House se probudil jako první. Blbý zvyk... už tolik let ho pravidelně brzy ráno probouzela bolest v noze, že nebyl schopný spát dlouho, ani když bolest zmizela. Skutečně, po onom kouzelném lektvaru si připadal jako znovuzrozený. S elánem a naprosto netypickým optimismem se zvednul, šel provést pokus o ranní hygienu v nedalekém potůčku a poté svedl odhodlaný, nicméně nepříliš vydařený zápas s namoklým dřevem při snaze o zapálení ohně. "Takhle nám ty sirky na dlouho nevydrží," uslyšel za sebou rozespalý hlas. Ohlédl se a spatřil Bodieho. Toho nejspíš vytáhla z pelíšku malá ale neodbytná potřeba a teď váhal mezi touhou jít se ještě dospat a možností začít plnit bod programu nazvaný "znemožňování House". To ale House nemohl vědět ani při vší své genialitě... On proti Bodiemu v zásadě nic neměl, takže odpověděl poměrně přátelsky: "Rád Vám to svěřím. Hry na zálesáka mě nikdy nebavily... Přinesl jsem vodu na čaj, myslím, že přijde po ránu vhod." "Jo jasně... dejte sem ty sirky," zamručel Bodie, jehož Houseova vstřícná reakce vyvedla z konceptu. House si sedl na kus dřeva vedle ohniště, opřel se o hůl a zkoumavě pozoroval Bodieho. Ten se pustil do rozdmýchávání ohně, ale ani on nebyl příliš úspěšný. "Do hajzlu! Dřevo jedno mizerný, mokrý..." kopnul Bodie do jednoho z kamenů chránících stále vyhaslé ohniště. "Jste zbytečně nervózní," konstatoval House. Bodieho popadla chuť kopnout do něčeho, či spíše někoho, jiného... "Nebude nějaké trošku sušší dřevo v našem přístřešku?" napadlo House. "To jste nemohl říct dřív?!?" zavrčel Bodie. "Vy nemáte v hlavě mozek?" podivil se House. Se zaujetím si vyposlechl sérii nadávek. O existenci některých z nich neměl do dnešního dne ani tušení... Pak se zvedl a po chvíli přinesl několik relativně suchých větví. "Díky," ucedil Bodie a pak se značným sebezapřením pokračoval: "Poslyšte... neberte si to osobně. Já jsem po ránu nesnesitelný na každého. Obvykle se probouzím až tak za dvě hodiny. Dnes jsem se rozhodl být užitečný, ale moc slavně to nedopadlo." "Když ten oheň rozděláte aspoň teď, myslím, že užitečný přece jen budete. Pokud si nedám pořádně silný čaj, budu nepříjemný pro změnu zase já..." Za pár minut už plameny vesele plápolaly. Když se začali probouzet další trosečníci, našli s jistým údivem Bodieho a House... ne snad v družném hovoru, to zas nebudeme přehánět... ale v tichém nekonfliktním mlčení prostřídaným občasným prohozením nezávazné věty. ……………………………… "Viděl jsi to?" zeptal se Hawkey B.J.e, když se sešli při ranní očistě. "Mohl bys to konkretizovat?" zahučel B.J. "A neplýtvej tou pastou, víš že je erární." "No jo, pořád... U ohně sedí Bodie a House a kolem není žádná krev." "Měla by být?" ozvalo se udiveně. Hawkey měl sto chutí si nafackovat. Hermiona by asi neocenila, kdyby si o jejich nočním rozhovoru začali štěbetat vrabci na střeše. B.J. byl sice kamarád, ale taky občas dost strašlivá drbna... "Zapomeň na to, ještě spím," zamlouval to honem. B.J. zvědavě zastříhal ušima, ale dál se nevyptával. Však on časem zjistí, co se tu děje. ........................ Hermiona s ještě napůl zalepenýma očima mířila po vůni. Když si všimla, že u ohně jsou zatím jen dvě osoby... a které to jsou osoby... měla sto chutí udělat čelem vzad. Ale nebyla přece v Nebelvíru pro nic za nic! "Dobré ráno," pozdravila a snažila se na tváři zformovat slušný nic neříkající úsměv. "Ráno..." zabručel Bodie, kterého rozespalost ještě úplně nepustila. "Dáte si čaj?" zeptal se místo pozdravu House. "Díky, ráda. Nádherně voní, až mě to probudilo." "Jak ses vyspala?" zeptal se Bodie, který cítil, že už se zase ocitá na vedlejší koleji, což ho konečně vyburcovalo z dřímoty. "Celkem dobře. Měla jsem ale o čem přemýšlet," odpověděla významně a pak se zase otočila na House: "Bude stačit, když Vám další dávku lektvaru připravím až odpoledne?" "Určitě. Noha zatím vůbec nebolí, je to skoro zázrak." "To jsem ráda." "Dobré ráno vespolek." K ohni se přibatolil i Ray a pravděpodobně tak v poslední chvíli zabránil tomu, aby Bodie provedl nějakou pitomost. Pozorovat ty dva, jak se v pohodě baví a jeho si vůbec nevšímají, to byla pro jeho sebeovládání těžká zkouška... "Jdu pro další vodu," zvedl se radši a vydal se pryč. Hermiona na vzdalujícím se Bodiem ulpěla zamyšleným pohledem. Něco ho žralo. A nebylo zas tak složité vydedukovat, co to nejspíš je. Jen se jí to pořád zdálo těžko uvěřitelné. On vážně žárlí?!? Copak... copak pro něj nemá být jen další trofejí v řadě? To by mu přece tolik nevadilo, že se baví s Housem, ne? ....................... Severus už dávno nespal. Vlastně ho vzbudil House, když šel do lesa a k ohništi, do lesa a k ohništi... U Merlina, člověk by řekl, že bude vážit kroky, když se mu s tou holí evidentně nechodí zrovna snadno. Místo toho se tu hemží jak cvok... Ležel s rukou za hlavou a očima zavřenýma. Snažil se znovu projít všechny, i ty nejméně pravděpodobné možnosti, a přijít na to, jak se odsud co nejrychleji dostat. Jeho myšlenky však byly roztěkané, neuspořádané. Místo aby se koncentroval na podstatné věci, hlavou mu proplouvaly výjevy, které včera zahlédl při Nitrozpytu. A co bylo horší, nejčastěji se mu vracely ty části, ve kterých figurovala Cameronová... Co komu udělal?!? ....................... Nespala ani Alison. Probral ji sílící hluk od ohně. Když zvedla hlavu a rozhlédla se, zjistila, že na spacím prostranství zůstala jen ona a Snape. Využila příležitosti a důkladně si ho prohlížela, jak tam tak uvolněně ležel. Spánek mu vyhladil rysy a on najednou vypadal mladší a bezbrannější, chladná maska se rozplynula. Jaký by asi byl život s tímhle mužem? Přestaň bláznit, okamžitě se v duchu okřikla. Jedno gentlemanské gesto a hned slyšíš svatební zvony?!? Na to jsi snad už trochu stará, ne... No nic, je čas vstát a zjistit, co se bude dneska dít. Odcházela a netušila, že ji pozorují jedny velmi černé oči...