„Malfoyi! Chci s tebou mluvit. Pojď kousek stranou,“ oslovil ho poměrně
neutrálním, ale odhodlaným hlasem Harry. Draco šel s ním. Něco v tónu,
kterým to Harry řekl, se mu sice nelíbilo, ale možná šlo jen o prkotinu.
Bylo zbytečné se s ním kvůli tomu hádat ještě než to vyklopí.
„Tak cos mi chtěl, Pottere?“
„Malfoyi. Víš, že spolu v poslední době docela vycházíme. Když tě potkám,
a dokonce i když s tebou mluvím, tak nemám chuť udělat ti z obličeje
fašírku, což je oproti minulým rokům docela radikální změna.“ Draco
nechápavě nadzvedl obočí. Netušil, proč mu Potter tenhle zjevný fakt říká
zrovna teď a navíc takhle nepříjemným tónem.
„Jedním z důvodů, proč jsem si tě začal vážit, bylo, jak hezky jsi se
choval k Ginny. Ale v poslední době jsem si několikrát všimnul, že má
oděrky a modřiny, ke kterým rozhodně nepřišla během vyučování. Je mi fuk,
z jakého důvodu vám to skřípe a co tě přimělo na ní vztáhnout ruku, ale
jestli zjistím, že jí biješ, odvezou tvoje zbytky domů v krabičce od
zápalek. A to v tom lepším případě.“ Harry se tvářil skutečně výhrůžně a
i když měl Draco sto chutí poslat ho do horoucích pekel s tím, že to není
jeho starost, tušil, že mu určité vysvětlení dluží. A taky tušil, že to
Harry myslí vážně, a to byl docela pádný argument.
„Víš, Pottere… To je složitější. Asi bys to hned tak nepochopil.“
„Radši ztratím pár hodin tím, že se to pokusím pochopit, než abych
nečinně přihlížel tomu, že mlátíš mojí kamarádku.“ Draco neodporoval.
Zasedli toho večera na čaj, holky poprosily, ať je pro tentokrát nechají
o samotě a Draco začal vysvětlovat. Pomalu, opatrně.
„Víš, úplně správně sis všimnul, že Ginny má občas trochu modřiny a
škrábance. Má je opravdu ode mě. Ale není to tak, jak si myslíš. Žádný
násilí, fackování se nekoná. Jsou to… následky věcí, které oba děláme
dobrovolně, v soukromí. V… v posteli, víš?“
Takže to netrvalo ani zdaleka celé hodiny. Vlastně už po této větě se
Harrymu zajiskřilo v oku poznání, i když nechal Draca ještě chvíli
pokračovat, aby se ujistil, že ho pochopil naprosto správně. Pak se
zdvihl s křesla a podíval se mu do očí.
„O půlnoci v astrologický věži, Malfoyi. Dostaneš důležitou lekci. A buď
tam včas. A nevymlouvej se. Jestli nepřijdeš, zaděláš si na opravdový
průšvih.“ Pak se vytratil a nechal konsternovaného Draca s nechápavým a
dost vystrašeným výrazem v opuštěném koutě jídelny.
Draco musel hodně sbírat odvahu. Nejen, že se mu nechtělo umírat, ale
nechtěl ani zabít Pottera. Vždyť se to vyvíjelo tak nadějně! Přeci se teď
nepovraždí jen kvůli tomu, že „nebelvírská celebrita“ nepochopí, že
troška bolesti v sexu nemusí vždycky být špatná věc. Když o půlnoci
přišel do potemnělé astrologické věže, měl žaludek stažený nervozitou a
napětím. Ze tmy se vynořil Harry. Mávnutím hůlky rozsvítil několik
pochodní kolem nich a potom jí zandal. Vytáhnul nůž. Draco na něj v šoku
vyvalil oči.
„Jestli si myslíš, že se s tebou budu rvát jako mudla, a ještě k tomu na
nože, tak na to zapomeň. Dobře vím, že jsi silnější.“
„Žádná rvačka nebude,“ uklidnil ho Harry. „Ale krev tu poteče i přesto,“
dodal a pozdvihl nůž. Draco vytasil hůlku do soubojové pozice.
„Výborně. To je jediné, co budeš dneska potřebovat. Takže se dívej.“
Harry zaťal zuby a říznul se nožem do hřbetu ruky. Nijak hluboko, ale
přesto dost na to, aby z ní vytryskla trocha krve a začala líně kapat na
zem. Pak vytáhnul hůlku a zamumlal: „Antehaemorrhagicus.“ Krvácení
ustalo. Hodil Dracovi nůž. „Takže, je to Antehaemorrhagicus. Zastavuje to
krvácení z menších ran, ihned, citlivě a nezanechává strupy ani jizvy.
Zkus to.“ Draco pořád ještě nepřestal zírat.
„Ty mě jdeš učit léčivá zaklínadla?“
„Jo. Řekl jsem ti přece, že dostaneš důležitou lekci. Jestli bude Ginny
dál chodit se stopami vašich nočních hrátek, hrozí, že se oba dostanete
do problémů. Tak šup. Neboj, jestli to nezvládneš perfektně, doléčím ti
to.“
„Draco pořád ještě úplně nechápal, jak tahle absurdní situace vlastně
nastala. Je o půlnoci sám s Potterem, v astrologické věži a on ho tam učí
léčitelská zaříkávadla. Říznul se do ruky, aby se z toho šoku probral.
Náhlá intenzivní bolest mu skutečně pročistila mysl.
„Antehaemorrhagicus,“ zamumlal a ranka přestala krvácet.
„Slušný, okomentoval to Harry. Ale musíš dát důraz i do toho konce a tou
hůlkou trošku víc zhoupnout, protože takhle ti ta rána sice nekrvácí, ale
zůstává tam.“ Draco to zkusil znovu a ranka opravdu zmizela.
„Skvěle. Na oděrky, povrchní stopy po důtkách a po rákosce je lepší
Sanacaries.“ Vytáhnul z kapsy hrubý pilník a několika prudkými pohyby si
rozedřel kůži.
„Sanacaries,“ pronesl, zakroužil hůlkou a odřenina beze stopy zmizela. I
tohle kouzlo zvládnul Draco skoro hned.
„Ta kouzla, když znáš dobrá zaklínadla, nejsou až tak složitá. Těžší je
sesílat je na větší rány, rychle a nebo beze slov, ale to nebudeš
potřebovat, takže můžeme dál.“
„Pottere?“
„Ano?“
„Odkud tohle všechno víš? Odkud víš, co budu potřebovat a jak sakra víš,
jaký stopy zanechávají na kůži důtky?!“
„Myslíš si, že se sadisti vyskytují jen ve Zmijozelu?“ Harry na něj
mrknul a Draco poněkud nepřítomně polknul a kývnul na znamení, že můžou
pokračovat. Strávit tuhle informaci mu chvíli potrvá. Harry Potter je
dominant… sadista?! Potter?!
„Fajn. S modřinami je to trošku složitější. Částečně je odstraní
Sanaoedens, ale místo zůstane citlivé a zblízka je vidět, že to není
úplně v pořádku. Madam Prýtová má skvělý lektvar na monokly. Už jsem
sehnal recept a pracuju na tom. Myslím, že to bude zabírat mnohem líp.
Pořád je ale lepší prostě nebýt tak hrubý, aby to končilo až u podlitin a
když už, tak se vyhýbat viditelným místům těla.
Někdy stačí rány zamaskovat a utišit bolest kouzlem Sondolorosus, které
funguje podobně jako anestetika. Existují i masti a lektvary, které
urychlují léčení a nebo omezují pocit bolesti, ale většina těch humusů je
návyková, takže s nima opatrně. Teď mi to zopakuj, abych věděl, že jsem
se nesnažil zbytečně. A příště, až Ginny stráví noc mimo Nebelvírskou
kolej, nechci o tom druhý den vědět. Jasné?“
„Jo. A Pottere?“
„Hm?“
„To jako ty a Grangerová?“
„Hm,“ kývnul Harry.
„Ty vado. Tak to je hustý.“
„Nech si to pro sebe. Možná bychom ani holkám nemuseli říkat, že o tom
víme a o dnešku prostě pomlčet. Což mě přivádí na myšlenku…“ Harry se
zatvářil uličnicky a Dracovi ihned došlo, co tím myslí.
„Která rozhodně není nezajímavá. Že bychom nakonec my dva skončili u
spolupráce?“
„Víš co, čekej zítra v chodbě u Nebelvírské koleje. Zajdeme to probrat ke
Třem košťatům. Nad máslovým ležákem se mluví líp.“ Draco chtěl něco
namítnout, ale Harry ho utišil: „Když něco navrhuju, tak samozřejmě vím,
co dělám a jak to udělat. Buď tam v osm.“
A tak se stalo, že se Harry o příštím Dracově dovádění s Ginny měl nejen
dozvědět, ale dokonce se ho, samozřejmě spolu s Herminou, přímo účastnit.
A vzhledem k tomu, že tihle dva byli nebezpeční už jako soupeři, ale
ještě mnohem nebezpečnější, když spojili své síly, tak na sebe ani ne o
dvacet hodin později jejich partnerky překvapeně zíraly v jedné z mnoha
tajných místností Bradavické školy.