Velkou síní se občas rozlehly vzlyky plačících studentů, kteří byli
svědky vraždy Lupina a jejich spolužačky Lenky. Do všeobecného ticha
vstupovaly i zlověstné kroky Luciuse Malfoye, který přecházel po síni
nafoukaně jako páv.
„Severusi,“ oslovil muže stojícího u učitelského stolu. „Začíná být
nutností porozhlédnout se po našich přátelích,“ ironicky protáhl.
„Zbytek profesorského sboru bude jistě někde poblíž,“ přisvědčil Snape.
„Kdo chybí?“ zajímal se Malfoy.
„Jacobsová a Snape,“ zpražil ho pohledem.
„Tvůj bratříček – stále nepolepšitelný,“ odfrkl Malfoy.
Severus stál sebejistě vedle Malfoye a letmo přejel svým pohledem po
studentech.
„Jacobsová,“ zamumlal Malfoy, „kdo to je?“
Snape se vrátil pohledem k muži. „Učí Obranu proti černé magii,“ sdělil
neochotně.
„Nikdy jsem o ní neslyšel. Nejspíše další mudlovská šmejdka,“ lehce
nakrčil nos a zachytil nesouhlasné Snapeovo zamlaskání. Tázavě se na něj
zadíval.
„Patří k Potterovým,“ tiše odvětil Snape.
V Malfoyových očích se zablesklo. „Potterovým?“
Neodpověděl. Malfoy se na něj úkosem zadíval, ale pro tuto chvíli mu to
stačilo a jeho pozornost se stočila jinam. „Ta holka, co mluví hadím
jazykem, co o ní víš?“
Snape jen lehce nadzdvihl obočí. „Měl bych vědět?“
„Mám pocit, že přede mnou něco tajíš,“ ohradil se Malfoy a výhružně mu
zamával hůlkou před obličejem.
„Proč by tě měla zajímat? Mluvit hadím jazykem není v současné době žádná
závratná informace.“
„Ta holka je malý drzý spratek,“ spustil Malfoy.
„Jistě, v tom máš pravdu,“ přitakal chladně Snape. „Průměrná ve všech
směrech,“ dodal.
Malfoy se otočil a zamířil k zadním dveřím.
„Přivedu zbytek sám!“ houkl na své spřízněnce a zmizel ve dveřích.
Belatrix pozorující oba muže Malfoye dychtivě následovala již ve své
původní podobě.
- - -
„Bude v pořádku,“ pousmál se Samuel na Rebeccu.
„Doufám,“ odvětila Becky přecházející pomalými krůčky po skryté síni.
„Ally si vždy dovedla poradit,“ ujistila nahlas samu sebe.
Harry jen mírně zamrkal a opřel se o nejbližší sloup. „Jak dlouho ji
znáte?“ zvědavě se zeptal.
Becky se mírně znepokojeně na místě zastavila. „Ally?“ ujišťovala se.
Harry místo odpovědi přikývl.
„Prakticky od jejího narození,“ přiznala. „Bylo mi čtrnáct, když se
narodila.“
Zadíval se do jejích očí. Nápadně se podobaly jeho otci.
„Znala jste její matku?“
Tentokrát to byla Becky, která pouze přikývla.
Ron si s Hermionou vyměnili pohledy.
Harryho na jazyku pálila další otázka, ale nedostal šanci ji vyslovit.
„Pokud chceš vědět, kdo je její matka, obávám se, že ti to nemohu říct,
Harry,“ dovtípila se, kam směřují jeho myšlenky. „Je to osobní věc, se
kterou by měl každý naložit, jak uzná za vhodné,“ povzdychla si. „Mně se
to také nelíbí. Ráda si určuju sama, kdo bude vědět o mé rodině
informace.“
Harry se zatvářil mírně na rozpacích.
Složila ruce na prsou. „Netuším, Harry, kolik toho víš o své rodině.“
„Skoro nic,“ přiznal.
„Neměla jsem s tvým dědečkem dobré vztahy,“ začala mu přibližovat
situaci. „Jakmile jsem začínala dospívat, změnil se k nepoznání.“
Harry vzrušeně hltal každé její slovo a nemohl z ní spustit oči.
„Bude to pro tebe možná velké zklamání.“
„Já bych to rád slyšel,“ ujistil ji Harry a naklonil se dopředu.
Rebeččin pohled zabloudil k Ronovi a Hermioně.
„Jsou to mí přátelé,“ zadíval se také jejím směrem. „Nemám před nimi
žádná tajemství.“
Becky se na svého synovce spokojeně zadívala.
„Co se stalo s vaším otcem?“ Bylo pro něho nové moci se svým příbuzným
hovořit o rodině a pocítil k Becky náhlý příval vděčnosti.
„Byl velkým sympatizantem Voldemorta a jeho přívrženců.“
Harry zůstal stát s otevřenou pusou. „Byl smrtijed?!“
Zavrtěla hlavou. „Ne, nebyl. Nikdy se k nim otevřeně nepřihlásil, přesto
s nimi,“ vážila každé slovo, „příležitostně spolupracoval.“
Harryho přátelé se zadívali na Rebeccu, která mírně sklonila hlavu.
„Po staletí byla rodina Potterových plně čistokrevný rod a největší
problém pro mého otce, byla zpráva o vztahu Jamese s Lilly.“
„Sirius mi o tom nikdy neřekl,“ hlesl Harry.
„Sirius a další Jamesovi přátelé do naší rodinné situace nedohlédli,“
odmlčela se.
Ono zjištění se Harrymu ani v nejmenším nezamlouvalo. Vzpomněl si, jak mu
jeho kmotr říkal, že byl u Potterových vždy vítán na nedělní oběd,
přičemž jeho vlastní matka byla nevítaný návštěvník.
„James kvůli Lilly nakonec odešel z domova,“ doplnila jeho teta.
Chvíli ho nechala přemýšlet a pak vrátila hovor zpět k Ally. „Rodinné
vztahy jsou složité, Harry,“ naklonila se k němu. „Ta naše není bohužel
žádná výjimka a rodina Ally také ne.“
Vzhlédl k ní.
„Věř mi, že to neměla nikdy lehké.“
„Já také ne,“ jakoby se potřeboval obhájit.
„Harry, to nemůžeš srovnávat,“ upozornila ho. „Její chování je ovlivněno
mnohými nedořešenými otázkami a událostmi,“ zavzpomínala na malý okamžik.
„Smrt jejích rodičů zavinila změnu jejího náhledu na svět.“
„Jejích rodičů?“ opakoval zmateně.
Samuel sotva znatelně zavrtěl nesouhlasně hlavou. Nepokládal za vhodné,
aby se Harry dověděl pravdu v tak napjaté době. Rebecca s ním pomalu
přestávala souhlasit.
„Někdy nejsou věci takové, jaké se jeví,“ pokývala hlavou. „Jednou to
určitě poznáš sám, Harry.“
Trochu rozmrzele se zadíval na Rona a Hermionu. Tohle slyšet nechtěl a
začal nabývat dojmu, že mu něco důležitého musí unikat.
- - -
Ally neslyšně vklouzla do přízemního patra a rozhlédla se kolem. Snažila
se být velice opatrná, ale její myšlenky ji zrazovaly. Nedovedla se
soustředit a ani neměla ponětí, kam jít a co udělat. Za ní se ozvalo
několik kroků. Polekaně se otočila, ale nikoho neviděla. Snad se jí to
jen zdálo. Otřela si pot z čela. Spěšně se zadívala před sebe a pomalým
tempem mířila do vstupní síně. Už jí beztak situace přišla absurdní a
neměla tedy výčitky svědomí, když se rozhodla riskovat. Svoji hůlku pevně
svírala v pravé ruce, kterou měla spuštěnou podél těla. Nechtěla si nic
nalhávat. Cítila stoupající obavy a pod tíhou blízké budoucnosti i letmé
záchvěvy paniky. Myslela na Samuela – a na smrt své matky. Existuje vůbec
osud a dá se mu bránit? Je možné změnit události, které zatím nenastaly?
Má vůbec právo do toho zasahovat? Musela si přiznat, že po tom začínala
toužit…
Náhlý záchvěv větru a prudké vylétnutí její hůlky do vzduchu ji vrátilo
zpět ze svých úvah.
„Co to?“ prudce se otočila a s výrazem naprostého vyděšení hleděla na
příchozího – Luciuse Malfoye.
S lehce nepříčetným výrazem zachytil její hůlku a na jeho obličeji se
rozhostil samolibý úšklebek. „Najednou tak sama,“ nadzdvihl pobaveně
obočí.
Její vyděšení se proměnilo v čirou nenávist.
Muž udělal pár kroků blíž, až je dělilo jen několik centimetrů. „Kde jsou
ostatní?“ zamumlal.
„Budete si to muset zjistit sám,“ pohlédla na něj pevně.
Chytil ji oběma rukama a nevybíravě s ní zatřásl. „Jak to se mnou
mluvíš?!“
Nezmohla se k odpovědi. Jeho stisk byl velmi pevný. Vztekle s ní opět
zatřásl a prudce ji odhodil na zem. Tvrdě dopadla na studenou podlahu a
tvrdošíjně se k němu otočila čelem. Kdyby jen u sebe měla hůlku. Lucius
na ni namířil tu svou. Prudce sebou trhla, jakmile s ní mávl proti ní a
vyslal jednu z kleteb, které se nepromíjejí.
„Ubožáku!“ stačila ještě vykřiknout, než se v bolestivých křečích sesula
na zem. Cítila každičký sval v těle a tlak tak nesnesitelný, že se
nemohla ani nadechnout.
Lucius po chvíli chladného potěšení sklonil hůlku. „Snad tahle malá lekce
bude stačit,“ ledově se zasmál nad Ally ležící na zemi třesoucí se po
celém těle spíše nenávistí, než bolestí. Cítila, jak se s ní točí celý
svět a sebemenší pohyb jí působil bolest. „Vstaň!“ nařídil jí.
Upřela na něj své tmavě hnědé oči bez jakékoli snahy uposlechnout jeho
příkazu.
„Asi jsem to neřekl dost jasně,“ surově do ní kopl a Ally se s mírným
výkřikem bolesti křečovitě sbalila do klubíčka. Rozmáchl se a bezohledně
ji chytil za ruce.
„Ne!“ Chtěla se bránit, ale ztuhla při pohledu do jeho neúprosných očí.
Pojednou z nich vyprchala lidskost. Jen sklonila hlavu, když s ní smýkl a
postavil na nohy. Pevně ji stále držel za předloktí až měla pocit, že jí
ruce každou chvíli rozdrtí.
„Kde jsou?“ zopakoval opět svoji otázku a opět s ní zatřásl.
„To bolí!“ nedokázala se udržet a po tvářích jí stékaly slzy od palčivé
bolesti, která se šířila celým tělem.
„Dnešní mládež už vůbec nic nevydrží,“ lehce pohodil svými vlasy bez
známek soucitu.
„Pusť mě,“ zvolala třesoucím se hlasem a v duchu se začínala proklínat.
Pobaveně si ji prohlédl a pak ji podruhé co nejsilněji odstrčil. Ally se
zapotácela a spadla na podlahu. Z dálky zaslechla blížící se kroky a v
dalším okamžiku ztratila vědomí.
- - -
Alexander rozložil pergamen, který dostal od Ally. „Myslím, že tahle
cesta vede na školní pozemky,“ ukázal na jednu z nich.
Rebecca si plánek prohlédla. „Je to velmi pozoruhodné,“ musela uznat, i
když ji zjištění o podzemní části Bradavic nikterak nepotěšilo. „Měli
bychom se dostat ven a spojit se s ostatními členy Řádu,“ kývla Rebecca.
„Ano, těžko bychom nastávající situaci byli schopni sami odvrátit,“
přisvědčil Samuel.
„V tom případě půjdeme,“ vyhrkl dychtivě Harry.
Becky zavrtěla hlavou. „Půjdeme jen my, Harry.“
„Nebudu se schovávat,“ zopakoval.
„Ne,“ řekla rozhodně. „Musíte zůstat v bezpečí.“ O tom nehodlala
diskutovat.
„Tvá teta má pravdu,“ přidala se Hermiona. „Smrtijedi po tobě určitě
pátrají a nebylo by rozumné jim vyjít vstříc.“
„Díky za podporu,“ utrhl se na ni. Prudce se posadil ke zdi a opřel se.
„Harry,“ oslovila jej mírněji Becky.
Už nechtěl nic slyšet a zadíval se stranou. Pochopila jeho reakci a svůj
pohled věnovala Samuelovi. Naklonil se k ní. „Někdo by přeci jen měl jít
za Ally,“ svraštil čelo.
Mírně si povzdychla a zadívala se mu do očí. „To by měl,“ přitakala.
„Mám… takový divný pocit,“ oči se jí zaleskly.
„Půjdu ji najít,“ ozval se Alexander.
Přikývla a chytila ho za ruku. „Buď opatrný, Alexi,“ kladla mu na srdce.
„Budu v pořádku.“
Objala ho.
„Hodně štěstí,“ přidal se Samuel.
Pousmál se, předal Samuelovi plánek a vyrazil ze síně.
Becky se otočila zpátky k Samuelovi. „Půjdeme?“ zeptal se jí.
„Ano,“ polohlasně souhlasila.
„Budeme se muset dostat sem,“ ukázal na ukrytý vchod v podzemním sklepení
blízko učebny Lektvarů.
„Dobře,“ otočila se k trojici přátel. „Zkuste být trpěliví,“ povzbudivě
se pousmála. „Vrátíme se, co nejrychleji to půjde,“ pootočila se k
Harrymu, ale nedovedla už nic říct. Spěšně vyrazila ven.
„Bude to v pořádku,“ přidal se Samuel a následně se připojil k Becky.
Harry po jejich odchodu na malý okamžik zaváhal, ale pak se chvatně
zvednul a nahmatal v hábitu neviditelný plášť.
„Co chceš dělat?“ zkoumavě si ho prohlížela Hermiona.
„Půjdu se podívat do hradu.“
„Ale Harry,“ připojil se nesouhlasně Ron.
„Já vím,“ odbyl ho. „Nebudu pryč dlouho,“ ujistil je a vyrazil z bezpečí
tajné síně zahalen ve svém plášti. Čekal, že Samuel a jeho teta budou už
v nedohlednu, ale kupodivu je zastihl, jakmile zabočil za první roh.
Stáli naproti sobě a o něčem se téměř neslyšně dohadovali.

„Mně to také nedává spát,“ slyšel Samuela, když se k nim potichu
přiblížil.
„Harry by měl znát celou pravdu,“ zopakovala Becky. „Vím, že jsem na to
měla opačný názor,“ přisvědčila, „ale začínám si myslet, že jsem se
mýlila,“ dodala.
„Já nevím,“ zachmuřeně k ní vzhlédl. „Stále se obávám, že Harry by to
nevzal dvakrát nejlépe,“ trápilo ho.
„Ano, rozhodně je to risk, ale už nemůžu vidět Ally, jak ji to trápí,“
sklonila hlavu.
Harry se při vyslovení Allyina jména nervózně zavrtěl, ale včas se
zarazil a naštěstí si toho oba hovořící nevšimli. Byli příliš zaujati
svým hovorem a Harry neměl sebemenší tušení, že v příštích vteřinách
stane pravdě tváří v tvář.
„Už aby tahle noční můra skončila,“ vzhlédla k Samuelovi. „Nic není na
místě od doby, co zemřeli James a Lilly.“
Harrymu se málem tajil dech.
„Přišla jsem o bratra, Harry o rodiče a o všechny jistoty.“
„Obdobně jako Ally,“ uvědomil si Samuel.
Harry bezděčně otevřel pusu.
„Ano, proto k ní cítím blízkost,“ přitakala žena.
„Spíš k ní máš mateřský přístup,“ pousmál se Samuel.
Usmála se též.
„Nedovedla bych jí nahradit Lillyinu péči,“ ztišila hlas.
„Lilly byla skvělá matka a Ally jí byla v dětství velmi podobná. Stále má
její úsměv.“
Harry stál jako opařený.
„Pro Jamese to bylo velmi těžké,“ zavzpomínala. „Naštěstí miloval Lilly
natolik, že jí nakonec dovedl odpustit a Ally přijmout za vlastní,“
odmlčela se a vyrazila opět kupředu.

K Harrymu již další její slova nedolétla - vzdalovali se. Stál nehnutě s
očima doširoka rozevřenýma a namáhavě lapal po dechu. Náhle se mu udělala
zle od žaludku a v mysli se mu objevil obraz malé holčičky, která psala
znaky na pergamen, a jeho otec stojící u dveří společně se Siriusem.

V tajné místnosti začala Hemiona přecházet sem a tam.
„Už by měl být zpátky,“ s obavami v hlase pohlédla na Rona. Než stačil
odpovědět, Harry vtrhl dovnitř.
„Harry,“oslovili ho současně.
„Co se ti proboha stalo?“ vyjekla Hermiona při bližším pohledu. Byl bílý
jako stěna a z očí mu plálo naprosté znechucení a šok.
Bez odpovědi vztekle mrštil pláštěm do kouta. „Nestalo se vůbec nic!“
rozječel se na celé kolo až sebou Ron s Hermionou trhli a vyjeveně se na
něho oba dívali. „Samozřejmě, že nepotřebuju nic vědět!“ prudce
odsekával. „Proč by měl Harry Potter znát pravdu?!“ začal kopat do
nebližší zdi.
Ron rozmáchl bezděčně rukama. „Co se děje?“
„Nic!“ zaburácel Harry. „Už se mě neptej,“ neměl sebemenší chuť se
svěřovat. „Naprosto absurdní,“ mumlal si sám pro sebe.
Nebyl jediným Lillyiným potomkem - měl sestru, která byla navíc dcera
samotného Voldemorta. Cítil vůči němu obrovskou vlnu nenávisti. Největší
za celý jeho dosavadní život. V duchu si pospojoval všechny dostupné
indicie a začínalo mu to vše dávat smysl. Jeho tušení bylo správné -
opravdu tu bylo něco, co mu utíkalo, ale zjevně nečekal nic tak zásadního
a šokujícího, osobního…