angelininu
fotografii v rámečku, nechal všechno ostatní, jak bylo a vystřelil z
ložnice stejně rychle, jako přišel.

Daria
Ta hnusná čubka! Já to tušila, že kecá. Tak zaníceně mi tvrdila, že už do
něj není zamilovaná, že už ji to dávno přešlo a přitom s ním spala!
Užívala si s ním celou tu dobu a já ji uvěřila ty kecy! Panebože, já byla
tak blbá! A Draco, jak jsem mohla jen doufat, že se mu líbím! Myslela
jsem si, že je celkem fajn, co fajn, byla jsem do něj zamilovaná! Byla?
Ještě pořád jsem! A to je na tom to nejhorší. Do háje! Já se na všechno
asi vybodnu. Nejdřív ztratím oba rodiče a teď mě ještě zradí nejlepší
přítelkyně. Co jsem komu udělala?
Daria tiše zalezla do své postele a začala dusit v polštáři vzlyky, které
se jí přes veškerý odpor draly z hrdla. Ginny se na vedlejší posteli
nadzvedla na loktech a udiveně se zadívala na otřásající se Dariu.
Pomalu vstala, sedla si k ní a jemně ji objala.
Daria se k ní vděčně přimkla.

V Harrym se mísilo tolik pocitů, od zklamání, přes bolest, až po vztek,
že už ani nebyl schopen rozumně myslet. Málem běžel zpátky ke Komnatě,
svírajíc fotku v ruce, a jediné štěstí bylo, že ho nikdo na chodbě
nepotkal.

Draco
Tak to je fakt v prdeli, pomyslel si Draco bezradně. Ale ránu má dobrou,
ta držka mě bude bolet nejmíň dva dny. Musím na něj poopravit názor. Ale
Daria ... Ta to neměla vidět. To opovržení, které měla v očích ..., to mě
mrzí mnohem víc, než rozbitý ret. Víc byla naštvaná samozřejmě na Angelu,
ale co si teď myslí o mě? Byl bych naivní, kdybych si myslel, že mám u ní
ještě šanci. Co to plácám, vždyť bych s ní stejně nemohl nic mít ...
Takhle je to možná lepší. Bude se mi nejspíš vyhýbat a možná mě začala
nesnášet. Bezpečnější pro mě i pro ni. Angela vypadá jak hromádka
neštěstí. Vůbec se jí nedivím.

Angela
Já jsem taková kráva, ježiš, to se nemělo stát. Za dvě minuty jsem
hrozným způsobem ublížila hned dvěma lidem, které mám ráda. Jak jí to teď
vysvětlím? Jak ji znám, nepustí mě ani ke slovu. A Harry ... ten mě musí
nenávidět. Jeho pohled v životě nezapomenu ... Co jsem to sakra udělala?
Že já se na to zk****** smrtijedství nevys****! Měla jsem raději
zdrhnout, nebo líp, neměla jsem si s ním nic začínat. Proč jsem se do něj
zamilovala? Jen jsem mu ublížila, jak nejvíc jsem mohla. Já jsem tak
pitomá! Tohle mi nikdy neodpustí. Vždyť to nedokážu ani sama sobě ...

Náhle se skrz stále otevřené dveře dostal do tiché komnaty ohlušující
třesk. Angela i Draco sebou překvapeně škubli a pohlédli na sebe. Angela
vstala, hodila na sebe svetr a stejně jako Draco popadla hůlku. Vyšli z
komnaty a opatrně se rozhlédli na obě strany.
Draco nikoho neviděl, až pak si všimnul, že Angela někam upřeně zírá.
Podíval se stejným směrem ke zdi, u jejíž paty se něco bělalo v záplavě
střepů. Angela se nesmírně pomalu pohnula a poklekla k hromádce.
Draco se postavil za ni.
„Co to je?“
Angela s cinkáním skla zvedla ze země pokrčenou fotografii.
„To je dárek, který jsem dala Harrymu k Vánocům,“ odvětila nesmírně tiše
s chrapotem v hlase.
Draco na to nic neřekl, jen ji pozoroval se zvláštním výrazem v očích.
Angela vstala. Mávla hůlkou a sklo zmizelo. Fotku však stále svírala v
dlani.
„Mohl bys mě nechat o samotě, prosím?“ ozvala se šeptem.
„Jo, jasně,“ přikývl Draco a zašel si do Komnaty pro košili.
Angela vešla za ním a posadila se do křesla ke krbu.
Draco se na ni ještě jednou otočil.
„Opravdu nechceš, abych tu s tebou zůstal?“
Angela jen zavrtěla hlavou. Draco vyšel ven a váhavě za sebou zavřel
dveře. Angela hůlkou zamkla dveře, schoulila se v křesle do klubíčka,
fotku nechala spadnout na zem a zoufale se rozvzlykala.