"Je pět hodin, doktor House odchází domů," prohlásil do prostoru a zamířil ke dveřím. Nahlas by to pochopitelně nikdy nepřiznal, ale byl opravdu unavený a dělal si starosti o tu pacientku se záhadnou infekcí, která nereagovala na žádné léky, které dosud vyzkoušeli. Doktorka Cameronová tiše vešla do pokoje a pozorovala spící ženu. Její víra v Houseovu neomylnost přetrvávala i přes některé prokazatelné nezdary, jichž byla svědkem. Zdá se, že ji dnes čeká klidná noční směna. "Odevzdejte vzorky a zmizte mi z očí," zavrčel Severus Snape na třídu vystresovaných páťáků. Zamířil do svého kabinetu a bojoval s touhou nalít si skleničku Ohnivé whisky. Jestli si kdy myslel, že život po porážce Voldemorta bude snadnější, byl to tragický omyl v úsudku. Dny trávil marným úsilím o vzdělání nevzělatelných trollů, večery nesmyslným papírováním spojeným s chodem školy. Hermiona Grangerová s úlevou zaklapla poslední z knih rozložených kolem ní na stole a vysušila pergamen. Její závěrečná práce v doktorandském studiu oboru lektvary byla konečně hotova. Hlavou jí blesklo, co by si o tom asi myslel její bývalý profesor. "Probuď se Bodie!" zatřásl Doyle svým parťákem. "Nech mě... Ani Cowley nemůže chtít, abysme měli noční službu tři dny po sobě. Navíc se mi zrovna zdálo o nádherný zrzce," usmál se lascivně a rozespale Bodie. "Co myslíš, dostaneme od strýčka Sama příplatek za práci o víkendu?" zajímal se Hawkey, když se spolu s B.J.em klátili k Bažině po další z nekonečných směn na sále. Pak se zem zachvěla a všechno začalo vířit... ……………………….. "Ten Vicodin bych měl vážně omezit," pomyslel si House. "Já věděla, že si s Wilsonem tu skleničku vína neměla dávat," pomyslela si Cameronová. "Hloupé studentské vtípky," zaprskal Snape. "Zajímavé. Vždyť tu kapitolu o tropických jedech jsem psala už před měsícem," uvažovala Hermiona. "Proč se mi sakra cpe do snu Doyle a tlupa neznámých lidí?!? Já chci zpátky tu zrzavou kočku," protestoval Bodie. "Cowley nebude rád, že místo abych vzbudil Bodieho, usnul jsem sám," dělal si starosti Doyle. "Konečně v ráji!" zajásal Howkey. "Jseš si jistý?" zeptal se ho B.J. V následujících minutách si všichni postupně uvědomovali, že se nejedná o předávkování léky, alkoholické halucinace, studentskou neplechu ba ani o obyčejný sen... Nacházeli se pod palmami na kraji pláže. Moře poklidně hučelo a na obzoru zapadalo slunce. Dvojice se shlukly a debatovaly nejprve jen mezi sebou. Nikdo neměl tušení, kde jsou a jak se tam zatraceně ocitli. A málokdo ze skupiny byl připraven něco takového připustit nahlas jako první. ……………………… "Mně se tu líbí!" rozhodl se Hawkey. "Příjemný klima a žádní zranění. Idyla. Dobrou noc, B.J.i." S těmi slovy se stulil na bok a během pár vteřin usnul spánkem spravedlivých. B.J. na něj chvíli zamyšleně hleděl, ale pak usoudil, že nic lepšího se stejně dělat nedá. Však zítra je taky den. "Jdeme se tu porozhlédnout, Bodie?" "Jasně, ale dávej pozor, můžou tu bejt nebezpečný zvířata," upozornil ho. Vytáhli své zbraně a kryjíce jeden druhého se vrhli do tropického podrostu. Severus Snape i Gregory House byli hluboce ponořeni v myšlenkách a nevnímali okolí. Hermiona opatrně mrkla na druhou ženu. Někdo ten první krok konečně udělat musel. "Já jsem Hermiona," popošla k ní s napřaženou rukou. "Alison," reagovala s úlevným úsměvem. „Tykání?“ "Jasně, ráda. Můžu se zeptat, jak jsi se sem dostala?" "No... zřejmě jsem... ehm... usnula ve službě," ošívala se Cameronová. "Vzbudila jsem se tady pod tou palmou." "Jsi doktorka, že?" prohlédla si ji Hermiona se zájmem. "Ano. On taky," ukázala na House. A Ty?" "Dokončuji postgraduál z... biochemie. Psala jsem svoji rigorózní práci. Pak jsem šla spát a probudila jsem se tady. Tamto je profesor Snape, učil mě na střední škole." "Můžete jít tu svoji společenskou konverzaci provozovat někam dál? Ruší mě při přemýšlení," vzhlédl k nim s nevrlým výrazem House. Obě pokrčily rameny a přesunuly se blíže k moři. Tam je našli Ray s Bodiem, kteří se celkem brzy vrátili z průzkumu. "Můžeme se připojit, dámy?" nasadil Bodie svůj standardní okouzlující úsměv. Doyle jen protočil oči. Nevědí kde jsou, jak se sem dostali, nemluvě o tom, jak se dostanou zpátky, ale Bodie ihned začne flirtovat. Na druhou stranu ho to zvláštním způsobem uklidňovalo. Jsou věci, které se prostě nemění. Aspoň nějaká jistota v tomhle blázinci... "Snažíme se přijít na to, jak jsme se tu ocitli. Vy jste taky usnuli a probudili se zde?" chopila se slova Alison. "Tak nějak," přikývl Ray. „Mimochodem, Doyle a Bodie, jména naše,“ vložil se ten druhý. „Alison.“ „Hermiona. A který z vás je který?“ „Bodie je ten hezčí.“ Cameronová protočila oči. Tady bude ještě veselo… „Pořád si nejsem jistá,“ zakřenila se na ně rádoby omluvně. Ray se uchechtnul a Bodie se zatvářil vyloženě dotčeně. Hermiona neměla sílu ani na protáčení očí. I když vlastně… tyhle nevinné slovní přestřelky byly osvěžující. Po chvíli dohadování si jména přece jen vyjasnili a pánové si vymohli dokonce pusu na tykání. A pak další na dobrou noc… A pak je musely ještě půl hodiny přesvědčovat, že se skutečně nebojí spát úplně samy, děkujeme pěkně. Konečně se všichni čtyři uložili porůznu po pláži a usnuli. Dva muži však nespali. Brilantní analytické mozky proslulého lektvaristy a uznávaného diagnostika se pokoušely rozlousknout ten problém. Co se to tu při Merlinových vousech/pro Kristovy rány děje?!?