Debata byla napínavá, ovšem za přínosnou by ji neoznačil ani ten největší
optimista. Bylo zřejmé, že racionální vysvětlení, jak se na ostrov
dostali, prostě neexistuje. Od toho se odvíjela otázka návratu.

„Mám návrh,“ vzala si slovo Hermiona.
„Jsme jedno velké ucho,“ pronesl Hawkey.
„Jak kdo…“ ušklíbl se Snape.
„Předpokládám, že všichni souhlasíte, že zatím nemáme tušení, jak se
odsud dostat.“

Pět lidí v odpověď přikývlo. House se tvářil, jako by nedostatek možných
vysvětlení považoval za svoji osobní urážku. Severus zabručel cosi o
mlácení prázdné slámy. Hermiona se rozhodla ho ignorovat a pokračovala:

„Takže pokud tu máme nějaký čas zůstat, měli bychom se zabývat takovými
veskrze přízemními záležitostmi jako je potrava a přístřeší. Ovoce, které
přinesli Ray a Bodie, bylo sice vynikající, ale stejně už mám docela
hlad. A taky se obávám, že tropické podnebí znamená, že se tu za pár
hodin může přehnat pořádný slejvák. Navrhuji tedy se nyní rozdělit na
skupinky. Měli bychom prozkoumat co největší část ostrova, třeba najdeme
věci, které by se nám mohly hodit. Taky bych zkusila vyrobit aspoň nějaké
provizorní přístřeší a ulovit pár ryb nebo čehokoli jiného k večeři. A
pak tu máme speciální úkol pro dva přemýšlivé typy,“ ukázala Hermiona s
jistým zlomyslným podtónem na Snapea a House, „kteří by se měli společně
znovu zkusit zamyslet nad naší situací.“

"Grangerová, můžete mi specifikovat, co bychom se měli pokusit...
vymyslet?"
Severus se mračil střídavě na svoji bývalou žačku a na House, se kterým
by údajně měl spolupracovat.
"Mohl byste se do ní přestat navážet?!?" reagoval podrážděně a
ochranitelsky Ray.
"To je v pohodě, já jsem zvyklá," usmála se na něj Hermiona a pak se
otočila zpět k Severusovi.
"No, můžete si vybrat, profesore. Pokud Vám nevyhovuje zařazení, jistě se
rád připojíte třeba k pátrací skupině."
Bodiemu se zformoval na tváři přímo ďábelsky neodolatelný úšklebek.
"Nebo se toužíte podílet na přípravě potravy?"
B.J. na něj vábivě zamával kusem dřeva, které mohlo sloužit místo vařečky.
"Či nám snad pomůžete vyrobit spací přístřešek?"
Hawkey na něho povzbudivě mrknul.

"Jedna nula pro mladou dámu," zhodnotil situaci House.
Severus si vztekle odfrknul.
"Jdu přemýšlet. Sám!"
"Snad se té spolupráce nebojíte?"
"Jistě... Přímo se před Vámi klepu strachy," sjel Severus House
znechuceným pohledem.

"Tak rozchod!" zavelela energicky Hermiona.
Do Alison musela drcnout, jinak by se asi nepohnula.
"Neboj, oni se nezabijou. Nemají čím..."
"A to mě má jako uklidnit?" povzdechla si mladá doktorka a nervozně
sledovala rozčilujícího se Snapea.
"Znáš to přísloví o psu, který nekouše?" chlácholila ji Hermiona.

.......................

Severus se otočil a energickým krokem si to namířil ke "své" palmě. Greg
se usmál pod vousy. Zdá se, že mu osud přihrál pod nos vděčnější objekt
než je Wilson s Foremanem a Chasem dohromady. Vytáčet tohohle mrzouta, to
bude prostě lahůdka.

"Už jste tady zase?" vzhlédl k němu Severus.
"To víte, trochu mi to trvá... Ale dělat si legraci z mrzáků, to je snad
i pod Vaši úroveň, ne?"

Snape zauvažoval, jestli ten chlapík není nakonec taky kouzelník. Takhle
spolehlivě ho zvládali rozzuřit jen dva lidé - Potter a syn... Že by
nějaký strýček z Ameriky?

"Tak co chcete vymýšlet?" bafnul na něj, když si byl jistý, že už se
dostatečně ovládá.
"Pro začátek by mě zajímal Váš názor na charakter tohohle místa. Je to
skutečný opuštěný ostrov, ze kterého bychom se eventuálně mohli dostat po
moři do civilizace, nebo se nacházíme kdesi mimo čas a prostor?"
"To je i na Vás dost hloupá otázka, ne?" vrátil mu Severus předchozí
zásah. "Předpokládáte snad, že pádlováním po moři překonáme 60 let, které
nás dělí od Korejské války?"
"Když budeme kroužit dost rychle proti směru otáčení Zeměkoule..."
odpověděl flegmaticky House.
"Děláte si ze mě legraci?!?"
"Všimnul jste si? A víte, že mi to ani nedá moc práce?"

Severus se zhluboka nadechl.
"Pubertální vtípky nám teď očividně nepomohou," pronesl důstojně.
"A co nám pomůže?" zeptal se bezelstně House.
"Kupříkladu mně," upřel na něho Snape pohled, "by teď moc pomohlo někoho
zavraždit."
"Měl bych za Váma poslat Cameronovou. Ta moc ráda zachraňuje
psychopatický agresivní maniaky."
"Jste její oblíbený objekt, že?"

Houseovi pobaveně zajiskřilo v očích. Konečně důstojný soupeř!
"Proč bychom se vlastně měli snažit odsud dostat?" vznesl řečnickou
otázku. "Vždyť si tak hezky rozumíme..."
"Pokud tenhle Váš postoj znamená, že už nemusíme předstírat, že společně
něco ´vymýšlíme´, klidně se pod něj podepíšu."

………………………..

"Třeba se nám to jenom zdá," spekuloval Doyle zatímco se prodíral hustým
podrostem.
Pátrací skupinu tvořili logicky on a Bodie…
"Měl jsi někdy takhle živé sny?" pohlédl na něj skepticky jeho parťák.
"To ani ne... Ale je to strašně divný, vůbec to nedává smysl."
"Hele, nech toho mudrování. Naším úkolem je momentálně průzkum a pokud
možno bychom měli i ulovit něco k snědku. Ta tlupa vědátorů nevypadá, že
by byla schopná se o sebe postarat."
"Tobě nevrtá v hlavě, co se stalo?"
"Momentálně mi spíš v žaludku vrtá hlad..."
"Jsi strašný materialista, Bodie."
"Cítil by ses líp, kdybych se tu začal hroutit v hysterickém záchvatu?!?"
odsekl mu už poněkud nerudně.
„To taky umíš?“ rýpnul si Doyle.
„Jasně, klidně Ti to předvedu.“

Odmlčeli se, protože se museli soustředit na to, aby v spleti tropických
rostlin neztratili směr. Po hodině chůze začal prales řídnout a brzy
stáli opět na pobřeží.
„Není to moc velký ostrov,“ zhodnotil situaci Ray.
„Něco tu nesedí…“ mumlal Bodie.
„Co se Ti nezdá?“
„Ráno jsme přece šli taky dost daleko. Ale na pobřeží jsme nenarazili.“
„Možná jsme se motali v kruhu,“ namítl nejistě Ray.
„To bych neřek. No nic, vrátíme se. Nevypadá to, že bychom tu objevili
něco užitečného.“
„Vezmeme to po pobřeží, ne? Jednodušší cesta.“
„To sice jo, ale nevíš, jak dlouhá. Třeba je ten ostrov protáhlá nudle. A
navíc bysme měli zkusit něco ulovit, přinejhorším nějaký myši. Fakt už
mám hlad…“

Otočili se a vraceli se stejnou cestou. Stejnou?

„Vidíš to taky?!?“ vydechl Ray.
„Slepý nejsem… Že by kolektivní halucinace?“
Oba elitní agenti fascinovaně zírali na hromadu před nimi. Dali by ruku
do ohně, že se vracejí stejnou cestou, jako přišli. A i kdyby ne… kde by
se uprostřed opuštěného ostrova vzalo něco takového?
Celtovina, dva hrnce a několik lžic, sekyrka. Sirky úhledně zabalené v
igelitu, aby nenamokly. Trocha oblečení, pár skleněných nádobek…

„Jsou tu i náboje!“ vykřikl překvapeně a nadšeně Bodie.
„Tohle není normální…“ kroutil hlavou Ray.
„Souhlasím. Ale musímě to využít, co když to zase za chvíli zmizí.
Vezmeme všechno, co uneseme. Pro zbytek se vrátíme, snad to tu ještě
bude.“