„Poslyšte,“ nadhodil House.
„Tuším, že jsem se Vám snažil vysvětlit, že zítra je taky den. Něco jste
na tom nepochopil?!?“ zavrčel Snape.
„Dobrou noc a lepší ráno,“ ozvalo se z druhé strany.

…………………………………………………..

Hermiona se cítila... jak to říkal B.J.? Emocionálně vyčerpaná... Vnímala
averzi Bodieho a Raye vůči Snapeovi a vůbec se jí to nelíbilo.
Pošťuchování mezi Snapem a Housem se ve srovnání s tím zdálo být najednou
úplně v pohodě. Vůbec netušila, co si myslet o údajném vztahu mezi Snapem
a Alison. Co ale věděla určitě bylo, že Snape je v těchhle záležitostem
nejistý a zranitelný. A že si nezaslouží, aby si z něj kvůli tomu dělali
legraci.

Pak tu bylo Houseovo nezvyklé chování vůči ní a Bodieho ještě zvláštnější
reakce. Opravdu to byla žárlivost?

"Vypadáš, že by Ti prospěla procházka při měsíčku v dobré společnosti,"
přiblížil se k ní Hawkey.
"Nevidím tu ani jedno," zareagovala pohotově. "Měsíc je bezpečně za mraky
a společnost..."
"Nono, Ty jsi nějaká nabroušená," zatvářil se dotčeně.
"Bolí mě hlava..."
"Na to je procházka ideální lék."
"Nevím, jestli ideální, ale nejspíš jediný dostupný," řekla rezignovaně a
vydali se podél moře.

"Chtěl bych se znovu omluvit, že jsme vám nevěřili a přinutili vás k té
proceduře, která asi není zrovna příjemná. Hlava Tě bolí kvůli tomu,
předpokládám?"
"Částečně... Ale to nic, nemohli jsme čekat, že nám uvěříte bez důkazů.
Nechceš mi povídat něco o životě v Koreji?" změnila rychle téma.
"Bude Ti stačit, když řeknu, že v podstatě ani nemám chuť přijít na
způsob, jak se odsud dostat? Protože to znamená vrátit se tam... do
pekla."
"Z těch dvou historek, které jste mi říkali, to vypadalo, že tam zažíváte
i dost zábavy."
"Dělat si z toho legraci je jediný způsob, jak se nezbláznit."

Chvíli šli mlčky, každý ponořený ve vlastních myšlenkách.

"Sliboval jsem dobrou společnost a pak Ti vykládám takové hnusy...
Promiň. Co bys dál chtěla vědět?"
"Povídej mi o té Margaret. Zdálo se mi, že ji máš docela rád."
"Óoo, Margaret. Ona je úžasná. Občas na zabití, někdy bych z ní vyletěl z
kůže, ale... Nedokážu to popsat. Strávil bych celou noc, než bych Ti
vysvětlil, jaký člověk to vlastně je. A kdybys ji uviděla, stejně bys
řekla, že ten popis vůbec nesedí..."
"Vy dva spolu... jste...?"
"Myslíš jestli jsme spolu něco měli?" přeložil si Hawkey její koktání.
"Vlastně ani ne... skoro... dá se říct. Jenom..." začal se do toho
zamotávat i on.
"Záludná otázka, co? pousmála se Hermiona.
"Jednou jsme zůstali sami za frontou. Strávili jsme noc v opuštěném
polorozpadlém stavení, kolem nás zněla střelba, čekali jsme, kdy nás
najdou nepřátelé a zabijí nás. Sblížili jsme se..."
"To chápu," vydechla Hermiona.

"Víš, nevypadáš vůbec šťastně," načal nové téma Hawkey. "A mám takový
dojem, že za to nemůže jenom ta bolest hlavy."
"Já ani pořádně nevím, co se mnou je... Co kdybychom si támhle sedli.
Jinak za chvíli obejdeme ten ostrov dokolečka."
"Jak si přeješ."

Usadili se na travnatém výběžku, opřeli se o velký bílý balvan a hleděli
do moře. Hawkey neodolal pokušení. Vzal Hermionu kolem ramen a opatrně si
ji k sobě přitáhl. K jeho údivu se vůbec nebránila. Schoulila se mu na
hrudi a vyčkávala. Jeho myšlenky pádily jako o závod. Cítil, že se mu
nabízí příležitost, která už se nejspíš nebude opakovat. Jenže...
evidentně nebyla v pořádku. Odpoledne viděl, jak to mezi ní a Bodiem
jiskří, ale pak se něco změnilo a ji to docela sebralo. Neměl ve zvyku
takhle zneužívat situace. Neměl to přece zapotřebí, že? Navíc takový
naštvaný Bodie není nic, co by musel zažít na vlastní kůži...

Tichounce oddechovala a čekala, kdy zahájí útok. Postupně si uvědomovala,
že dál než k objetí zřejmě nemá v úmyslu zajít. Překvapilo ji to.
Znovu... Celý den si připadala trochu jako Alenka v říši divů. Všichni se
chovali úplně jinak, než předpokládala. Bodie, House, Snape... A teď
Hawkey, který zjevně hodlá hrát roli trpělivého přítele. Vzhlédla a
zapátrala v jeho očích, jestli se opět nespletla. Hleděl na ni s jakousi
směsicí porozumění a pobavenosti, říznuté špetkou spojenectví.

"Jenom kamarádi?" navrhnul tiše, jako kdyby přesně věděl, o čem přemýšlí.
"Jasně... Děkuju," usmála se na něj.
"Ale nikomu to nebudeme říkat, jo? Zničilo by mi to pověst."
Teď už se zasmála nahlas a cítila, jak z ní sklouzává deka deprese, která
ji zahalila na začátku večera.
"To víš že jo, ty Don Juane. Počítám s tím, že na veřejnosti mě budeš i
nadále oblažovat svými nemravnými návrhy..."
"Domluveno," pokýval spokojeně hlavou. Pak mu šibalsky zajiskřilo v
očích: "Pusu na to?"
"Ty jsi nemožný..." ohnala se po něm a vzápětí mu vlepila pusu na tvář.

……………………………

Alison zareagovala na ukončení sezení a rychle se vzdálila. Dříve než...
co? Než se rozbrečí nebo než někoho seřve? Nejspíš obojí. Zajímalo by jí,
co přesně Ray Hermioně řekl a co potom Snape v její hlavě uviděl. I když
asi lepší nevědět. Všichni si tu hrají svoje hry a je jim jedno, že jí to
ubližuje. House je kousavější než kdy dřív a Snape za ním v ironii o nic
nezaostává. Ray a Bodie se baví strefováním do Snapea a vůbec jim nevadí,
že přitom zasáhnou i někoho dalšího.

Šlo jí to na nervy... Nejhorší bylo, že si za to nejspíš mohla sama. Proč
ji sakra musí přitahovat takový divný typy?!?

"Na, už je trochu chladno," přitočil se k ní B.J. a přehodil jí přes
ramena mikinu.
"Díky," odpověděla a zachumlala se do ní.
"Nesmíš si to tak brát. Některý lidi prostě dřív mluví než myslí..."
Překvapeně se na něj podívala. Zatím se s ním moc nebavila, připadal jí
malinko ve stínu Hawkeyho. Vážně poznal, jak mizerně se cítí? A chce jí
pomoct? Nebo to při nejbližší příležitosti využije k nějakému vtípku?

"Jak to myslíš?" zeptala se opatrně.
"Ray to neudělal schválně. Prostě mu to nedošlo. Měla by ses soustředit
na to, co řekl potom – nechtěl útočit na Tebe ale na Snapea."
"Já vím," přikývla, ale pořád vypadala jako hromádka neštěstí
"Poslyš, jestli si o tom chceš promluvit, slibuju, že se budu snažit
nešířit dál, co mi řekneš."
"Hezky řečeno. Budeš se snažit..." usmála se Alison.
"Nerad dávám nesplnitelné sliby," ušklíbl se B.J.
"Proč vám všem jde Snape tolik na nervy? Já vím, nechová se zrovna
příjemně, ale... ale..."

"Já bych tu otázku pozměnil. Zajímalo by mě spíš, jak je možný, že Tobě
na nervy nejde... Dobře, tak ne," zarazil se, když viděl její výraz
nakopnutého štěněte.
"Pokusím se být vážný. Za následky neručím... Neřekl bych, že nám vadí
nějak strašně, že bychom ho nesnášeli nebo tak něco. Jenže on si o ty
provokace prostě sám říká tím jak se tváří veledůstojně, odměřeně a stále
nad věcí. Víš, docela mi tímhle připomíná Charlese."
"To je nějaký váš kolega?"
"Jo... Major Charles Emerson Winchester… Náš oblíbený terč. Daleko
lákavější než byl předtím Frank. Ten byl opravdu jak osina v zadku.
Charlese uznávám jako odborníka a občas se s ním dá i mluvit. Jenže ta
jeho póza znázorňující aristokratickou povýšenost..."

"Takže je to prostě hra? Zkoušíte, jak dlouho vydrží, než vybuchne?"
"Přesně tak. A třeba mu časem dojde, že mu bude líp, když se začne chovat
jinak."
"Jenže některým lidem dělá problémy dát najevo své emoce."
"Nikdo po něm taky nechce, aby se choval stejně potřeštěně jako Hawkey.
Ještě to tak. Jeden podobný exemplář bohatě stačí..."

Alison se pobaveně zahihňala. Najednou měla daleko lepší náladu než před
chvílí. Jak to ten chlapík dělal?

……………………………….

Bodie stál na břehu moře a zíral do dáli. Neúnavné vlnky mu smáčely nohy,
ale to mu zjevně nevadilo. Po skončení té podivné seance si chtěl jít
promluvit s Hermionou. Jenže... než se k tomu odhodlal, už do ní něco
hustil Hawkey. Neměl náladu se o ni přetahovat. Kdyby jenom s Hawkeym, to
by bylo ještě v pohodě... Do hajzlu! Když si předevčírem uvědomil, že se
nachází na pustém ostrově s dvěma ženami a pěti muži... když zhodnotil,
že ty ženy rozhodně stojí za to, aby jim věnoval kus pozornosti... když
si prohlédnul pětici teoretických konkurentů... rozhodně by ho nenapadlo,
že nejvíc mu bude křížit plány ten nejstarší a navíc kulhavý... a hned za
ním největší protiva, jakého kdy potkal... Čekal, že se hezky přátelsky
dohodne s Rayem, odblokují Hawkeyho a bude to. Věci se ale vůbec
nevyvíjely podle jeho představ.

Uslyšel za sebou tiché kroky. Otočil se. Stál tam Ray a taky vypadal,
jako kdyby mu uletěly včely...
"Jsi v pořádku, Bodie?"
"Jo," zabručel nepříliš přesvědčivě. "Myslel jsem, žes už šel spát."
"Chtěl jsem se omluvit Alison, ale někam se vypařila, nejspíš s B.J.em."
"No super..."
"Taky máš pocit, že jsme zvorali, co se dalo?"
"Spíš že se posralo, co mohlo. Netuším, co bych býval měl udělat jinak."
"To máš kliku. Já se snažil udělat blba ze Snapea a místo toho jsem za
blba sám."
"Pěkně se z toho vykroutil, mizera. Budeme muset dát dohromady nějaký
pořádný plán."
"Na znemožnění Snapea?" zeptal se s nadějí Ray.
"A House," doplnil zarputile Bodie.

Ray poočku sledoval svého parťáka. V takovéhle náladě ho neviděl už hodně
dlouho. Zvažoval, jestli do toho má rýpat...

"Poslyš, snad ses do Hermiony nezakoukal?" zvolil nakonec nadnesený tón.
"Proč myslíš?" reagoval defenzivně Bodie.
"No že Ti tak vadí, že se baví s Housem..."
"Tss... House ještě není ani na první metě," pokrčil nedbale rameny.
"A Ty?" vyzvídal Ray.
"Ale prosím Tě... Fakt stojíš o všechny pikantní detaily? Koukej radši
zabojovat o Alison, přece ji nenecháš napospas tomu netopýrovi."
"To se snadno řekne. Obávám se, že momentálně by mě nejradši zaškrtila."
"Nabízím Ti sázku," rozhodl se Bodie trochu ten souboj oživit.
"Jestli já dřív dostanu Alison nebo Ty Hermionu?"
"A co jiného?"
"Nenavrhoval jsi před chvílí spojit síly a pořádně si vystřelit z House a
Snapea?"
"Copak se to vylučuje?" ušklíbl se Bodie.
"Platí!" rozhodl se Ray.

Když už šílenost, tak pořádná. Tohle bude ještě veselý...