A/N: Tuhle kapitolu si dovoluji věnovat denice, která je věrnou čtenářkou
této povídky a vždy zanechá nějaký komentář. Děkuji.

Byl duben neděle odpoledne. Molly a Severus seděli v obývacím pokoji po
vynikajícím obědě. Severus si četl knihu a Molly seděla na pohovce a něco
pletla. Najednou zvedla oči od své práce a pohlédla na svého manžela.
„Severusi?“ oslovila ho.
„Ano?“ ozval se, aniž by zvedl zrak od knihy.
„Přemýšlel jsi někdy nad tím, že bys chtěl děti?“ zeptala se a bylo na ní
vidět, že jí záleží na tom, co ji odpoví.
Severus se zarazil v půli rozečtené věty. Sklopil knihu a pohlédl na svou
manželku.
„Děti?“ zeptal se, jako by nevěděl, co to slovo znamená.
„Ano, děti. Víš, každý manželský pár uvažuje o rodině, o dětech. Víš,
nenapadlo tě, že by sis někdy v budoucnu přál svého potomka?“
„O co jde, Molly?“ zeptal se přímo. Něco se mu na celé situaci nezdálo.
Tón a způsob, jakým se ho Molly vyptávala, svědčil o tom, že se něco děje.
„Jenom... Severusi, chtěl bys mít se mnou děti?“
Severus zvedl překvapeně obočí.
„Myslel jsem, že ti těch tvých sedm dětí stačilo. Máš snad chuť a nervy
na další dítě? Myslel jsem, že je to velmi vyčerpávající a náročné
vychovávat dítě, natož zvládnout jich sedm. Čekal bych, že by sis teď
chtěla spíš odpočinout a trochu užít a ne se pouštět do dalšího
dobrodružství. Ale možná jsem se mýlil.“
„Mám děti ráda. Jsou celý můj život. Nejsou žádná starost navíc. To asi
nemůžeš pochopit. Musíš to zažít. Je to nekonečně překrásný pocit starat
se o své vlastní dítě, vychovávat ho, učit, hrát si s ním... A jestli
bych ten nádherný pocit chtěla opět zažít? Ano, stokrát ano.“
„Ty chceš, abychom měli děti?“ zeptal se Severus dosti podezřívavě.
Molly zvlhly oči. Obávala se nejhoršího. Křečovitě sepjala ruce v klíně.
„A kdybych řekla ano?“
„Nechci být netaktní, ale po sedmi dětech bych čekal jinou odpověď.
Opravdu nerad bych se tě dotkl, ale ve tvém věku... Mám pouze o tebe
strach. Nejsi nejmladší a těhotenství by pro tebe mohlo být rizikové.
Nechci, abys kvůli mě podstupovala takové riziko. Považoval bych za
nezdvořilé, kdybych tě nutil porodit mi dítě zvlášť po tom, co jsi dala
život tolika dětem. Nejsou sice moje vlastní, ale jsou tvoje. Nemůžu tě
nutit do dalšího těhotenství. Vím, že to není jednoduché období a že
porod není bezbolestná a rychlá věc. Vyčítal bych si, kdybych tě do toho
nutil kvůli vlastní ješitnosti.“
„Takže...“ skoro zašeptala Molly.
Severus odložil knihu a přisedl si ke své manželce. Položil svou ruku na
tu její. Povzbudivě se na ní usmál.
„Mám tě, Molly, rád, ať už mi dítě dáš nebo nedáš. Víš přece, že jsem si
tě nebral kvůli dětem. Mrzelo by mě, kdyby sis něco takového myslela. Pro
mě jsi rodina ty. Jsi mi vším. A to mi stačí. Pro mě to znamená hodně.“
Molly se usmála a pohladila svého muže po tváři.
„Severusi,“ zašeptala, „musím ti něco říct.“
Pohlédla mu do těch jeho černých očí. Zaváhala, ale jenom na chvíli.
Chtěla mu to říct.
„Já jsem těhotná.“
Severusovo srdce přestalo tlouci, jeho dech se zastavil. Trvalo několik
předlouchých vteřin, než se vzpamatoval.
„Těhotná?“ zeptal se nevěřícně.
„Ano, čekám dítě,“ pravila s úsměvem na tváři. „S tebou. Budeš otec.
Budeme mít spolu dítě.“
Chtěl něco říct, ale nebyl schopný odpovědi. Molly mu skočila kolem krku.
„Jsi šťastný, Severusi?“ zeptala se ho.
„Ano,“ vydechl konečně Snape. Bylo to taky jediné slovo, na které se v té
chvíli zmohl. Nechtěl ublížit Molly. Mohla by to špatně pochopit, kdyby
zůstal mlčet. Samozřejmě že měl radost, ale přišlo to tak nečekaně, že ho
to zaskočilo. Nikdy v životě by ho totiž nenapadlo, že by mohl mít
vlastní dítě. Nikdy na něco takového nepomyslel. Samo o sobě se mu to
totiž zdálo až příliš neuvěřitelné a nemožné. A najednou je to prostě
tady. Nevěděl, jak má reagovat, nikdy se totiž na něco podobného
nepřipravoval.



Ten den se u nich doma sešla skoro celá Mollyina rodina. Byl to takový
malý rodinný oběd. Po velmi chutném jídle se všichni usadili v obývacím
pokoji. Molly seděla vedle Severuse na pohovce. Pohlédla na své děti a
pak na svého manžela. Ten jí mírně pokynul.
„Já a Severus bychom vám chtěli něco říci,“ přerušila je Molly.
Zraky všech se najednou upřely na manželský pár. Molly trochu znervózněla.
„Čekáme miminko.“
Místnost naplnilo hluboké ticho. Všichni nechápavě hleděli na ty dva a
nevěřili vlastním uším.
„Miminko?“ dostala ze sebe Hermiona překvapeně.
„Ano,“ usmála se Molly a stiskla Severusovu ruku o něco pevněji. Podobnou
reakci čekala, ale když tady seděla a čelila jejich překvapeným pohledům,
bylo to horší.
„Ty...“ ozval se Ron. „Vy... Jak... Zbláznila ses?“
„Pane Weasley, tenhle tón si vyprošuji,“ zamračil se na něj Snape.
„Cos jí to udělal, ty šmejde?“ obořil se na něj Ron. Severuse už tohle
ale nepřekvapovalo. Ron kritizoval úplně vše, co se týkalo jeho a Molly.
„Dítě,“ odpověděl Snape s notnou dávkou sarkasmu v hlase.
„Jaks mohl?“
„Docela lehce,“ přerušil ho opět Severus. Nekonečné debaty s Ronem ho už
nebavily. „Dítě jsme samozřejmě v plánu neměli. Tedy pokud se tu přede
mnou něco nezatajilo. Dobře, přiznávám, podcenil jsem situaci. Nenapadlo
mě, že existuje něco jako plánované rodičovství. Nenapadlo mě, jak snadné
je otěhotnět a že něco takového nezávisí na lidské vůli. Teď už to vím. A
přísahám, že se o Molly i o naše dítě postarám.“
„Je to jisté?“ zeptala se Ginny.
„Ano, byla jsem už u lékaře, aby mi potvrdil mou domněnku. Říkal, že dítě
je v pořádku, ale vzhledem k mému věku taky nevylučuje pozdější
komplikace. Budu muset jít na pár vyšetření a zůstat pod lékařským
dozorem. Ale to mi vůbec nevadí. Hlavně když to malé bude v pořádku a
přijde na svět živé a zdravé.“
Severus ji přitiskl ke svému boku.
„Dal jsem výpověď v Bradavicích.“
„Cože?“ vzhlédla k němu Molly překvapeně. „Ale proč? Myslela jsem, že tě
ta práce baví.“
„Přemýšlel jsem nad tím už nějakou dobu. Vadí mi, že tě zanedbávám kvůli
své práci, že s tebou netrávím víc času. A teď, když čekáš dítě, mě to
jenom utvrdilo v mém rozhodnutí odejít z Bradavic a zůstat s tebou. Budu
se o tebe starat.“
„Ale, Severusi...“ chtěla se Molly bránit, ale Snape jí to nedovolil.
„Je to mé rozhodnutí. Zůstanu s tebou doma a budu se o tebe starat, dokud
se to dítě nenarodí.“
„To vážně nemusíš.“
„Molly, těhotenství je velmi závažná věc. Nesmíš to podceňovat. I tvůj
lékař si uvědomuje možné riziko. Vážně si myslíš, že bych tě tu mohl
nechat samotnou a vrátit se zpátky do Bradavic? Ne. Může se stát cokoli a
já tu chci být, abych ti mohl pomoci. Nechtěl bych jednoho dne přijít a
najít tě ležet na zemi v bezvědomí. Někdo by se měl o tebe postarat.“
„Ale Severusi, může tu za mnou chodit Ginny.“
„Ne,“ zaburácel Snape. „Chodit je málo. Chci tě mít pod dohledem
čtyřiadvacet hodin sedm dní v týdnu.“
Molly se usmála. Starostlivost jejího muže ji dojímala.
„Nemusíš tak přehánět, drahoušku.“
„Nepřeháním. Jde mi pouze o tvé bezpečí a zdraví. Copak je na tom něco
špatného? Molly, nechci, aby jsi od této chvíle zůstávala samotná. Už se
prostě nemůžu vrátit do Bradavic. Musím zůstat s tebou.“
„Ale co tvá práce? Nemůžeš ji prostě opustit ze dne na den. Potřebují tě
tam. Kde by za tebe tak rychle našli náhradu?“
Molly měla pravdu. Nemohl se prostě sbalit a odejít z Bradavic.
„Půjdeš do Bradavic se mnou,“ rozhodl.
„Cože?“ nechápala Molly.
„Bude to jenom do konce školního roku. Budu tě tam mít blízko sebe a jsem
si jistý, že se tam o tebe dobře postarají.“
„Severusi, chápu, že si děláš o mě i o naše dítě starosti, ale neměl bys
to tak přehánět. Zatím u mě žádné komplikace nenastaly. Jsem v pořádku.
Cítím se skvěle. Ginny tu zůstane se mnou a bude mi dělat společnost,
dokud se nevrátíš z Bradavic natrvalo.“
Zvláštní, ale Severus neměl na věc stejný názor. Bylo to podivuhodné, ale
měl o Molly šílený strach, který nebyl podložen ničím reálným. Poprvé v
životě se měl stát otcem. Nevěděl, jak probíhá těhotenství, ani jaké
komplikace by mohl očekávat. A představa Molly bezvládně ležící na zemi v
prázdném domě ho děsila ze všeho nejvíc.

A tahle představa mu zakořenila v jeho mysli a týrala ho pokaždé, když
byl v Bradavicích a vzpomněl si na Molly. Proto raději hned, jak mohl,
sedl ke stolu a napsal Molly dopis, aby vyzvěděl, je-li doma vše v
pořádku. Ještě raději se s ní spojoval pomocí letaxové sítě a nejraději
by se přemístil domů po každé odučené hodině. Zvláštní, co s člověkem
dokáže udělat skutečnost, že se stane poprvé v životě otcem.