Otvírám oči. Chata je tichá, všichni ještě spí. Z vyhřátého pelíšku se mi
vůbec nechce, ale tělesné potřeby jsou neúprosné.

Venku svítí sluníčko. Určitě je tam tepleji než v téhle mrazivé kobce.
Jdu se podívat k ohništi. Na nedojezených kouscích masa je krásná
jinovatka. Všude kolem se povalují prázdné plechovky od piva. A to byla
včerejší akce ve srovnání s tou páteční výrazně klidnější…

Blíží se poledne.Stále jsem jediná vzhůru. Na žádný velký výlet to opět
nevypadá.

Odpoledne se kamarádi diví, proč tak pospíchám domů.

„Do půlnoci času dost, ne?“
„Do půlnoci musím napsat dva drablíky!“ odseknu jim nervózně.