Jakmile Severus vkročil do domu, přiběhl netrpělivý Lucius. Tak nějak v gentlemanském gestu převzal Severusův nákup a odnášel jej do ložnice. „Tak co?“ vyptával se nedočkavě. „Jací jsou mudlové? Jaké to tam bylo? Sehnal jsi vše?“ Severus si povzdechl. Teď už věděl, proč celý život žil sám. Aby byl tomuhle ušetřen. Nakonec byl donucen aspoň ke krátkým odpovědím, aby mu dal Lucius pokoj. Asi poprvé zalitoval toho, že bral Luciuse pod svá ochranná křídla. Ale copak ho mohl nechat na ulici? Ještě víc začal Severus litovat svého rozhodnutí, když Lucius rozbalil jeho nákup. Z mudlovského oblečení byl nadšený a ihned začal Severuse nutit, aby si to oblékl, že by ho v tom chtěl vidět. Severus zprvu protestoval, ale Lucius byl neoblomný. Trval stále na svém, a pokud chtěl mít Severus klid, mohl udělat jediné. Lucius byl u vydržení. Vychvaloval Severuse do nebe a dokonce si dovolil říct, že tohle je přesně to, co Severus potřeboval. Konečně prý vypadá jako mladý atraktivní muž. Chtěl přiskočit k Severusovi a odstranit pár nedostatků, ale Severus ho prudce zarazil. Tohle snad není potřeba. I když… Možná by se mu přece jenom Luciusovy poznatky hodily, až dorazí Kevin. Ale prozatím to stačilo. Další věc, která ho ten den naštvala, bylo jídlo. Lucius tvrdil (a měl samozřejmě pravdu), že by někdo z nich měl každý den pravidelně nakupovat čerstvé potraviny. Tím někým byl samozřejmě míněn Severus, protože Lucius neměl hůlku a nemohl se přemisťovat. Severus nesouhlasil ani s jednou variantou – kouzelnický či mudlovský obchod. Nechtěl mezi lidi. Ale nakonec Lucius vyhrál a Severus slíbil, že zítra zajde do mudlovského obchodu. Na druhou stranu ho Lucius zase potěšil. Severus tu měl někoho, kdo mu mohl poradit s tím, jak zmodernizovat své sídlo. Lucius měl spoustu nápadů, i když si Severus nebyl jistý konečným efektem. Chtěl, aby jeho dům vypadal obyčejně a mudlovsky a ne příliš aristokraticky a přehnaně zdobně. Severus měl lepší nápad – mudlovské katalogy. Zajdou do nějaké mudlovské stavební agentury nebo jak tomu říkají a zjistí, jaké domy mudlové staví, a podle toho se přizpůsobí. Možnost zcela přenechat tyto stavební a rekonstrukční práce mudlovské firmě Severus zavrhl. Bylo by to sice příhodné, ale Severus měl naspěch. Chtěl to vše mít rychle hotové a to bylo možné pouze s kouzly. Nakonec si uvědomil jednu věc. Jakkoli mohl litovat, že sem vzal Malfoye, bylo to asi jeho nejlepší rozhodnutí. S Luciusem to bylo jednodušší. Kdykoli Severus o něčem pochyboval (o barvě, tvaru, vzoru), Lucius už měl jasno. Lucius neváhal. Lucius dnes hýřil dobrou náladou. Právě dnes totiž vyrazí mezi mudly a Severus ho vezme s sebou. To byla pro něj asi ta nejlepší zpráva za posledních X týdnů. Severus dovolil, aby si vzal jeho předchozí oblečení po mudlech (to, které ukradl) a sám si oblékl to nové. Přemístili se pomocí asistovaného přemisťování na okraj města. Jejich cílem dnešní výpravy byly stavebniny. Když procházeli obytnou čtvrtí, pozorně si prohlíželi okolní domy, aby načerpali inspiraci. Lucius byl mezi mudly poprvé a vše na něj udělalo ohromný dojem. Musel vypadat jako nějaký obyvatel horské vesničky, který je poprvé ve větším městě. Nakonec účel své cesty splnili. Severus si zařídil nová plastová okna včetně dveří, nové tašky na pokrytí střechy, materiál na nové komíny a na opravu zdiva, okapy a rýny. Jenom doufal, že to vše obdrží co nejdřív a že si s tím poradí i sám S Luciusem pak ještě nakoupili barvy a tapety, což například Luciuse velmi bavilo. Něco vybrat – to byla Malfoyova specialita. Proto hlavní slovo dostal vždy on a Severus se jen vyjadřoval, zdali s jeho výběrem souhlasí. Koneckonců on do rekonstrukce investoval. Byly to jeho peníze. Chtě nechtě usoudil Severus, že by bylo vhodné sehnat i Luciusovi mudlovské oblečení. Až Kevin přijede, těžko zavře Malfoye někam do sklepa. Jejich setkání bude nevyhnutelné a Severus ho bude muset Kevinovi představit. Při té příležitosti bude třeba, aby ho Lucius prezentoval na určité úrovni. Severus už pokazil několik věcí, nemůže to zkazit znovu. I Kevin by ho mohl hodnotit podle toho, jaké „přátele“ si Severus vybírá. Ve městě strávili celý den. Severus by rád zašel i do nějaké té mudlovské restaurace, kdyby neměl obavy, že něco pokazí. Proto raději zvolili pouze obchod s potravinami, kde nakoupili jednotlivé ingredience, ze kterých jeden z nich pak stvoří večeři. Vrátili se pozdě večer, a kdyby nebyli hladoví, jistě by někde ulehli a odpočívali. Lucius jim ohřál hovězí guláš a sám se začal cpát k prasknutí. Severus si všiml toho, že Lucius jí v poslední době hodně a vše, co mu přijde do ruky. Napadlo ho, že by měl Luciuse zapojit do fyzické práce, aby mu Malfoy nenakynul. Zřejmě ho jeho postava nezajímala stejně jako dřív. Nyní dával přednost plnému žaludku před zdravou a vyváženou stravou. S opravou interiéru začali již následující den. Severus měl skvostný nápad. Totiž… Lucius dostal na starost knihovnu. Severus mu nakázal vyndat všechny knihy z regálů a uložit je prozatím do sklepa, do jeho dnes již nepoužívané laboratoře. Měl z toho úkolu radost. Hlavně když to říkal Luciusovi a viděl, jak se přitom blonďák tváří. Ano, on sám by to mohl mít s pomocí jediného kouzla hotové za pár minut, bylo ale mnohem legračnější dát ten úkol Malfoyovi, aby ho splnil po mudlovsku, sledovat, jak Malfoy pracuje, prohýbá se pod tíhou těch knih, potí se, oddechuje a narovnává si záda, ho prostě šíleně bavilo. Severus ale nebyl škodolibý. Sice by mohl usednout do křesla a povýšeně jej sledovat, ale práce na jeho domě bylo příliš a bylo třeba, aby se i on zapojil. On mezitím vyklízel ostatní místnosti. Židle, stoly, křesla, veškerý nábytek včetně koberců a lustrů. Prozatím se rozhodl nezatěžovat si hlavu s tím, kam tyto věci uloží a nechal vše před domem. Možná jen neměl do srdce vyhodit na skládku věci, které dřív tvořily jeho domov. Na chvíli ho taky napadlo, že by je snad daroval. Existují přece lidé, kteří by i za takové harampádí dali vše, co mají. Ale musel by se stydět, kdyby někomu daroval takové krámy. Skříně a vše dřevěné nejspíš spálí. Skládky mu totiž připadaly strašně nevzhledné. Nebude ničit přírodu. Hlavně ne v okolí svého domu. Dům vyklízeli celý den. Severus přitom narazil na spoustu starých věcí, o kterých netušil, že je stále ještě vlastní. Našel nějaké věci po svých rodičích anebo své hračky a věci z dětství, staré učebnice, popsané sešity s poznámkami, staré brky, děravé kotlíky, prošlé přísady do lektvarů. Na chvíli vždy zaváhal, co s takovými věcmi, ale nakonec se ve většině případů rozhodl, že je vyhodí. O takové vzpomínky na jeho zkažené dětství opravdu nestojí. Začne znovu od začátku a k tomu je třeba zbavit se všeho, co jej spojuje s jeho minulým životem. Nechal si pouze pár věcí, které mu připomínaly matku a ty veselejší okamžiky v jeho životě. Otci si připomínat nechtěl. Jeho otec neměl rád nic. Dokonce ani jeho nebo matku. Proč se jenom musel Kevinovi představit jako Tobias? Nesnášel to jméno. Měl tolik mudlovských studentů, jistě si mohl vzpomenout aspoň na jedno z těch jmen. Ale ne, on použil jméno svého otce. Toho zatraceného chlapa, který mu zkazil život a kterého z celého srdce nenáviděl. Nikdy jsem nepochopil, jak si ho mohla matka dobrovolně vzít. Copak neviděla, jaký je to mizera? Musel být už tehdy. Lidé se příliš nemění. Věděl vůbec otec, že je má matka čarodějka, když se seznámili? Nejspíš ne. Jak by mohl? A když mu to řekla… Nejspíš to pokládal za něco úžasného. Jenomže časem zjistil, že to úžasné vůbec není. Začalo ho štvát, že má ona před ním navrch. Začal ji nenávidět i všechna ta její kouzla, a když jsem se narodil já… všechno se ještě zhoršilo. Štvalo ho, že jsem jako ona. I když kdoví, jak to bylo doopravdy. Co když se Kevin dozví, že jsem kouzelník? Jak by asi zareagoval? Přestal by se se mnou stýkat? Anebo by to bral jako skvělou novinku, dokud by nezjistil, že to báječné ale vůbec není. Že on – Severus má vše hotové jedním mávnutím hůlky, zatímco se on s tím tvrdě dře. Začal by ho nesnášet. Rozešli by se. Už nikdy by ho neviděl. Ne, tohle se Kevin nesmí nikdy dozvědět. Musím se stát mudlou. Takovým, jakým je Kevin. Rovnocenní partneři. „Severusi?“ Snapea vytrhl z myšlenek Luciusův hlas. Prudce sebou škubl směrem k Malfoyovi. „Děje se?“ „Ty knihy se všechny nevejdou do tvé laboratoře.“ „Musí,“ zavrčel Snape a klidným hlasem dodal: „Luciusi, prostě je naskládej od jednoho konce místnosti ke druhému až po strop. A víš co? Ani je skládat nemusíš. Prostě je tam neházej, jak je libo.“ „Ale tvá laboratoř,“ dovolil si Lucius nesouhlasit. „Tvé lektvary. Nebudeš mít místo…“ „Žádné nepotřebuji,“ odpověděl podrážděně. „Už nikdy neudělám jediný lektvar. Je ti to jasné? Žádnou laboratoř nepotřebuji. Nejsem mistr lektvarů. Nikdy jsem jím nebyl. Jsem jen Severus, obyčejný…“ Zarazil se. Vážně chtěl říct MUDLA? „Jasně, chápu,“ přikývl Lucius, ačkoli nevypadal, že by příliš pochopil. Už se měl k odchodu, když ho Severus zadržel. „Luciusi, a ještě něco.“ Počkal, až se k němu blonďák otočí čelem. Pak ještě chvíli váhal, jak formulovat svá slova. „Na konci měsíce k nám přijede jeden mudla.“ Lucius se zatvářil překvapeně. „Mudla? Jaký mudla? Proč?“ Severus zaváhal. Jak to říct Malfoyovi? „To ten projekt. Je jeho součástí. Proto musí náš dům vypadat jako mudlovský. On neví, že jsme kouzelníci. A ani se to dozvědět nesmí, rozumíš?“ „Ale proč?“ „Je to zkouška. Test. Test, že dokážeme oklamat mudly a splynout s nimi. Musíme být jako oni. Ve všem. Rozumíš?“ Lucius přikývl, přestože nevypadal o nic chytřejší než předtím. „Vše přenechej na mě. Já s ním budu jednat. Rozumíš?“ Opět přikývnutí. „Budeme muset lhát. Řekl jsem, že se jmenuji Tobias Snape a že jsem učil na internátní škole. Budeš mě oslovovat Toby. Jasné? Jestli jenom jednu použiješ mé pravé jméno…“ Zvedl hůlku a ve výhrůžném gestu ji namířil na Malfoye. „Dobrá, chápu,“ zvedal Lucius ruce, aby naznačil, že Severus vyhrál, a pak s přehnaným důrazem dodal: „Toby.“ Severus schoval hůlku. „Ale…“ ozval se opět Lucius. „…co já?“ Severus se zamračil, jak začal přemýšlet. „Řekl jsem, že se jmenuješ Larry.“ „Larry!“ vykřikl Lucius šokovaně. „Si děláš srandu, ne? Larry! U Merlinových vousů, to nemyslíš vážně, Severusi! To je jméno, jako pro imbecila. To zní jako Harry, Garry, Barry… To sis nemohl vymyslet něco lepšího?“ „Je mi líto,“ pravil Snape bez jediného náznaku lítosti. Naopak. Fakt, že dokázal Luciuse vykolejit, ho hřál u srdce. „Taky jsem řekl, že jsi skončil na ulici.“ „Cože?“ „Nějak jsem musel vysvětlit, proč jsem si nastěhoval do domu takového…“ odmlčel se a pak se usmál a pokračoval, „…jak jsi řekl imbecila, jako jsi ty. Prostě jsi u rozvodu přišel o celý svůj majetek. Tvá žena tě úplně ožebračila. Co se týká tvé profese, můžeme zůstat u toho, že jsi pracoval na ministerstvu.“ „Mudlovském,“ dodal, aby to Lucius nespletl. Pak se na chvíli zamyslel. „Luciusi, a v žádném případě si nesnaž hrát na mudlu. Ať už se bude ptát na cokoli, raději mlč, než abys mu začal plácat nějaké nesmysly. Je snadné myslet si, že mluvíš o mudlovských věcech jako oni, ale když jím nejsi, tak jenom kecáš nesmysly. Zažité představy kouzelníků o mudlech nejsou vždy tak úplně pravdivé. Vždyť víš. Kouzelníci o mudlech vážně moc neví. Luciusi, prosím tě jenom o jediné. Nepokaz to. Záleží mi na tom. Nikdy jsem tě o nic neprosil, ale teď tě prosím. Slib mi, že to nezkazíš a že se mi do toho nebudeš plést. Můj plán totiž nepočítal s tebou. Rozumíš?“ „Samozřejmě,“ přikývl Lucius. „Vydám ze sebe to nejlepší. Na to se můžeš spolehnout. Nedopustím, aby tvůj projekt zkrachoval jenom kvůli mně.“ Severus si oddychl. Měl sice pouze Malfoyovo slovo, ale doufal, že aspoň jeho slovo nějakou hodnotu má, že to opravdu znamená, že to Lucius nepokazí. Lucius ani netuší, jak důležitá tahle schůzka bude. Severus o jejím významu totiž nepochyboval. Bude to důležitý krok vpřed. Anebo vzad, pokud to nevyjde. Práce na domě byla spousta. Ani jeden den se nenudili. Naopak pracovali od rána do večera, aby vše stihli. Jakmile vyklidili místnosti, vrhli se na malování. Severus měl další skvostný nápad. Krb. Bylo třeba jej důkladně vyčistit. Ideální práce pro Luciuse Malfoye. Bylo legrační sledovat večer upoceného, od sazí černého Luciuse, jak nadává a vyčerpaně se klátí k podlaze. Už totiž ani neměli kam uložit své zmožená těla. Veškerý nábytek z domu totiž zmizel. (1) Používali pouze jednu skříň s potravinami, sporák, stůl a dvě židle v kuchyni a jednu postel – Severusovu. Lucius spal na zemi. Ani mu to nevadilo. Byl zvyklý z krámku Borkina a Burkese. Severus si dokonce dovolil ten luxus a asi tak ze tří čtvrtin vyprázdnil obsah svých šatních skříní, takže zbytek věcí měl uložený v malé šatní skříni. Jakmile vymalovali všechny místnosti v domě, přišel další bod, a to koupelna. Navštívili další z mudlovských obchodů a Lucius měl možnost si vybrat obložení zdí, tvar a velikost vany, jakož i sprchový kout, umyvadla, kohoutky i třeba záchodovou mísu. Zboží ovšem nebylo okamžitě k odběru, ale prodejce slíbil jejich dodávku do 3 dní uskutečnit. Což bylo Sevrusovi k zlosti, neboť kvůli nemožnosti okamžitého odběru zboží práce na jeho domě vázly. A tak musel přijít na řadu náhradní plán. Ne že by na jeho domě nebylo co dělat. Práce tam byla spousta. A pro Luciuse se vždy nějaká práce našla. A když konečně došlo zboží, mohl Severus pokračovat tam, kde přestal. Když dorazil objednaný materiál, začal s opravou střechy, fasády, komínů, podlahy, vyměnil okna za nová plastová, vyměnil děravé okapy a rýny za nové a Lucius mu skvěle sekundoval. Luciusovi se tahle část oprav líbila mnohem míň než fáze nakupování. Severus se rozhodl nedat mu nic zadarmo. A pak – říká se přece, že práce šlechtí. A on si chtěl Luciuse vyšlechtit. A/N: (1)V tomto případě se nejedná o úplné zmizení pomocí kouzel, ale spíše o vystěhování. Které však pomocí kouzel mohlo proběhnout, protože pochybuji, že by se Severus vrhl do odklízení těžkých dřevěných skříní za asistence Malfoye. Pokud by ovšem vyklízeli nábytek po mudlovsku, nemuseli by ho stěhovat v celku, ale nejprve rozbít a pak odnést po částech. Ale pochybuji, že má Severus doma třeba takovou sekyrku.