Konečně se mohl nadechnout čerstvého vzduchu. Ocitl se opět na ulici. Tentokrát ale naprosto celý ověšený taškami s oděvy. Nejraději by se rozesmál. Severus Snape nakupuje oblečení ve velkém. Vypadá, jako by se v tom vyžíval. Opak je však pravdou. Doufal, že do žádného mudlovského obchodu s oblečením teď hodně dlouho nevkročí. Jediné, co si teď přál, bylo vrátit se domů. Anebo zbavit se aspoň těch tašek. Věděl, že z centra plného mudlů se přemístit nemůže, a tak se vydal pěšky do odlehlejší části, odkud se v klidu přemístí. Zrovna seděl na lavičce a odpočíval, když sáhl do kapsy a vytáhl nějaký zmuchlaný papírek. Rozložil ho a spatřil řadu čísel. Čísla = telefon = Kevin. A když vzhlédl, spatřil stát přes ulici telefonní budku. Nemusel dlouho váhat. Jeho touha po kontaktu s Kevinem byla silnější. Popadl tašky a zamířil tam. Chvíli si pročítal návod. Koneckonců Severus nepatřil k těm nejhloupějším, a tak brzy pochopil, co se po něm chce. Zvedl sluchátko, vhodil minci a začal vyťukávat čísla přesně v tom pořadí, v jakém je Kevin napsal na papír. Pak jen poslouchal pravidelné vyzvánění, které se ozývalo ze sluchátka. Už chtěl být zklamaný, když se ozvalo cvaknutí a do ucha m zazněl mužský hlas. „Kevin Stoner, prosím.“ Severus byl v takovém šoku, že zapomněl mluvit. „Je tam někdo? Haló?“ ozvalo se ze sluchátka. „Kevine?“ ozval se konečně Snape šťastně, ale zároveň nevěřícně. „Jsi to ty?“ „Toby?“ ozvalo se z druhé strany. „Ano, to jsem já,“ přikyvoval Severus nadšeně a začal se vesele usmívat. „Toby, rád tě slyším! Jak se máš?“ „Dobře, moc dobře. Zrovna jsem byl nakupovat. A co děláš ty?“ „Chystám se do práce.“ „Promiň, já… nechtěl jsem rušit.“ „Ale ne, samozřejmě že ne. Ty nerušíš nikdy. Jsem rád, že jsi zavolal. Mimochodem odkud voláš?“ „Byl jsem ve městě a uviděl jsem tu budku a vzpomněl jsem si na tebe.“ „Tak to je moc milé. Jak jsi na tom s prací na domě?“ „Výborně. Velmi dobře,“ ujišťoval ho Severus, přestože ještě nepohnul ani s jediným kusem nábytku. „Až přijedu, pomůžu ti,“ sliboval Kevin. „No, já počítám, že do té doby, to bude hotovo,“ mírnil ho Severus. Pokud použije kouzla, mohl by to zvládnout za pár dní. „Mimochodem jednoho pomocníka už mám.“ „Vážně? Myslel jsem… Neříkal jsi, že jsi sám?“ „Totiž ano, ale tenhle přítel potřeboval pomoct. Vlastně ani přítel nikdy nebyl. Oba jsme se tak spíše tvářili. Znáš to – dobré kontakty a tak. Jenomže teď… Je v těžké životní situaci. Nemohl jsem ho nechat… na ulici.“ „Máš dobré srdce, Toby. To se mi na tobě líbí.“ Víc už Severus neslyšel, protože se ve sluchátku ozval úplně cizí hlas, který mu přikazoval, aby vhodil další peníze. Severus zašmátral v kapse, ale jako naschvál nemohl žádnou minci najít. A pak se spojení přerušilo a ze sluchátka se ozval monotónní tón. „Kevine? Kevine?“ volal do sluchátka Severus zoufale. Pak se jal hledat všechny mince, co měl u sebe. Naházel je do přístroje a znovu vytočil Kevinovo číslo. „Kevin Stoner, prosím.“ „To jsem zase já,“ ozval se Severus. „Něco se stalo a spojení se přerušilo.“ „Možná ti došly peníze. To se stává naprosto běžně, že když člověk potřebuje, nemá po ruce žádné drobné.“ „Jo, to byl nejspíš přesně můj případ. Ehm…“ Najednou si Severus uvědomil, že vlastně ani neví, proč Kevinovi volá. Chtěl jenom slyšet jeho hlas, nepřemýšlel, o čem s ním bude mluvit. „Takže máš teď společnost?“ ozval se Kevin. „Ne, že bych nechtěl, abys přijel,“ vyhrkl ze sebe zbrkle. „Moc se na tebe těším. To, že je tu se mnou Luci-, totiž Larry, neznamená, že… Víš,…“ „Mohli bychom něco podniknout ve třech,“ navrhoval Kevin. „Myslím, že Larry nebude chtít,“ zarazil ho Severus. Tohle mu ještě scházelo. Aby se do toho ještě pletl Lucius. Kdepak. Tady šlo o něj a o Kevina. Kevin je jeho přítel. Nebude se o něj dělit s Malfoyem. Snad si taky někdy něco zaslouží i on sám. „No, dobře, uvidíme. Každopádně ho rád poznám. Tví přátelé jsou i mými přáteli.“ Severus si úlevně povzdychl. Proč pro něj Kevinova slova byla jako balzám na duši? „A jak se máš ty? Cos dělal během té doby, co jsme se neviděli?“ vyptával se Severus. „Pracoval. Třeba včera jsme vyšetřovali docela podivnou vraždu. Oběť ležela bez jediné známky násilí nebo zranění v uzamčeném bytě.“ Severus zbledl. Tohle mu něco připomínalo. „Ještě nevíme, jestli to byla vražda, sebevražda nebo nějaká nehoda. Provedeme pitvu. Sousedi ale slyšeli křik a v bytě byla obrovskou spoušť, takže tam někdo musel být. Jak se tam ale dostal, nechápu. Zamčeno bylo zevnitř a okno bylo zavřené. A taky nechápu, jak zemřela oběť.“ „Kevine,“ zašeptal Severus. „Buď prosím tě opatrný.“ „Neboj se, Toby. Je to naprosto bezpečná práce. A je nás víc.“ Ale Severus se neuklidnil. Co když se ten kouzelník bude skrývat poblíž a sešle nějakou kletbu i na Kevina? Měl by zjistit, o co jde. Ano, zajde na ministerstvo, vyhledá informace a případně dopadne vraha osobně anebo se zařídí, aby byl Kevin v bezpečí. Kouzelníci a hlavně ti zlí jsou nevyzpytatelní a velmi nebezpeční. „Toby, jsi v pořádku?“ ozval se Kevin po kratičké pauze. „Ehm…ano,“ byl vytržen ze svých myšlenek. „Toby, nemusíš mít obavy, jsme školení profesionálové. Neděláme to poprvé. A situaci v žádném případě nepodceňujeme.“ „To je dobře,“ oddychl si Severus naoko. Bohužel Kevin netuší, proti čemu stojí. Černá magie může ublížit i obyčejnému kouzelníku. „A jakpak to jde tobě? Už jsi vymaloval?“ „No, já…“ zaváhal Severus. „Ještě ne, ale chystám se na to.“ „Kolem domu bývá spousta práce, že člověk neví, co udělat dřív. Hlavně když se stěhuješ nebo opravuješ. Fakt mě mrzí, že ti nemůžu pomoct.“ „To nic,“ uklidňoval ho Severus. Aspoň může použít kouzla. „Přijedu, co nejdřív to bude možné. Kolikátého že je dnes?“ „Ehm…“ Tak tohle Severus opravdu netušil. „Sedmnáctého. Jestli vydržíš do začátku srpna, tak mám naplánované 2 týdny dovolené. Bylo by fajn, kdybychom něco podnikli ten první týden. Ten druhý mám naplánovaný výlet s přáteli,“ odmlčel se a pak dodal, „ale kdyby ses chtěl přidat…“ „Myslím, že…“ skočil mu do řeči Severus. „Chápu, že máš teď starosti s bydlením,“ přerušil ho tentokrát Kevin. Na obou koncích zavládlo ticho, které ovšem přerušil Kevin. „Nechci, aby to vyznělo špatně, Toby, ale za 20 minut musím být v práci.“ „Samozřejmě,“ přikývl Severus. „Já to chápu.“ „Je mi opravdu líto, ž se k tobě nedostanu dřív.“ „To je v pořádku. To nic.“ „Kdybys zase někdy narazil na telefon anebo si nějaký třeba pořídil, klidně zase zavolej. Budu jenom rád.“ „Já taky,“ přiznal Severus. „Měj se, Toby, uvidíme se.“ „Budu se těšit.“ „Ahoj,“ řekl měkkým hlasem Kevin. „Ahoj,“ zašeptal Severus a ještě chvíli poté, co Kevin zavěsil, tam stál se sluchátkem u ucha a zasněným výrazem ve tváři. Pak se probral. Uvědomil si, kde je a proč sem přišel. Zavěsil sluchátko a sehnul se pro tašky. Vtom něco v přístroji zarachotilo a Severus zaslechl kov narážet na kov. A z dírky vypadly nějaké drobné. Severus je sebral ze země a pak ho napadlo podívat se do té díry v přístroji. Byla plná drobných. Ovšemže. Přístroj mu vracel drobné, které neprovolal. Naházel tam totiž vše, co měl u sebe, aby se pojistil, že se spojení jen tak nepřeruší. Tyhle drobné si musí odnést. Budou se hodit příště. Při tom pomyšlení se usmál. A pak vykročil i s taškami z budky a pokračoval ve své cestě domů.