„Polibte se,“ zaznělo dvojhlasně. Holky se obě zatvářily vzdorovitě.
První promluvila Hermiona: „To nemyslíš vážně, že ne, Harry? Zatáhnout mě
do něčeho takového a ani se mě nezeptat. Vážně si myslíš, že mě přinutíš
líbat se s kamarádkou?“
„Tak především,“ zasvištělo vzduchem spolu s rákoskou, která jí na
hýždích udělala rudý pruh, „si nemyslím, že jsem ti dovolil promluvit.“
Potom ji po jejím oblém zadečku pohladil a poplácal.
„A za druhé… My oba víme, že vás nebudeme muset nutit. Podceňuješ sílu
nitrozpytu, miláčku. Nezapomeň, že o tobě vím prakticky všechno a že s
tím teď zrovna vážně nic neuděláš.“ Draco se na Ginny jen vědoucně usmál
a ta sklopila zrak. Harry to vystihl dokonale a jeho slova nebylo třeba
opakovat. Hermiona zrudla ve tváři jako rak. Její vztah s Harrym byl
přeci jen od začátku mnohem citovější. Tohle byl pro ní skutečný šok.
Ginny už od Draca zažila i horší věci, i když jí vůbec netěšilo, že tu
stojí nahá a bezbranná zrovna před Harrym. Nakonec se, popohnaná Dracovým
poplácáním po zadečku, odhodlala udělat krok k Hermioně jako první.
Hermioně hořely tváře a zrychleně dýchala. Harry ale ani nepotřeboval
vidět její zduřené, tvrdé bradavky, aby mu bylo jasné, že to nebylo
vzteky. Pak váhavě přikročila k Ginny tak blízko, že se téměř dotýkaly
jedna druhé. Vzájemně cítily svou vůni a své tělesné teplo a dívaly se
jedna druhé do očí. Hermiona byla vyšší, a proto to musela být ona, kdo
se první sklonil k polibku. Ginny jí ale vyšla snaživě vstříc. Chvíli se
líbaly na rty, opatrně, váhavě a zkoumavě, ale obě věděly, že tohle
klukům stačit nebude. A tak postupovaly dál a dál, až k plnému, hlubokému
polibku a reji jazyků. Když se od sebe po několika minutách stejně váhavě
a nejistě odklonily, byly rudé ve tváři a obě zrychleně dýchaly. Draco s
Harrym na sebe mrkli. Jejich odhady, vystavěné převážně na náznacích
pochycených z nitrozpytu, vycházely do puntíku. Harry se jemně přiklonil
k Hermioně a jeho dlaně začaly obtékat její tělo jako horká sprcha. Tak
vstřícně, tak konejšivě… Bylo to nesmírně uvolňující.
„Tak co, drahá? Nakonec se ti to ještě líbilo, že?“ Hermioně se v očích
objevil vzdor.
„Líbilo, protože to bylo poprvé a bylo to něco, co bys ty v životě
neudělal.“
„Myslíš jako políbil Ginny? To bych musel napřed Draca požádat o
svolení,“ podráždil jí Harry. V Hermioně to sice hrklo, ale přesto
pokračovala medovým hlasem, jako by to bylo jen tak mimochodem.
„Ale o tom jsem nemluvila. Vím, že se můžeš líbat s kteroukoliv holkou na
škole, když se ti zlíbí. Dokonce si myslím, že by bylo pod tvojí úroveň
nechat si jí k tomu naservírovat od někoho svázanou. Myslela jsem, že se
nikdy nebudeš líbat s nikým, kdo s tebou může spát tady v Bradavicích v
ložnici. S klukem.“ Byl to už zase souboj, jako šerm dvou precizních
šermířů. Efektní, mocný, vyhnaný do krajnosti a stačila jen malá chybka k
tomu, aby ten druhý mohl zasadit vítěznou ránu.
„Jestli myslíš Rona, tak ten je v tomhle až příliš konzervativní. A pokud
ti jde o Draca, tak ten mimochodem, nejenže může sdílet, ale dnes v noci
dokonce sdílel mojí postel v nebelvírské věži,“ v duchu se zasmál tomu
nevinnému dvojsmyslu, který oběma holkami škubnul jako rána bičem a jen
hodil okem na Draca, jestli v provokaci nezašel dál, než kam chtěli oba
zajít. Draco už ale stál hned vedle něj. Naklonil se k němu, pohladil ho
po tváři a věcně, jako by se bavil o úplně všední a samozřejmé věci,
prohodil: „Tak ty bys v životě nepolíbil kluka, Harry? Vážně? Ani mně?“
Harry váhal, jestli to Draco myslí jen z legrace, ale jen krátce. Když
ucítil jeho příjemnou vůni, teplo jeho těla, které se k němu vstřícně
vinulo a jiskru zvědavosti v jeho očích, sklonil se a políbil ho. Draco
ho objal a jen o pár vteřin se líbali jako zkušení milenci. Přesto to tak
nebylo a oba to cítili. Bylo to nové, exotické a vášnivé, vonělo to
nepoznaným a tak trochu zakázaným ovocem, ale ani jeden z nich u toho
nepřestal myslet, ani jeden z nich se nepřestal ovládat. Polibek s puncem
jedinečnosti. Oba věděli, že tohle je výjimečná situace, výjimečný
okamžik a že se možná už nikdy nebude opakovat. Možná i proto nikam
nespěchali. Když se od sebe po mnoha desítkách vteřin odtrhli, museli oba
vyburcovat své sebeovládání, aby nevyprsknuli smíchy. Holky na ně zíraly
jako na zjevení a tentokrát to byla Ginny, která spustila jako první: „Co
přesně se stalo včera večer?! A od kdy si vlastně vy dva říkáte jmény?“
Draco jí švihnul rákoskou po zadku. „Zaprvé bys neměla mluvit.“ Pak
znovu. „Zadruhé bys mi měla důvěřovat.“ A ještě jednou. „A za třetí se
ptáš na špatné adrese. Myslím, že o tom, co jsme dělali včera večer, ví
Madam Rosmerta víc, než my dva dohromady.“ Přiložil jí prst na rty, aby
uťal její pokus ho přerušit hned v zárodku. „Ale čím jsme si oba naprosto
jistí je, že mezi námi k ničemu nedošlo. Může ti to dosvědčit i tvůj
bratr, protože jsme skutečně oba nocovali v nebelvírské věži. Byli jsme
tak zlinkovaní, že by se ani jeden z nás do postele bez pomoci toho
druhého nedostal. Proč myslíš, že jsme oba nebyli na snídani a že jsme
oba nebyli večer k sehnání?“ Podíval se jí do očí, aby se mohla sama
ujistit, že nelže. Dokonce na okamžik odložil svou jinak trvale aktivní
nitrobranu, aby se mohla přesvědčit, že nelže. Nevyužila toho. Harry se
tou dobou už věnoval Hermioně. Pohrával si s jejími vlasy a hladil jí po
šíji. Přitom jí do ucha poněkud zlomyslně pošeptal: „Být tebou, už nikdy
se nepokouším tvrdit, že bych něco nikdy neudělal. A teď pojďme.“
Ještě než Hermiona stihla nahlas zaprotestovat, odchytil její úmysl
pomocí nitrozpytu a přičaroval jí do úst červenou kuličku roubíku, jejíž
řemínek se jí sám upnul kolem hlavy a tak jí uniklo jen bezmocné
zahuhlání. Draco se významně podíval na Ginny aby se ujistil, že podobná
procedura nebude potřeba, chytil ji za loket a vyrazili kamsi dolů, do
hlubin Bradavických sklepení. Kráčeli spletitými chodbičkami a dokonce i
ohromných potrubím, které Harry znal už od druhého ročníku a od té doby
již několikrát použil jako bezvadný systém tajných chodeb, vedoucích
prakticky odkudkoliv kamkoliv ve škole. Sešli po několika schodištích.
Hermioně se udělala husí kůže. Bylo tu chladno a celý prostor působil
skutečně děsivě. Vývoj situace se jí rozhodně přestával líbit, i když by
nemohla popřít, že to byl jen další z okamžiků, kdy se cítila Harrymu
úplně vydaná na milost a že jí, kromě mrazení v zátylku zároveň tak
trošku šimralo v břiše. Přemýšlela, jestli by v téhle situaci zůstala,
kdyby dostala na výběr, a nemohla se tak docela rozhodnout. Realita ovšem
byla taková, že se jí nikdo neptal, a tak jí nezbývalo než dál kráčet
chladem a tmou a snažit se nevnímat chlad, vlhko a nepříjemně hrubou
kamennou dlažbu pod svýma bosýma nohama.
Došli až do ohromné místnosti, která byla v zadní zčásti zatopená vodou.
Museli být mnoho desítek metrů pod úrovní běžně používaných prostor
školy. Vzduch tu byl chladný a zatuchlý. Obě dívky se zachvěly. Byla tu
zima a podivná, tísnivá atmosféra, která k vhodnému prostředí pro
erotické hrátky měla na míle daleko.
Draco se usmál a ukázal na druhý, asi třicet sáhů vzdálený, konec
místnosti. „Tam, na tom ostrůvku je očarovanou křídou nakreslený kruh. Ta
z vás, která se do něj dostane první, zvítězí. Ta druhá bude až do
úplňku, tedy po devět dní a devět nocí, nosit výbavičku, kterou jsme s
Harrym společně očarovali tak, aby nešla za žádných okolností sundat, ale
ani ovlivnit kouzly. Možná jste už slyšely o klíčování více kouzelníky
seslaných kleteb. Málokdo ale ví, že klíčování lze seslat při sesílání
jakéhokoliv kouzla, ne jen u kleteb. Účinky jsou ale stejné. Pokud by se
kdokoliv pokusil narušit fungování kouzla, narazí na mocnou bariéru,
která okamžitě varuje všechny kouzelníky, kteří kouzlo sesílali. Pokud by
chtěla kouzlo prolomit, bude muset svou vůlí úplně překonat společnou
sílu vůle všech klíčníků, jak se autorům kouzla v takovém případě říká.
Stručně řečeno, tenhle komplet bude po tu dobu skutečně muset nosit a
prostě s tím nic neudělá.“ Draco s lehce samolibým úsměvem dokončil svůj
monolog, během kterého Harry vyndal Hermioně roubík a plesknutím po zadku
jí dal najevo, že to rozhodně neznamená, že by měla dovoleno Dracovi
skákat do řeči.
Harry pak s úsměvem převzal slovo a z vaku, který měl schovaný pod
hábitem začal vyndávat jednotlivé položky. „Jedná se celkem o pět, velice
pečlivě vybraných věcí. V první řadě je to tenhle vkusný kožený obojek,“
ukázal na obojek z ebenově tmavé, lesklé kůže. „Tomu, kdo ho má na krku,
neumožní promluvit ani jediné slovo bez vyzvání jeho pána. Krásná
věcička.“ Potom vytáhnul změť tenkých, černých provázků s uzlíky. „Tohle
jsou provázkové kalhotky. Krom toho, že skvěle vypadají a při jakémkoliv
prudším pohybu poměrně intenzivně dráždí ta správná místa, dokážou se
docela zuřivě bránit, kdyby je někdo chtěl zakrýt. Snesou sukni a nebo
volný hábit, ale rozhodně ne jiné spodní prádlo nebo podobný pokus je
zamaskovat. Nositelka tak bude kdykoliv připravená se na přání pána
odhalit, aniž by se musela zdlouhavě svlékat. A tohle,“ ukázal na kovové
náramky z plochých proužků stříbrolesklého kovu, „možná vypadá jen jako
obyčejné náramky. Skutečnost je taková, že pán bude mít podobný pár.
Kdykoliv jimi o sebe křísne, tyhle dva náramky se pevně spojí a nerozdělí
se, dokud pán těmi svými zase dvakrát nekřísne. Tenhle prsten,“ ukázal
Harry na šperk v podobě stočeného hada se smaragdem místo oka, „jako
jediný není náš vynález. Je to cenný artefakt s dědictví Malfoyů.
Znemožňuje dotyčnému praktikovat nitrobranu vůči tomu, kdo nosí tenhle
prsten s rubínem, a to úplně a kdykoliv. Dokonce vytváří trvalé
telepatické pouto, které pánovi umožňuje číst myšlenky nositele i na
dálku – bez použití nitrozpytu.“ Harry se pobaveně ušklíbnul, když
zahlédl, jak Hermiona s výrazem čiré hrůzy v tváři polknula. Vždycky
dokázala nitrobranou krýt alespoň část svých myšlenek a nebo se alespoň
ovládla, aby v jeho přítomnosti na některé věci nemyslela, ale tohle by
znamenalo, že se o ní dozví úplně vše. „A poslední věc, jejíž očarování
bylo asi nejsložitější a také jsme na něj s Dracem patřičně hrdí, je
tohle vajíčko.“ Harry rozevřel pěst a na dlani se mu zalesklo malé, bílé
vajíčko ne nepodobné malému slepičímu vejci. Tahle věc toho umí skutečně
spoustu. Její hlavní funkcí je ale začít kdykoliv vibrovat přesně tak
silně a rychle, jak si zrovna přeje pán. Kam patří asi není potřeba
rozebírat… a že dokáže kdykoliv a kdekoliv přivodit nositelce orgasmus,
aniž by se mohla jakkoliv bránit, je úplně jasné, ne? Tolik k věcem,
které máme připravené pro poraženou, abyste věděly, oč budete závodit.
Jedna z vás prostě bude mít mimořádně pestré podzimní prázdniny. Ta druhá
jí bude na veřejnosti pomáhat, vysvětlovat, že má nemocné hlasivky a že
jí madam Pomfreyová zakázala mluvit, eventuelně od ní odvracet pozornost
všetečných učitelů v krizových okamžicích. Poslední, co potřebujeme, je
vysvětlovat našemu milému, ale přeci jen poněkud konzervativnímu řediteli
Brumbálovi principy našich hrátek.“
„A teď,“ převzal slovo zase Draco, se připravte. Závod, který vás čeká
rozhodne o vašem osudu, a jak jste právě viděly, poměrně radikálně, na
příštích devět dní.“