Obyvatelé hor Beraní hlavy si začínali dělat trochu starosti. Ne jinak,
výstižnější by bylo říct, že byli pořádně vyděšení.
"Musíme to říct paní Oggové, snad nám pomůže," nadhodila maňmáma
Votáhalová.
"Čarodějka proti čarodějce nepůjde!" nesouhlasil rezolutně starý
Trumpetka.
"Jinou možnost nemáme..."
Stařenka Oggová se zaujetím sledovala čtveřici přešlapující kousek od
jejího domku.
"Co myslíš, Silvere, odhodlají se ke mně přijít pro radu?"
Oslovený kocour pohrdavě zavrčel.
Nakonec odvahu sebrali. Teď tu postávají, žmoulají cípy šatů nebo
klobouky a dávají si přednost, kdo promluví jako první. Leze to z nich
jako z chlupaté deky.
"Asi jsme se nějak znelíbili paní Zlopočasné..."
"Je na nás moc rozzlobená..."
"Ale my vůbec nevíme, proč..."
"Nemohla byste si s ní promluvit?"
"Proč si myslíte, že se na vás zlobí?" snažila se udělat si v tom jasno
Stařenka.
"Pozdravila mě jako první a tak vědoucně se při tom usmívala..."
"Proklela naši kozu. Prý že vypadá výborně..."
"Mně pochválila nové šaty..."
"Něčím jsem ji museli strašlivě urazit!"
"To co říkáte nezní tak děsivě," podotkla Stařenka Oggová.
"Jsou to tajné kletby... Pomozte nám, prosím."
"Dobrá, promluvím s ní."
Vesničané uklidněni odešli. Stařenka si povzdechla:
"Vidíš Silvere, takhle to dopadá, když se Esme na stará kolena rozhodne
být milá..."