Hermiona si teprve v ten okamžik pořádně uvědomila, co všechno jí vlastně
ostatní řekli a co Snape uviděl v její mysli. Předtím byla v jakémsi
tranzu, jak se soustředila, aby Nitrozpyt přežila pokud možno bez úhony.
Teď se ale dost podivila, že má Snape chuť to rozebírat...

První přišel B.J.
"Když mě převeleli do M.A.S.H. 4077, potkal jsem kromě Hawkeyho také
Franka Burnse. Říkali jsme mu Kuní ksicht... Vypadal tak. Mizerný doktor
a ještě horší člověk. Jednou jsme... hehe... jednou jsme mu s Hawkeym
přivázali na nohu, když spal, cedulku s nápisem ´Emocionálně vyčerpán a
morálně na dně´. Byli jsme myslím trochu opilí... On pak šel na záchod a
nějakým záhadným způsobem se dostal do sanitky, která ho odvezla na
frontu. Představ si, že ho s tou cedulkou tam nechali spát skoro půl dne,
než nám ho vrátili. No není to krásný příběh?"

Hermiona jen poněkud omámeně přikývla. Jako další jí svoji vzpomínku
sděloval Hawkey.
"Jen pár dnů předtím, než nás cosi odtransportovalo na tenhle ostrov jsem
byl svědkem úžasné scénky mezi naší vrchní sestrou a vrchním magorem.
Charles Emerson Winchester III, jeho egoistické veličenstvo, považující
se za nejlepšího chirurga, který kdy kráčel po téhle planetě. A do toho
naše Šťabajzna... tedy Margaret Houlihanová. Skvělá baba. Dřív byla taky
dost na zabití, ale teď... no to je jedno. Charles mě a B.J.e přiváděl k
zoufalství tím, že v každé volné chvilce troubil na roh. Nazýval to
hudbou a tvrdil, že mu pomáhá neztratit rozum v těch příšerných
podmínkách, do kterých byl uvrhnutý. Vyzkoušeli jsme snad úplně všechno,
abychom mu v tom hraní zabránili, ale bez úspěchu. A pak Margaret...
prostě se jednou jen tak k němu přitočila, s úsměvem mu ten roh vzala z
ruky... on se vůbec nebránil, nečekal žádný podraz... a pak ho položila
hezky doprostřed cesty a nechala přes něj přejet připravený džíp. Měla
bys vidět Charlese, jak se tvářil. Nádherný zážitek!"

No, to koneckonců bylo ještě v pohodě. Následovala Alison a od té
nečekala žádný podraz.
"Nedávno jsem musela jedné pacientce říct, že nejspíš během pár týdnů
zemře. Věc, na kterou si nikdy nezvyknu. Jenže ona... byla úplně v
pohodě. Skoro jako kdyby mě nevnímala. Připadalo mi to zvláštní, ale nic
jsem v tom nehledala. Jenže House, když jsem mu to řekla, si hned
uvědomil, že to je další příznak. Zjistili jsme, že ve skutečnosti trpí
úplně jinou nemocí a že ji můžeme zachránit. bylo to něco
neuvěřitelného..."

Ray se k ní přitočil s nebezpečně poťouchlým výrazem.
"Můj zážitek je úplně čerstvý, dnešní. A dost neuvěřitelný. Snape v roli
chrabrého rytíře bez bázně a hany, zachraňující nebohou Alison z
bouřícího moře. A co je na tom ještě zvláštnější, ona vypadala, že jí to
je příjemné. Ta holka má fakt zvláštní vkus. Nejdřív House, teď Snape.
Chápeš to?"

Bodie ji nenuceně obejmul, ale ona vytušila, že není tak v pohodě, jak se
snaží tvářit.
"Sneseš něco krapet ostřejšího, viď? Dělal jsem pár let žoldáka v Africe.
Nebyla to žádná procházka růžovým sadem, ale to Ti asi nemusím vykládat,
jestli jsi taky zažila válku. Jednou jsme zajali nepřátelský oddíl, ve
kterým byla i jedna ženská. A jaká! Typická černoška... Víš, jak to
myslím. Prsa čtyřky, široká pánev. Pro kluky, co neměli babu několik
týdnů pravý terno. No nedívej se tak pohoršeně, tohle bylo prostě
normální. Představ si ale, že ona se do mě zakoukala. No fakt, nemohl
jsem se jí zbavit. Teda, ne že bych proti ní něco měl, ale ona byla vážně
neodbytná. Asi bych se měl poradit se Snapem, jak od sebe spolehlivě
odehnat kohokoli, kdo by projevil třeba jen špetek zájmu."

Trochu nevěřícněpotřásla hlavou. Na co si to sakra hrajou?!? To ještě
netušila, že zdaleka největší šok jí připraví House.
"Jednou k nám do nemocnice přivezli velmi starého muže. Umíral. Na první
pohled naprosto nezajímavý případ, až banální. Podrobné rozbory však
ukázaly, že ten muž má v sobě zárodky chorob, které byly běžné kdysi ve
středověku, ale nyní již vymizely. A všechny jeho tělesné orgány působily
dojmem, že zestárnul strašně rychle... v porovnání s tím, jak dlouho
předtím se na něm žádné změny způsobené věkem neprojevovaly. Vidím, že už
tušíte. Ta vzpomínka nese jméno Nicolase Flamela... Jistě jste o něm
četla. Já ho léčil. A to je odpověď na to, proč mi nyní nedělá problémy
přijmout existenci kouzelníků."

..........................

Severus se je zachmuřeně prohlížel. Uvažoval, proč vlastně trval na
dokončení toho "důkazu". Všichni už očividně věřili, že oni dva jsou
kouzelníci. No ale... couvat nebude.

"Tak tedy... víc pubertální a hůř hledatelné vzpomínky jste si zřejmě
vybrat nemohli. Doufám, že vám slečna Grangerová poděkuje za tu bolest
hlavy, kterou kvůli vašim žertíkům dostala. Nejprve tu máme dva zážitky z
Koreje. V jednom figurují dva magoři či majoři, jakýsi hudební nástroj a
džíp. V druhém jistý Frank Burns, kterého si z důvodů, po kterých raději
napátrám, Grangerová představuje jako hlodavce s cedulkou na nožičce."
"To sedí," řekli B.J. s Hawkeym dvojhlasně a plácli si rukama.

"Jako další tu máme kohosi, komu připadá neodolatelně vtipné prozrazovat
svěřená tajemství. Že, pane Doyle? Skutečně myslíte, že by to dotyčné
připadalo tak humorné jako Vám?"
"To ale nebylo namířeno proti ní. Proti ní já totiž nic nemám, víte?"
reagoval pohotově Ray a provokativně se škebil.

Snape měl sto chutí tomu drzounovi setřít úsměv z obličeje. Jenže nechtěl
přivádět Alison do rozpaků. Na což pochopitelně Ray spoléhal...

"Jediný relativně normální... sice nemožně sentimentální, ale ne tak
šílený jako ostatní... což ovšem v této společnosti mnoho neznamená...
Prostě další zážitek se týká života a smrti a nekritického obdivu k čísi
údajné genialitě."
"Vy jste prostě neuvěřitelná, Cameronová," poznamenal House, zatímco ona
zrudla jako pivoňka.
Snape si zjevně neuvědomil, že i tohle je pro ni hodně citlivé téma... I
když těžko říct, kvůli kterému z nich se vlastně červenala.

"S pro něj jistě typickým zážitkem se nám neváhal svěřit i slavný lamač
ženských srdcí," pokračoval Snape ironicky a zabodl přitom pohled do
Bodieho. "Předpokládám, že zájemcům ho jistě rád odvypráví sám a se všemi
pikantními detaily. K tomu se skutečně necítím povolán. Mělo by stačit,
když řeknu, že tam figurovala černoška kyprých tvarů a tlupa chlapů v
uniformách."
"Třeba bychom ty detaily chtěli slyšet právě od Vás," nadhodil Bodie.

Snape stiskl rty a změřil si ho znechuceným pohledem. Zajímalo by ho, co
zrovna na tomhle frajírkovi Grangerová vidí... Zatraceně! Bolela ho hlava
a všichni mu šli na nervy. Dělalo mu čím dál větší problémy se ovládnout.

"Závěrem je tu doktor House a jeho podivuhodný příběh o setkání s mužem,
který měl být podle všech zákonů přírody už dávno mrtvý. Zdá se, že
nejste tak racionální, jak jsem si myslel..." zakončil a snažil se, aby
to znělo co nejvíce ironicky.
"Jsem dostatečně racionální a realistický, abych dokázal přijmout pravdu,
ať je jakkoli nepravděpodobná, když ji mám před očima," podotknul House.
"Možná bychom si o tom měli promluvit."
"Možná, ale rozhodně ne dnes," odtušil Snape. "Doufám, že jsme vás
přesvědčili, že opravdu jsme kouzelníci. Pokud nemá někdo nějaké
absolutně neodkladné dotazy, tak bych tuhle seanci rozpustil."

Nikdo neprotestoval. Bylo už celkem pozdě večer. Málokomu se ale chtělo
doopravdy spát. Rozešli se a postupně vytvořili několik dvojiček. Bylo co
probírat...