Blbly jsme ve vodě. Pak se k nám připojili kluci. Viděla jsem jak brácha
úplně hltá pohledem Lily.
„Dej bacha ať ti ty oči nevypadnou,“ pošeptala jsem mu.
Podíval se na mě jedním z těch jeho vražedných pohledů, které jsem znala
nazpaměť.
„Hele, Car, vidíš toho hezkýho kluka?“ dloubla do mě Lily.
Podívala jsem se směrem kam mi ukazovala. Stál ten vysokej kluk s hnědými
vlasy a hypnotizoval mě pohledem. Znala jsem ho. Usmál se na mě. Oplatila
jsem mu to.
„Teda, ten po tobě jede,“ zazubila se Lily.
Trošku se netrefila. Byl to Matt. Můj nejlepší kamarád. Vlastně můj
jediný kamarád, kterého jsem v tomhle městečku měla.
Vylezla jsem z vody. Věděla jsem, že mě celou dobu sleduje Black.
Nevadilo mi to. Jsem zvědavá, jak se bude tvářit na tohle. Rozběhla jsem
se a skočila Mattovi do náruče. Měli jste vidět ty jejich překvapené
pohledy. Škoda, že jsem s sebou neměla foťák.
„Ahoj, Car,“ usmál se na mě.
„Ahoj, Matte. Vůbec jsem nevěděla, že tu na léto zůstáváš,“ podívala jsem
se na něj.
„No chtěl jsem tě ještě vidět než odjedu do Ameriky. Musím ti něco říct,“
znejistěl.
Překvapeně jsem na něj pohlédla. Když se Matt tvářil vážně, nevěstilo to
nic dobrého.
„Víš já... stěhuju se,“ vyhrkl.
Vykulila jsem na něj oči. To jsem snad špatně slyšela.
„Vím, že je to pro tebe šok, ale jdu na univerzitu a táta dostal v New
Yorku práci. Je mi to líto,“ vzdychl.
„Kdy odjíždíš?“ vypadlo ze mě.
„Příští týden,“ přiznal.
Tak tohle teda šok je.
„A to mi to říkáš až teď?“ vyjedu na něj.
„Promiň, Car, ale dřív to nešlo,“ omlouval se.
„Dřív to nešlo? To nemyslíš vážně!“
Nemám daleko k tomu, abych nezačala křičet.
„Promiň, Car, ale budu muset jít,“ svěsil hlavu Matt.
„No tak běž. Já tě zdržovat nebudu,“ naštvaně jsem se otočila a vrátila
se zpátky k holkám.
Koukaly na mě dost překvapeně.
„Pro vaši informaci byl tohle můj kamarád Matt,“ oznámím jim a šinu si to
na deku.
Holkám tohle ale asi nestačí.
„Jenom kamarád?“ vyzvídá Kess.
„Jo jenom kamarád. Teda teď už možná bývalý,“ podotknu.
Nemám náladu se jim svěřovat. Teď rozhodně ne.
„Co se stalo?“ vyzvídá Lily.
„Nechci o tom mluvit,“ zavrčím.
Matt mi pěkně zkazil náladu.
„Nech ji být, stejně to nemá cenu,“ ozvala se Lily, když si všimla, že se
Kess nadechuje, aby mi něco řekla.
Kess se rezignovaně posadila.
„Ti kluci jsou stejně neskutečně bezohlední tupci,“ zavrčela jsem.
„Ale, sestřička má blbou náladu,“ ozval se brácha, když k nám spolu s
Blackem a Remusem dorazil.
„Hele to se týká taky tebe, bratříčku, tak neprovokuj,“ upozorním Jamese.
„Přece bys na mě nebyla zlá, Carmi,“ provokuje mě James.
„A víš, že byla,“ zavrčím.
Lily vedle mě vyprskne smíchy.
„Co se děje, Evansová?“ otočí se bráška na ni.
„Nic, hleď si svýho, Pottere,“ odsekla mu.
„Nebuď na mě hned zlá, Evansová,“ zatvářil se ublíženě.
„Na tebe? Vždycky,“ zašklebila se Lily.
Nedokážu se ubránit pobavenému úsměvu. Tyhle hádky Lily s Jamesem mi
docela chyběly.
„Vidím, že už tě špatná nálada přešla,“ přisedne si ke mně Black.
Radši mu nebudu odpovídat. Nemám na něj náladu.
„Ale no tak, to měla být sranda,“ usmál se na mě tím jeho neodolatelným
úsměvem, na který dostal už několik holek.
„Dej mi pokoj, Blacku, nemám na tebe náladu!“ odsunula jsem se od něj.
„Nebuď na mě hned nepříjemná. Nebyl jsem to já, kdo ti zkazil náladu,“
ohradil se Black.
„Tak promiň, že jsem na tebe tak hnusná. Jdu domů,“ zvednu se, sbalím si
věci a odcházím směrem k východu.
„Carmi, počkej, jdeme s tebou,“ ozvou se za mnou holky.
Brácha se svou partou nás taky následovali.
„Vážně se nechceš svěřit?“ připojil se ke mně Remus.
„Ne, Reme, ale děkuju ti,“ usmála jsem se na něj.
Remus byl vážně milej. Neznám hodnějšího kluka. Proč se ty hrozný věcí
stávají jen mě? Tohle není fér. Matt byl jedinej člověk v tomto městečku,
který se se mnou chtěl kamarádit. Pro ostatní jsem byla jenom holka z té
divné rodiny. A přitom jsem se snažila zapadnout mezi ostatní. Ale když
se začaly projevovat kouzelnické schopnosti, všechno bylo pryč. Ztratila
jsem všechny kamarády, až na něho. A teď se stěhuje. Připadá mi, jako
bych ztratila kus sebe.