8. kapitola Uběhl měsíc od doby, kdy přijel Snape a navzájem se s Hermionou vyhýbali. Kromě prvního střetnutí se nikdy neviděli na větší vzdálenost, od které se dělily jejich stoly. Odcházel, když ona přišla, chodila na poslední chvíli, jen aby ho neviděla. Žila v naději, že o něm nemusí vůbec vědět, ani na něj myslet, jenže to by neměla mít za kamarádky Susan a Sally. „Je hrozný. To takový byl vždycky?“ stěžovala si Susan, když si přisedla k Hermioně. „Kdo?“ „Snape. Je příšerný. Sarkastický. Uráží mě pokaždé, když s ním chci mluvit. A to jak se kouká, jako by mě chtěl minimálně zabít.“ Hermiona se usmála. „Jo takový on je a jiný už asi ani nebude.“ „To takový byl i jako profesor? Být mladší, tak se nad některými urážkami snad i rozbrečím.“ „Někteří studenti tak dopadli. Byl nejneoblíbenější profesor na škole. Lektvary neměl nikdo rád. Jeden student se ho bál tak moc, že když jsme brali Bubáky, tak ten jeho si vzal Snapeovu podobu,“ s úsměvem vzpomínala na Nevilla a na Snapea v ženských šatech. „Jsem ráda, že jsem na vaši školu nechodila. Mám lektvary ráda, ale on by mi je pravděpodobně znechutil.“ „Vidíš a to já je mám rada i když jsem ho měla.“ „Dneska jsem ho viděla, jak šel ke skladu přísad. Zeptal se na jednu přísadu, řekl správci latinský název, a ten vypadal, že neví o čem mluví. Jak mu vynadal. Není prý možné, že tady zaměstnávají takové tupce, kteří ani neví latinské názvy, ale že to mohl očekávat už od pohledu na něj. Vyjmenoval mu jiné názvy, že možná některý z nich už slyšel, tak by mohl vědět co chce. To se zase usmál správce, že tahle přísada zrovna není, a že neví, kdy přijde, ať si zkusí promluvit s ředitelem. Hodil po něm vraždicí pohled a se svým typickým zavířením pláště odešel. Nechtěla bych být v kůži ředitele, až za ním přijde.“ „Jo, to si dokážu představit. Vynadá mu, jak to, že takto prestižní škola nemá zásobu potřebných přísad, a hlavně, když on je potřebuje do toho svého experimentu.“ „Ale už dost o něm. Už mě zájem o něho přešel, teď se spíš zaměřím na vyhýbání se mu.“ „Dobře děláš, já se o to snažím už celý měsíc. Jinak mohla by jsi mi večer přinést pár vlasů? Měla bych mít hotovou novou várku Mnoholičného lektvaru a chtěla bych ho vyzkoušet.“ „Jo jasně, večer se stavím.“  Severus neměl dobrou náladu. Proklínal ty Grangerovic kamarádky. Sledovaly ho na každém kroku. Myslely si, že je nevidí, ale příšerně se spletly. Počkal si na ně a pořádně jim vynadal. Snad už mu konečně dají pokoj. Musel pozastavit výzkum. Prestižní univerzita a nemá dostatek základních přísad. Nehoráznost. Jeho vlastní zásoby už spotřeboval a oni další nemají. Zuřil. Zaklepal na ředitelovi dveře a čekal na pozvání. Za chvíli se ho dočkal. Vstoupil. Ředitel vzhlédnul. „Dobrý den Severusi, co vás ke mně přivádí.“ „Stížnost.“ „Stížnost?“ podivil se ředitel, „a na koho?“ „Ne na koho. Spíš na vaši neschopnost zajistit dostatek přísad do lektvarů.“ Odvětil chladně. „Neschopnost? Nemusíte být hned tak hrubý Severusi. Řekněte, které přísady vám schází, a udělám vše, abychom vám je zajistili.“ „Chybí mi přísady z Agalychnis callidryas. Potřebuji skoro vše, co se z těchto žab používá.“ Řediteli se rozlil úsměv na tváři. „Tak to jsem rád, že s tímhle problémem vám můžu pomoct. Tyto přísady nám měli přijít minulý týden, ale bohužel nám je nedodali.“ Severus ho rozzlobeně přerušil. „Nějak nechápu, jak mi tahle informace může pomoct.“ „Kdyby jste mě nechal domluvit, věděl byste co jsem tím myslel. Jedna z našich studentek také postrádala tyto přísady. Povolil jsem ji opustit prostor školy, aby si jich mohla pár opatřit. Když ji požádáte, určitě vám nějaké přísady dá.“ On a prosit! A ještě k tomu studentku?! „Tohle má být útěcha. Určitě je neschopná jako všichni. Potřebuji kvalitní přísady, ne nějaký pokus studentky. Můj výzkum je velice náročný na kvalitu přísad, jakákoli chyba a můžu začít od začátku.“ „Budete mile překvapen Severusi. Je to nejbystřejší a nejnadanější studentka na škole. Lektvary připravuje s největší přesností. To víte měla skvělého učitele.“ Na malou chvíli připomněl Severusovi Brumbála. Jiskřičky v očích, které se mu tam objevili, když zmiňoval učitele oné skvělé studentky, nevěstily pro Severuse nic dobrého. Věděl, že jestli chce přísady ihned, bude lepší zajít za studentkou, než se sám vydat na jejich odchyt, zbytečně by ztratil několik hodin. „Mohu vědět jméno oné studentky.“ „Ale jistě. Jmenuje se Hermiona Grangerová, určitě ji dobře znáte.“ „Jistě, znám ji.“ Aby taky ne, jeho noční můra od jeho příchodu. Věčná šprtka. „No vidíte, určitě nebude problém od ní přísady získat. Jestli to je vše.“ Ukázal na dveře. Bez pozdravu se Severus otočil a odešel. Musel se připravit na setkání s Grangerovou. Setkání, kterému se chtěl vyhnout.