Jakmile oheň v krbu zapraskal, vrátil se do místnosti Kevin. Usadil se
opět na starou pohovku.
„Ta káva byla vynikající,“ ozval se do ticha Kevin.
„Ehm, děkuji,“ bylo jediné, na co se Severus v dané chvíli zmohl.
Zdálo se, že nikdo nevěděl, odkud znovu začít. A tak Severus raději
popadl šálek a vytratil se do kuchyně. Když se vrátil, Kevin stál u okna.
„Venku to vypadá na pěknou bouřku,“ otočil se k Severusovi. „Jestli to
přijde až sem, budu muset odložit svůj odjezd.“
Měl pravdu. Obloha byla zatažená, na obzoru se kupily obrovské černé
mraky, mezi nimi se to blýskalo.(1) Sem tam zaslechli vzdálené hřmění.
„Zatracené počasí,“ povzdechl si Snape.
„Mohl bych tu u tebe přečkat tu bouřku?“ obrátil se na něj Kevin s
prosbou.
„Ale beze všeho,(2)“ přikývl Snape a pevně doufal, že stejně rychle jako
bouřka přišla, tak i odejde. Byla to jeho jediná naděje.
„Můžeme si mezitím…“ rozhlédl se po místnosti, „…povídat.“
Severus se spíš ušklíbl, než usmál. „Jistěže. Moc rád.“
„Máš už nějakou představu, jak bys chtěl změnit tuhle místnosti?“ zeptal
se ho Kevin a vracel se zpátky k pohovce.
„Ehm, myslím, že ji předělám kompletně.“
Pak si Severus uvědomil, že má právě v domě mudlu, který toho ví o
mudlovských bytech víc než dost.
„Co bys navrhl ty? Co bys tu změnil?“
Kevin se posadil. „Ale ne, nechci ti do toho mluvit,“ bránil se.
„Právě naopak,“ zarazil ho Snape. „Ani se nemám s kým poradit. A tak když
tu mám tebe, musím toho okamžitě využít. Takže co bys navrhoval?“
Kevin chvíli váhal, než se rozhodl konečně promluvit. „Nechci, aby to
znělo špatně, ale začal bych podlahou a stropem. Všiml jsem si, že mi pod
nohama vržou desky. Možná by to chtělo udělat novou. A ten strop by se
měl taky spravit. A určitě bych pak znovu vymaloval.“
„Jakou bys zvolil barvu?“
„Chtělo by to něco veselého, aby to místo nebylo tak temné. Trochu ho
prosvětlit. Taková oranžová nebo žlutá by nic nezkazila.“
Severus se zamyslel. Oranžová a žlutá. To snad ne. Nesnáší tyhle barvy.
Jak k nim vůbec přišel Kevin.
„Jaké barvy máš ve svém bytě ty?“ zeptal se svého společníka Severus.
„Oranžovou a žlutou,“ rozesmál se Kevin.
„Aha,“ usmál se Severus. Tak tady beru tu inspiraci.
„Zvážím to,“ rozhodl se nakonec.
„Anebo bys mohl použít tapety,“ navrhoval dál Kevin.
„Co bys řekl k interiéru?“ pokračoval Severus ve vyzvídání.
„No,“ povzdechl si Kevin. „Ten nábytek a krb vypadá trochu staromódně. To
by ale podle mě ani tak nevadilo. Naopak vypadá to zajímavě, jen by to
chtělo, aby to nebylo rozbité a sešlé a opotřebované. Asi bych si pořídil
nový. Ale tu knihovnu bych nechal. Podle mě působí dobře. Aspoň každý ví,
že jsi vzdělaný člověk.“
„Kdo říká, že jsem přečetl vše?“ ohradil se Severus.
„O to nejde, stačí, že to tak působí,“ vysvětloval Kevin a pak zkoumavě
pohlédl na Severuse. „Vážně jsi nečetl vše?“
„Četl,“ přiznal Snape.
„Kolik jich je?“
„Raději to nepočítám.“
„K tobě by si mohli chodit studenti půjčovat studijní materiály.“
„Nemohli,“ odsekl Snape příkře. „Nepůjčil bych.“
Kevin se usmál tomu, jakým nekompromisním stylem to Severus řekl. „Proč?“
„Nemají k nim úctu. Vím, jak s nimi zacházejí. Velmi rychle by se moje
sbírka zúžila.“
„Máš k nim vážně důvěru.“
„Myslím, že slovo důvěra s mou profesí nijak nesouvisí,“ odpověděl
Severus lhostejně.
„Mám takový pocit, že musíš být ke svým studentům velmi přísný,“ odtušil
Kevin.
„Jinak to s nimi vlastně ani nejde,“ přiznal Severus.
„Byl jsi mezi studenty oblíbený?“ zajímal se dál Kevin.
Severus pokrčil rameny. „Mezi studenty z mé vlastní koleje nejspíš ano.
Mezi ostatními jsem byl považován za velmi zlého a přísného. Byl jsem
velmi, velmi neoblíbený, a to dokonce i mezi členy profesorského sboru.“
„Nechápu proč,“ divil se Kevin.
„Ani se o to nesnaž,“ doporučil mu Severus.
„Co je to vůbec za školu?“
„To teď není podstatné. Podstatné je, že jsem skončil a velmi nerad bych
se k tomu vracel, pokud mi rozumíš. Je to jenom minulost. Nerad bych
vzpomínal.“
„Proč jsi vlastně odešel? Měl jsi nějaké problémy? Nějaký konflikt?
Nevěřím, že bys odešel jenom tak. Co se stalo?“
Severus si ztěžka povzdechl. „Nikdy mě ta práce nebavila. Vlastně jsem tu
práci nepřijímal z vlastní vůle. Tehdy jsem nastoupil na cizí popud.
Zůstával jsem tam jenom proto, že jsem něco dlužil jednomu člověku.
Řediteli té školy. Zemřel před rokem. Nic už mě tam nedrží. Jsem volný.“
U posledního slova se zarazil. Ano, je svobodný, ale k čemu mu to je?
Jeho život je zbytečný a beze smyslu. Ještě před nedávnem jeho život
smysl měl. Byl klíčovou postavou v boji proti Pánovi Zla. Ale čím je
dnes? Ničím.
„Co hodláš dělat teď?“ vyzvídal Kevin dál.
„Nevím,“ pokrčil Severus zničeně rameny.
Najednou oba sebou trhli. Venku uhodil hrom, který naplnil prostor kolem.
Dunivá ozvěna se nesla celou krajinou. Bylo to, jako by spadlo celé nebe.
Za oknem se spustil prudký déšť.
„Nevypadá to, že by mělo brzy přestat,“ pronesl Kevin.
Severusovi se sevřely vnitřnosti. Jak dlouho tu Kevin ještě bude?
Zvedl se z křesla. „Něco donesu.“
Vešel do kuchyně, kde se cítil opravdu dobře. Sedět v jedné místnosti s
Kevinem ho naplňovalo určitým neklidem. Kevin byl sice sympatický, ale
Severus se cítil nesvůj. Možná proto, že musí pořád lhát.
Ale ne, lhal by, i kdyby byl Kevin kouzelník. Ne. Žádný kouzelník by
nešel k němu domů. Navíc ho spousta z nich zná. Který z nich by si tu s
ním takhle povídal? Jenom mudla. Kevin neví nic o jeho minulosti – o
Smrtijedech, Pánovi Zla a událostech na Astronomické věži. Vidí ho jinýma
očima než ostatní. Může si o něm udělat vlastní představu a nemusí být
ovlivněn jinými. A Severus by si přál zanechat jenom dobrý dojem.
Sáhl po balíčku pět let starých oplatků. Na to by mělo být jednoduché
kouzlo. Sice to kouzlo často nepoužíval, ale uměl ho správně provést.
Jediným mávnutím hůlky se prošlé potraviny staly čerstvými a
poživatelnými. Naaranžoval je na tácek.
Pak si s hrůzou uvědomil, co dělá. Proč je vlastně úhledně skládá? Vždyť
je to jedno, jak je na ten tácek položí, stejně je nakonec sní. Proč
vlastně chce, aby Kevin viděl, jak hezky může naaranžovat i něco tak
prostého jako jsou pitomé oplatky? To chce na něj vážně tak zapůsobit?
Asi už mu hrabe.
Pokrčil rameny a pokračoval ve své činnosti.
Když byl hotov, vyrazil opět do obývacího pokoje. Kevin stál u krbu a
přikládal do ohně.
Pak se otočil a všiml si Severuse vcházet do pokoje.
„Aspoň tu bude teplo,“ vysvětloval mu.
Severus položil oplatky na stůl.
„Dáš si?“ nabídl mu.
„Díky,“ vzal si jeden a posadil se zpátky na pohovku. Severus se zatím
usadil do svého křesla. Doufal, že zase nebudou trapně mlčet, ačkoli sám
nevěděl, o čem by měli mluvit.
„Televizi ani rádio nemáš, že?“
Severus zakroutil hlavou.
„A počítač?“
Opět zavrtěl hlavou.
„Nevadí, taky mi to občas přijde jako zbytečné věci. Nenahradí ti to
druhého člověka, ale aspoň se necítíš tak sám.“
Po chvíli Kevin ještě dodal: „Nevím, jestli jsem se díval dobře, ale máš
tu vůbec připojenou elektřinu?“
Severus opět zavrtěl hlavou a modlil se, aby to nebyla špatná odpověď. To
se chce vydávat za mudlu, když nemá ani jeden jejich vynález? Jistě si
teď Kevin bude myslet, že je divný. A mudlové se vyhýbají věcem, které se
vymykají tomu, co pokládají za normální.
„Chápu to dobře, když si myslím, že tohle místo slouží pro relaxaci. Sám
daleko od civilizace, od školy a studentů, od výdobytků moderní doby. Na
dva měsíce v roce docela klidné místo. Nejspíš slouží přesně pro tento
účel, že?“
„Přesně,“ usmál se Severus a byl rád, jak rychle se z toho dokázal dostat.
„Jestli tu ale chceš bydlet, budeš to muset trochu upravit.“
„Já vím, říkal jsem, že provádím rekonstrukci.“
„Rád bych ti pomohl, kdybys potřeboval,“ nabízel se Kevin. „Jenomže
příští 3 týdny se sem vůbec nedostanu.“
„Opravdu?“
Severus si uvědomil, že z nějakého důvodu ho ta zpráva vůbec nepotěšila.
„Ale jakmile pak budu moct, tak přijedu. Škoda, že ti nemůžu ani zavolat.“
Ano, tohle Severuse taky mrzelo, přestože přesně nevěděl, jak mudlové
telefonují.
„Nevadí, co se dá dělat,“ shrnul to Kevin. „Svět se kvůli tomu nezboří.“
A natáhnul se pro další oplatek.


A/N:
Původní text měl být trochu jiný. A to když se Severus vracel s oplatkami
z kuchyně:
Kevin stál u krbu a něco si prohlížel. Severus strhnul ve dveřích.
Kevin odtrhl oči od papíru ve své ruce a pohlédl na Severuse.
„Kdo je ta dívka?“
„Lily,“ vydechl Severus stále ještě v šoku.
„Ta kamarádka ze školy?“
Snape neznatelně přikývl.

Kevin měl držet v rukou útržek fotografie, kterou našel Severus v dopise
Siriusovi, když prohledával dům na Grimmauldově náměstí číslo 12. Vzápětí
mi ale došlo, že je to nesmysl, protože kouzelnické fotky jsou přece
POHYBLIVÉ, takže by se na tu fotku nedíval s takovým klidem, ale nejspíš
by se hodně divil a Severus by se stal podezřelou osobou. I autoře dělají
chyby.

(1)Blýskalo se to mezi mraky na obloze samozřejmě. Mezi Kevinem a
Severusem zatím tolik ne.

(2)To mi tak připomíná, že Kevin na sobě vážně nic nemá, takže je „beze
všeho“ a tudíž splňuje Severusovu „podmínku“.