35. kapitola Všechno se událo tak rychle, že Severus nebyl vůbec schopný nějak zareagovat. V jednu chvíli se dohadoval s Hermionou a ve druhou už se na ně řítil rozzuřený vlkodlak a on jenom viděl, jak Hermiona padá na zem a jemu se do ruky zabořily špičaté tesáky vlkodlaka. Léta praxe, která získal v soubojích ze Smrtijedy i bystrozory ho zachránily i tentokrát. Rychlým pohybem ruky švihl hůlkou na vlkodlaka a odhodil ho pár metrů daleko. Ozvalo se zadunění a práskání dřeva, jak vlkodlak narazil do několika menším stromků. Severus ihned vyslal další spoutávací kouzla, aby vlkodlaka zastavil před dalším útokem. Musel odtud Hermionu dostat pryč a to rychle. Jenže Remus se tak lehce nevzdával a znovu zaútočil. Severus stačil na poslední chvíli uskočit a podařilo se mu vyslat na Remuse další spoutávací kouzlo, které obmotalo lana kolem jeho nohou, takže Remus spadl na zem a marně se snažil osvobodit. Severusovi těch pár chvil stačilo na to, aby došel k Hermioně a pomocí přenášedla mohl dostat do bezpečí sebe i ji. Tvrdě dopadli na podlahu Salemské univerzity a hned jak Severus popadl dech, vyslal patrona na ošetřovnu. Nevěděl, kam přesně se Hermiona uhodila a jak vážné to je a přistání, které zrovna prodělali tomu rozhodně nepomohlo. Sám byl oslabený ze ztráty krve. Kousnutí bylo hluboké a rána strašně krvácela. Stačil si seslat na ruku zacelovaní kouzlo, když uslyšel dusot nohou a zpoza rohu se vynořila salemská ošetřovatelka. „Co se stalo?“ ptala se, mezitím co prováděla různá diagnostická kouzla jak na Hermioně, tak na Severusovi. „Upadla a pravděpodobně se uhodila do hlavy,“ odpověděl jí Severus s postavil se na nohy. Zakymácel se, jak se mu ze ztráty krve zamotala hlava, ale udržel se na nohou. „A Vám?“ zaměřila svůj pohled na Severuse, mezitím co už Hermiona levitovala na lehátku na ošetřovnu. „Nic! Jen menší škrábnutí!“ tvrdě odpověděl, dávajíc jí na vědomí, že to je vše, co potřebuje vědět. Ošetřovatelka se na něho zamračila, ale nehodlala se s ním hádat. Očividně byl schopný jít sám a ona se musela postarat o Hermionu. Severus chtěl být s Hermionou, zjistit, co se jí stalo, ale sám potřeboval ránu ošetřit a nesnášel jakoukoli pomoc, většinou si všechna zranění ošetřoval sám a ani teď to nehodlal měnit. Zamířil tedy do svých komnat, za Hermionou se staví později. ----- Probouzela se a cítila bolest na zátylku hlavy. Otevřela oči a musela je znovu rychle zavřít. Bílá barva, která ji udeřila do očí, nebyla na bolest hlavy zrovna to nejlepší. Párkrát zamrkala víčky, aby si na zářivou barvu zvykla. Nenamáhala se ani přemýšlet, kde je, protože jediné místo na celé univerzitě mělo takové bílé stěny. Ošetřovna. Posadila se a ze rtů jí unikl sten, jak ji zabolela celá hruď. Právě tenhle zvuk přivolal ošetřovatelku, která v mžiku byla u jejího lůžka a kroužila kolem ní hůlkou. „Jak se cítíte?“ zeptala se, jakmile ukončila všechny kouzla, která prováděla. „Jako kdyby mě porazil parní válec,“ odpověděla a jenom mávla nad nechápavým pohledem ošetřovatelky. „Točí se mi v hlavě a bolí celá hruď,“ osvětlila svou první odpověď. „Co se stalo?“ „Upadla jste a praštila jste se do hlavy. Máte ještě pohmožděných pár žeber, pravděpodobně v důsledku rány, která Vás srazila na zem.“ „Jo vzpomínám si, že mě Remus srazil a potom už nic.“ „Někdo na Vás zaútočil?“ zeptala se ošetřovatelka. „Byli jsme venku provádět výzkum na vylepšení vlkodlačího lektvaru, když se v okolí objevil člověk. Snažili jsme se Remuse od něj odlákat, akorát, že jsme se potom nestačili bránit a než jsem se stačila rozkoukat co se děje, Remus mě povalil a já omdlela. Nic víc si nepamatuji,“ řekla a znovu si lehla do postele, protože bolest hlavy nabrala na větší síle. „Napadl vás vlkodlak?“ „Ano,“ řekla a mírně se zamračila výrazu, který se objevil na ošetřovatelčině obličeji. „Stalo se něco?“ „Muž, který Vás sem dostal krvácel. Nevím, jak ke svým zraněním přišel, ale jestli ho kousnul vlkodlak, měl by ležet a odpočívat.“ „Cože?“ Hermiona vykřikla a zase se posadila. Kousnul Remus Severuse? Nakazil ho? Co se vlastně stalo potom, co omdlela. „Kde je? Musím ho vidět?“ „Nikam nepůjdete, musíte odpočívat! Podívám se po něm,“ řekla rázně ošetřovatelka, ale než opustila ošetřovnu, její dveře se otevřely a dovnitř vešel Severus v závěsu s dosti unaveným Remusem. ----- Severus si kousnutí ošetřil a strávil pár hodin testováním, jestli ho Remus nakazil, nebo ne. Všechny výsledky prokazovaly, že nakažen nebyl, ale měl silné nutkání jít ven a pozorovat Měsíc. Nestihl se zastavit ani za Hermionou a už nastalo ráno a on se opět vydal ven, aby našel Remuse a dovedl ho zpátky na univerzitu. Plahočil se lesem, směrem, kterým mu ukázalo hledací kouzlo. Našel Remuse spícího po stromem, stočeného do klubíčka. Hodil na něho oblečení a dosti nešetrně ho probudil. Remus myslel, že se mu rozskočí hlava. Spal a najednou ho probudil šílený řev. Chtěl vstát, ale nějak se zamotal do oblečení, které na něho někdo pohodil. Zamžoural do okolí a všiml si mračícího Severuse, jak stojí pár metrů od něho. Chvatně se vymotal z oblečení a oblékl se. Došel k Severusovi a chytl se nabízeného klobouku. Přemístili se zpátky na univerzitu a Remus následoval Severuse celou cestu až na ošetřovnu. Šli v tichosti, Remus nebyl schopen vůbec mluvit, jak ho bolelo celé tělo a Severus byl vždy zamlklý člověk. Byl rád, že došel na ošetřovnu a svalil se na postel. Koutkem oka zahlédl, že není jediný pacient, ale nehodlal se namáhat, aby zjistil, kdo to je. Chtěl jenom spát a spát, ale nebylo mu to dopřáno. „Severusi, jsi v pořádku?“ vystrašený Hermionin hlas ho vyrušil a tak se podíval ke dveřím, aby Hermionu požádal, aby si to se Severusem nevyříkali jinde, ale když ji tam nezahlédl, stočil svůj pohled na druhého pacienta. Hermiona ležela na nemocničním lůžku a vypadala trochu bledě, ale v porovnání s ním to nebylo vůbec hrozné. „Hermiono, co tady děláš?“ vyloudil kloudnou otázku. Nestačila mu odpovědět, protože mu odpověděl Severus. „Při přeměně se vyskytly komplikace a napadl jsi nás,“ pronesl chladně a přistoupil k Hermioně. „Já… Na nic si nevzpomínám. Od přeměny mám totální výpadek,“ omlouval se a najednou zkoprněl, jak si něco vybavil. „Nepokousal jsem tě, že ne?!“ „Ne,“ odpověděla mu, ale zadívala se na Severuse, „jen jsi mě srazil na zem. Severus byl ten, který krvácel.“ „Severusi?“ zeptal se přiškrceným hlasem, když se Severus neměl k odpovědi. „Nepokousal jsi mě,“ zalhal nakonec. „Jenom jsi mě poškrábal.“ Byla to lež, ale nechtěl, aby se o něho Hermiona bála, stačilo, když viděl strach v jejích očích, když vstoupil na ošetřovnu. „Vážně tě jenom poškrábal?“ zeptala se stísněným hlasem. Povzdechl si, a i přesto, že si byl vědom přítomnosti Remuse i ošetřovatelky, sklonil se k Hermioně a zastrčil jí neposedný pramen vlasů za uchu. „Vážně,“ řekl ještě, než se od ní zase odtáhl. „Spíš mi řekni, co je tobě.“ „Pár pohmožděných žeber a uhodila jsem se do hlavy, tak mi trochu třeští.“ „Je mi to hrozně líto, Hermiono,“ omlouval se znovu Remus, do kterého už stihla ošetřovatelka nalít různorodou směs lektvarů. „Remusi, nebyla to tvoje chyba. Měli jsme si dávat větší pozor a předem zajistit okolí, aby se tam nikdo nedostal. Kdyby tam ten člověk nebyl, nic z toho by se nestalo. A navíc, už jsem vypadala i hůř, tohle za pár dní odezní,“ ujišťovala ho, že jí nic není, ale dívala se přitom na Severuse, který tohle ujištění potřeboval snad ještě víc. „Dnes večer zůstaneš na univerzitě,“ prohlásil Severus, na což se Hermiona chystala protestovat, ale na pomoc Severusovi přispěchala i ošetřovatelka. „Máte mírný otřes mozku a pohmožděná žebra. Samozřejmě, že se odtud nehnete, dokud Vám to nedovolím. Žádné další noční toulky s vlkodlaky se konat nebudou,“ řekla autoritativním hlasem ošetřovatelka a Severus s ní souhlasil. Hermiona po nátlaku ošetřovatelky, Severuse a dokonce i Remuse, který se přidal, podvolila a slíbila, že se z ošetřovny nehne ani na krok, dokud nebude propuštěna. Severus u ní zůstal ještě pár minut, ale potom byl vyhozen ošetřovatelkou, že Hermiona i Remus potřebují odpočívat a že se může zastavit později. Ale když přinesl Remusovi druhou dávku lektvaru, Hermiona spala, tak ji raději nebudil. ----- Znovu se ocitl s Remusem v lese a tentokrát neočekával, co se stane s Remusem, ale s ním. Nastával soumrak a on cítil, jak jeho tělo bojuje se sílou Měsíce. Stál strnule a snažil se zmírnit třas svého těla, zatímco Remus stál dál od něj a neprojevovaly se u něj žádné příznaky, že by se měl brzo proměnit. Ucítil silné škubnutí ve svalech a ve stejnou dobu zalilo temnou mýtinu, na které stáli, jasné měsíční světlo. Upřel svůj pohled na Remuse a viděl v jeho tváři čistou radost. Remus sledoval úplněk a cítil se neskonale šťastný. Po tolika letech, kdy se pohledu na jasný kulatý Měsíc obával, tu teď stál a nemohl od něj odtrhnout oči. Nesvíjel se v příšerných bolestech, kdy se jeho tělo měnilo v noční stvůru a on byl vydán napospas zvířecím pudům. Ucítil, jak mu po tvářích stékají slzy a bylo mu to jedno, protože to byly slzy štěstí. Několik minut tam jenom tak stál, než se otočil na Severuse, který ho upřeně pozoroval a rozešel se k němu. Bylo mu jedno, jestli ho Severus prokleje nebo mu jednu vrazí, ale musel to udělat. Severus se díval na Remuse a viděl slzy, které stékaly po jeho tvářích. Jen si domýšlel, jak je šťastný, že se zbavil svého prokletí. Přes třicet let trpět každý měsíc bolestmi a nekontroloval své tělo a činy a najednou je to všechno pryč. Neměl Remuse rád, ale přál mu to. Možná by mu to přál i víc, kdyby on sám zrovna netrpěl bolestmi, které měl na svědomí právě on. Pokoušel se kontrolovat své tělo a tudíž ani nezaregistroval Remuse, jak jde k němu a to až nějak moc blízko. Uvědomil si to až ve chvíli, kdy ho Remus svíral v pevném objetí. „Ovládej se, Lupine!“ zavrčel, když od sebe Remuse odtlačil. „Děkuji Ti, Severusi. Já… nevím, jak se Ti mám odvděčit.“ „Bude mi stačit, když se ode mě budeš držet dál!“ znovu odsekl, jenže tentokrát byla razance jeho hlasu utlumena prudkou bolestí, vystřelující do jeho ruky. „Jsi v pořádku?“ zeptal se Remus, protože si všiml změny hlasu. „V naprostém!“ odseknul. „Vážně?“ „U Merlina, Lupine! Přestaň se tak pitomě ptát! Nic mi není a kdyby ano, tebe to nemusí vůbec zajímat!“ „Ale…“ snažil se ještě namítat, ale Severus ho zastavil. „Ani slovo!“ řekl Severus a natáhl k Remusovi přenášedlo. Chtěl co nejdřív zmizet z Remusova zkoumavého pohledu. Remus ho chvíli ještě pozoroval, ale pak se dotkl přenášedla a byl spolu s ním přemístěn zpět na univerzitu. Když byli zpátky v útrobách univerzity, Severus od Remuse bez jediného slova odešel. Remus se domníval, že šel za Hermionou, ale když došel na ošetřovnu, našel tam Hermionu o samotě. „Remusi! Ty… ty,“ Hermiona nemohla najít slova, když uviděla nepřeměněného Remuse. Slzy štěstí se jí draly do očí. Ani se nenadála a už ji Remus svíral v objetí, jako před chvíli Severuse. „Děkuji Ti, Hermiono. Ani nevíš, jak jsem šťastný, že jste se Severusem dokázali najít lék na lykantropii. Dali jste mi šanci na normální život a nejenom mě, ale i ostatním vlkodlakům,“ řekl, když ji přestal objímat. „Jsme rádi, že se nám to povedlo,“ řekla a ještě dodala, když Severuse nikde neviděla. „A kde je vlastně Severus?“ „Asi u sebe. Jakmile jsme se přenesli, odešel.Nevím, možná si šel zapsat poznámky, i když, choval se trochu zvláštně.“ „Zvláštně? Jak zvláštně?“ zeptala se. „Já nevím. Jako kdyby měl nějaké bolesti. Když jsem se ho zeptal, jestli je v pořádku, řekl, že mu nic není, ale nezdálo se mi to.“ „Bolesti?“ „Pravděpodobně. V jednu chvíli se mi zdálo, že se třese, ale nejsem si jistý.“ „Remusi?“ oslovila ho roztřeseným hlasem, když jí na mysl přišly myšlenky na Severusovo včerejší zranění. „Co když jsi ho včera vážně pokousal?“ „Já… já nevím,“ odpověděl a svalil se do nejbližšího křesla. „Nic si nepamatuji a jestli sem ho vážně kousl, nikdy to nepřizná.“ Na chvíli mezi nimi zavládlo ticho, jak byli oba ponořeni do vlastních myšlenek, ale tichou atmosféru narušila ošetřovatelka. Pohledem zavadila o Remuse a hleděla na něj dosti překvapeně, ale ono se vážně nevidí vyléčeného vlkodlaka denně. Jen co se vynadívala, upřela zrak zase na Hermioně. Vytáhla hůlku a začala provádět diagnostická kouzla, která Hermiona ten den zažila už několikrát. „Pohmožděniny i otřes mozku už jsou vyléčené, tudíž Vás tady nic nedrží. Můžete odejít už dnes večer,“ řekla, když ukončila prohlídku Hermionina zdravotního stavu. Pro Hermionu to byla asi nejlepší zpráva, kterou jí mohla říct. Musela mluvit se Severusem, dozvědět se pravdu. „Děkuji,“ řekla a už vstávala z postele. „Počkám Tě venku,“ řekl Remus a opouštěl ošetřovnu. Rychle ze sebe svlékla nemocniční košili a oblékla se do svého oblečení. Rozloučila se s ošetřovatelkou a už mířila k Severusovým komnatám. Zastavila se před jeho dveřmi a otočila se k Remusovi. „Raději bych měla jít sama, možná se mi tak líp podaří dostat z něj pravdu,“ řekla a rozloučila se s ním. Zaklepala a vešla do Severusových komnat. „Severusi?“ oslovila ho, když ho našla stát v koupelně. Opíral se o umyvadlo a na obličeji se mu třpytilo pár kapek vody. Přistoupila k němu a položila mu ruku na rameno. Škubnul sebou a překvapeně na ní pohlédl. Přišlo jí, že ji vůbec neslyšel přijít. „Jsi v pořádku?“ zeptala se, když se od ní odtáhl a utřel si obličej ručníkem. „V naprostém,“ řekl, ale nezněl vůbec přesvědčivě. „Severusi! Mě nemusíš lhát, řekni mi, co se s tebou děje! Pokousal Tě včera Remus?“ „Ne, Hermiono a nech to být!“ odsekl a chtěl odejít, ale Hermiona se postavila do dveří a projít ho nenechala. „Proč jsi takový?! Mě můžeš říct, co se s tebou děje! Já chci vědět, jestli nejsi v pořádku! Tak proč se chováš, jako kdyby na tobě nikomu nezáleželo a všechno si musel řešit sám!“ Pozoroval ji, jak se na něho dívá, ve tváři vepsaný tvrdohlavý výraz a jemu bylo jasné, že ho nenechá být, dokud jí neřekne pravdu, nebo něco podobné pravdě. „Nepokousal mě,“ zalhal, ale prostě jí pravdu říct nemohl. „Vůbec to nemá nic společného ze včerejškem. Je to zranění, ke kterému jsem přišel před necelými dvěmi lety,“ řekl a jasně si všiml, kdy jí došlo, které zranění měl na mysli. „Nagini,“ vydechla. „Ano. Čas od času se objeví bolest, pozůstatek z útoku a další se objevila právě teď. Brzy to přejde,“ řekl a aby ji uklidnil a hlavně umlčel její další otázky, sklonil se k ní a políbil. Chvíli trvalo, než mu začala polibek oplácet, jako kdyby mu stále nevěřila, ale nechala se přesvědčit, přesně jak Severus doufal. „Ale co ty tady děláš? Neměla by jsi být ještě na ošetřovně,“ zeptal se, když přerušil jejich polibek. „Už ne, žebra jsou v pořádku, tak mě už propustila,“ řekla a stále ho nepouštěla z objetí. „Předpokládám, že Lupina jsi už viděla,“ řekl a úspěšně tak změnil téma jejich hovoru. Následující hodinu strávili sepisováním a probíráním poznatků, které za ty dva dny pozorovali, teda hlavně Severus, protože Hermiona většinu času strávila na ošetřovně. Po hodině, kdy rozebírali výzkum, ji Severus najednou z ničeho nic požádal, ať ho nechá o samotě, že chce být sám. Bolest se začala znovu vracet a on nechtěl vidět lítost a starost v jejích očích. Spíš jí to rozkázal, než že ji požádal, ale prostě neměl náladu na hádku. Hermiona souhlasila, ale opouštěla jeho komnaty dosti zaražená. Následující dva dny ho Hermiona vůbec neviděla, úspěšně se jí vyhýbal a i ochranná kouzla na jeho komnatách ji nechtěly pustit dovnitř. Byla z toho dost zmatená. Viděli se pouze večer, kdy prováděli poslední pozorování a provedli na Remusovi poslední testy. Jakmile byl konečný test hotový, vyhnal z laboratoře jak Remuse, tak i ji. Byla naštvaná, zmatená a hlavně smutná, že se jí Severus vyhýbá. Promluvila si s Remusem a nechala se jím přesvědčit, že to Severuse určitě přejde. Jestli pořád trpěl bolestmi, rozhodně nechtěl, aby ho v takovém stavu viděla. Vždy byl takový a asi už nebude nikdy jiný. Doufala v to, jenže poslední naděje, že to je jen kvůli tomu, se rozplynula pár minut po tom, co Remus opustil Salemskou univerzitu a vrátil se zpátky do Anglie. Poté, co se s ním rozloučila, se vydala za Severusem. Na okamžik si už myslela, že je vše zase v pořádku, ale i ten poslední plamínek naděje zhasl, když uviděla jeho komnaty. Otevřela dveře, které ji nechtěly v minulých dvou dnech vůbec pustit dovnitř a viděla jen prázdné knihovny a do posledního koutu uklizené pokoje. Po Severusovi a ani jeho věcech nebyla ani památka. Odešel. Odešel a nechal ji tam samotnou.