Velká síň se pyšnila svojí honosností. Mohutné sloupy podpíraly její klenbu. Ally se rozhlédla kolem. Otočila se směrem k protějším dveřím a rozvážným krokem se vydala jejich směrem. Všimla si nápisů na sloupech psaných důvěrně známým jazykem. Neměla čas se zdržovat jejich čtením. Něco ji nutilo jít dál. Došla k další místnosti. Nevešla hned - na okamžik se zastavila, aby vypudila z mysli své nepříjemné pocity. Zde se přece nemusí bát! Po chvíli vešla dovnitř. Ztuhla. Nevěřila tomu, co právě zahlédla. Stál před ní. V ruce svíral kamennou desku popsanou stejnými znaky, které byly vyobrazeny na sloupech. Vzhlédl a zároveň úmyslně upustil desku na zem. Ta se s rachotem roztříštila. „Né!“ zakřičela. S trhnutím se probudila ze spánku. Už zase, opět, se jí zdál tento znepokojující sen. Posadila se na posteli a vztekle odhodila deku na stranu. „Tohle přece nemám za potřebí,“ pomyslela si v duchu. Rozhlédla se po pokoji. Ostatní spali poklidným spánkem a oknem do pokoje pronikalo měsíční světlo. Ally teprve teď zjistila, jak moc jí buší srdce. Její prožitky ze snů totiž nebyly často jen sny. Za celou dobu, co se jí tento sen zdál, si nepřipustila jakékoli obavy - ale teď? Teď když Harryho Pottera viděla na zahajovací hostině, si nepřestávala pokládat otázku, co k čertu dělá v jejím snu. - - - V nebelvírské věži Harry vyhlížel z okna a pozoroval měsíc, který za pár dní dojde v úplněk. Cítil se zranitelný a nevěděl proč. Fakt, že dívka, kterou vídával ve svých snech, existuje, mu připadal nesmyslný. Myšlenky na ni ale nemohl dostat z hlavy. Vzpomněl si na Hermionu a ptal se znova sám sebe, zdali ji odněkud zná. Jak by se mu o ní jinak mohlo zdát? Ať pátral v paměti sebelíp, nenacházel jedinou vzpomínku, kde by se vyskytoval někdo jí podobný. „Je to možná náhoda,“ zauvažoval. Jiné vysvětlení neexistovalo. V mysli se mu objevil její pohled, kterým jej obdarovala dnes při hostině. Pohled jedovatý, podobný tomu, který měl jeho bývalý učitel lektvarů v jeho přítomnosti. Měl v hlavě mnoho otázek a žádnou odpověď na dohled. - - - Ally se převrátila na bok. Nemohla spát. Na jednu stranu si za to mohla sama. Nechtěla usnout - nechtěla své sny. Chvílemi ji až děsily. Bylo to střežené tajemství - jen jeden jediný člověk věděl o moci jejích snů. Člověk, kterému mohla říct, že její sny bývají předzvěst věcí budoucích. Pevně stiskla víčka, aby odehnala vzpomínku, která se drala na povrch. Vzpomínku na její první předzvěst. Nemohla si tohle dovolit. Ne! Nemohla se nechat unášet svými city. Přesně to jí její nejbližší důvěrník a učitel radil. A přesně to hodlá udělat. - - - V Bradavicích se v příštích dnech rozjel vyučovací kolotoč. Mnoho profesorů hned v počátcích zkoušelo opakování z předcházejících ročníků. To nikoho rozhodně nepotěšilo. Dokonce i Hermiona byla vyvedená s míry. Šestým ročníkům se blížila jejich první hodina Obrany proti černé magii. Nikdo si netroufl odhadovat, jak bude probíhat s novým učitelem. Hodinu Lektvarů měli také ještě před sebou. Vzhledem k tomu, že rozhodovacím kritériem pro další studium jednotlivých oblastí byly zkoušky NKÚ, všichni byli rozděleni podle předmětů. To znamenalo, že studenti byli rozřazeni do tříd podle schopností, nikoliv podle kolejí. Harry s Ronem a Hermionou měli tu smůlu, že museli snášet Malfoyovu přítomnost skoro u všech předmětů. Lektvarů a Obrany nevyjímaje. Při hodině Přeměňování si všimli i přítomnosti Ally Owensové. Harry s Ronem ji pozorovali. Seděla dvě lavice před nimi a zadumaně listovala knihou. Ve chvíli, kdy profesorka McGonagallová sepisovala svůj seznam žáků, se otočila jejich směrem. „Přestaňte na mě civět,“ utrhla se na ně. Harry si vyměnil rychlý pohled s Ronem. Jak mohla vědět, že se na ni dívají? „Slečno Owensová,“ oslovila ji profesorka. Dívka se zadívala se na profesorku. „Pokud máte nějaký problém, řešte jej, prosím, se mnou.“ „Jistě, paní profesorko,“ utrousila klidně. „Ještě než začneme s tradiční výukou, čeká nás opakování z minulého ročníku,“ zahájila svoji hodinu. „Jak víte, v minulém roce jsme se, mimo jiné, plně věnovali odstraňovacím kouzlům. Ráda bych je s vámi opět procvičila a poté se začala věnovat kouzlům vyvolávacím. Tomuto druhu kouzel budete muset věnovat i část své domácí přípravy,“ zadívala se směrem k Ronovi. „Jinak vaše dovednosti nebudou dosahovat požadovaných výsledků,“ dokončila po krátké odmlce a rozhlédla se po třídě. „Slečno Owensová, můžete nám předvést, jak jste toto kouzlo zvládla vy,“ usmála se na ni dobrosrdečně. Ally se zvedla a došla k profesorce, která položila na svůj stůl velkou bílou krysu. Vytáhla svoji hůlku a vyslovila správné zaklínadlo. Krysa v okamžení zmizela. „Skvěle, slečno Owensová.“ Ally ale očividně neskončila. Mávla hůlkou podruhé a krysa se s prásknutím objevila. To na profesorku udělalo dojem. „Vidím, že jste si svoji výbornou z NKÚ zasloužila,“ souhlasně pokývala hlavou. „Uděluji Zmijozelu pět bodů.“ Ron se naklonil k Harrymu. „Předvádět se umí, co?“ „Proč by nemohla předvést, co umí,“ obořila se na něj Hermiona. „Ty jsi stejně lepší,“ ušklíbl se na ni. Hermiona neodpověděla. Zadívala se na Ally. Ta opětovala její pohled. Možná se jí to zdálo, ale měla pocit, že se na ni letmo usmála. V dalších hodinách to bylo obdobné. Ally podávala obdivuhodné výkony. Mnoho spolužáků nabývalo stejného dojmu jako Ron. Ally na svém chování neviděla nic špatného. „Učím se přece proto, abych toho směla využít.“ Přesto si ve slabých chvilkách uvědomovala, co vše ji její schopnosti stály. - - - Hodina Obrany proti černé magii se konala jako obvykle ve stejné učebně. Harry vzpomínal na své předchozí učitele, kteří vždy po roce opouštěli svá místa. Říkalo se, že to místo je prokleté. Ve chvíli, kdy před třídou stanula jejich nová profesorka, si položil otázku, proč si Snape nechal toto místo učitele ujít. „Dobré odpoledne,“ usmála se Rebecca na svoji novou třídu. Harryho napadlo, jestli se umí také mračit. Pokaždé, když ji viděl, měla na tváři úsměv. Vypadalo to, že ji nic nedovede vytrhnout z její dobré nálady. „Sice jsem již byla představena na zahajovací hostině, ale to nebrání tomu, abych se vám představila osobně. Jmenuji se Rebecca Jacobsová a tento rok s vámi strávím při společných hodinách Obrany proti černé magii.“ „Určitě jen tento rok,“ ozval se Ron. Pár studentů se ušklíblo a profesorka si křížila ruce na prsou. „Je mi známo, že za vašeho studia v Bradavicích jste měli tu čest poznat mnoho jiných učitelů,“ zareagovala klidně. „Což je problém,“ zamyslela se. „Aby tato výuka měla správný efekt, tak mi pro začátek vypracujete představu o průběhu vaší výuky. Představte si, že tu stojíte místo mě a máte druhé naučit dovednostem obrany.“ Několik studentů, včetně Rona a Hermiony, se významně podívali Harryho směrem. Ušklíbl se. V minulém roce si ho vybrali do čela Brumbálovy armády, která vznikla kvůli neschopnosti předchozího učitele. Při vzpomínce na Dolores Umbridgeovou se v něm vzdouval oprávněný pocit zášti. „Nebudu vás dnes při první hodině zatěžovat výukou,“ pokračovala. „O to se jistě postarali mí kolegové. Bude stačit, když vás dnes seznámím s osnovami.“ Všichni se zahleděli se zájmem jejím směrem. „Především se budeme věnovat kouzlům zajišťující vaši obranu. Obranným kouzlům a protikouzlům, jejich zdokonalování,“ povolila ruce podél těla. „Také se zaměříme na neverbální používání kouzel a v neposlední řadě i na méně známou disciplínu čar a kouzel - nitrobranu.“ Do Harryho jako by uhodilo. Nitrobrana! Oblast magie, která mu dělala víc než jen potíže. Minulý rok se nitrobranu na přání Brumbála snažil naučit. Bez znatelných výsledků. Jeho učitelem byl naneštěstí nikdo jiný než Snape. „Víte někdo čím se nitrobrana zabývá?“ zeptala se profesorka. Harry zůstal zticha. Neměl chuť odpovídat. Hermiona už zvedala ruku, ale Ally byla rychlejší. „Je to obrana vlastní mysli proti narušení zvenčí,“ zareagovala dívka. Harry zkřížil ruce. Tak nějak to říkal i Snape. V té chvíli musel sám sobě přiznat, že ho moc neposlouchal. Profesorka přikývla. „Můžete nám to říct vlastními slovy?“ Zaváhala. „Hm, jde o to, abychom ochránili své myšlenky a vzpomínky před druhým člověkem.“ „Přesně tak,“ zadívala se spokojeně po ostatních. „Nitrobranu může člověk využít ve chvíli, kdy se druhý snaží proniknout do jeho mysli,“ odmlčela se. „Není to moc pěkná vyhlídka,“ dodala, když spatřila jejich znepokojení. „Nikomu by se jistě nelíbilo, kdyby druhý věděl, co se mu zrovna honí hlavou. Nitrobrana je tudíž nesmírně užitečná věcička, kterou se zde máte možnost naučit.“ „Jak by se někdo mohl dostat do naší mysli, paní profesorko?“ zajímala se Parvati Patillová. „Dovede to pouze ten, kdo se vyzná v umění nitrozpytu,“ ochotně odpověděla na její otázku. „Jednoduše by se tento termín dal vyložit jako čtení myšlenek. To sice není kouzelnický termín, ale je vysoce výstižný,“ usmála se. „Přesné vyložení pojmu nitrozpytu najdete ve svých učebnicích,“ ukázala na příručku Obrany proti černé magii. „Rozhodně nebudeme opomíjet teoretickou část výuky,“ upozornila, „ale větší část hodlám raději věnovat praktickým dovednostem.“ „Znáte někoho, kdo umí vlézt lidem do hlavy?“ vyhrkl neohrabaně Ron. „Mimo mě by se určitě našli i další,“ odpověděla s úsměvem. „Třeba Voldemort,“ zareagovala chladně Ally. Všichni se po ní nervózně ohlédli. Bylo nezvyklé slyšet jeho jméno vyslovit. Harry věděl jen o pár lidech, kteří se odvážili. Patřil mezi ně i on sám. „Můj učitel mě na to upozornil,“ osvětlila a pobaveně se zadívala na své spolužáky. Bojí se a neví přesně čeho, pomyslela si. A budou se bát ještě víc… - - - O hodinu a půl později Ally směřovala své kroky do sklepení na dvouhodinovku lektvarů. „Hej,“ ozvalo se za ní. Draco Malfoy ji právě dobíhal. „Někoho schopného jsme ve zmijozelu fakt potřebovali,“ ušklíbl se. Nezastavila se. „Teď to můžeme té mudlovské šmejdce Grangerové nandat,“ pokračoval chlapec. „My?“ podívala se na něj. „To asi ne,“ odsekla. Malfoy se na ni uraženě zadíval. „Jsi student Zmijozelské koleje, ne?“ Draca její otázka vyvedla z míry. „Tak se podle toho i chovej,“ dořekla, co měla na srdci a zmateného Malfoye nechala daleko za sebou. - - - Ve sklepní učebně studenti netrpělivě poposedávali. Jejich nový učitel, Samuel Snape, měl několik minut zpoždění. O chvíli později se všichni s podivem zadívali na tabuli, na níž se ukázal text, jehož slova nedávala žádný smysl. V tom momentu se objevil i očekávaný profesor. Rázným krokem přešel učebnu a stanul před nimi. „Dobré odpoledne,“ pronesl malinko roztržitě. „Vítám vás na první hodině v tomto roce.“ Pohledem se rozhlédl po třídě. „Myslím, že je zbytečné zdržovat se formalitami. Můžeme se proto pustit hned do práce. Na tabuli máte napsané pokyny a vaší práci už nic nebrání.“ Mnoho studentů se po sobě podívalo. „Pane profesore,“ odvážil se ho Harry oslovit. „Ano?“ vyzval jej. „Můžete nám vysvětlit ty, no, pokyny?“ pokýval směrem k tabuli. „Tady se pozná slabomyslnost ducha,“ ozvala se Ally. Harry se prudce otočil k autorovi jízlivého výroku. Ally se ušklíbla. „Je to napsané pozpátku.“ Všichni zmijozelští se zasmáli, jen Draco Malfoy se zadíval jejím směrem. Kupodivu se nesmál poznámce na Harryho účet. Zamračeně na ni civěl. „Jsi student zmijozelské koleje, tak se podle toho chovej,“ přemýšlel nad tím, co to mělo znamenat. „Máte pravdu, že slova jsou napsána obráceně, ale vaše první poznámka nebyla nutná,“ zastal se Harryho. „Já vím, že mě nemáte v lásce,“ podívala se na profesora. Ally byla nepřístupná daleko víc, než si sama připouštěla. Musela svůj pohled odvrátit. Přehnala to. Všichni čekali na to, co se bude dít dál. Samuel Snape přešel k ní, naklonil se a něco jí šeptem sdělil. Její obličej zůstal bezvýrazný. „Můžeme pokračovat?“ otočil se směrem k ostatním a vrátil se zpátky k tabuli. „Podle těchto přísad připravíte Lektvar neviditelnosti. Dejte se do práce,“ vyzval je. „Pěkně blbý fórky,“ hudroval Ron. Jako většina nechápal, proč je postup napsán pozpátku. „Mnoho z vás si možná kladou otázku, proč jsem pokyny napsal pozpátku.“ Studenti zvedli hlavu. „Je to z toho důvodu, abyste se naučili soustředit a dovedli se orientovat. Při přípravě lektvarů musíte být obzvlášť pozorní. I jedna nepatrná chyba může dopadnout tragicky.“ Pustili se mlčky do práce a začali si připravovat potřebné přísady. Jen Neville zaváhal, než přešel ke skříni s potřebnými pomůckami. Nervózně sledoval nového učitele. Seděl za svým stolem a věnoval se sepisování seznamu svých nových žáků. I když působil klidným dojmem, byl vnitřně nervózní. Proč jen se k tomu nechal přemluvit? Neměl žádnou potřebnou zkušenost s výukou. V této oblasti byl nováček. Momentálně si byl jistý jen svými dovednostmi. Harry urputně zápasil se zadáním úkolu. Mátlo jej a začínal ztrácet trpělivost. „Musím uznat, že to byl chytrý tah,“ špitla Hermiona, která úspěšně postupovala ke zdárnému konci. Harry s Ronem její nadšení nesdíleli. Hermiona po očku sledovala, jak si vede Ally. Pomalými pohyby míchala svůj lektvar. Hodina ubíhala rychle. Před koncem ukončil profesor jejich snažení. „Dokončil někdo z vás svoji práci?“ zeptal se. Nikdo neodpověděl. „Přesně to jsem očekával,“ pousmál se. „Tento lektvar se připravuje pouze za úplňku. Pokud jej budete připravovat v jiné době - jako třeba teď - nepodaří se vám ho dokončit,“ odmlčel se. „Mým cílem bylo po dnešní hodině zjistit, jak dalece jste v přípravě lektvarů pokročilí, abych měl představu o vašich schopnostech. Lektvar neviditelnosti byl vhodným prostředkem.“ Poté je vyzval, aby odlili vzorek svých prací a odevzdali mu je. Když Neville odnášel svůj vzorek profesorovi, nešťastně zakopl a lahvička s lektvarem se roztříštila. Samuel Snape se ohlédl. „Nic se neděje,“ ujistil ho a chystal se mu vydat na pomoc. „Reparo,“ mávla hůlkou Ally. Lahvička se vrátila do původního stavu a skončila v jejích rukou. Usmála se. S úsměvem na tváři vypadala najednou úplně jinak. Lahvičku podala Nevillovi. „Díky,“ zajíkl se. „Není zač. Já už jsem takových lahviček rozmlátila…,“ mávla rukou. „Můj učitel říkával, že jsem nesnesitelně lehkomyslná…,“ podívala se letmo na profesora. Opět se usmála. „Po otci.“ Otočila se, popadla své učebnice a zmizela.