Trvalo zhruba tři dny, než začal Severus opět vnímat svět kolem sebe. Měl dost času na to, aby si uvědomil, co chce do příští Kevinovy návštěvy udělat a změnit. Asi prvním bodem jeho plánu byla návštěva Příčné ulice. Tento svůj bod realizoval hned další den. Pomocí letaxové sítě se dopravil do Děravého kotle. Lokál zel prázdnotou. Severus byl jenom rád. Přetáhl si přes hlavu kápi a vstoupil do Příčné ulice. Po pádu Pána Zla uběhly zhruba dva měsíce, ale tahle čtvrt kouzelnického Londýna velmi rychle zase ožila. Spousta starých, ale i úplně nových krámků a obchodů byla otevřena. Po ulici bloumaly davy lidí. Severus si mezi nimi razil svou cestu. Jeho prvním cílem byla kouzelnická banka. Vstoupil dovnitř a rozhlédl se. Oddechl si, protože nespatřil nikoho známého. Bylo by to totiž to poslední, co by si v téhle chvíli přál. Hala vypadala skoro tak, jak ji znal, ale byl si jistý, že poté, co tudy utíkali Potter, Weasley a Grangerová na hřbetě obrovského draka, museli po sobě zanechat velkou spoušť. Ale teď nebylo po ničem takovém ani památky. Gringottovi si dali záležet. Ano, Potter: pomyslel si Severus. Nikdy nepochopím, že to skutečně dokázal. Průměrný (co průměrný, spíš mírně podprůměrný) student bez jakéhokoli zvláštního, mimořádného nadání porazil nejmocnějšího černokněžníka všech dob. Zavrtěl hlavou. Jaká porážka pro Pána Zla! Byl znemožněn před celým kouzelnickým světem jedním malým, podprůměrným kouzelníkem, který ještě nedávno byl pod hranicí dospělosti. Potter. Ten zatracený Potter. Nejenže dokázal přemoci Pána Zla, dokázal před ním unikat celý rok, přestože Pán Zla podnikl všechna možná opatření, aby ho polapil. A co teprve ten incident na Ministerstvu. Proklouzl jim přímo před nosem. A k tomu všemu se mu podařilo vykrást nejlépe střežený a zabezpečený objekt ve Velké Británii. Když se nad tím takhle přemýšlí, je fakt, že z toho Potter vychází jako opravdový hrdina. Ale z druhé strany. V takových případech se počítá, že kouzelník, který do daných objektů vnikne, bude velmi mocný a schopný. S někým tak primitivním jako je pan Potter nepočítali. Chyby děláme vždy v těch nejprostších věcech, protože počítáme, že každý zaútočí na ty složitější a viditelné oblasti. S Potterovým jednoduchým uvažováním se nepočítalo. Přistoupil k pultu, za kterým seděl skřet. Severus si sundal kápi a sdělil mu své přání. Poté, co obdržel značnou část svých úspor, rozhodl se pro riskantní krok. Zeptal se skřeta, bylo-li by možné směnit kouzelnické peníze za mudlovské. Skřet se na něj dlouze zahleděl. Upoutali na sebe pozornost celého sálu. Všichni přítomní tak jasně slyšeli, jak se skřet ptal Severuse: „Vy si chcete vyměnit Vaše peníze za mudlovské?“ Severus nervózně polkl. „Ano,“ přikývl a snažil se ignorovat zvědavé pohledy nejen skřetů, ale i přítomných kouzelníků. Skřet ještě chvíli nad něčím váhal, než nakonec souhlasil a zeptal se, o jakou částku se zhruba jedná. Severus si převážnou část vyměnil za mudlovské, které teď bude opravdu potřebovat, zatímco ty kouzelnické potřebuje jenom pro malý nákup. (1) Pak popadl vyměněnou hotovost a peníze uložil do přichystaného vaku. V té chvíli k němu přistoupil nějaký kouzelník v žlutohnědém hábitu. „Promiňte, ale nejste Vy náhodou ten Severus Snape, co pomáhal Harry Potterovi porazit Vy-víte-koho? Mohl byste se mi podepsat?“ Severus k němu naštvaně vzhlédl. „Ne, nepodepisuji dokumenty, které si předem nepřečtu. Navíc mám naspěch. A v neposlední řadě netuším, o jakém Snapeovi to mluvíte. Nikoho takového neznám. Nashledanou.“ Spěšně opustil budovu. Vyrazil opět dolů ulicí. (2) Na chvíli se zastavil před Kratochvilnými kouzelnickými kejklemi. Sám byl zvědavý na to, jak si dvojčata vedou. Nebyli to ani průměrní žáci a on vždy pochyboval, že to někam dotáhnou. A hle! Nyní mají na Příčné ulici prosperující obchod. Ale nešel dovnitř. Mohli by ho tam poznat. Rozhodně si nepřál, aby ho poznali stejně jako v bance. Tohle je jeho tajná mise a nikdo o ní nesmí vědět. Vzal za kliku a vešel do Krucánků a kaňourů. V obchodě se pohybovalo pár zákazníků. To mu nahrávalo. Vzal si kotlík na nákup a začal procházet mezi regály. KOUZLA PRO DOMÁCNOSTI - tohle není oddělení, které by hledal BYLINKÁŘSTVÍ - nepotřebuje LÉČITELSTVÍ – pokud ví, tak je zatím zdravý LEKTVARY – dělají si z něj legraci, tohle už nechce vidět do konce svého života, copak nevidí, že toho má už po krk?! VĚŠTĚNÍ – po tom všem? Jedna pitomá věštba mu zabila Lily. Ne, děkuji OBRANA PROTI ČERNÉ MAGII – vida, tenhle regál je ze všech nejmenší, pouze dvě malé poličky s literaturou. Jak by ne. Pán Zla a Smrtijedi už nejsou Najednou se zarazil. Jeho oči zůstaly zírat na titulní stránku jedné knihy. Hleděl na něj známý obličej. Severus si ji chvíli zhypnotizovaně prohlížel. ZLATOSLAV LOCKHART – Umění okouzlujícího úsměvu No ano, to by bylo něco, co by se mu hodilo. Natáhl se pro knihu, aby si ji prolistoval. „Úsměv je něco, čím si můžete naklonit čarodějky již od prvního okamžiku.“ „Jak zapůsobit na čarodějku vašeho srdce? Přece tím pravým úsměvem!“ „Jediný úsměv může zajistit, že nepomyslí na jiného.“ „Proč vás nechce? Možná nepoužíváte ten správný typ úsměvu.“ Severus zaklapl knihu. Nesmysly! Copak by se mohl křenit tak pitomě jako Zlatoslav Lockhart? Úsměv není tak důležitý jak si Lockhart myslel. Byl to jenom namyšlený panák. Severus takový není. Hleděl na rozzářenou tvář toho muže na titulní stránce, a přece mu něco říkalo, že aspoň částečně má Lockhart pravdu. Úsměv. Možná by to měl zkusit. Na lidi to opravdu působí. Severus by se měl naučit usmívat. A pak si vzpomněl na okouzlující Kevinův úsměv. Kdepak, Zlatoslave. Kam se na něj hrabeš. Kouzelný úsměv nemusí patřit jenom kouzelníkům a čarodějkám. Tuhle magii umí i mudlové. Nemá zapotřebí učit se od takového primitiva, jakým Lockhart byl. Jak jenom mohl učit v Bradavicích? To Brumbál neviděl, co za ubožáka to bylo? Navíc na to doplatili studenti, kteří ztratili rok výuky důležitého předmětu. Vrátil knihu na své místo a zamířil k dalšímu regálu. HISTORIE – minulost, na tu chce už tolik let zapomenout Životopisy? Život a lži Albuse Brumbála? Ano, tu knihu četl. Rita se do Brumbála pěkně opřela a dala si záležet, aby nezůstal ani kousíček čistý. Vzal knihu do ruky a prohlížel si Brumbálů portrét. Byl to docela příjemný člověk. Věřil mu – Severusovi Snapeovi, když nikdo jiný ne. Severus si ho vždy velmi vážil. „Kupte si ji,“ zaslechl kousek opodál něčí hlas. Zvedl zrak od knihy a rozhlédl se kolem. Stála tam mladá čarodějka a rovnala knihy do regálu. „Dostanete na ni slevu 60 %.“ „Ne, děkuji,“ odpověděl ledovým hlasem a vrátil knihu. „Škoda, nikdo si ji už nekupuje. Zpočátku to byl bestseller, ale teď si ji nikdo už 3 měsíce nekoupil.“ Ani se nedivím: pomyslel si Severus a otočil se. Konečně našel to, co hledal. Oddělení s literaturou o mudlech. Se zaujetím se rozhlédl kolem a začal procházet tituly. MUDLOVÉ V KOSTCE – proč ne? Ze začátku by se mu mohlo hodit vše a tohle vypadá na vážného kandidáta. Hodil knihu do kotlíku. Tak dál. MŮJ ŽIVOT MEZI MUDLY – to by mohlo být něco zajímavého. Někdo z jejich světa, kdo žil mezi mudly. To by mu jistě pomohlo. Přidal titul do kotlíku. VŠE, CO JSTE KDY CHTĚLI VĚDĚT O MUDLECH – tak zde by snad mohl najít zajímavé odpovědi. Další titul k nákupu. NA NÁVŠTĚVĚ U TYPICKÉ MUDLOVSKÉ RODINY – taky beru, hodí se JEDEN DEN V ŽIVOTĚ OBYČEJNÉHO MUDLY – tak tohle se mi bude 100 % hodit ŽIVOTNÍ STYL MUDLŮ – přesně tohle potřebuji, protože chci žít jako oni, musím znát jejich životní styl Pořád měl ale pocit, že mu něco chybí. Dají mu předchozí knihy opravdu odpovědi na všechny jeho otázky? Dřepl si, aby prošel dolní řadu knih. Do uličky mezi regály vstoupila nějaká osoba, které ale Severus nevěnoval pozornost. Zrovna našel ideální knihu. Přesně tohle hledal. JAK BYDLÍ MUDLOVÉ. Vítězně se po ní natáhl. „Snape? Severus Snape?“ A/N: (1)Malý nákup? No, jestli se někdo odváží to takhle nazvat. (2)Jak říkají Angličani (Britové, abych byla přesná) walking down the street