Měla spoustu snů, smělé plány. Nadšení a sebedůvěra jí nechyběly. Nebyla
klasické dítě štěstěny, vše si musela vydřít. Byla připravená se rvát a
leccos obětovat, aby svých cílů dosáhla.

Časem zjistila, že zápal pro věc, odhodlání, znalosti a bystrá mysl
nestačí. Připadala si jak lapený motýl, marně bušící křídly do stěn svého
vězení.

Naučila se dělat kompromisy. Spokojit se s průměrností. Zakázala si
toužit po tom, co nemohla mít. Vzala za své heslo, které kdysi nesnášela…

Občas ji přepadla deprese tak obrovská, že měla chuť všechno skončit.

Rázně si osušila oči. Šla přivítat svého muže:
„Jak bylo v práci, Rone?“