Severus netrpělivě přecházel po chodbě a za ním vlál jeho černý plášť. Došel právě na konec chodby, u prosklených dveří se otočil a vracel se zpátky. Najednou se zpoza rohu vyřítily Hermiona a Ginny. „Tak co?“ vyhrkla Hermiona. „Nic,“ zavrčel Snape naštvaně. „Už tam jsou půlhodiny a nikdo mi ještě nic neřekl.“ Minul je a kráčel na druhý konec chodby. Když se zase otočil a vracel se zpátky, všiml si, že dorazili i Harry a Ron. Sedli si na chodbě na volnou lavičku. Když přecházel kolem nich, Hermiona ho znovu oslovila. „Pane profesore (zvyk má železnou košili, jak se říká, a ti čtyři společně s Ginny toho byli zářným důkazem, když svého nevlastního otce, popř. budoucího tchána oslovovali profesorem), sedněte si na chvíli. Jistě je Molly v pořádku. Za chvíli se určitě objeví někdo, kdo nám podá bližší informace.“ Ale on ji ignoroval a mířil opět na konec chodby. Kde se opět otočil a vracel se zpátky. „Jdu do bufetu,“ informoval je Harry, když je Snape míjel. „Pane profesore, dáte si něco? Kávu, čaj?“ Snape jenom zamručel a lhostejně mávnul rukou. Najednou se dveře otevřely. Severus se prudce otočil. A pak zklamaně svěsil ramena. Lékař vycházel z těch nepravých dveří. Tenhle nic nebude vědět o stavu jeho manželky. Pokračoval v přecházení po dlouhé chodbě v blíže neznámém patře kouzelnické porodnice. Trvalo to dalších 20 minut, než se otevřely ty správné dveře. Severus neváhal a přeběhl vzdálenost, která ho dělila od lékaře vycházejícího ze sálu, kde rodila jeho manželka. „Jak jí je?“ křikl na něj a přitiskl ho ke zdi, jako by se bál, že mu lékař uteče bez odpovědi, nezadrží-li ho. „Je to kluk,“ odpověděl porodní asistent. „Vaše žena je v pořádku.“ Severus si oddechl. Pustil asistentův plášť. „Chci ji vidět.“ „To teď není možné. Je stále na sále. Sedněte si na chvíli, zajděte si do bufetu a přijďte za půlhodinky.“ „Zbláznil jste se!“ vyjel na něj Snape. „Počkám tady.“ „Pane, až Vaši ženu i Vašeho syna odvezeme na pokoj, ihned Vám dáme vědět.“ „Počkám tady,“ trval Severus na svém. „Jak myslíte,“ pokrčil asistent rameny a odešel. Snape začal přecházet kolem dveří do sálu, kde stále byla jeho žena. Hermiona vstala a přešla k němu. „Pane profesore, pane Snape, měl byste si na chvíli odpočinout. Zajdeme do bufetu, dáme si kávu. Čekáte tu takhle už, co jste ji sem dovedl. Musíte být unavený.“ „Nejsem unavený, slečno Grangerová,“ štěkl na ni Snape rozezleně. „Nejedná se o Vaši ženu ani o Vaše dítě. Myslíte si, že si jenom tak můžu někde sednout a dát si kávičku, jako by se nic nedělo?“ „Molly je v pořádku,“ uklidňovala ho Hermiona. „Skutečně? A Vy jste ji viděla? Když jsem ji sem přivedl měla ukrutné porodní bolesti. Okamžitě ji přivezli na sál. Objevily se komplikace. Řekli mi, že to nepůjde hladce a nejspíš že provedou císařský řez. Od té chvíle jsem se prakticky nic nového nedozvěděl. Víte, že se při porodu i umírá? Co když je Molly na tom zle? Chci ji vidět! Rozrazím ty dveře a vtrhnu tam. Je mi jedno, jestli se to smí nebo ne. Chci vidět Molly!“ Severus řval vzteky. Když domluvil, uklidnil se. Aspoň částečně ten vztek ze sebe dostal. „Lékař říkal, že je v pořádku,“ uklidňovala ho Hermiona nebo se o to aspoň snažila. „Může lhát.“ „Samozřejmě že ne. Nemůže Vám podávat nepravdivé informace o stavu Vaší manželky. Máte právo vědět její skutečný stav. Něco tak závažného by Vám nezatajili.“ „A jste si tím jistá?“ „Pane Snape, chápu, že máte o ni strach, ale kvůli tomu přece nemusíte...“ odmlčela se, „... takhle vyvádět.“ „Já že vyvádím! No jistě, nejde přece o Vaši manželku! Vždyť pro Vás vůbec nic neznamená!“ „Tak dost!“ vykřikl Ron. „Hermionu nechte na pokoji. Tam na tom sále leží moje matka. Myslíte, že nemám o ni strach? Mám a velký. Moje matka je pro Hermionu jako její vlastní matka. Jak můžete říct, že jí na ní nezáleží? Všichni, co tu jsme, máme o ni strach.“ Ze dveří na druhé straně chodby někdo vyšel. „Můžete být prosím zticha? Tady jste v porodnici. Nechám Vás vyvést, pokud se ihned neuklidníte.“ Severus se vztekle otočil a odešel na druhý konec chodby. Čekali další půlhodinu. Pak dorazili i Bill a Fleur, George se svou přítelkyní a přiletěl i Charlie až z Rumunska. Pak konečně vyšel ze sálu porodník. Snape k němu bleskově přiskočil. „Jak jí je? Chci ji vidět.“ „Vaše žena teď potřebuje odpočívat. Odvezeme ji do jejího pokoje. Návštěvy nejsou povoleny,“ zdůraznil poslední slova. „Běžte domů odpočiňte si a přijďte až zítra. O jakékoli změně jejího stavu, Vás budeme samozřejmě informovat.“ „A to dítě?“ „Je na jednotce intenzivní péče. Je v pořádku, ale je velmi slabé. Přišlo na svět předčasně. Necháme ho pár dní na pozorování. Bude žít a bude v pořádku. Nemusíte mít obavy. To vše je jenom takové opatření. Neradi bychom cokoli zanedbali.“ „Chci ho vidět,“ naléhal Snape. „Ale samozřejmě,“ ujistil ho lékař. „Pojďte se mnou.“ Dovedl je až k prosklené stěně, za kterou ležela miminka v maličkých postýlkách a kolem nich chodily sestry, které se o ně s láskou a něhou staraly. „Váš je ten třetí vlevo v první řadě,“ sdělil mu lékař a pak odešel. Severus se přitiskl ke sklu a sledoval svého syna. To je překrásný chlapec. Má takové maličké ručičky. Bude to silný chlapec. Kope těmi svými malými nožkami. Moment. Zrovna otočil hlavičkou. Dívá se směrem ke mě. Vidí mě? Zamávám mu. Vím, že teď musím vypadat jako totální idiot, ale je mi to jedno. Zdálo se mi to nebo se teď na mě skutečně usmál? Je tak nádherný. A ty jeho vlásky! Moment? Rezavé? Jak je může mít rezavé? Další Weasley? Skutečně. Vypadá víc jako Molly. I ty jeho očička. Stejný jako jeho matka. Díky bohu. Třeba bude jednou jedním z nejobletovanějších kluků. „Je nádherný, že ano?“ zaslechl Hermionin hlas vedle sebe. Neodpověděl. „Jak se bude jmenovat?“ vyzvídala. „Arthur,“ odpověděl hrdý novopečený otec. „Arthur Severus Snape.“ „To je krásné jméno.“ „Molly si to tak přála,“ vysvětloval. Po dalších deseti minutách se opět ozvala Hermiona. „Pane Snape, měli bychom už jít.“ Zase ta zatracená Hermiona. Musí se do všeho plést? „Zůstanu tady,“ odsekl. „To nemůžete,“ protestovala. „Musíte si odpočinout.“ „Nejsem unavený,“ bránil se. Teď se k ní přidal Harry a objal ho z druhé strany. „Hermiona má pravdu. Měli bychom jít všichni. Za Molly ani za Vaším synem nás momentálně nepustí. Bude lepší, když se vrátíme až zítra.“ Severus se zamračil. Samozřejmě že tihle dva měli pravdu, ale on se s tím nehodlal smířit. Chtěl vidět svou ženu, chtěl držet svého syna v náručí. A když nemohl jedno ani druhé, cítil se hrozně. Ale teď tu stál a viděl svého syna. Mohl by tu stát celé hodiny a ani by nepocítil únavu nebo hlad. Nakonec se ale nechal přemluvit a odešel z porodnice s Mollyinými příbuznými. Hermiona a Ginny se vrátily domů, stejně jako zbytek Mollyiny rodiny. Harry a Ron se rozhodli, že zůstanou se Snapem. Nejspíš měli strach, že by mohl začít vyvádět nebo se vrátit zpátky do porodnice. Nejprve ho chtěli doprovodit domů, ale pak je napadlo, že nějaký bar bude teď mnohem příhodnější místo. Všichni tři se přemístili do Děravého kotle. Bylo krátce po poledni. Lokál zel prázdnotou. Trojice se usadila na židle v baru. Harry všem objednal sklenici ohnivé whisky. Severus ji okamžitě obrátil do sebe. Harry si povzdechl tohle měl být přípitek. Objednal mu další. Snape ji bez řeči hodil opět do sebe. Harry naštvaně objednal další. Uchopil Severuse za ruku, když zvedal sklenici k ústům, a zadržel ho. „Neměli bychom si připít?“ zeptal se přísně. „Jasně, dobrý nápad,“ zamumlal Snape trochu nepřítomně. Trojice pozvedla sklenice a přiťukla si. „Na zdraví Severusova prvního dítěte,“ pronesl Harry slavnostně. „Na to, že jsem nikdy nepočítal, že by těch Snapeů mohlo být někdy víc než jeden.“ „A na mého nevlastního bratra,“ přidal se Ron. „Už šestého.“ „Na v pořadí už osmé dítě, co tvoje matka porodila, Rone,“ tvrdil Harry. „Budu se jí muset zeptat, jak je možné, že se tak rychle rozmnožujete, ať už jako Weasley nebo Snape.“ „Na Molly,“ ozval se Snape. „Na naše první a poslední dítě.“ „Poslední?“ opáčil Harry překvapeně. „Nechci ji přece zabít,“ obrátil se k němu Snape. „Už jsi někdy rodil? A navíc já jsem Snape ne Weasley. Mě jedno dítě stačí. A Molly taky. Osm je docela hezké číslo.“ „Měli bychom jí být vděční. Díky ní se stále rodí další a další kouzelníci, takže naše společnost nevymírá. A po té bitvě v Bradavicích... No, však víte, nebylo málo těch, co tam zemřeli.“ Severus vyprázdnil svou sklenici a objednal si další. Zhruba po třech hodinách... Snape leží bezvládně na barovém pultu. Harry ho plácá po zádech a říká mu něco o tom, že nikdy nebyl jeho oblíbený učitel a že se těší, až se on a Ginny vezmou a Severus se stane jeho tchánem. Ron se právě zvedl ze židle a sesunul se na podlahu. Po dvaceti minutách se mu konečně podařilo dojít a strefit se do dveří na pánské toalety. Uběhla další hodina. Snape stále spal. Harry seděl vedle něj. Najednou se na stole před ním objevil obrovský stín a vedle si sedl někdo nadměrné velikosti. „Hag-ride?“ dostal Harry ze sebe překvapeně. „Ahoj Harry, jak to de? Není to náhodou Snape, ta černá hrouda, co leží vedle tebe?“ Harry položil ruku na Severusovy záda. „Uhodls.“ „A cože tu tak leží? Co se mu stalo?“ „Narodil se mu syn,“ vysvětloval Harry. „Vážně? Tomu samýmu Severusovi, co učil u nás na škole?“ „Už to tak vypadá. Nepřipiješ si se mnou?“ „Ale jasně, že jo, Harry.“ Po přípitku Harry se pokusil vstát. „Měl bych najít, Rona,“ omluvil se Hagridovi. „Před hodinou šel na toalety a ještě se nevrátil.“ Po chvíli. Harry se vrátil z toalet. Bez Rona. „Ehm, Hagride, nemohl bys mi s něčím pomoct?“ „Vo co de, Harry?“ „No, Rona jsem už našel. Spí na záchodě. Nemohl bys mi s ním a Snapem trochu pomoct? Myslím, že ti dva už to nezvládají. Měli bychom odsud odejít dřív, než si nás tu někdo všimne. Nerad bych, aby se objevily v Denním věštci titulky hlásající: Harry Potter, přistižen: největší hrdina je ožralec. Znáš to. Denní věštec by to nafoukl a mohl by poškodit taky Severusovu pověst. Udělali by z něj alkoholika, co chodí úplně nalitý na své hodiny.“ „Jasně, Harry, žádnej problém,“ ujistil ho Hagrid. Když vyšel Hagrid z toalety, nesl Rona na jednom rameni. Na druhé rameno si potom hodil Snapea. Harry se nahnul k výčepnímu, aby zaplatil. Už když mu Tom sděloval sumu, bylo mu jasné, že tolik u sebe nemá. Jak trapné. Další skvělý titulek do Věštce: slavný Harry Potter nemá peníze, aby zaplatil za svou útratu. Omluvil se Tomovi a slíbil mu, že mu zaplatí, jakmile sem příště zamíří. Jako zástavu mu nechal svoje hodinky po Fabianovi Prewettovi, které dostal k osmnáctým narozeninám. Přemístili se do domu Snapeových. Bez Molly tam bylo prázdno. Uložil Severuse na pohovku a Rona usadil do křesla. Sám si pak sedl do dalšího volného křesla a usnul. Byl to přece jenom velmi namáhavý den i bez toho pití. Rozhodl se, že bude bezpečnější, když tu on i Ron zůstanou. Když tu není Molly, tak musí na Severuse dohlédnout někdo jiný. A něco Harrymu říkalo, že by tenhle kdysi tak strašně nenáviděný muž mohl něco vyvést. Zoufalý muž je schopný zoufalých věcí.