Kapitola 24) Dobrou noc, pane profesore!

Harry pociťoval nad odmítnutím dalšího projednávání velké zklamání, někdo
ze Starostolce se navíc rozhodl předejít Brumbála a poslal mu sovu s
dopisem dříve, než se ředitel Bradavic z projednávání vrátil. Brumbál měl
v úmyslu tu zprávu podat aspoň trochu šetrněji, ale našel Harryho s
dopisem v ruce.
„Takže vás přehlasovali!“ konstatoval a Brumbál na to mohl jen pokývat
hlavou.
„V tom případě bych vás poprosil o to kouzlo magické stáze, pokud možná
takové, abyste mě z ní mohl rychle dostat, kdybych byl zapotřebí…“ Harry
se pořád nedokázal zbavit jistého pocitu vlastní nepostradatelnosti.
„Hlavně, kdyby se našel ten poslední viteál, aby se to dalo celé konečně
rozumně uzavřít…“
„Jistě, Harry,“ ujistil ho Brumbál. „Kouzlo mám skoro připravené a
všichni, kdo by se na něm měli podílet to už odsouhlasili. Na ten
poslední viteál mám pořádně rozhozené sítě, pátrači doufám nevědí, proč
to hledám a hledá taky Dobby. Před domácím skřítky je opravdu obtížné
něco skrýt…“
„Díky pane profesore!“ ocenil to Harry. „Ještě vás budu obtěžovat s
prosbou, abyste nějak nenápadně dohlédl na Markétu. Bylo by opravdu
hloupé, kdyby se po odstraněné Voldemorta vyloupla temná paní z ní…“
„To doufám ne, Holoubková je sice protivná novinářka,“ Brumbál teď,
stejně jako ‘Harvey‘ Potter, čelil v Denním věštci hotové dělostřelecké
palbě. „Vysloveně zlá snad ale není…“
Harry jen zadoufal, že se tentokrát Brumbál ve svém zvyku vidět v každém
spíš to lepší nemýlí. On sám razil spíš tezi, že ‘optimista je špatně
informovaný pesimista‘…
*
Větší část studentů byla se svým profesorem až překvapivě solidární,
Harry se ale také dobře držel, aby si na studentech nevyléval vztek.
Když se mu ale studenti svou solidaritu pokoušeli jednou vyjádřit slovy,
usadil jejich mluvčího zpět se slovy:
„Pane Brooksi, posaďte se prosím. Sice mne těší, že vám rozhodnutí
Starostolce a tisková kampaň Denního věštce připadají nespravedlivé, ale
nikdo vám nemohl nikdy slíbit, že svět k vám bude spravedlivý. Pokud
přeci ano, tak vás mohu ujistit, že se dotyčný buď mýlil, nebo lhal… Jak
jste si asi všimli, o mně a také o profesorovi Brumbálovi se momentálně
hodně píše v Denním věštci a Týdeníku čarodějek. Jestli budete těm
článkům chtít věřit je čistě na vás… Jen na jedno vás ale upozornit
musím. Bránit se proti eventuálním pomluvám tisku vám Obrana proti černé
magii moc nepomůže… Jedna fungující strategie je použít vlastní tiskoviny
a v nich se pustit do vlastního pomlouvání, pokud vás něco takového ale
baví.“
*
Výhoda solidarity studentů se prokázala na jedné z jeho hodin, kterou měl
naštěstí se spojenými pátými ročníky Havraspáru a Mrzimoru. Bylo to dva
dny po zprávě o zamítnutí dalšího projednávání. Krátce před koncem hodiny
náhle dostal Harry silný záchvat Bolesti Mysli, který ho v polovičním
bezvědomí srazil na katedru. Náběh záchvatu byl tak rychlý, že si Harry
nestačil ani loknout lektvar ze své placatky.
Frank Williamson projevil svou způsobilost pro povolání bystrozora i
dobrý organizační talent. Určil několik studentů, kteří měli odvést obě
skupiny na další hodinu a zajistit, že se nic nerozkecá. Z dobrovolníků
vybral čtyři nosiče, dva další bojovníky a čtyři špehy. Dva špehové šli
chodbami kus vepředu a dva kus za nosiči s bezvědomým profesorem. Jeden z
dvojice se měl vrátit ke skupině, kdyby narazil třeba na studenty ze
Zmijozelu, kteří by chtěli odplatu za vyloučené členy své koleje. Rychlým
poloklusem 'Harveyho' donesli na ošetřovnu, kde madam Pomfreyová začala
rovnou míchat další dávku silnějšího lektvaru.
Když přišel Harry zase k sobě, sklánělo se nad ním několik lidí.
„Nahnal jsi nám, Harvey!“ prohlásil Brumbál. „Pan Williamson si vysloužil
další body pro Havraspár a jeho pomocníci i pro Mrzimor.“
„Co se vám stalo, pane profesore?!“ chtěl vědět Williamson po Harrym,
jako by se odmítal spokojit s vysvětlením od ošetřovatelky a ředitele
školy.
„No, pane Williamsone, jestli se stanete v budoucnu bystrozorem, nenechte
se radši nikdy chytit od manželky člověka, kterého jste musel zabít,
mohla by se vám chtít pomstít jako mně Bellatrix Lestrangeová…“
*
Další události už naštěstí nebyly tolik dramatické a tak koncem školního
roku mohl Brumbál oznámit na obligátní závěrečné hostině:
„Některé z nás to možná mrzí, ale profesor Harvey Potter vás příští rok
učit nebude, ale jeho místo přijal pan James Potter, který slíbil
pokračovat v duchu zavedené výuky. Protože se zdá, že jakási kletba lpící
na tomto postu by mohla opravdu existovat, máme na další roky domluvené
další zástupce…"
Harry zahlédl nepřátelský vzteklý pohled, který vrhnul Snape po trojici
sedící po jeho boku. Sírius Snapeovi zamával, to učitele Lektvarů
vytočilo téměř k nepříčetnosti…
Severus Snape z Bradavic odešel ten den hned, jakmile to jen bylo možné,
aby nevypadal, jako když prchá. Přemístil se do Manchesteru, kde ve svém
domě v Tkalcovské ulici jen tiše zuřil nad tím, jak mu předmět, který
chtěl učit, zase proklouzává mezi prsty…
*
„V tomhle šuplíku jsou některé mudlovské zbraně, co tu mám," vysvětloval
a ukazoval očarovanou zásuvku psacího stolu Harry. „Je tu samopal a
pistole, obojí na devítku para, nějaká munice k nim. Colty si radši vezmu
do stáze s sebou. Pak je tu ještě plamenomet, bazuka se dvěma zbývajícími
náboji a osm granátů…"
Zavřel zásuvku a přiložil na klíčovou dírku hůlku.
„Přiložte sem hůlky prosím!" požádal Harry své hosty.
Když Brumbál, McGonagallová, James, Remus i Sírius přiložili hůlku na
požadované místo, Harry přiklepnul svou hůlku a zásuvka se jakoby 'vpila'
do desky stolu.
„Kdokoli z nás šesti jí může otevřít, kdyby byly ty zbraně zapotřebí,"
vysvětloval Harry.
Potom ze zdi sundal americkou vlajku i znak. Když chtěl sundat i zvětšený
obraz odznaku bystrozora, Brumbál ho zarazil:
„Servicio et Protegio, sloužit a ochraňovat… To bude podle mne vynikající
heslo pro kteréhokoli dobrého učitele Obrany proti černé magii."
Harry se podíval na trojlístek bývalých Pobertů, kteří všichni souhlasně
přikývli.
„Tu vlajku a ostatní osobní věci ti necháme ve tvém pokoji u nás v
Godrikově domě," přislíbil James.
„Dík. Poznámky k výuce najdeš po šuplíkách, snad to bude použitelné,"
ocenil Harry. „Takže mě už budete moct uložit 'k ledu', ne?!"
*
„Tady je vhodná místnost!" prohlásil Brumbál, když celou skupinu zavedl
hluboko do sklepení pod Bradavicemi.
Místnost se otevřela až po dotyku hůlky na jednom místě zdánlivě
jednolité zdi stavěné z nahrubo opracovaných kamenů. Brumbál ukázal na
prosté dřevěné křeslo uprostřed místnosti.
„Posaď se tady, Harry!"
Když Harry usednul, Brumbál vytáhnul křídu a nakreslil okolo pentagram, v
jehož středu křeslo stálo.
„Za chvíli Harryho kouzlem zčásti oddělíme od tohoto světa," vysvětloval
ředitel. „Našel jsem několik verzí kouzla, jednu dokonce takovou, že by
tu mohl zůstat v mezeře mezi dvěma okamžiky, mezi minulostí a budoucností
tak dlouho, že by se Bradavice rozsypaly v prach, ale po ukončení kouzla
by ho trápily stejné záchvaty Bolesti Mysli, jako dosud. Nebo by se dal
použít léčivý spánek, ale to kouzlo by pominulo v okamžiku, kdy by byla
vyléčena všechna tělesná i duševní zranění. Tedy ta, která vůbec vyléčit
jdou a pak by se sám probudil. Navíc se při tom stárne, sice pomaleji,
než je přirozený běh času, ale stárne…" Brumbál vypadal zamyšleně, jako
při nějaké vzpomínce. „Kouzlo, které jsem dal dohromady je složitější a
potřebuji vás na něj všechny. V Harryho vlastním vnímání času uplyne jen
pár okamžiků, neumím přesně říci kolik, ale méně, než minuta. Ta zranění
mysli, která půjdou vyléčit, by se měla během následující doby vyhojit
víceméně sama. Kouzlo samo zmizí, pokud ho nezrušíme, za patnáct let. Víc
času mu nedokážu dát k dispozici, to prostě bude muset stačit. Navrhuji,
abychom kouzlo přerušili za devět let, až bude 'malému Harrymu' jedenáct.
Kdokoli z nás pěti může kouzlo ve kterémkoli momentě přerušit nebo
ukončit. Kdyby se s námi pěti něco stalo, že bychom třeba všichni zemřeli
nebo se sem do Bradavic nemohli dostat, kouzlo se, jak jsem řekl, ukončí
samo po patnácti letech. Takže zatím – Dobrou noc, pane profesore!"
Odmlčel se a do rohů pentagramu postavil svíce, vytáhnul a rozvinul
svitek starého pergamenu. Pak začal křídou okolo linií psát znaky, které
nepoznala dokonce ani McGonagallová. Na její tázavý pohled vysvětlil:
„Kouzlo je to opravdu mocné, prý ještě od samotného Merlina."
K jednotlivým svíčkám napsal křestní jména a jeho kolegové si stoupali na
určená místa.
„Teď kouzlem zapalte každý svou svíčku a přidržte u ní hůlku!" přikázal
Brumbál a zapálil svou svíci jako první.
„Anal natrach, urth vas bethan, dochieldi enve! Anal natrach, urth vas
bethan, dochieldi enve! Anal natrach, urth vas bethan, dochieldi enve!"
třikrát zadeklamoval Zaklínadlo Stvoření.
Jakoby odnikud se vynořila hustá mlha, která se začala formovat nad
liniemi pentagramu, až vytvořila druhý pentagram, visící několik palců ve
vzduchu. Jeho linie začaly zářit, zatímco Brumbál šeptal další
zaklínadla, kterými svou vůlí formoval čas i prostor místnosti. Když
Jamesovi padnul zrak na svíčku, všimnul si, že se její plamen nemihotá,
ale nehybně stojí jako na fotografii…
„Ano!" prohlásil Brumbál, když uviděl směr, kterým se James dívá. „Čas
uvnitř obrazce běží jinak a podle úplně jiných pravidel, než ten náš.
Uzavřeme místnost!"
Pokynem ruky je popohnal ven, kde přiložil hůlku do jihého místa, než kde
před tím místnost otevřel.
„Přiložte všichni hůlky sem!" přikázal Brumbál. „Signó Publico
Obsignáre!" vyslovil obvyklé zapečeťovací kouzlo. Teď by do místnosti
neměl být schopen proniknout nikdo jiný, než těchto pět majitelů
pečetících hůlek.
Všichni cítili obrovskou únavu, jako by zrovna uběhli maratón.
„Vyčerpání z takhle náročného kouzla je velké a kdybych ho měl dělat sám,
mohlo by mě to i zabít, takže jsem potřeboval vaši pomoc…“ vysvětloval
Brumbál všem.
*
Harry měl během prvního roku pobytu ve stázi trochu překvapivou návštěvu,
byť o ní neměl pochopitelně ani ponětí. Rufus Brousek a Pošuk Moody
vyšetřovali sérii vražd vlkodlaků, ke které se přihlásila jakási skupina
mstitelů, kteří se pojmenovali 'Potterovi Jezdci'. Mezi čarodějnou
komunitou se šeptalo o sedmi nebo osmi mrtvých vlkodlacích, skutečnost
byla ale mnohem skromnější. Skupina měla mít na svědomí tři vlkodlaky,
podezřelé ze spáchání naplánovaných vražd v době úplňkové proměny. Byli
to ti, kterým nebylo možné nic dokázat a kteří se nechtěli k ničemu
přiznat, takže v podezření byli i bystrozorové. Jen u jedné z vražd byl
očitý svědek. Ten viděl trojici lidí v dlouhých pláštích s kovbojskými
širáky, kteří vlkodlaka doslova rozstříleli palbou z opakovacích
brokovnic. Všechny tři vraždy spojovalo jednak provedení, tedy stříbrná
munice daná do brokových patron. Dále je pojila dohromady také
skutečnost, že šlo o podezřelé vlkodlaky a také malé pěticípé stříbrné
hvězdy s iniciálami P.R. (Potter's Riders - Potterovi Jezdci) ponechané
na každé vlkodlačí mrtvole.
„Takže takhle tu je celou dobu a nikam odsud nemohl odejít?! Můžete se mi
za to zaručit?!" Brousek ještě trochu mžikal očima, protože kráčel do
místnosti s Harrym se zavázanýma očima, stejně jako Moody.
„To samozřejmě mohu!" prohlásil Brumbál.
„Dobře, v tom případě nám promiňte, že jsme obtěžovali…" bystrozor se
chvíli zamyslel. „Proč je vlastně uložený pod vlivem takového kouzla?"
udiveně civěl na nehybné plameny svící.
„Náš profesor Obrany proti černé magii se ve službách Ministerstvu kouzel
dostal do rukou Belatrix Lestrangeové, jak asi víte. Ta na něj použila
opakovaně kletbu 'Cruciatus', takže trpěl občasnými záchvaty
nezvladatelné bolesti. V téhle stázi by se z nich měl vyléčit…"
„Aha, podobné problémy mají i manželé Longbottomovi, ale u nich se to
naštěstí zatím daří zvládat s pomocí lektvarů," přitakal Moody a Brousek
jen přikývnul.