Padal sníh. Ankh Morpork se stával čistší a tišší. Bylo to nezvyklé a
děsivé...
Dva bezejmenní zlodějíčci stáli v ústí temné uličky.
"Něco se tam hýbe."
"Nesmysl, nic nevidím."
"Běž první.!
"Proč já?"
"Říkal jsi, že tam nic není."
"Bojíš se?"
"Chceš praštit?!?"
"Poslyš, co je s Tebou?"
"Co jako?"
"Jsi takový průsvitný..."
"Co to plácáš?!? Pohneš sebou konečně?!?"
" ŽE VÁS PŘERUŠUJI... MOHLI BYSTE TO URYCHLIT?"
"Vidíš, že tam někdo byl!"
"Co jsi zač?"
"NAZÝVAJÍ MĚ ANTROPOMORFNÍ PERSONIFIKACÍ."
"To jako že jsi mrtvý?"
"UJIŠŤUJI VÁS, ŽE JSEM ŽIVĚJŠÍ NEŽ VY DVA DOHROMADY. TEĎ KDYŽ DOVOLÍTE,
NEMÁM NA VÁS CELOU NOC."