Jakmile se objevili v obývacím pokoji, zamířila Angela do svého pokoje.
„Počkejte,“ zašeptal Snape. Angela poslechla, ale neotočila se.
„Co vám McGonagallová řekla?“ zajímal se.
„Do toho vám nic není,“ odpověděla trochu napjatě, a poté pokračovala v
chůzi.
Severus se zamyšleně posadil do křesla a zadíval se z okna. Někdy ji
opravdu nechápal. Chová se přátelsky, pak zase chladně a uzavřeně. Nejvíc
ho štvalo, že její nálada dost razantně měnila tu jeho. Záleželo mu na ní
tak moc, až ho to děsilo.
Z myšlenek ho vytrhla až hlasitá rána. Automaticky se otočil směrem ke
schodům do prvního patra a vstal. Rychle došel až do druhého patra.
„To nic,“ oznámila mu hlasitě Angela, když se jeho kroky u jejího pokoje
zastavily. Severus přelétl celé dění očima, ale vše bylo v pořádku.
„Co to bylo za ránu?“ optal se jí a zkřížil ruce na prsou.
„Za to se omlouvám, jen mi spadla na zem kniha,“ vysvětlila a tlustou
knihu od Ginny sebrala ze země. Když si Snape pořádně prohlédl knihu,
spustil ruce podél těla.
„To vysvětluje tu ´hlasitou´ ránu,“ dodal po shlédnutí objemu knihy a
otočil se zpět k východu z pokoje.
„Pane profesore,“ zašeptala Angela a sklopila pohled k zemi.
„V první řadě se vám chci omluvit za to, jak jsem se k vám před chvílí
zachovala. Jsem teď ve vašem domě a měla bych se podle toho chovat… ,“
odmlčela se. „Jen bych vám tuhle věc chtěla říci později,“ pokračovala.
Snape pochopil, že mluví o tématu rozhovoru s Minervou.
„S tím plně souhlasím,“ odvětil. Angela k němu zvedla pohled, ten jí ho
opětoval.
„A co byla ta další věc?“ optal se jí.
„Jen chci, abyste věděl, že… ,“ nadechla se ztěžka, „že s tím místem
ředitele moc nesouhlasím… ,“ nedokončila, protože ji Snape věnoval jeden
ze svých arkticky ledových úsměvů.
„Ale,“ zdůraznila a nereagovala na jeho gesto, „přesto si myslím, že to
zvládnete výborně. Jen asi budete mít pár problémů,“ dokončila trochu
kousavě.
„Problémů?“ odvětil a trochu ironicky pozvedl obočí.
„Je vám jasné, že vás většina studentů nenávidí,“ vysvětlila. Severus si
jen pohrdavě odfrkl.
„Patřila jsem k nim,“ dodala. Snapovi zmizel ze rtů samolibý úsměšek a
zadíval se jí zpříma do očí.
„A teď?“ optal se jí.
„Příjde vám, že vás nenávidím?“ odpověděla mu otázkou.
„To mi řekněte vy,“ reagoval klidně. Angela už se nezmohla ani na slovo.
Prostě k němu jen přešla a objala ho. Severus se na ni úkosem zahleděl.
„Myslím, že gesta jsou víc než slova,“ odtušila na jeho překvapení.
Cítila jeho strnulost.
„A já přesně nedokážu popsat, co cítím, jen vím, že nenávist to není,“
konstatovala, ale nepustila ho. Snape stál jak tvrdé ´y´ a hleděl před
sebe. Až po chvíli ji objal kolem ramen a nechal se plně hřát jejím
tělem. Angela se spokojeně usmála a nadzvedla hlavu. Zadívala se na něj a
čekala, co dalšího udělá. Ten, jako by o něčem přemýšlel, jen hleděl před
sebe.
„Měli bychom jít něco dělat,“ zašeptal nakonec.
„Už zase utíkáte před svými city?“ odtušila stejně tiše Angela. Teď už
Severus sklopil pohled na ni.
„Já před ničím neutíkám,“ odvětil a začal ji pomalu pouštět.
„Jistě,“ hlesla Angela ironicky spíše pro sebe a trochu nechápavě
zakroutila hlavou. Snape si všiml její reakce, ale raději ji přešel
mlčením. Nechápal sám, co to dělá. Je mu s ní dobře. Konečně ji mohl
obejmout a ona nevypadala na to, že by ho v mžiku pustila, tak proč si
neužíval alespoň chvíli tohle štěstí? Opravdu se bojí citů? Blbost,
zamítl to rázně. Přece si slíbil, že se k ní bude chovat chladně,
připomněl si v duchu, ale rozhodně s tím nesouhlasil.
„Co začít s první lekcí v nitrozpytu?“ změnil raději téma.
„Dobře,“ odvětila už o trochu klidněji Angela a zamířila ven z pokoje.
Snape ji následoval.
Opět se uchýlili do knihovny. Tentokrát zůstali oba sedět v křeslech.
„Nebudu na vás ještě používat neverbální kouzlo, to abyste věděla, kdy
máte čekat, že začnu se čtením myšlenek,“ vysvětlil jí, než začali. Ang
se nadechla a přikývla.
„Legilimens,“ zašeptal Snape. Angele, a nejen jí, se začali před očima
mihnout obrázky z její minulosti.


"Malá usměvavá holčička, která drží poprvé v ruce kytaru a její tatínek,
co se nad ní s úsměvem sklání.
Facka. Kterou vlepila jednomu svému spolužákovi, co se smál její
kamarádce.
Trest u ředitelky – za onu facku.
Temná komůrka pod schody s malým okénkem.
Padající mrtvé tělo muže a nelítostný smích blonďatého zahaleného
chlápka, který se vzápětí otáčí na brunetku, která právě vešla do domu.
Brunetka klečící u mrtvoly jejího muže.
Znásilnění oné ženy před očima malé sedmileté holčičky.
Hysterický brek a prosby o smilování.
Zhroucená postava ženy sedící v koutě a blonďatý muž v kápi, který se
přibližuje ke komůrce pod schody.
Otevírají se dveře komůrky.
Hrozný muž vytahuje malou holčičku za vlasy z komůrky doprostřed pokoje.
Příšerná bolest způsobená Cruciatem.
Nelítostný smích lidí v černých kápích.
Další Cruciatus – mnohem delší než ten předešlí.
Šílené šedé oči blonďatého muže."


„Dost,“ zakřičela Angela na celý pokoj a se slzami se svezla na zem.
„Nechala jste mě zajít příliš daleko,“ oznámil jí, ale vůbec nepřemýšlel
nad tím, co říká. Před očima se mu opět objevovaly obrázky ze smrti
jejího otce.
Angela se na něj nenávistně zadívala.
„Ano, nechala,“ odvětila. Až teď si Severus uvědomil, co řekl. Pro
Krista, donutil ji zažít nejhorší okamžik v jejím životě znovu a místo
slov povzbuzení jí řekne, že ho nechala zajít daleko, nechápal se.
Rychle vstala a vyběhla z pokoje. Snape nestačil ani zareagovat, a už
byla pryč. Sklesle svěsil hlavu do dlaní a unaveně si promnul oči.
Začínal být čím dál tím víc zmatený a to ho přestávalo bavit. Musí s tím
skoncovat, jinak se zblázní.
Také vstal a šel ji najít. Zkontroloval každou místnost v domě, ale nikde
ji nenašel. Po nedávné zkušenosti se šel podívat na terasu, ale tam také
nebyla. Odevzdaně se posadil a zadíval se do dáli.
Po chvíli si všiml stop ve sněhu, které díky vánici začaly rychle mizet.
Hbitě sledoval stopy ve sněhu a blížil se k lesu. Snad ji nenapadlo jít
do lesa, zhrozil se v duchu a trochu přidal do kroku.
Seděla pod jedním stromem a hlasitě brečela. Objala si kolena a nechala
na sebe spadat hromadu sněhových vloček.
Její hlasité vzlyky se mu zabodávaly do srdce jako dlouhé ostré hřebíky.
Hořce litoval slov, která jí řekl – respektive neřekl. Protože jí neřekl
vlastně vůbec nic, čím by ji trochu utěšil.
„Omlouvám se,“ skoro na ni vybafl zpoza stromu. Angela vylekaně
nadskočila a uhodila se do hlavy o strom. Ve vteřině se ale vzpamatovala
a zaposlouchala se do jeho hlasu.
„Neměl jsem zacházet tak daleko, a tím vás nutit to zažít znovu,“
pokračoval, když nic neříkala. Angela jen hleděla před sebe do sněhové
nadílky, jednou rukou si stírala slzy a druhou si třela naražené místo na
hlavě.
„To je jedno. Vrátit už to stejně nejde,“ zašeptala odměřeně. Severus si
teď připadal jako hlupák. On se jí tu omluví – a že mu to dalo dost
práce, a ona ho takhle zchladí.
„Proč jste utekla až sem,“ optal se.
„Chtěla jsem být dál od… vás,“ odpověděla upřímně. Snape se nad tím
ironicky zašklebil. A on za ní ještě leze, ušklíbl se v duchu.
„Bojíte se mě?“ zeptal se, a ač se velmi snažil to potlačit, stejně mu z
hlasu čišelo zklamání.
„Bojím se, co dalšího se z mé hrozné minulosti dozvíte,“ konstatovala a
teprve teď se na něj zadívala. Měla nateklé oči a na tvářích zaschlé
slzy. Byla promočená na kost a vlasy jí vlály ve studeném větru. Pokud se
tedy nepřilepily na slané pramínky vody, které Angela tak důkladně
nesetřela.
Severus jí podal ruku. Angela se na něj podívala, ale po chvíli ruku
přijala a nechala si pomoct vstát. Poté si Snape sundal kabát a přehodil
ho přes ni.
„Nechte si ho,“ odvětila a chtěla si ho sundat.
„Mlčte,“ zašeptal jen a začal ji kabát zapínat. Jakmile byl s knoflíky
hotov, vzal ji do náruče a zamířil k domu.
Cesta mu dělala značné problémy díky novým vrstvám sněhu. Navíc byla
Angela s každým metrem těžší a těžší. Ale to mu bylo jedno. Donese ji do
domu v náručí, i kdyby se už neměl zvednout ze země.
Jak si řekl, tak také udělal. Během čtvrt hodiny už stál v předsíni a
dával Angelu na zem.
„Zvládla bych tu cestu sama,“ odtušila a zahleděla se na něj.
„Už teď jste určitě nastydla,“ reagoval a prohlédl si její promočené
džíny a mikinu, „a nechci riskovat, že dostanete ještě zápal plic,“
dokončil, čímž jí také naznačil, aby se šla převléknout a zahřát do vany.
Angie na to nijak neodpověděla a vydala se do svého pokoje. Vzala si
tepláky na spaní a volné tričko, poté zamířila do koupelny, kde si
napustila vanu.
Za hodinu se ukázala v knihovně. Snape se zrovna prodíral nějakou tlustou
knihou a usrkával kávu ze svého hrnku.
Mlčky se posadila do křesla vedle něj a zadívala se do podlahy.
„Už je vám líp?“ optal se, ale neodvrátil zrak od knihy.
„Ano,“ odpověděla prostě. Teprve teď Severus zvedl pohled od knihy a
zadíval se na ni. Trápila se. A mohl za to on. Založil si knihu a zaklapl
ji. Poté vstal a přešel k ní. Sklonil se nad ni a pohladil ji po vlasech.
Angela se na něj zaraženě podívala.
„Asi pudu dnes dřív spát,“ konstatovala a zvedla se. Proklouzla kolem
Snapa a dala si záležet, aby se ho ani trošičku nedotkla. Zmizela ve
dveřích a nechala ho tam jen tak stát.
Severus si povzdechl. Tak co dělám špatně? Ptal se sám sebe v duchu. Vzal
knihu, kterou si četl a uklidil ji zpět na polici. Poté se sebral a šel
do haly, kde si vzal svůj kabát. Zadíval se na schody do prvního patra.
Nakonec odvrátil zrak a vyšel z domu. Musel si jít pročistit hlavu.

*

Pořád dokola se jí v hlavě přehrávaly vzpomínky, které dnes Snape vytáhl
na povrch. Bože, jak moc se jí stýskalo po tátovi. A jak moc nenávidí
Luciuse Malfoye. Vzpomněla si na svoje první nákupy v Příčné ulici, když
ho potkala. Jeho šedé oči by poznala všude. A když zjistila, že jeho syn
bude chodit s ní na školu…. Její nenávist se přenesla i na Draca Malfoye.
Věděla, že děti nemůžou za to, jaké mají rodiče, ale Draco se vždy choval
jako jeho otec, tak neviděla důvod, proč se k němu chovat mile. Navíc je
ze Zmijozelu. Na chvíli si vybavila obličej Draca Malfoye a jeho otce.
Byli skoro stejní.
Seděla na posteli a začínala zjišťovat, že když je v tomto domě sama,
bojí se. Dříve by se nebála, ale teď ano. Snape obnovil přemisťování a
klidně by se mohlo stát, že se sem Malfoy, jako dobrý kamarád Snapa,
přemístí. Při této představě jí přejel mráz po zádech.
Šla tedy raději zpět dolů za Snapem.
Jak ale vzápětí zjistila, ten nikde nebyl. Začala být trochu paranoidní a
panikařila. Rychle dýchala a snažila se uklidnit, ale moc jí to nešlo.
Kam asi šel? Vždyť by ji upozornil, kdyby někam šel nebo ne? A co když se
mu něco stalo? Polemizovala v duchu. Cítila, jako by ji zdi začaly svírat
a ona musela rychle utéct. Vyběhla do haly a ve dveřích do domu se
srazila se Severusem, který se vracel.
„Co se stalo?“ optal se jí znepokojeně, když si ji prohlédl. Přerývavě
dýchala a v očích měla slzy.
„Nenechávejte mě tady samotnou. Už nikdy,“ vzlykala mu do košile a pevně
se k němu přitiskla. Snape za nimi nemotorně zavřel dveře a objal ji.
Takže jí ještě vyvolal trauma, docházelo mu v duchu. Severusi, ty idiote,
to se ti zase něco povedlo, nadával si ironicky v duchu.
Byla teď jako malá vyděšená holčička, která nutně potřebovala ochránce.
„Co kdybychom si udělali čaj,“ navrhl, aby je dostal alespoň dál od těch
dveří. Angela zvedla hlavu a podívala se na něj. Nakonec souhlasně
přikývla. Severus si nenápadně oddechl a zamířil s ní do kuchyně.
Nevadilo mu, že se o ni musí starat, nebo ji ochraňovat, vadilo mu, že
pomalu ale jistě ztrácí kontrolu nad svými city. Bojí se o ni a hrozně ho
bolí, když ji vidí plakat – kvůli NĚMU. Severusi, neříkej mi, že ji
začínáš mít rád, vynadal si v duchu a postavil vodu na čaj.
„Chodila jsem pak dva roky k psychiatrovi,“ ozvala se najednou Angela,
čímž přerušila jeho tok myšlenek. Zaraženě se na ni otočil od kuchyňské
linky.
„Předepsal mi nějaká silná antidepresiva, která nebyla ještě schválená,
ale já jsem na tom byla psychicky tak špatně, že mi je dal,“ šeptala.
Snape ji nechal mluvit.
„Byla jsem prý v nějakém šoku nebo co, tak do mě cpali různé léky,“
pokračovala smutně.
„Matku jsem přestala zajímat, takže se o mě ani nikdo nestaral… ,“ zlomil
se jí hlas. Nedokáže o tom mluvit. Už ne.
Severus mlčky zalil hrnky vodou, a poté je postavil na stůl.
„Pokud nechcete, nemusíte mi to říkat. Nebo alespoň ne teď,“ navrhl jí
klidně. Angela se na něj zkoumavě zahleděla, a poté jen přikývla. Severus
se posadil naproti ní a posunul k ní jeden z hrnků.
„A zítra se máme zastavit za profesorkou McGonagallovou,“ změnila téma,
jakmile usrkla trochu čaje.
„Máme?“ reagoval na to tázavě.
„Ano, chce… ,“ tady se trochu zarazila, „chce projednat něco i se mnou,“
vysvětlila neurčitě. Severus ji nechtěl nutit, tak se smířil s touto
odpovědí.
Napil se horké tekutiny a zahleděl se na Angelu. Ta se dívala na svůj
odraz na tmavé hladině černého čaje.
„Omlouvám se,“ hlesla najednou, když si uvědomila jeho pohled.
„Za co?“
„Za tu scénu,“ odpověděla prostě. Severus ale tázavě pozvedl obočí, tak
musela pokračovat.
„Bála jsem se o vás a… vlastně mi tenhle dům připadá strašidelný, když
jsem tu sama,“ přiznala nakonec, ale raději hleděla stále do hrnku s
čajem.
Severuse její slova zaskočila. Ona se bála… o NĚJ. A nechce tu zůstat
sama, takže¬… moje společnost pro ni hodně znamená, polemizoval v duchu.
Dal nečekaně hlavu do dlaní a povzdechl si, což Angelu odpoutalo od
jejího hrnku.
„Stalo se něco?“ zeptala se ho znepokojeně a starostlivě se na něj
zadívala.
Zvedl hlavu z dlaní a podíval se na její starostlivý pohled. Stalo se to
nejhorší, co se mohlo stát, odpověděl jí v duchu. Tvá slova a tvé činy
dovedly k dokonalosti přesně to, co jsem za žádnou cenu nechtěl.
Zamyšleně zavřel oči. Znamenáš pro mě tak moc, a teď už vím, že s tím
nemůžu nic udělat, trochu zasténal v duchu.
„Ne, nic,“ zalhal a otevřel oči.
„Lhaní vám moc nejde, teda alespoň přede mnou ne,“ konstatovala a trochu
se zamračila.
Toho už jsem si taky všiml, pronesl Snape ironicky v duchu.
„Teď se o tom nechci bavit,“ zamítl. A ani nikdy jindy, dodal v duchu.
Angela mu to s pochopením odkývala a zvedla se od stolu. Severus ji
sledoval, jak odnáší hrnek a místo toho, aby ho dala do dřezu, se ochotně
chopila houbičky na mytí.
„Uklidil bych ho,“ odtušil, když Angela pečlivě drhla hrnek.
„Já vím, ale prostě jsem to chtěla normálně umýt ve vodě, …nepoužívat
žádná kouzla,“ odvětila a pousmála se. Jsou jako manželé, ale těsně po
svatbě, zašklebila se pobaveně v duchu, když jí došlo, jak hezky se k ní
Snape vlastně chová. Nikdy by neřekla, že je tak citlivý a umí se chovat
dobře k ženám.
Snape se nad její myšlenkou pousmál. Slíbil si, že minimálně dneska jí do
myšlenek už nepoleze, ale… vlastně ani neví, proč ten slib porušil. Asi
chtěl vědět, co jí konečně zvedlo náladu. Musel se ale zamračit nad tím,
jakou má Angela pravdu. Kvůli ní je citlivější, než by zrovna chtěl, a to
mu jako dvojitému špehovi, stoupenci Voldemorta, profesorovi lektvarů a
vlastně i budoucímu řediteli moc nesvědčí. Jestli se ještě někdy podřekne
u Voldemorta, respektive si nebude dostatečně chránit mysl, tak Voldemort
Angelu zabije, a to on rozhodně nechce. A ve škole by mu taky na pověsti
rozhodně nepřidalo, kdyby se rozkřiklo, že něco cítí ke své studentce.
„Asi si půjdu číst,“ oznámila mu Ang po chvíli, čímž ho vytrhla z jeho
přemýšlení.
„Také bych měl pokročit s jednou knihou,“ reagoval a zvedl se od stolu.
Angela jen přikývla a vydala se do pokoje pro knihu od Ginny. Poté se
vrátila dolu a šla do knihovny, kde už seděl Snape. Jak si všimla, byl
poctivě zahloubán do knihy a moc nevnímal okolí. Jen když vešla, tak
lehce zvedl hlavu a pohledem ji doprovodil ke křeslu, které stálo vedle
toho jeho. Pak se opět sklonil ke knize a už Angele nevěnoval jediný
pohled.
Té to ani nevadilo. Stačila jí jeho přítomnost. To že cítila jeho vůni,
slyšela jeho pravidelné dýchání a šustění stránek, jak rychle se mu slova
zarývala do paměti.
Ona sama otevřela svoji novou knihu a vesele se pustila do čtení. Jak ale
brzo zjistila, čtení run nebylo tak lehké. Některé byly psány ve staré
keltštině, kterou znala jen díky pár slovníkům, na které náhodou narazila
v knihovně ve škole, a jiné byly psány staroirským kultovním písmem, což
se od keltského dosti lišilo, i když to pocházelo ze stejného území Keltů.
Zhruba po třiceti stranách si povzdechla a unaveně si promnula oči.
Severus se po jejím povzdechu odpoutal od své knihy a zadíval se na ni.
„Runy?“ spíše konstatoval, když se zahleděl na stránky, kde byla kniha
otevřená.
„Směsice všech druhů keltských run, plus staroirské kultovní písmo jako
bonus,“ odvětila ironicky a s lehkým nádechem sarkasmu.
„Mě teda runy ve škole moc nešly,“ reagoval na to Severus a naklonil se
přes malý stolek k ní nad onu knihu.
„Vlastně jsem byl pokaždé nejlepší v ročníku,“ zavzpomínal, „ale rozhodně
bych nečetl celou knihu v runách. Asi bych se z toho zbláznil,“ vysvětlil
a přečetl si první řádku.
Angela se nad jeho poznámku pobaveně zašklebila.
„Tak slovník staré keltštiny by měl být na tamté polici,“ odtušil a při
svých slovech ukázal na polici po jeho pravé straně.
„Ale slovník staroirského kultovního písma tady nemám,“ přiznal.
„To nevadí. Většinou si to domyslím z kontextu,“ usmála se na něj a
vstala, aby si došla pro slovník staré keltštiny.
Onu tlustou knihu našla poměrně rychle. Byl to snad ještě tlustší svazek
než ten, co dostala od Ginny. Položila ho na stolek a opět se pustila do
čtení knihy.
Párkrát slyšel šustění stránek, jak hbitě a s přehledem hledala runy ve
slovníku. Očividně uměla pracovat velmi precizně a s nadšením.
Hodnou chvíli takhle seděli a mlčky četli. Angela si občas něco mumlala
pro sebe, ve snaze nezapomenout význam některé runy. Jakmile odbyla druhá
hodina ranní, skoro nastejno odložili knihy na stolek.
„Měli bychom jít spát,“ odtušil Snape. Angela se protáhla a souhlasně
přikývla.
„Navíc musíme ráno za ředitelkou,“ konstatovala a vstala z křesla.
Severus ji napodobil a vzal do ruky všechny tři knihy. Ang sledovala, co
přesně s nimi bude dělat. Ten je dal na polici, která byla prázdná.
„Sem si většinou dávám knihy, které mám rozečtené,“ vysvětlil své
chování, když si všiml jejího pohledu, a jakmile uklidil knihy, pokynul
jí hlavou, aby vyšla první ze dveří, které jí v další vteřině podržel.
„Díky,“ usmála se a vyšla ze dveří. Severus nijak nereagoval a zavřel za
nimi dveře.
Mlčky došli až do druhého patra, kde se každý vydal směrem ke svým
dveřím. Angela se na okamžik zarazila a otočila se na Severuse. Ten jí
opětoval pohled a vyčkával, co mu chce říct.
„Mrzí mě to…, co se dneska všechno stalo,“ pronesla tiše a hleděla do
podlahy, „dobrou noc,“ hlesla jen a věnovala mu krátký pohled, než
zmizela ve svém pokoji.
Snape se ještě jednou otočil na místo, kde ještě před chvílí stála
Angela, a poté vešel k sobě do pokoje. Zavřel za sebou tiše dveře a
posadil se do křesla.
„Incendio,“ zašeptal a dřevo v krbu vzplálo.
Zamyšleně se zahleděl do krbu. Plameny hladově pohlcovaly jednotlivé kusy
dřeva. Občas hořící dřevo trochu zapraskalo, jak se ohni dařilo zdolávat
jednotlivá polena v krbu. Nejvyšší plameny mlsně oblizovaly kameny a
runy, které zdobily krb, nyní temně zářily a vrhaly na zdi různé stíny.
Tupě zíral do ohně a přemýšlel. Věděl, že by měl jít spát, ale jeho
myšlenky byly značně proti. Proč to nechal zajít tak daleko? Proč ji
vůbec nechal zažít to znovu? Proč nezastavil svoje city? Proč ji políbil?
Proč ji vzal k sobě? A proč o ní vůbec přemýšlí? Proč?
Svěsil hlavu do dlaní. Příliš mnoho otázek a žádné odpovědi, povzdechl si
v duchu. Musí s tím něco udělat, nebo se zblázní. Má se k ní přece chovat
chladně, tak proč to nedokáže?
„Sakra,“ zaklel tiše a zakroutil nad sebou hlavou. Jakmile se vrátí do
Bradavic a on se stane ředitelem, začne se k ní chovat jako dřív, jinak
ho to zničí, slíbil si a pomalu zvedl hlavu z dlaní. Znovu se zadíval do
plamenů, a poté zavřel oči. Zakázal si na cokoliv myslet. Prostě si jen
opřel hlavu o opěradlo křesla a odpočíval. Ve vteřině je ale otevřel a
rozhlédl se po místnosti. Jeho pohled se zarazil na hodinách – tři ráno.
Tiše zaúpěl a zvedl se z křesla. Chtěl se osprchovat a byl moc líný jít
do prvního patra, tak jen tiše doufal, že Angelu nevzbudí. Ještě se
otočil ke krbu a hůlkou uhasil oheň, poté si vzal do ruky trenky a župan
a vydal se ke koupelně.
Opatrně vešel do koupelny a zaposlouchal se. Neslyšel nic – takže Angela
už opravdu spí, potvrdil svou domněnku v duchu. Jak nejtišeji dokázal, se
svléknul a vlezl do sprchového koutu. Skoro až nedočkavě pustil vodu a
užíval si jednotlivé hřejivé kapky. Soustředěně zavřel oči a nechal se
hýčkat vodní lázní, která mu stékala po těle.

*

"Seděla v komůrce pod schody a dívala se malým okénkem na zápas dvou
mužů. Plakala tak tiše, aby ji nebylo slyšet. Starší muž padá mrtvý k
zemi a dívka hlasitě vysloví to, tak vzácné, slovo…
„Tati…,“ zašeptala Angela.
Ve dveřích se někdo objevil. K dívčině překvapení to není její matka, ale
muž v černém kabátu. To už se ale u okénka objevuje obličej mladého
blondýna.
Draco? slyší sama sebe říkat. Chlapec se potěšeně usmívá.
To nesmíš. Nesmíš mu to dovolit, žadoní Angela.
Je to můj otec. Ty couro, uchechtl se mladý Malfoy a otevřel dveře od
komůrky. Vytáhl ji za vlasy.
„Ne, nech mě …,“ křičela Angela."

*

Severus právě vypínal vodu, když uslyšel křik. Rychle se utřel a vzal si
na sebe alespoň trenky. Hbitě otevřel dveře k Angele a s hůlkou v ruce se
rozhlédl po pokoji. Nikde nikdo, tak se Snape zadíval na Angelu. Vypadala
by celkem klidně, kdyby se nemračila a nebyla celá zpocená.
Potichu přešel k ní a vyčkával, jestli bude něco říkat.

*

"Pusť ji, zahřměl hlas ode dveří.
Ale, ale, Severusi. To jsou k nám hosti, zašklebil se ironicky Lucius
Malfoy na svého syna. Ten mu vrátil úšklebek a oba se zadívali na Snapa.
Chceš ji? zeptal se ho Malfoy a zadíval se na Angelu, která ležela na
zemi a držela si vlasy před místem, kde je držel Draco. Poté opět střelil
pohledem po Severusovi.
To asi nepůjde. Mám rozkazy, reagoval Malfoy na nevyslovenou odpověď a
připravil si hůlku proti Snapovi.
„Ne, jeho ne, prosím…,“ škemrala Ang a po tváři jí stekla slza.
Jak dojemné, usmál se naoko dojatě Malfoy.
Avada kedavra, dokončil to Lucius Malfoy. To už Angela viděla jen
Severusovy prázdné oči. Jeho tělo se sesulo na zem, kde už navždy zůstalo
ležet."

*

„Severusi!!“ vykřikla a prudce se posadila. Srdce jí prudce bušilo a
zhluboka dýchala. Dívala se před sebe a snažila se vzpamatovat.
Snape u ní seděl celou dobu a slyšel jednotlivé útržky. Trochu mu to
dávalo smysl, i když pořádně nevěděl, co se jí zdálo. Dostala ho ale
poslední slova, která řekla. ´Ne, jeho ne, prosím´, a poté zakřičela jeho
jméno. Byl to zoufalý výkřik plný beznaděje.
„Byla to jen noční můra,“ ozval se konečně.
Teprve teď si všimla jeho přítomnosti a otočila se po hlase. Byl tam.
Seděl u ní. Živý a zdravý. A mluvil na ni. Oddechla si. Další noční můru
už asi nepřežije. Ne, jestli v ní bude i Snape.
Prohlédla si ho. Měl na sobě jen trenky a z jeho mokrých vlasů odkapávaly
jednotlivé kapky na její prostěradlo. Hleděl na ni starostlivě, skoro by
řekla, že je trochu vyděšený.
„Zabil vás. Zabil vás stejně jako mého otce,“ zašeptala a podívala se mu
do očí.
Severus jí opětoval pohled a ve vteřině ji objal. Angela nečekala na
pobídky a přitiskla se k němu co nejvíce. Začala se jí trochu třást
ramena.
„Ale no tak,“ konejšil ji a pohladil ji po zádech. Byla zpocená,
vystrašená, unavená a ještě k tomu nemůže spát.
Odvrátil se od ní tak, aby jí viděl do tváře. Střetli se očima.
„Jak dlouho už máte takovéhle noční můry?“ optal se jí tiše.
„Už ani nevím. Dlouho,“ odpověděla po pravdě.
„Běžte se osprchovat, přinesu vám Bezesný lektvar,“ oznámil jí po chvíli
a pomalu vstal. Angela jen souhlasně přikývla, a jakmile Snape zmizel ve
dveřích, vstala a šla se umýt.
Nemotorně se svlékla a špinavé oblečení hodila na desku s umyvadlem.
Vlezla si do sprchy a pustila vodu. Nechala po sobě stékat proudy vody,
než se posadila. Opřela se zády o dlaždičky a objala si pokrčené nohy.
Hlavu si opřela o kolena a užívala si dopadající vodu, která proudila ze
sprchy. Zavřela oči a nechala svoje myšlenky proudit spolu s vodou.

*

Byly už skoro čtyři hodiny ráno, když se zadíval na hodiny v jejím
pokoji. Stále byla ve sprše a to ho znepokojovalo. Přeci jen už tam je
půl hodiny, říkal si v duchu.
Zvedl se z postele, kde seděl, a přešel ke dveřím do koupelny.
„Angelo,“ zavolala na ni a zaklepal na dveře. Žádná odpověď. Tohle ho
trochu zneklidnilo.
„Angelo,“ zkusil to znovu, jen trochu důrazněji a doslova zabušil na
dveře. Stále nic. Bylo mu jedno, že bude nejspíš nahá, prostě odemkl
dveře.
Opatrně vstoupil dovnitř. Nejdříve ho uhodila do nosu pára z horké vody,
která vzápětí vymizela díky otevřeným dveřím. Severus se rozhlédl po malé
koupelně a upřel pohled na schoulenou osobu ve sprše.
„Angelo,“ zašeptal, když vypnul vodu a naklonil se k ní. Jak očekával,
usnula vyčerpáním.
Ještě že sedí tak šikovně, pochválil ji Severus v duchu, když si prohlédl
její tělo. Všechna choulostivá místa byla zakrytá buď tělem nebo vlasy.
Horší pro něj byla představa přenosu do postele.
„Angelo,“ zkusil to znovu.
Oslovená se trochu zamračila, ale otevřela oči. Automaticky jí naskočila
husí kůže a v očích měla zděšení. Otevřela pusu a chtěla něco říct, ale
nedostávalo se jí slov.
Severus se s malým ruměncem na tváři otočil zády a vyšel z koupelny. Za
chvíli se zase vrátil a hodil po ní svojí černou košili.
Angela pomalu vstala a schovala se za jeho košili.
„Ale co vlasy? Budu zase hned mokrá,“ vysvětlila.
S everus se k ní otočil čelem, namířil na ni hůlkou a použil Zateplovací
kouzlo.
„Děkuju,“ pousmála se trochu.
Severus nereagoval, jen se k ní opět otočil zády.
Angela se oblékla do jeho košile, a i když musela uznat, že je Snape
vysoký, jeho košile zrovna dlouhé nebyly. Ang trochu nesměle vyšla ze
sprchového kouta a opatrně proklouzla před Snapa.
Ten si ji prohlédl. V jeho košili vypadala tak… sexy. Když se dostal k
dolní části, trochu zčervenal.
„Asi bych si měl koupit větší velikost,“ zahuhlal tiše a sklopil pohled.
Po chvíli mu došlo, že to neni zrovna moc dobrý nápad, a tak odvrátil
zrak k obličeji Angely. Její zelené oči ho upřeně sledovaly, tváře byly
načervenalé rozpaky a spodní ret Angele opět sloužil jako uvolnění při
stresu.
„Na stole máte ten lektvar,“ odvětil a podíval se za ní do pokoje.
„Jistě. Děkuju,“ skousla si opět spodní ret.
Severusovi přešla v tuhle chvíli neskutečně roztomilá. Uvědomil si, že
vlastně ani nechce jít spát. Chce se dívat na tu krásnou dívku, která spí
hned vedle v pokoji. Na tu úžasnou ženu, které to v jeho košili tak moc
sluší. A na tu okouzlující Angelu, kterou… , raději ani nedokončil.
Začínal děkovat Bohu za blížící se konec prázdnin, protože tohle ho
zabíjí.
Ač si to nechtěl připustit, moc si přál s ní být. Chtěl vedle ní ležet v
posteli – alespoň jedinkrát. Jen se na ni dívat, jak klidně oddechuje a
vypadá šťastně.
Z jeho myšlenek ho vytrhla až Angela, která se otočila a vydala se k sobě
do pokoje. Zastavila se u nočního stolku, kde si usrkla trochu lektvaru.
„Počkám tady, než zabere,“ dodal Severus a posadil se vedle ní na postel.
Angela přikývla a spokojeně položila hlavu na polštář. Zavřela oči a
vychutnávala si Snapovu přítomnost. Nevěděla, co ho vedlo k rozhodnutí,
že tu s ní bude, než začne lektvar účinkovat. Protože stejně dobře jako
ona ví, že účinkuje ihned po vypití.
„Pane profesore?“ zašeptala se zavřenýma očima.
„Ano?“ opětoval ji tiše.
„Děkuju,“ hlesla, a pomalu to ani nestihla doříct, protože přitiskla své
rty na ty jeho.
Severus ani nepostřehl, kdy se zvedla a přiblížila se k němu, ale bylo mu
to jedno. Políbila ho. Prostě se jen tak nahnula a políbila ho, divil se
v duchu. Jen chvíli dokázal polemizovat o důvodu její odvahy, než se
začal plně soustředit na úplně jinou věc.
Konečně jí začal oplácet polibek naplno. Předtím jí přišel, jako by nad
něčím urputně přemýšlel a až teď si uvědomil, co to právě Angela dělá.
Jeho jazyk si pohrával s jejím a jeho ruce začaly systematicky klouzat po
jejích zádech níž a níž. Angela nezůstávala s dotyky pozadu a
vychutnávala si jeho záchvěvy, kdykoliv mu přejela po hrudi a stehnech.
Severus začal bojovat se svojí vnitřní touhou a rozumem. Pomalu začal
Angele rozepínat knoflíčky na košili a snažil se ovládat, aby z ní onu
košili neztrhal. To už Angela sjela rty z jeho úst na krk. Laskala něžně
jeho krk a po dekoltu mířila níže. To už Severus opravdu začínal ztrácet
kontrolu. Něžně si nadzvedl její hlavu a zadíval se jí do očí.
„Toužím po tobě tak moc, že si to nedokážeš představit, ale… ,“ zasekl
se. Sám se sebou sváděl vnitřní boj. Hrozně moc ji chtěl, ale příčilo se
to s jeho zásadami. Je to její profesor, navíc by jí pak ublížil ještě
víc – kdyby to nechal zajít dál, a ve škole by se k ní opět choval
chladně. A to rozhodně nechtěl.
„Ale tohle nemůžeme,“ dokončil tiše a sklopil pohled. Nedokázal se jí
podívat do očí. Věděl, co v nich spatří.
Angela trochu posmutněla. Svým způsobem má pravdu, zaúpěla v duchu a
podívala se na něj. Sklesle hleděl na prostěradlo a bylo na něm vidět,
jak moc by chtěl pokračovat v jejich předešlé činnosti. Ang se trochu
pousmála a vztáhla k němu pravou ruku. Pohladila ho po tváři a nechala na
ní položenou ruku. Tím také zvedla jeho hlavu, takže jí teď hleděl do očí.
„Obdivuju vás,“ hlesla jenom a dala mu letmou pusu na tvář.
Severus se na ni překvapeně zahleděl. V jejích očích nespatřil smutek ani
vztek, ale pochopení. I když ano, trochu smutná byla, ale to se dalo
chápat. Jeho to taky mrzelo. Ač si to nechtěl připustit, přitahovala ho
jako žádná jiná, kterou kdy potkal. Dokonce více než Lily. A když mohl
konečně dát průchod své touze, je to nakonec on, kdo všechno zastaví.
„Proč?“ reagoval trochu opožděně.
„Nedokázala bych to zarazit,“ odpověděla upřímně a dala ruku z jeho tváře
dolu.
„Chybělo málo a nezvládl bych to ani já,“ zašeptal.
Angela se pousmála a zadívala se na hodiny.
„Je po půl páté. Měli bychom jít spát,“ oznámila mu a vyčkávala, jak bude
reagovat.
Severusovi se v hlavě vířila hromada myšlenek, které nedokázal vyhnat.
Pro Boha, co se to stalo. Málem jsme se spolu milovali, docházelo mu.
Teprve teď na něj dolehla váha předešlých chvil. Zastřeným pohledem se
podíval na Angelu. Ta si všimla, že je Snape myšlenkami trochu jinde, tak
vstala a došla zavřít dveře do koupelny. Poté se opět vrátila k posteli a
lehla si ke straně. Pohled raději odvrátila k oknu, ale stále čekala, než
si vedle ní Snape lehne.
Pomalu se vzpamatoval a zadíval se na Angelu. Jakmile vycítila jeho
pohled, opětovala mu ho a lehce poklepala na místo vedle sebe. Severus
věděl, že to není dobrý nápad, ale nakonec neznatelně přikývl a pomalu si
k ní přilehl. Angela ho přikryla svojí dekou a trochu se k němu
přiblížila. Ale dala si záležet, aby mezi nimi pořád zůstal určitý volný
prostor.
Rozhodl se, že už nebude nic řešit. Nebo alespoň ne teď, usmyslel si v
duchu a natáhl levou ruku přes celý polštář. Angela pochopila jeho náznak
a přitulila se k němu. Severus ji levou rukou objal kolem ramen a lehce
ji hladil po zádech. Pravou rukou Angelu pořádně přikryl peřinou, a poté
onu ruku položil volně podél těla.
Ang se usmála a levou rukou mu oplácela něžné hlazení. Její ruka mu
pomaličku klouzala po hrudi a pohrávala si s každou jizvičkou, na kterou
narazila. Byla nejněžnější, jak jen dokázala, aby mu nijak na zjizvené
hrudi neublížila. Až se nad tím musel Severus pousmát.
„Dobrou noc,“ zašeptala Angela a zavřela oči.
„Dobrou noc,“ opětoval jí Snape a letmo ji políbil do vlasů.
Angela unaveně položila ruku na jeho hruď a jako malé miminko se k němu
ještě víc schoulila. Na což Severus reagoval ještě silnějším objetím.
Hladil jí po zádech, dokud neusnula. On nemohl usnout. V hlavě měl
zmatek. Cítil se opravdu krásně a přál by si, aby tahle chvíle nikdy
neskončila, ale na druhou stranu, je to její profesor, vlastně skoro i
ředitel, a navíc slouží Voldemortovi, což je pro ni nebezpečné. Opět bude
muset obětovat svoje city. Ale jiné řešení není. Je to pro dobro
kouzelnického světa.
Její pravidelné oddechování ho trochu uklidnilo a konečně začal pociťovat
únavu. Na to, že mají jít za Minervou, toho zrovna moc nenaspí, zašklebil
se. Úkosem se podíval na Angelu. Vypadala klidně a… spokojeně. Sakra,
zaklel bezmocně. Nechci ti ublížit, ale jinak to nejde, mluvil k ní v
duchu. Budeš mě zase nenávidět jako dřív, snažil se ubezpečit. Naposledy
ji políbil do vlasů, a poté se pokusil usnout.