"Hned teď přestaň." "A s čím?" zeptal se nevinně Draco, zatímco si na vidličku nabíral další kousek večeře. "To s tvojí nohou. Divím se, že to zatím nikdo nezjistil, když na mě stále něco zkoušíš," zašeptal Harry a neúspěšně se snažil tvářit nezaujatě, zatímco se Dracova noha pod stolem stále citlivě otírala o tu jeho. "Opravdu toho nech. I když je tu jen několik studentů, tak kolem nás sedí několik drbu chtivých profesorů." Pohledem zkontroloval jediný velký stůl v sále, jestli je někdo nesleduje. Jak bylo každoročně zvykem, o vánočních prázdninách byl uprostřed Velké síně kulatý stůl pro všechny zbylé obyvatele hradu. A z této štědrovečerní večeře se nemohl nikdo vymluvit. "Nikdo se nedívá a mě opravdu baví tě provokovat." "Jsem si toho vědom, ale nech to na později. Pokud v klidu nepovečeřím, budu tě muset nechat v noci samotného, abych si zašel do kuchyně pro nějaké jídlo. A ty víš, jak dlouho mi to obvykle trvá." Draco po něm hodil dotčený pohled a nohu okamžitě stáhnul. "Fajn, ale v tom případě mi slíbíš, že z postele až do snídaně nevylezeš." "Jako bys mě snad nechal odejít. Slibuju, že se od tebe celou noc nehnu a naše roční výročí náležitě oslavíme," zašeptal a aby si toho nikdo nevšimnul, přejel dlaní přes Dracovo stehno. Poté se dal opět do jídla. Ale dlouho mu to nevydrželo. Blonďák po jeho levici se znovu šeptem ozval: "Harry?" "Co zase?" "Už jsi dojedl?" zeptal se Draco a vrhl na něj toužebný pohled. "Do háje," ulevil si potichu Harry. "Tohle tě bude stát dvojitou snídani do postele, je ti to jasné?" "Naprosto." Přes Dracovy rty přeběhl vítězný úsměv. *** Jakmile se profesor Lektvarů a profesor Obrany proti černé magii omluvili a odešli, u stolu se rozhostila živá debata. "Viděli jste to? Já vám říkala, že ty obrazy na schodišti nelhaly," naléhala na ostatní učitele slečna Turnerová, učitelka Jasnovidectví. "Nejspíš je to tak, i duchové si to mezi sebou povídají," potvrdila ředitelka McGonagallová. " A vy s tím nic neuděláte?" zeptal se jeden student sedmého ročníku, který si uměl dát dvě a dvě dohromady. "Myslíte, že by je překvapilo, kdybych jim nabídla společné pokoje?" "To zní jako výborný dárek k Vánocům, paní ředitelko." *** Zatímco Harry snídal v posteli, Draco si lehl vedle něj a nechal všechny jejich dárky levitovat až k nim. Draca na první pohled zaujala jedna obálka. Měla na sobě napsána obě jména. Harry mu kdysi řekl, že o jejich vztahu ví Grangerová-Weasleyová, ale Draco měl tušení, že tohle nebude zrovna od ní. Rychle dopis otevřel a přečetl si ho. Stále ještě s překvapeným výrazem ve tváři se otočil na Harryho, který se právě věnoval toastům na svém talíři. "Harry?" "Ano, lásko?" "Víš, jak ses včera během večeře zmínil o tom, že se divíš tomu, že o nás nikdo neví?" "Ano, vzpomínám si. Proč?" Harry mu věnoval tázavý pohled. "No, víš, ředitelka nám nabízí, že bychom mohli, my dva, mít společné pokoje." "To je… skvělé. Už nebudu muset chodit do toho studeného sklepení." "Já si taky nestěžuji, že k tobě je to dvě stě schodů nahoru." "Nemůžu za to, že nerad cestuješ pomocí letaxu. Aspoň při cestě zhubneš," zasmál se Harry. "Nemám potřebu hubnout, Pottere. A i kdyby, tak znám příjemnější způsob." S těmi slovy nechal Draco zmizet Harryho snídani a obkročmo si na něj sedl. "S takovou se nepřestěhujeme ani do konce školního roku," podotknul Harry a nechal své ruce, aby se toulaly po křivkách Dracova pozadí. "Kdybychom ten čas strávili tady, vůbec by mi to nevadilo." Draco se sklonil a pomalu si vychutnával chuť Harryho polibků. Prsty přejížděl přes jeho nahou hruď a roztouženě pohyboval boky, až se proti němu Harry vzepjal. Cítil prsty proplétající se jeho vlasy a smyslný jazyk ve svých ústech. Kvůli nedostatku kyslíku neochotně oddálil svou hlavu a zadíval se do smaragdově jiskřících očí. "Nic jiného bych od tebe ani nečekal," dodal Harry a vrhnul se na svého milence.