Draco se převalil ve své saténem povlečené posteli. Nejdříve si nemohl
uvědomit, kde je, ale pak se začal pomalu rozpomínat, že zhruba kolem půl
šesté se s Harrym rozloučil a šel si lehnout do vlastní ložnice. Oba měli
totiž strach, že kdyby si někdo všiml, že nejsou tam, kde mají, začal by
určitě po důvodu jejich nepřítomnosti pátrat. Ne snad, že by se Harry za
Draca styděl, spíše naopak. To Draco ještě nechtěl jejich vztah
veřejnosti odhalit. Stačilo, že se mu jeho svět během pár dní otočil o
180 stupňů. Na další změny už neměl sílu a na pošklebování jeho spolužáků
jakbysmet. A to Harry chápal, a tak ho do ničeho netlačil. Takže pokaždé
své schůzky ukončili dříve, než mohl být někdo jiný vzhůru.
Draco chvíli ležel, ale už nemohl usnout. A tak se rozhodl, že vstane.
Beztak už byl za chvíli čas na snídani. Stáhl ze sebe peřinu a pomalu si
sedal. Spustil nohy na zem a začal hledat boty. Nemohl na ně však nikde
nohama narazit a tak se sklonil, aby je našel vzadu pod postelí. Natáhl
pro ně ruce jak nejdál dokázal a tak tak, že na ně dosáhl. Nakonec se mu
je podařilo přitáhnout až k sobě. Zvedal se, když najednou…
„Áááá!“ vykřikl, jak se mu znenadání zatmělo před očima. Pomalu vycouval
od proklaté postele a třel si přitom týl hlavy. Cítil, jak se mu pod
vlasy začíná rýsovat pěkná boule. „To ten den začíná pěkně,“ zabručel,
čelo zkrabatěné bolestí. Sesbíral se ze země a zapadl do koupelny.
Když se po dobré půl hodině vrátil zpět do ložnice, Blaise už si
netrpělivě podupával nožkou. Nechápal, co může Malfoy pokaždé v té
koupelně proboha živého takovou dobu dělat. Metrouš jeden!
Draco si beze slova dopnul košili, popadl plášť a pár knih a vyrazil skrz
společenskou místnost ven směrem do Velké síně.
Nebyl od falešné kamenné zdi kryjící vchod do zmijozelské koleje ani
deset metrů, když vrazil do Millicent.
Dnešek je vážně čím dál lepší.
Věděl, že dnes ho dívka nepustí z dohledu ani na vteřinku a proto chtěl
jejich setkání oddálit co nejvíce. Ještě neměl na vydírání tu správnou
náladu. Ale co jiného mu teď zbývalo?
Millicent se usmála a začala konverzaci naprosto normálně.
Kéž by zapoměla, co je za den, přál si Draco v duchu, i když moc dobře
věděl, že jeho naděje jsou méně než mizivé. Zmijozelka vypadala, že chce
s vážnější konverzací ještě počkat na něco…nebo na někoho.
Za pár minut nuceného rozhovoru se zeď znovu rozestoupila a nevylezl z ní
nikdo jiný, než Blaise Zabini.
Ne, teď ne! Ještě jsem ani nesnídal. Při tomto zjištění Dracův žaludek
mohutně zaprotestoval.
„Draco, teď, když jsme se tu tak hezky všichni sešli (bylo to jasné –
čekala na Blaise), myslím, že je na čase nám říct, jestli tě dnes vidíme
naposledy a nebo jestli nám budeš život zpříjemňovat přinejmenším dalších
pár dní, než se o tom tvá teta doslechne,“ začala a přimhouřila oči.
Pomalu šli chodbou. Chvíli vládlo ticho. Draco se rozmýšlel, jak začít,
Mill si jeho rozpaky očividně vychutnávala. Ticho bylo čím dál tíživější
až se trojice dostala k jednomu z výklenků, kde bylo kupodivu ticho a
prázdno. Černovláska se opřela zády o zeď, založila ruce na prsou a
zkoumavě Draca pozorovala.
„No tak, Malfoyi, stejně se dozvíme pravdu nejpozději dneska večer. Tak
nač to protahovat?“ Zabini jen souhlasně přikyvoval. Draco věděl, že mu
nezbývá jiného východiska, než to na ně prostě vybalit.
„Dobře,“ začal odhodlaně. „Úkol jsem… splnil.“
Díval se Millicent zpříma do tváře. Zatímco jí cukaly jen koutky, Zabini
se málem válel smíchy po zemi.
„No a co? Tak jsem se líbal s Harrym-“
„Harrym?“
„Jo. A abys věděla, já a on jsme teď spolu,“ pokračoval rázně a snažil se
nevšímat si v křečích se svíjejícího Zaba.
„Hmm…to jsem zvědavá, jak se na to budou tvářit tvoji spolužáci…“
uchichtla se Mill. „Řekni, ví tvůj Harrísek, že to byla sázka?“
„Ne, a opovažuj se mu to říct!“zahřměl.
„A jak mi to chceš zakázat?“ řekla jedovatě.
„Víš, Millicent, nemyslím, že by se tvým rodičům líbil fakt, že máš vážný
vztah s MUDLOU,“ oznámil věcně a pokrčil rameny. Blaise nevěřil svým uším
a zmateně se díval z Mill na Draca. Ten pokračoval. „A ty, Zabini, co by
asi řekli ostatní, kdyby věděli, že chodíš s mudlovskou šmejdkou? A ví
Grangerová vůbec o naší sázce?“ ušklíbl se. Millicent zbělela a Zabini
zrudl. Oba se chvíli koukali do země.
Po chvíli Millicent zvedla hlavu. A k Dracově údivu se jí po tváři rozlil
zářivý úsměv.
„Myslíš, Bulstrodeová, že bych na vás nic neprásknul?“ zmateně vyštěkl
Malfoy. „Jestli si to fakt myslíš, tak mě moc neznáš. A já ti říkám,
jestli někomu a obzvlášť Harrymu řeknete, že jsem si s ním začal jenom
proto, že to byla sázka, tak bez odplaty nevyváznete…“zasyčel výhrůžně.
Millicent se začala zlověstně usmívat ještě víc. Zírala Dracovi někam
přes rameno.
„Myslím, že nebude třeba nic říkat,“ ušklíbla se jedovatě.
Draco nechápal, ale otočil se. V ten moment upustil vše, co měl v rukou.
Do očí plných zklamání a bolesti.
Do očí po okraj zalitých slzami.
Do zelených očí za kulatými brýlemi.
Do očí jeho Harryho.