Ačkoli velmi nerad rozhodl se Severus Snape jednat. Slíbil přece sám
sobě, že Kevina ochrání a zjistí, co se to vlastně stalo v tom
nejmenovaném bytě v Birminghamu. Pokud byl vrahem skutečně kouzelník,
jistě o tom někdo musí vědět. Z toho, co mu řekla Grangerová, vyplývá, že
činnost Fénixova řádu pokračuje a zaměřuje se mimo jiné na polapení
bývalých Smrtijedů. Zde nejspíš najde kompetentní osoby, které by mohly o
daném případě vědět více. A pokud ne… Pak jim sliboval velké tsunami v
jejich vodách.
Luciusovi neřekl, kam míří. Ostatně to jeho povinnost nebyla. Ze svého
bytu může kdykoli a kamkoli odejít a kdykoli se zase vrátit. Přemístil se
na Grimmaldově náměstí přímo naproti hlavnímu štábu Fénixova řádu. Stál
přes ulici a zíral na starobylou stavbu. Zastihne vůbec někoho? Nezměnili
sídlo? Najde tam někoho, kdo mu dá odpovědi?
Pevným krokem vyrazil ke vchodovým dveřím. Ihned to zjistí, zdali je
někdo vevnitř. Třikrát hlasitě zaklepal. Trvalo pár vteřin, než zaslechl
klíč v zámku. Dveře se otevřely a…
„Srabus,“ zavrčel Black.
„Jak vidím,“ odpověděl Severus naprosto klidným hlasem, „potěšení je na
obou stranách.“
„Co tu chceš?“ štěkl Black.
„Ještě stále jsem snad členem Fénixova řádu. Mám snad právo vstoupit do
hlavního štábu. Anebo se snad jeho sídlo přesunulo někam jinam?“
Black ustoupil a vpustil Severuse dovnitř. Zavřel dveře a vedl jej do
nějaké místnosti, kde kolem velkého stolu seděl blíže nespecifikovaný
počet lidí (1) – členů Fénixova řádu. Severus se ocitl na jejich schůzi.
Zrovna tohle nepotřeboval.
V čele stál Kingsley. Měl nějaký proslov, ale jakmile vstoupil Severus,
zmlkl a teď na něj překvapeně zíral. A ostatní následovali jeho příkladu.
Každý se otočil k neočekávanému příchozímu. Black zavřel dveře a ukázal
Severusovi na volnou židli.
Snape nestačil ani odmítnout, když…
„Pane profesore, jak rádi Vás tu opět vidíme,“ nenechala ho ani promluvit
Grangerová.
Severus pochyboval, že její slova vystihla pocity všech přítomných.
„Upřímně řečeno jsme Vás tu čekali každou schůzi po bitvě v Bradavicích,“
pokračovala.
Severus neodpověděl a otočil se ke Kingsleymu, který ale okamžitě
spustil: „Snape, dobře, že jsi tady. Můžeme s tebou probrat novou podobu
Bradavic, obnovu výuky, učitelský sbor a tvé místo ředitele…“
„Kingsley,“ zarazil ho Snape mávnutím ruky a muž opravdu umlkl. „Jsem tu
kvůli mnohem důležitějším věcem. A navíc o tom místo vůbec nestojím.“
„Ale, ale, ředitelování je ti málo? Ještě pořád sníš o pozici učitele
Obrany proti černé magii?“ ozval se Black posměšně.
Snape se ušklíbl a věnoval mu káravý pohled.
„Promiň,“ zatvářil se Black omluvně. „Nechtěl jsem se tě dotknout. Vím,
že o to místo moc stojíš a že to musí tak bolet, když ti nabízejí pouze
místo ředitele.“
„A co ty, Blacku? Ještě pořád se schováváš v domě svých rodičů, i když je
už dávno po všem?“
Black zlověstně zavrčel, ale to už Snape soustředil svou pozornost opět
na Kingsleyho.
„Máte tu nějakého vůdce anebo upřednostňujete anarchii?“
„Já tu velím,“ ozval se Kingsley.
„Výborně. Pak Vás potřebuji na slovíčko.“
„Pokud se to týká Fénixova řádu a jeho činnosti, pak můžeme mluvit i zde.“
Severus se zamračil, ale neprotestoval.
„Ví Fénixův řád o tajemných vraždách mudlů?“
„Ano,“ přiznal Kingsley ne příliš vesele. „Řešíme to. Páchají je uprchlí
Smrtijedi. Skrývají se a podnikají podobné akce proti mudlům. Děláme, co
můžeme, ale nepodařilo se nám vypátrat jejich jádro a skrýš. Domníváme
se, že jednou z vůdkyň je i Bellatrix Lestrange. Máme na to vlastní
pátrací četu.“
„Očividně není úspěšná,“ ušklíbl se Snape. „Smím vědět, kdo jí velí?“
„Harry Potter.“
Tohle bylo dost i na mistra přetvářky. Odvrátil hlavu, ale pobavený úsměv
nedokázal skrýt. Ještě se dokázal ovládnout, aby se nerozesmál.
Pak nasadil opět ledovou tvář. „Pak je zřejmé, odkud pramení neúspěch
této skupiny. Rád bych ale řekl, že by své práci měli věnovat více času a
úsilí.“
„Děláme, co můžeme!“ napřímil se Ron rudý vzteky. „Co děláš ty!“
Snape se opět ušklíbl. „Kdo další je ještě v téhle povedené skupině?“
Stočil pohled k Blackovi.
„Severusi,“ promluvil tentokrát Remus klidným hlasem. „Pracují na vrcholu
svých možností.“
„O tom nepochybuji,“ ujistil jej Snape s naprosto vážným výrazem. „Škoda
jen, že ten jejich vrchol je níže než u ostatních jedinců.“
„To by stačilo!“ vyskočil Black na nohy, ale Kingsley ho zarazil.
„Pak se k nim můžeš přidat,“ nabídl mu Kingsley.
Severus se zamyslel.
„Děkuji. To je jistě.. velkorysá nabídka. Budu ji zvažovat.“
Pokud to bude opravdu nezbytně nutné a ty útoky budou pokračovat, bude
nevyhnutelné, aby zasáhl mnohem radikálněji než doposud, aby Kevina
ochránil. Bude-li to neodvratné, přidá se k nim a pomůže jim polapit ty
uprchlíky.
„Konkrétně by mě ovšem zajímal pouze jeden případ. A to vražda mudly v
uzamčeném birminghamském bytě. Nepochybně práce kouzelníka. Myslel jsem,
že tyhle vraždy řeší Ministerstvo a ne mudlové.“
Měl chuť se u poslední věty rozeřvat, aby dal váhu svému obvinění.
„Uznávám, že došlo k pochybení,“ přiznal Kingsley.
„Pochybení,“ odfrkl si Severus polohlasně.
„Jejich lidé,“ pokračoval Kingsley, „byli na místě dříve než naši agenti.
Ale ujišťuji tě, že jsme tento případ převzali. Žádný mudla není již dále
v tomto případě zatažen. Myslí si, že se toho ujali… Ani nevím, jak tomu
říkají.“
„Na faktu, že mudlové byli na místě dříve než kouzelníci, to ale nic
nezmění,“ supěl Snape a taktak se hlídal, aby nezvýšil hlas nad únosnou
mez.
„Už se to nebude opakovat,“ ujistil ho Kingsley.
„To doufám. Copak nevíte, jakému nebezpečí byli vystaveni? Co kdyby se
vrah stále vyskytoval na místě činu? Mohl je zabít!“
„Že by se nám ze Severuse stal milovník mudlů?“ protáhl Black pobaveně.
„Ty drž hubu!“ okřikl ho Snape podrážděně.
Black se zatvářil překvapeně. Nedávalo smysl, aby se Snape rozčílil k
nepříčetnosti kvůli mudlům. Přece je vždy nesnášel.
„Severusi, slibuji, že příště se to už nezopakuje,“ ujišťoval ho Kingsley.
„Dobře,“ zatvářil se, že ho daná odpověď uspokojila. „Bude-li se ale
cokoli opakovat, hlavně na území Birminghamu, ujišťuji vás, pánové, že si
to s vámi osobně vyřídím.“ A pohlédl na Pottera, Weasleyho nejmladšího a
Blacka.
„Jistě,“ přikývl Kingsley. „To já taky.“
A mávl rukou k volné židli. „A teď se posaď, Severusi, Budeme jednat o
obnově Bradavic.“
„Vaše nudná jednání mě nezajímají. I bez Fénixova řádu mám spoustu práce.
Jedno by mě ale přece zajímalo. Lucius Malfoy.“
„Co je s ním?“ štěkl Black.
„Nic,“ ušklíbl se Snape a v duchu by se rozesmál, kdyby se nejednalo o
závažnou věc. „Co to bylo za soudní proces?“
„Byl to bývalý Smrtijed. Stanul před soudem jako každý z nich. Vzhledem k
událostem při Velké bitvě, ale dostal milost. Neposlali jsme ho do
Azkabanu jako ostatní.“
„Aha,“ dovtípil se Snape. „To je mi ale ušlechtilé gesto. Sebrat člověku
vše a vyšoupnout ho ze společnosti. Jak originální!“
„Mohl dostat doživotí v Azkabanu!“ ujasnil Kingsley, že tohle byla méně
bolestivá cesta.
„Kéž by dostal,“ povzdychl si Snape.
„Severusi, on musel být potrestán.“
„A jak se má Narcissa? A Draco? Rodina, na které mu tolik záleželo, se od
něj odvrátí. Jak statečné a čestné! Celý život se Lucius staral, aby měli
vše, a takhle se oni odvděčí? Pročpak si myslíte, že byl Lucius Smrtijed?
Protože ho to bavilo? Ne. Udělal chybu. Chybu, která se nedá vrátit zpět.
Chránil svou rodinu. Nemohl si jenom tak sbalit věci a říct Pánovi zla
sbohem. Zabil by jeho i jeho rodinu. Který otec a manžel by si přál něco
takového? Chránil svou manželku i svého syna. Takhle mu vracíte jeho
dobrý úmysl? Posledních pár měsíců měl toho dost. Nechtěl být dále
stoupencem Pána Zla. Ten Dracův úkol a to vše kolem. Chtěl žít normální
život. Ale nemohl. Zabil by ho. Takhle s ním jednáte? A to jsem si
myslel, že vy jste jiní.“
Otočil se a měl se k odchodu.
„Severusi,“ promluvil tentokráte někdo jiný. „My jsme se snažili.
Usilovali jsme o ten nejnižší trest a u soudu nám prošlo jenom tohle.“
„Rozumím, Lupine, nezáleží vám na něm. Kéž by jeho rodině ano.“
Sáhl na kliku a bez rozloučení zmizel z místnosti. Prošel chodbou k
domovním dveřím a na prvním schodku se přemístil opět do Tkalcovské ulice.
„Co to s ním je?“ obrátil se Sirius k ostatním.
Jaký zmatek nastal po Severusově vystoupení na schůzi Fénixova řádu,
netřeba popisovat. Nikdo tomu nerozuměl. O co Snapeovi šlo? Proč se tolik
zajímal o vraždy mudlů a o Luciuse Malfoye?


A/N:
(1)Přesně jich bylo 18, ale vyjmenovávat je už nebudu.