Harry se vydal na poslední klidnou snídani v příštích pár měsících. Zadními dveřmi vešel do Velké síně, kde u učitelského stolu seděl jen Neville. Taky bylo už dost pozdě na snídani, ale už si nebude moci přispat do příštího víkendu. Harry si všiml, že všechna místa už jsou uklizena, až na to jeho a právě snídajícího kolegu. Vzal si tedy svou snídani a přesunul se vedle bývalého spolužáka, aby si trochu popovídal. Od té doby, co přijel, neměl moc času a konverzace se starým přítelem a spolužákem by ho mohla částečně uklidnit. Neville byl dnes v dobré náladě. Vylíčil Harrymu, jak moc se těší na syna Matta, kterého má s Cho Changovou-Longbottomovou a který nastupuje do prvního ročníku. "Doufám, že bude v Nebelvíru." "Neboj, určitě. Ale Havraspár by taky nebyl špatný, ne?" usmál se Harry. "No nebyl, ale on je spíš po mně, než po Cho, i když jsem si nikdy nepřipadal odvážný." "Nějak to dopadne a stejně se to dozvíš už dnes, tak si s tím nelámej hlavu." "Díky, Harry. A co tvoje ratolesti? Nepůjde už Lily do školy?" "Ne," pousmál se Harry, "ta pojede až za rok. A jak si vůbec u tebe vedou James s Albusem?" "James je hrozné číslo. Nevím, po kom je takový vtipálek. A Albuse Bylinkářství docela baví, pokud po sobě s mladým Malfoyem neházejí kouzlem hlínu." "O to už se starat nemusíš, Scorpius Malfoy už do Bradavic nejspíš chodit nebude." "Jo, slyšel jsem. Psali to v časopise, jako v dívčím, co čte Cho," začervenal se Neville. "Aha." Dál už se bavili jen o večeru a normálních tématech. Harry se omluvil, že už půjde k sobě a vydal se do svých komnat. Sebral rozečtenou knihu a pokoušel se na ni soustředit. Myšlenky mu ubíhaly k minulé noci. Harry si začal nadávat do idiotů. Chtěl se vrátit do Bradavic, aby nemusel myslet pořád jen na Malfoye, ale on si sem přijede taky a stihne se s ním vyspat, ještě než začne škola. To to teda dopracoval. Jestli si ještě včera myslel, že bude těžké Malfoye ignorovat, tak jaké to asi bude teď? Harry vůbec netušil, jak se má chovat. Sex na jednu noc už zažil, ale nemusel se poté s tím člověkem setkávat každý den. Na snídani se naštěstí nepotkali, na obědě se třeba taky náhodou vyhnou jeden druhému, ale při večeři je setkání nemine. Harry přemýšlel, jak se bude Malfoy dál chovat. Zkoušel odhadnout jeho chování v následujících dnech, ale v Dracově mysli se nikdy nevyznal. Znal jen jeho gesta, kterými věčně něco zakrýval, ale v jeho hlavě tápal do prázdna. Jediné, podle čeho mohl něco předpovídat, byl ten malý svitek pergamenu. Jenže Malfoy to mohl brát jako posměch, nebo jako případnou spokojenost, i když to by Harry musel být na hlavu, aby něčemu takovému uvěřil. Nebo aby jen věřil Malfoyovi. Určitě to dělal jen proto, aby ho mohl zesměšnit nebo se pochlubit novinám, které z toho udělají nejžhavější zprávu roku. Co se stalo, stalo se a už nemá cenu se tím nějak zabývat. Však ono to nějak dopadne. V nejhorším případě se odstěhuje někam do Austrálie a v klidu tam dožije zbytek svého mizerného života. *** Hodiny na věži oznamovaly hodinu, kdy se do Bradavic mají dostavit všichni staří i noví studenti. Harry sešel do Velké síně, usedl na své místo a s potěšením zjistil, že se jeho blonďatý kolega nikde poblíž nevyskytuje. Radost mu ale dlouho nevydržela. Sotva se stačil porozhlédnout po velkolepé výzdobě síně, ozvaly se za ním sebevědomé kroky a jeho nedobrovolný společník se posadil vedle něj. Harry se snažil neuhnout pohledem od čtyř dlouhých, prázdných stolů, ale jeho oči ho neposlouchaly. Pomalu se natočil a ksakru… spatřil Draca Malfoye, jak se na něj upřímně usmívá a v očích mu tančí jiskry. Cože? Harry si v tu chvíli nebyl jistý, jestli nepožil něco s halucinogenními účinky, protože tohle už vážně není normální. "Pottere, rád tě opět vidím." Při slůvku opět, vysloveným zvláštním hlubším tónem, se Harrymu nahrnula do tváří mírná červeň. Proto raději odvrátil hlavu zpět a klidným hlasem (alespoň se o něj snažil) slušně odpověděl. "Malfoyi, také přeji hezký večer." Dál si ho nevšímal. Malfoy zatím jeho postoj respektoval. Začal se zaobírat výzdobou a poté něčím v kapse, co upoutalo Harryho pozornost. Bylo to malé zrcátko, pomocí kterého se blondýn ujišťoval, že vypadá dobře, dokonale, perfektně… prostě jako on. Harry se potichu uchechtl, ale jeho společník to uslyšel. Draco zvedl hlavu, aby se na něj krátce podíval a poté natočil zrcátko tak, aby se ostré světlo z uměle vytvořeného stropu odráželo přes předmět v jeho ruce přímo Harrymu do očí. Pro Harryho to bylo dost nepříjemné a po chvilce už to nevydržel. "Malfoyi, tvé hry se mi vážně nelíbí." "Minulou noc to vypadalo trochu jinak," neodpustil si bývalý Zmijozel. "O co ti jde?" "Myslím, že jsem to dostatečně předvedl včera. Pokud jsi to nepochopil, klidně to zopakuji." "Nech toho, nejsem žádná tvoje hračka," Harry mluvil stále tiše a kontroloval se, aby nevybouchl. "To, že si s tebou hraji, neznamená, že jsi má hračka. Spíše jsi jako kamarád, který si se mnou hraje." "Myslíš, že je normální dělat si kamaráda ze svého nepřítele? A já nejsem tvůj kamarád." "Z bývalého nepřítele. Od školy se toho dost změnilo, pokud se nemýlím," odvětil Malfoy a provokativně se usmál a přimhouřil oči. Harry se raději odvrátil, aby nemusel čelit tomu svůdnému hadovi. Sotva tak stačil učinit, když se otevřely velké dveře a do síně se jako stádo koní přiřítily starší ročníky. Žáci usedli na svá obvyklá místa a čekali, až se dostaví první ročník a začne zařazování. *** "Nebelvír," zazněl Moudrý klobouk a zařadil Matta Longbottoma na dalších sedm let do koleje pro chrabrá srdce a odvážné činy. Matt běžel ke stolu Nebelvíru a sedl si za Albusem a Jamesem Potterovými. Pak vesele zamával otci, který zářil štěstím a pýchou. Harry byl také šťastný. Zase viděl své dva uličníky, jak se ládují jídlem a baví se s ostatními. Harryho a Nevillovu náladu však nesdílel jeho spolustolovník u učitelského stolu. Malfoy nevypadal nijak nadšeně. Tvářil se nezúčastněně, duchem byl hodně daleko. Skoro nezaznamenal, když ho McGonagallová představila jako nového učitele Lektvarů. Zareagoval ale rychle a s povstáním všem věnoval okouzlující (pro Harryho určitě) úsměv. Pak se zase posadil a ponořil do sebe. Harry jeho syna nikde neviděl, takže mladý Malfoy asi studoval ve Státech. Harry se znovu otočil, aby se mohl podívat na blondýna. Jeho výraz byl pořád stejný. Harry ale poznal vytvořenou masku nezájmu a pokusil se proniknout dovnitř. Věděl jistě, že se Draco přetvařuje. Kdysi strávil hodně času pozorováním a hodně se naučil z blonďákových gest a způsobu mluvení. A přesto se mu nedařily odhalit důvody jeho počínání. Malfoy se otočil jeho směrem, nejspíš ucítil jeho pohled. Harry se rozhodl neuhnout a zahleděl se do šedých očí, jestli neuvidí nějaké emoce. Draco jako by odhadl jeho záměr a ohnul očima, načež se zvedl a odešel ze Síně, snad aby Harry nepronikl k jeho pravým pocitům.