Když pospíchali k hradu, Samuel s Beckou v náručí, Severus prudce chytil
Harryho a nevybíravě na něj začal řvát. Harry byl stále mírně
dezorientovaný, přesto mu ujelo pár vzteklých poznámek. Severus se
neudržel a jednu Harrymu pořádně ubalil.
„Na tohle není čas,“ křikl na něj Samuel. V tu chvíli Harryho popadla
Tonksová a odváděla ho sama.

Zamířili do Severusova bytu místo na ošetřovnu, protože byl blíž. Když
dorazili, nakázal Severus Harrymu, ať počká na chodbě bytu s Tonksovou a
pak odběhl do obýváku, kde již Samuel položil Becku na gauč.

Rozruch přilákal Hope, která přiběhla zjistit, co se děje a kvapně si
otírala slzy. Pohledem přejela všechny přítomné a zrak se jí zastavil na
Becce ležící na gauči. „Co se jí stalo?“ zeptala se. Pak si však všimla
Severuse a šla k němu. „Žije,“ řekla a dívala se mu do očí, „ale není na
tom dobře. Nyní je stabilizovaná, více s ní udělat nedokážu. Doufala
jsem, že mi pomůže Becky. Co se jí stalo?“ ptala se zděšeně.

Becky ležela křečovitě v klubíčku. „Já už to asi…“ přerývaně prohodila k
Samovi, který byl k ní nejblíže. V další moment se obrátila více na bok a
začala zvracet. Lektvar a přesun jí nedělaly vůbec dobře.
„Voldemort ji něčím otrávil,“ vyhrkl Samuel. „Becky ale neví, co to bylo.“
Hope k ní přiskočila. Pronesla čistící kouzlo, aby Becce nebylo ještě
více zle z pachu zvratků a pak ihned začala s diagnostickými kouzly. Po
chvíli se jí podlomila kolena a s pláčem se otočila k Severusovi.
„Painfire,“ oznámila mu a ve tváři byla křídově bílá.
Severus se na vteřinku zarazil a pak se rychlejším krokem vydal směrem do
své laboratoře.
„To je… co to je?“ hlesl vyděšeně Samuel a sesul se vedle Becky.
„Severusi, počkej!“ zavolala na něj vyděšeně Hope.
Prudce se k ní otočil. „Ano?“ zeptal se mírně podrážděně.
„V laboratoři protijed není,“ řekla a slzy jí stékaly po tvářích. „Já...
omylem jsem ho rozbila... při rozmluvě s Ally.“ Zadívala se na Becku.
„Tak se mi to nakonec přece podařilo,“ plakala. „Zabila jsem ji.“ Sesula
se na podlahu a propadla v zoufalý pláč.
Alex k ní přiskočil a pevně ji objal.

„Tohle už neříkej!“ zaburácel Severus a vydal se spěšně opačným směrem.
Pro případ nouze měl v bytě ještě jednu tajnou místnost, kde by měl další
protijed mít. Věřil v to. Zmizel ve svém pokoji.
Alex mezitím držel Hope v náručí a konejšil ji.
„Nech mě, Alexi. Nezasloužím si to. Bez protijedu, který jsem rozbila jen
proto, že jsem se opět neovládla, už jí zbývá velmi málo času, než zemře
krutou smrtí. Já… nechtěla jsem ho upustit. Neměla jsem tam vůbec lézt,“
soukala ze sebe mezi vzlyky.
Alex ji ale nepustil. „Hope, Becky nezemře,“ řekl jí pevně.
Samuel lapal po dechu a chytil Becku za obě ruce. V očích měl slzy.

Hope ho ale nevnímala. Byla v naprostém šoku. Nejdřív andílek, pak před
Ally vykládá Voldemortovi s klidem, jak ho použila na Darneye, poté se
dozví, že ho vymýšlela Ally a nakonec rozbije protijed, který by
zachránil Becku. To na ni bylo moc. Stav její mysli se začínal blížit
šílenství. V tu chvíli se vrátil Severus a něco nesl. Přiběhl k Becce a
podával jí k ústům lektvar. Jen stěží ho vypila.

„Becky,“ oslovil ji Samuel. „Slyšíš mě?“
Žena se otočila na bok a začala pociťovat úlevu.
„Rebecco,“ oslovil ji Severus. „Jak se cítíš?“ musel se zeptat.
Žena zamrkala. „Příště bych… prosila opět raději whisky,“ zamumlala a
zadívala se na oba dva. „Kocovina je mi milejší!“
Samuel Becku pevně objal a Severus ještě zaslechl, jak se skláněl k Hope.
„Hlavně mě… nerozmáčkni.“
Sklonil se k ní a viděl, že je mimo. Naznačil Alexanderovi, ať ji pustí.
„Hope,“ oslovil ji a uchopil za paže. „Vše je v pořádku!“ o něco zvýšil
hlas a následně s ní zatřásl. „Rebecca je mimo ohrožení života.“

Hope se neklidně zavrtěla, když přestala cítit Alexovo objetí a tím i
bezpečí. Když s ní Severus třásl, vzhlédla k němu, ale byla příliš mimo,
aby reagovala a vnímala smysl jeho slov. Vyplašeně se otočila a
rozhlížela se po Alexovi.
Severus ji pustil a kouzlem přivolal uklidňující lektvar. Viděl v Hope
najednou tu malou dívku, která k němu před mnoha lety chodila na hodiny
Lektvarů. Lahvičku podal Spencerovi. Věděl, že od něj by lektvar v této
chvíli odmítla. Poté se zvedl a zamířil k Ally, protože ji letmo spatřil,
když šel pro protijed Rebecce.
Alex Hope vzal kolem ramen a pozvedl lahvičku k jejím ústům. „Tohle ti
pomůže,“ utěšoval ji.

Hope na něj pohlédla a to, že je opět u ní, ji zklidnilo natolik, že si
dokázala uvědomit, co to po ní chce. Neváhala, a i když si neuvědomovala,
oč jde, obsah vypila. V Alexe měla naprostou důvěru. Po chvíli se
zklidnila a začala si uvědomovat realitu. Cítila se trapně, za to, jak se
sesypala, ale na takové pocity nebyl čas. Vděčně se na Alexe usmála a
políbila ho. Byla moc ráda, že se jí vrátil v pořádku. Pak se otočila k
Becky. „Jak ti je? Je to už lepší?“ ptala se starostlivě. Dobře věděla,
co je Painfire za svinstvo a že se z něj občas někdo nevzpamatoval.

„Dala bych si tu Whisky, abych si spravila chuť,“ zažertovala. „Pokud
potkám autora lektvaru, pozvu ho na skleničku,“ usmála se.
„Vidím, že jsi v pořádku,“ ulevilo se Hope, „když máš opět náladu na
žerty. To jsem ráda. Co se týče autora… jeden z nich si možná rád s tebou
dá, druhý asi ne. Podle toho, co jsem slyšela, není na alkohol zvyklá.
Škoda, že nepozveš i mě,“ naoko si povzdechla. „Mně se nabízejí jen
lektvary,“ ukázala s úsměvem na lahvičku od toho, který jí před chvílí
dal Alex.
„Už žádný nechci ani vidět,“ pousmála se Becky a pak zvážněla. „Ally…
kde… je?“ Náhle se jí udělalo nevolno.
„Taky už nechci žádnej vidět, už dopoledne jsem si povzdechla Ally, že se
ze mě stane závislák,“ řekla, ale pak se zatvářila vážně. „Ally je ve
svém pokoji. Já… donesla jsem ji sem, když se to stalo, chtěla jsem být
blízko Snapeově laboratoři a knihovně. To jsem ještě netušila, že mi to
bude k ničemu,“ povzdechla si. „Asi bychom k ní měli jít, musím tobě a
Severusovi říct pár poznatků. Mimochodem,“ zatvářila se provinile,
„promiň, že jsem se k tobě… mírně… násilně… vloupala,“ ušklíbla se. „A
Alexi… ty bys asi neměl chodit do společenky,“ řekla rozpačitě. „Ale
žádné otázky, je čas jít k Ally,“ dodala rázně a nejistě se stavěla na
nohy.

V tom uslyšeli z chodby Severusův křik. Právě opět nepříčetně ječel na
Harryho výčitky ohledně jeho odchodu z bezpečí. Prudce ho chytil za paži
a strčil ho do pokoje, kde ležela Ally. „Podívejte se, co jste způsobil,
Pottere!“ třásl s ním. Harry nebyl schopen slova.

Hope chtěla běžet Severuse zklidnit. „Takhle na něj přece nemůže řvát a
vést ho k ní s těmito slovy. Je přece profesor, sakra. Měl by se
zklidnit,“ řekla směrem k přátelům, než vykročila Severuse zastavit.
Becky ji však zarazila tím, že ji chytila za paži. „Momentálně není
profesor, Hope,“ v očích se jí objevily slzy, protože si vybavovala, co
vše se odehrávalo, než se dostala s ostatními do bezpečí. „Severus se
musel vždy ovládat. I před chvílí, kdy bojoval s Raddlem… Má právo se…
zlobit,“ hlesla.

„Oni spolu... bojovali?“ hlesla Hope, když jí došlo, koho myslí tím
Raddlem. Pak pokračovala. „To mi povíš jindy… běž za ním a dohlédni, aby
Harryho v péči o Ally nezabil. Nepomohlo by jí, až se probere, že Rediety
byly zbytečné, protože Harryho zabil Severus,“ vyzvala ji.
Becky jen kývla. „Nezabil by ho,“ dodala. „Je to přece syn ženy, kterou
tolik… miloval,“ řekla a zmizela s pláčem v chodbě.
Hope se přitiskla k Alexovi. Bylo pro ni těžké zůstat zde, místo aby také
šla k Ally, ale nechtěla Becky překážet.

Becky našla Severuse ve stavu zhroucení, opíral se o stěnu. Všimla si, že
je zraněn a jeho rána hodně krvácí. Požádala ve dveřích stojící
Tonksovou, aby zavolala Hope a pak letmo objala Harryho a poslala ho za
ostatními. Následně si všimla Ally a nezakrytě se rozplakala.

Tonksová vběhla do obývacího pokoje.
„Doro,“ zvolal Samuel.
„Same,“ vydechla. „Becky potřebuje Hope,“ zahleděla se na ženu.
Hope se po jejích slovech zalekla, co se stalo a ihned se beze slova
rozběhla k pokoji Ally. Vtrhla dovnitř. „Becky?“ oslovila ji a zadívala
se na Ally, neboť Harry v místnosti nebyl, aby potřeboval on její
ošetření, tak ji napadlo, jestli se stav dívky nezhoršil.
„Hope,“ naléhavě ji oslovila. „Severus je zraněný,“ obeznámila ji. Muž
seděl u stěny v křesle naprosto vyčerpaný a s hlavou v dlaních. „Je to
rána od kletby, co ho zasáhla při souboji. To ošetřit nezvládnu,“ ztěžka
polkla.

„Díky,“ kývla na Becku a přistoupila k Severusovi. Jemně mu stáhla
zraněnou ruku podél těla, aby viděla na ránu. Pak mu shrnula hábit a
uřízla rukáv trika, co měl na sobě, aby se dostala k ráně. Zastavila
částečně krvácení a prohlížela ránu. Zděsila se. Tuto kletbu znala, byla
velmi zákeřná a špatně se hojila. Voldemort ji měl v oblibě. Naštěstí s
ní Hope díky tomu měla dostatek zkušeností a přesně věděla, co dělat.
Vběhla do jeho laboratoře a za chvíli se vrátila s několika lektvary.
Nevýhodou tohoto zranění bylo, že se muselo léčit několika různými
lektvary a kouzly, nejen jedním. Naštěstí v laboratoři našla vše
potřebné. Pustila se do práce a během deseti minut měl Severus ruku v
pořádku. Ještě mu dala vypít dokrvující lektvar a byla hotova.

Poté se šla podívat zpět na dívku, ale zakopla o jednu z knih. Nejspíš je
Severus smetl na zem, když si sedal do křesla. Hope všechny knihy, co
byly poházené po pokoji, vzala a dala na hromadu. Pak zkontrolovala dívku
a viděla, že se nic nezměnilo.

Becky mezitím zmizela v pokoji u ostatních. Dozvěděla se o tom, že
Harryho poslali s Alexem a Tonksovou, aby ho doprovodili a dohlédli, aby
si odpočinul. Becky se svalila do křesla a rozplakala se. Dolehl na ni
rozhovor s Voldemortem, stav Ally a Severuse. V hlavě měla i Hope.

Hope opět přešla k Severusovi a oblékla mu zpět část hábitu, kterou
předtím musela sundat. Také ho očistila a spravila, kde byl rozřízlý. Pak
si k Severusovi klekla a zahleděla se mu do očí. Vzala ho za ruku.
„Severusi, to bude v pořádku. Vím, že se o Ally bojíš, ale zvládneme to.
Přijdeme na způsob, jak ji zachránit. Neříkám, že to bude snadné, nebo
rychlé, ale zvládneme to. Kdyby měla zemřít, jak byly původně Rediety
zamýšleny, už by se to stalo. Teď je její stav stabilizovaný. Což by se
nestalo, kdyby ji to mělo zabít. Vyvíjí se to jinak, než Ally zamýšlela.
Jen škoda, že mi nemohla říct o tom, jak je vytvářela. Okolnosti nám v
tom zabránily. Dnešní dopoledne nebylo zrovna šťastné. Ale myslím, že to
zlé jsme si již všichni vybrali a teď nás čeká už jen to lepší. Brzy
budeš mít zas svou holčičku v pořádku,“ povzbuzovala ho.

Muž se na ni zadíval a svoji ruku od ní odtáhl. „Jak se to…“ kývl hlavou
směrem k Ally. Chtěl jí pomoct, moc si přál najít způsob, jak ji dostat z
tohoto stavu.
Hope mu popsala, jak se vše odehrálo. Od prvních příznaků až po
stabilizování stavu. „To proto jsou zde ty knihy, zkoumala jsem, jak jí
zkusit pomoci mudlovským způsobem, když kouzelnický nezabírá. Obávám se,
že my dva jí moc nepomůžeme, nejspíše to bude na Becky,“ vyslovila svoji
obavu.
Zavrtěl hlavou a schoval ji do dlaní. Přeci nemůže jen tak přihlížet,
když jeho Ally umírá. Nevěděl si rady, s ničím podobným se nesetkal.
„Zvládneme to, slyšíš?“ opět se mu dívala do očí. „Nenecháme Voldemorta,
aby vyhrál. Budeme spolupracovat s Becky. Taky mě trápí, že je moje magie
k ničemu, ale můžeme Becce říkat, co bychom dělali magicky a ona to
zkoušet po mudlovsku. Můžeš se ke mně přidat a číst tyto knihy, nebo
jiné, které doporučí Becka, a hledat, co by se dalo zkusit. Nemusíme
sedět s rukama v klíně. Najdeme způsob, jak Rediety porazit.“ Vstala a
sehnula se k němu, ruku mu položila kolem ramen. „Nevzdáme to, Severusi.
Nepropadej tomu, v jakém stavu je Ally teď, mysli na to, co vás čeká, až
jí zase bude dobře.“
„Nechci s nikým mluvit,“ zvedl se z křesla a postoupil k Ally. „Chci být
sám,“ tiše zašeptal. Na Hope se ani neohlédl.

Ta se slzami v očích opustila pokoj. Byla zoufalá. Vešla do obývacího
pokoje, ale viděla, že tam je jen Becky. Alex je nejspíš ještě u Harryho.
Přemýšlela, jestli zde má zůstat, nebo jít pryč. Pak se rozhodla zůstat u
Becky, která ležela na gauči a plakala. Hope si sedla k ní na zem a
pohladila ji po vlasech.

„Nedovedla jsem si představit, jaké to je, čelit Raddleovi,“ přemýšlela
nahlas. „Bylo to… jak jen to Ally mohla vydržet?“ Schovala si obličej do
polštáře.
„Tak tuto otázku jsem si kladla mnohokrát. Čelit mu je vždy hrozné, ale
stát proti němu jako nepřítel… měla jsem problémy to jen sledovat,
nedovedu si vůbec představit sebe na tom místě,“ řekla zamyšleně.
Přemýšlela o tom, jak si dala předsevzetí, že se ho znovu pokusí zabít a
tentokrát snad úspěšně. Za Ally. „Becky, jsem moc ráda, že jsi to
přežila,“ řekla a objala ji.

Becka pohladila Hope po vlasech. „Potterovi mají více štěstí, než
rozumu,“ pousmála se. „Víš, při tom všem, co se dělo, vzpomněla jsem si…
na otce, na dobu, kdy zemřel a na důvod jeho smrti. Vlastně… hlavou mi
běželo mnoho věcí, Hope. Člověk, když stojí proti Raddleovi, v podstatě
stojí sám proti sobě.“
„A… proč zemřel? Měl v tom prsty… Voldemort?“
„Ne,“ zašeptala a sedla si vedle Hope. „Zkoušel kouzla… černé magie a na
jedno zemřel. Byly jsme při tom, když umíral,“ povzdechla si.
„Další oběť experimentování s kouzly?“ reagovala Hope a nepodařilo se jí
skrýt sarkasmus. „Asi jsme si víc podobné, než se zdálo,“ zasmála se Hope
zoufale.
„Další oběť?“ zadívala se na ni tázavě.
„U mého otce a bratra nešlo o černou magii, ale přeměňovací kouzla. Také
experimenty,“ vysvětlila. „Kolik ti bylo, když zemřel?“
„Patnáct? Tak nějak,“ promnula si čelo. „Už ani přesně nevím,“ pousmála
se. „Neměl si zahrávat – neměl si začínat s Raddlem.“
„Patnáct?“ špitla a polil ji studený pot. To bylo o rok míň, než měla
ona, když zemřel její otec. „Takže… v tom Voldemort byl nějak zapletený?
A to experimentoval s černou magií doma před svou dcerou a synem? To je
hrozné…“

„Otec byl jeho… eh, obdivovatel. Preferoval jeho ideologii. Já už jsem s
ním nežila. James už měl rodinu – byl o sedm let starší. Lilly čekala
Harryho a já jsem dost času trávila s Ally. Když jsem se dozvěděla, že je
v nemocnici, byla jsem s Ally sama doma. Sebrala jsem se a jela s ní za
ním. Přišly jsme ve chvíli, kdy umíral.“

„Počkej, to jako, že jste ho viděly… s Ally? To je hrozný, vidět smrt v
tak útlým věku. Vy jste to asi… nikdy neměly jednoduchý.“
„Ale ano,“ usmála se Becky. „První tři roky života Ally a narození
Harryho. To bylo nejkrásnější období v mojí rodině.“
Hope se usmála. „Zpozorovala jsem, že i Ally si na to pamatuje a vnímá to
období dobře. Jen se bojí si to připouštět, obává se, že bude zranitelná.
Víš, bylo krásný pozorovat, jak zářila u večeře, když jsi ji strhla a
povídaly jste o starých časech. Ta potlačovaná radost v jejích očích…“
„Mrzí mě to. Od doby, co byla oddělena od svého bratra, už to nebyla ta
veselá, společenská holčička s neskutečným elánem. Hope, jak je na tom
Ally teď?“ musela se zeptat.

„Ally… já nevím. Když se to stalo a přestala vnímat, byla celá ledová.
Zkoušela jsem ji zahřát, ale nedařilo se mi to. Pak jsem ji zabalila do
dek, co jsem tu našla. Po delší době zase měla horečky. Ty se mi podařily
stáhnout a nyní je stabilní, ale vůbec nereaguje na okolí, nehýbe se. Na
živu ale je. Becky… já se omlouvám, ale… musela jsem se ti vloupat do
bytu. Hledala jsem nějaké knihy… neměla jsem čas na tebe čekat. Promiň.
Ally… ona… nereaguje na nic magického. Kouzla ani lektvary. Já… musela
jsem… ji léčit po mudlovsku. Napadlo mě, že bys mohla mít v bytě nějaké
knihy o mudlovské medicíně, ale nenašla jsem nic. Knihy, z nichž jsem
čerpala, mi obstaral skřítek. Moc se v nich však nevyznám. Jsem ráda, že
jsem alespoň tu horečku stáhla. Já… nevím, co s Ally dál… bez magie nemám
ponětí, co zkoušet,“ přiznala.

„Nechceš mi tím říct, že…“ volila slova, „že bych Ally měla… Ne, Hope,
tohle nezvládnu,“ tvářila se sklesle.
„Ty jediná to zvládneš, Becky. Nerada to přiznávám, a ani Severus není
nadšený z toho, že nemůže nic dělat, ale… ty jediná s tímto druhem léčby
máš zkušenosti. Chci ti pomáhat. Udělám, cokoli mi řekneš, Becky. Budu ti
pomocnicí. Spolu to zvládneme.“
„Já, ne… ta zkušenost z dob, kdy jsem byla na medině a následně sloužila
na interním… ta malá holčička,“ do očí jí vhrkly slzy. „Je to dávno, co
jsem tohle zvládala.“

„Becky, když se o to budeme pokoušet jen já a Severus, asi… nebudeme mít
šanci ji zachránit. Ve tvém případě je šance mnohem vyšší. Vím, že je to
těžké, vrhnout se znovu do situace, která se ti dříve nepodařila, ale…
stojí to za to, i když bojuješ krom té situace i se svým strachem, že by
to mohlo dopadnout opět špatně. To, že je Ally zde, je toho příkladem.
Nedokázala jsem zachránit synka a pak potkala ji. Vypadá mladě, tipovala
jsem ji tak na šestnáct let. Brala jsem ji jako dítě. Celou dobu, kdy
jsem jí pomáhala, jsem bojovala i se strachem, že se bude historie
opakovat a já ji nezachráním, nedostane se už k vám. Ale stálo za to
bojovat. Za chvíli, kdy vletěla Severusovi do náruče, za chvíli, kdy si s
tebou nadšeně povídala o době, kdy byla malá, za chvíle v knihovně…
Stejně tak stojí za to nyní čelit strachu a bojovat za ni dál.“

Becky si opět vzpomněla na setkání s Raddlem. Na to, jak ho provokovala a
odnesl to Harry. Složila obličej do dlaní. Vše ji moc vzalo, cítila se
díky tomu hodně zle a její sebevědomí to naprosto shodilo. Byl to pro ni
nejhorší zážitek. Slzy jí začaly téct po tvářích.
Hope ji pevně objala. „Chceš mi říct o tom, čím se trápíš? Co ti běží
hlavou?“ optala se jí. Strašně ráda by Becce pomohla, jen netušila, jak
na to.
„Teď nemůžu,“ opětovala její objetí. „Půjdu zkontrolovat Ally,“ hlesla.
„Máš pravdu, musím se pokusit.“

„Můžu jít s tebou, nebo mám raději zůstat zde? Severus mě předtím
vyhodil, že potřebuje být sám.“
„Určitě můžeš,“ přikývla. „Severus… myslím, že mu to neuškodí. Někdy je
to potřeba. Za to se na něj nezlob – nebylo to nic proti tobě – to vím,“
dořekla.
„Chápu to… taky jsem před pár dny potřebovala být sama a poslala Alexe
pryč. Jen… přijde mi poslední dobou, že Severus se mi stále vyhýbá.
Netuším, čím jsem se ho tak dotkla, ale asi jsem mu musela hodně ublížit.
Ale to teď není podstatné. Půjdeme? Ally čeká,“ zeptala se Hope a zvedla
se ze země.
„Já ti… to pak můžu... trochu osvětlit,“ vzala Hope kolem ramen a vyšla s
ní z místnosti.