16. kapitola Dým ustupoval a Severus konečně mohl spatřit spoušť, kterou Hermiona způsobila. Nábytek, podlaha, stěny, vše bylo pokryto rudě červeným lektvarem. Měl vztek. Očekával, že se podobným incidentům nevyhnou, ale nepřipustil si, že se tak stane hned v jejich první den spolupráce. Právě teď měl chuť Grangerovou seřvat, vyhodit ze své laboratoře a nikdy víc ji sem pustit. Prohlédl si obsah svých kotlíků, jestli výbuch přečkaly bez úhony a teprve potom se podíval na Grangerovou. Seděla na židli, pozorovala své ruce, že i on mohl spatřit červené spáleniny, které jí lektvar způsobil, v obličeji bílá a celkově vypadala, že se brzo složí. Přešel k ní a vztáhnul k ní ruku. „Vaše ruce,“ řekl docela klidným hlasem, i když uvnitř pěnil vzteky a nejraději by ji přetrhl. Hermiona se nezmohla na slovo, jenom zakroutila hlavou. „Grangerová, řekl jsem Vaše ruce!“ „Ne. Zvládnu to sama, nic to není. Jenom pár popálenin, nic co se mi ještě nestalo.“ „V tomhle stavu nedokážete použít ani hůlku. Podejte mi Vaše ruce.“ Chtěla se hádat, ona to zvládne, ale pohled na jeho tvář ji všech protestů zbavil. Viděla, že je hodně rozzlobený, nejraději by ji seřval, vynadal do idiotů, ale odložil to do doby, kdy bude ošetřena a nesloží se. Pomalu k němu natáhla ruce. Kousla se do rtu, jak se snažila nevykřiknout bolestí, která jí v rukách pulzovala. Očekávala bolest, když její ruku vzal do své, ale vše co cítila, bylo zmírnění bolesti od léčivého kouzla. Stejný postup zopakoval i s druhou rukou, ale nepustil ji. Přivolal si mast a pomalými pohyby ji vmasíroval na poraněnou kůži. Neprotestovala, kdyby mu to bylo proti srsti, nedělal by to, zvládla by to i sama a nemohla říct, že jí to vadilo, byl to příjemný pocit. Kdyby nevěděla, že je to Snape, nikdy by neřekla, že jeho dotek dokáže být jemný, podivně uklidňující. Ale Snape to byl, proto tenhle pocit dlouho nevydržel. „Proč lektvar vybouchl! Co jste do něj vhodila!“ „Směs sušených kůží a krve z listovnice.“ Sykla, jeho dotek už nebyl jemný, stisk na poraněnou kůži bolel. „Co jste si u Merlina myslela, že se stane!“ už to byl zase ten Snape, jakého znala. Pustil její ruce, ustoupil a vzhlížel na ní, stejně jako kdysi v hodinách lektvarů. „To nevíte, že je ta směs v kombinaci s blánou z dračího srdce velice nestabilní!“ „Vím! Ale žíně z jednorožce účinek neutralizuje. Neměl nastat výbuch. Možná menší reakce, ale ne to, co se právě stalo!“ také se postavila, nenechá se zastrašovat, už nejsou ve škole, nemusí si to nechat líbit. Možná by mu byla rovnocenným soupeřem, ale zatočila se jí hlava, musela se přidržet stolu, aby zabránila pádu na podlahu. „Možná neutralizuje, ale ne když se to týká vlkodlačího lektvaru! Ostatní složky tento účinek oslabují a samotné vaření lektvaru po několika dnech účinek úplně odstraní! Téhle poznámky jste si v knihách nevšimla, nebo už nejste takový puntičkář jako dřív a nečtete knihy i pozpátku!“ křičel, už nemohl dále emoce kontrolovat. „Já…“ „Copak?! Došly Vám slova?!“ „Ne,“ snažila se znít jistě, jenže to nešlo. Věděla, že ve vlkodlačím lektvaru se účinky žíně neutralizují, ale v tu chvíli ji to ani nenapadlo. Nejenže zkazila lektvar, ohrozila na životě sebe i Snapea a pravděpodobně zničila šanci pokračovat ve výzkumu. „Odejděte!“ jasný rozkaz, raději poslechnout a nechat Snapea vychladnout o samotě. Nejistým krokem odešla z jeho komnat, nutně si potřebovala odpočinout. Došla do svých komnat, svalila se na postel a okamžitě usnula. Kouzly vrátil laboratoř do původního stavu. Pořád byl naštvaný. Kdyby neměl na ostatních kotlících kouzla, bránící před podobnými výbuchy, přišel by o lektvary na další týden a než by se uvařily další, pár dní by to trvalo. V tom případě by Grangerovou zranil asi sám. Odstraňování škod mu trvalo jenom pár minut, uznal, že jich nebylo tolik, jako když bouchl kotlík jemu. Přešel k pracovnímu stolu, kde vařila lektvary Hermiona, a všiml si, že na pergamenech, které jí dal na zapisování poznámek, bylo něco napsáno. Zvedl pergamen a začal číst. Šestý den vaření vlkodlačího lektvaru. Přidány dvě sušené ledviny listovnice. V jiné fázi lektvaru, kritická část po deseti minutách. Bez známek poškození nutno co tři hodiny jednou zamíchat. Zamyslel se. Jestli pracovala u tohoto lektvaru dřív, než nastal onen neblahý výbuch, deset minut už uběhlo a lektvar se zdál být v pořádku. Přešel ke kotlíku a nahlédl do něj. Barva i hustota v pořádku, nic nenaznačovalo tomu, že začne v brzké době kotlík přetékat. Očaroval hodiny, aby pár minut před plánovaným zamícháním začaly zvonit a pustil se do přípravy základu na nové lektvary. Hermiona se pomalu probouzela, stále cítila bolest, která ji pulzovala na rukou, ale dalo se to vydržet. Vstala z postele a zamířila do koupelny. Osprchovala se a cítila se jako znovuzrozená. Oblékla se a zamířila na večeři. Seděla u večeře, rozhlížela se, jestli neuvidí Snapea, ale věděla, že nepřijde. Musel uklidit spoušť, kterou způsobila a připravit další základy na lektvary a ty zaberou spoustu času. Kdyby to celé nezpackala, mohli to mít dávno hotové, sedět u večeře, ale místo toho tady sedí a přemýšlí, jestli ji ještě někdy pustí do své laboratoře, nebo na ní promluví. „Ahoj Hermiono.“ Susan a Sally sborově pozdravily a posadily se naproti. „Proč jsi nebyla na obědě? Kdepak jsi byla?“ „Vařila jsem lektvar, nemohla jsem od něho odejít.“ Přikývly, nevyptávaly se a Hermioně se docela ulevilo. Natahovala se zrovna pro dýňový džus, když nad sebou uslyšela Jeremyho starostlivý hlas. „Hermiono! Co se ti stalo?“ Podívala se na něho, co tím myslí, ale když si všimla, že se dívá na její odhalenou ruku pokrytou zarudlými fleky, ptát se ani nemusela. Rychle stáhla ruku zpátky k tělu a rány zakryla rukávem. „Ale nic, jen menší nehoda v laboratoři,“ odpověděla, ale nedokázala skrýt letmý pohled ke stolu, kde většinou sedí Snape. Jeremy si jejího pohledu všiml a rozhodně se netvářil mile. Posadil se vedle Hermiony a rozzlobeným hlasem se dál vyptával. „Co ti udělal?!“ „Nic! Teda kdo?“ „Nedělej, že nevíš, o kom mluvím! Mluvím o Snapeovi! Nebo ses na jeho stůl podívala jenom tak?!“ Jeremyho tón se jí nelíbil, zněl hodně rozzlobeně a měla pocit, že i trochu majetnicky. „Nic mi neudělal! Byla to nehoda! Vhodila jsem do kotlíku špatné přísady, vůbec jsem si neuvědomila, že když to udělám, kotlík vybuchne! Jediné co mi udělal, bylo, že mě seřval a ošetřil mi rány.“ „A jak to, že byl u tebe v laboratoři?! Snažili jste se navzájem vyhýbat a najednou trávíte čas společně nad kotlíkem!“ Už toho měla akorát dost. Cokoliv se týkalo Snapea, Jeremyho strašně štvalo a vždycky to skončilo hádkou. „A co to tebe zajímá!“ křičela na něj zpátky, až se na ně otočila celá jídelna, „nevlastníš mě, můžu si dělat co chci a s kým chci!“ Ozvalo se zakašlání a tu chvíli si uvědomila, že je pozoruje celá jídelna. Ztišila hlas a pokračovala. „Abys věděl, byla to jeho laboratoř a ne moje! Pomáhala jsem mu s výzkumem, což podle mě, ale dnešním fiaskem skončilo!“ Tím skončila i ona, vstala a rázným krokem opustila místnost. Neslyšela proto hádku, která proběhla mezi ním a holkami. „Jeremy, co pořád máš?! Hermiona ti dala jasně najevo, že o tebe nestojí! A co dělá ve svém volném čase a s kým, ti může být jedno!“ „Susan přestaň! Snažím se ji chránit! Je to vrah, Smrtijed. Měl by být ve vězení a ne tady!“ „Je nevinný! Všechno to udělal, aby byl Voldemort poražen! Že tomu ty nevěříš, není vůbec důležité! Hermiona ho zná déle a zná taky všechny podrobnosti, proč to všechno udělal! Nechej ho už být a ji taky!“ Věděl, že hádat se nemá cenu. Jsou na Snapeově straně a proto nevidí to, co on. Vyběhl z jídelny, rozhodnut, že to jenom tak nenechá.