Hawkey se protáhl a pohled mu padl na B.J.e sedícího na pláži kousek vedle něj. Na pláži?!? "To nebyl sen?" zeptal se rozespale. "No jestli jo, tak je rozhodně dost vytrvalý," ušklíbl se B.J. "Ale jak je to..." "Poslyš, probudil jsem se jen pár minut před Tebou a taky v tom zatím nemám zrovna jasno. Možná bychom se mohli jít zeptat támhle těch, co?“ Hawkey zaostřil na skupinku pod palmami opodál. "Společnost nevypadá špatně," podotkl. Nahodil svůj osvědčený svůdcovský výraz a prohrábl si vlasy. "Jak vidím, už ses definitivně probudil," okomentoval to suše B.J. "Ahoj," protáhl Hawkey a střídavě cenil chrup na Hermionu a na Cameronovou. Obě ho fascinovaně sledovaly. Nezaujatý pozorovatel by si mohl položit otázku, jestli jsou jím natolik okouzleny nebo spíš překonávají záchvat smíchu. Žádný nezaujatý pozorovatel však nebyl k dispozici. B.J. byl ke svému kamarádovi loajální. Zatím... Bodie, který je bavil do té doby, si najednou připadal odsunutý na vedlejší kolej. Což si rozhodně nemohl nechat líbit. "Pánové se vyhajali do růžova? To mě opravdu těší..." "Ale Bodie," poplácala ho chlácholivě po zádech Hermiona, která měla s podobně kousavou ironií své zkušenosti, "vždyť my jsme přece taky vstali teprve před chvílí." "A někteří zjevně ještě spí," přisadil si B.J., který se začal rozkoukávat. "Doyle měl včera náročný den," vystartoval ihned Bodie na obranu svého parťáka. "House určitě nemohl dlouho usnout kvůli bolesti," připojila se k obhajobě nepřítomných Cameronová. "A Snape nejspíš někde trucuje," doplnila realisticky Hermiona a hned pokračovala: "Takže když už víme, jak se jmenují ti, kteří tady nejsou, mohli bychom se snad představit i my, nemyslíte?" „Já jsem B.J.,“ natáhl přátelsky ruku. „Hawkey,“ rozhodl se i on být milý a vstřícný. „Kam na ty jména chodíte?“ neodpustil si Bodie. „Že to říká zrovna ten, který se stydí za svoje křestní jméno,“ usadila ho Hermiona. Hodil po ní ublížený pohled. „Nestydím, jen vás nechci omračovat. Samá královská jména. Tomu byste, dámy, nedokázaly odolat a já bych vás měl nerad na svědomí.“ „Jak ohleduplné od Tebe, Bodie,“ ušklíbla se Alison. „Můžu hádat?“ přidala se Hermiona. „Třeba William po princi z Walesu?“ „Víš, nechci být rýpavý, ale jak se můžu jmenovat po někom, kdo se narodil podstatně později než já?“ Hermiona se zarazila a v duchu usilovně počítala. „Jak… jak podstatně později?“ zeptala se nakonec rezignovaně. „Skoro o třicet let,“ řekl Bodie. „O jakém princi z Walesu tu mluvíte?“ zeptal se Hawkey. „A kruci!“ pronesly dvojhlasně Alison s Hermionou. „Zdá se, že tu máme problém…“ .............. Když se probudili i ostatní, bylo poměrně jasné, že by se celá skupina měla shromáždit a dát hlavy dohromady. Kromě problémů spíše filozofického rázu… jako třeba „Jak jsme se tu ocitli?!?... bylo nutné vyřešit i problémy bezprostřednější. Zejména jak a kde sehnat něco k snědku. Tedy… bylo to jasné většině zúčastněných. ……………… "Profesore, opravdu si myslím, že byste se k nám měl přidat." "Vskutku Grangerová?" upřel na ni svůj výhrůžný pohled. Zklamalo ho, že necouvla. Proklatí Nebelvíři! Hermiona trpělivě počítala do dvaceti. Už dávno nebyl její profesor a ona nebyla tou naivní snaživkou jako v Bradavicích. Vážila si ho, ale rozhodně se jím nehodlala nechat zastrašit. "Ano. Pokud se odsud chceme dostat a mezitím neumřít hlady, budeme zřejmě muset spolupracovat." "Očekáváte snad ode mne, že budu lámat dříví na oheň jako tamti dva blázni?" sjel pohrdlivě očima k Rayovi a Bodiemu, kteří byli v pilné práci. "Předpokládám, že jste si všimnul, že naše hůlky nefungují,“ poukázala Hermiona na fakt, který se zděšením zjistila už včera večer a znovu si ho několikrát ověřila během dopoledne. „Pokud tedy nemáte v plánu časově těžko odhadnutelnou hladovku, zřejmě se budete muset snížit k obyčejné fyzické práci." .............. Blížilo se poledne, když se konečně všech osm shromáždilo na jednom místě, aby zhodnotili jejich situaci. Když se totiž konečně nechal přesvědčit Severus, odběhli pro změnu Bodie s Doylem do vnitrozemí pro něco k snědku, následně se kamsi zatoulali Cameronová s Hawkeyem... Jediným statickým činitelem byl v podstatě House, kterému se po písku dost špatně chodilo. Nyní tedy posedávají a postávají v kroužku a začínají velkou diskuzi… "Prostorový vír, který nás všechny přenesl na tohle místo... Má někdo racionální vysvětlení?!?" House byl nesvůj z nemožnosti čmárat hypotézy na tabuli... "Není to jenom prostorový ale i časový vír," upozornila Hermiona. "Dobrá. takže kdo se sem dostal odkud?" "Rok 2010, Anglie," reagovala Hermiona. "Taky 2010, USA." "Cameronová, já vím, odkud jsme." "Ale ostatní to možná nevědí..." "Rok 1984, Anglie," ozval se Bodie, kterému začínalo docházet, že tohle je ještě větší průser, než si dosud myslel. "1952, Korea," doplnil B.J. "Korejská válka?" zajímala se Hermiona. "Jo, jsme chirurgové z M.A.S.H. To byste nám aspoň mohli říct, kdy a jak to tam skončilo, co?" nadhodil Hawkey. Hermiona se Severusem si vyměnili varovný pohled. "To by mohlo být... nebezpečné," ozval se poprvé Severus. "Musím všechny přítomné požádat, aby se zdrželi všeho, co by mohlo ty, kteří jsou z minulosti, jakkoli ovlivnit." "Co si pod tím máme představit?" zeptal se Ray. "Za předpokladu, že se všichni vrátíme tam, odkud pocházíme, nesmíte vědět nic, co se bude dít ve vaší budoucnosti. Zahrávat si s časem a kauzalitou událostí může být velice zrádné," odpověděla Hermiona. "Zní to, jako byste mluvila z vlastní zkušenosti..." zahleděl se na ni zkoumavě House. "Grangerová má obdivuhodnou schopnost dostávat se do problémů. To teď ale není podstatné," utnul Snape tento směr hovoru. "Takže víme odkud jsme a kdo jsme," promluvila váhavě Cameronová. "Dává nám to nějaké vodítko? Čtyři doktoři, dva příslušníci speciálních policejních sil, středoškolský profesor a studentka. Jsou tu nějaké styčné body?" "Co že to vlastně studujete, Grangerová?" Hermiona přelítla nervozním pohledem z House na Snapea. House zjevně tušil, že něco tají a Snape evidentně nechtěl, aby jejich společné tajemství prasklo. Sama si nebyla jistá. Jistě, byl tu zákon o utajení... Ale nemají ostatní právo na úplné informace? Mohl fakt, že jsou kouzelníci, hrát nějakou úlohu? "Biochemii," odpověděla po pár vteřinách váhání. "Konkrétně jsem se zaměřovala na možnosti využití různých přírodních jedů při výrobě léků." "A Vy jste ji učil na střední škole co?" "Nevím sice, k čemu Vám ta informace je, ale pokud myslíte, že nám to pomůže se odsud dostat... Chemii," zaprskal Snape. Hermiona si oddechla. Z dvou nabízejících se možností si Snape naštěstí vybral tu, kde je lež méně odhalitelná. Když už mají tajit svoje kouzelnické schopnosti, měli by to aspoň dělat nenápadně. A Snapea, který se zhruba před hodinou rozlítil na záhadný předmět který mu spadnul na hlavu z palmy... kokosový ořech... by za biologa mohl považovat opravdu málokdo.