Následující dva dny, pondělí a úterý, pracovala trojice pilně na domě a věcech okolo domu. Snape měl ohromnou radost, jak se jeho temná díra proměňuje v hnízdečko přátelství. (1) Pomalu začínal pochybovat o tom, jestli je tohle opravdu ten dům, ve kterém žil předchozích několik let. To místo se neuvěřitelně proměnilo. Zařídili novou kuchyni. Měli v ní nový nábytek, kuchyňskou linku a Kevin si nebyl jistý, jestli mají pořídit i elektrospotřebiče, když dodávka elektrické energie byla stále nejistá. Severusovi to ale nepřišlo jako špatný nápad. Potřeboval Kevina. Jedině on totiž věděl, které přístroje patří do typické mudlovské domácnosti. A taky by mu pak mohl vysvětlit, k čemu ony věci fungují, jak je správně zapojit a používat. Byl přesvědčený o tom, že dřív nebo později je začne používat. Po kuchyni začali vybavovat i obývací pokoj. Stěhování nábytku byla jejich nejméně oblíbená činnost. Měli štěstí, že Kevin byl mudla. Nábytek totiž většinou dováželi rozložený a většinu skříní a podobných věcí museli složit. A kdyby nebylo Kevina, zřejmě by ani nevěděli jak. Mudlovským návodům Severus za nic nerozuměl. Vlastně se je ani příliš nesnažil pochopit. Nestudoval je totiž blíže. Rozhodl se raději plně důvěřovat Kevinovi. Tomu zřejmě montování nábytku nečinilo žádné větší problémy. Severus ho obdivoval. V pondělí je Kevin pozval na oběd, v úterý šli zase někam na večeři. A Severusovi to nevadilo, protože byl s Kevinem rád. A změna prostředí mu vlastně vyhovovala. Poznával nová místa, nové lidi a začínal si zvykat na to, jak vlastně žijí obyčejní mudlové. Díky Kevinovi měl o nich už nějakou představu. Bez Kevina by třeba ani nepřišel na to, co je to kino. A podle toho, o čem mluvil Kevin, je kino u mudlů běžný způsob trávení volného času, takže by se zřejmě musel ztrapnit, kdyby nevěděl, co to je. A takových věcí mu mohl Kevin ukázat víc. Středa byla odpočinkovým dnem. Kevin je naložil do auta a rozhodl, že si udělají malý výlet. V blízkosti se nacházela historická památka – Hadriánův val, a tak té možnosti Kevin využil. Stejně tak jako objevil v okolí Snapeova domova hrad, na který pak taky vyrazili. Mohli obdivovat, jak si žili mudlové v 13. století. Severus byl jako v ráji. Tohle byl úplně jiný život, než na jaký byl zvyklý. A Lucius byl taky u vydržení. Nemohl se toho všeho nabažit stejně jako Severus. I on byl fascinován mudly a způsobem jejich života. Od jejich první hádky v den Kevinova příjezdu se Luciusovo chování proměnilo. Přestal Severuse provokovat. Sem tam si sice neodpustil nějakou poznámku, ale jinak nevyvolával žádné hádky. Snažil se Severusem dobře vycházet. Stejně jako vycházel s Kevinem. Až se Severus divil, že si Lucius dokázal získat Kevina. Hádal by spíš, že to tenhle čistokrevný, egocentrický aristokrat zamotá a odhalí, že tu něco nehraje, místo toho si však s Kevinem docela rozuměli. Bavili se spolu jako staří známí přátelé a kupodivu Lucius nedělal žádné chyby. Dokonce si Severus s hrůzou uvědomil, že na Kevina působí mnohem lépe Lucius než on. Lucius zřejmě uměl hrát, předstírat a klamat. Všechno totiž dokázal zamluvit a zahladit. Své chyby uměl obrátit v dobré. Kdežto Severus, když něco pokazil, měl z toho panickou hrůzu. Lucius byl mnohem uvolněnější. Kdyby ho Severus tak dlouho neznal, možná by věřil i tomu, že je Lucius mudla. No ano, Lucius mohl mluvit o své rodině – o starobylém rodu, o své manželce a o synovi. Zato Severus byl podezřelá osoba. Žádné rodina, žádné děti, žádné koníčky, jenom ta jeho profese učitele. Lucius dokázal s Kevinem najít mnohem více podobností. Nemusel říkat, že je kouzelník, v něčem se ty životy vždy podobaly. Ale Severus jako samotář si s druhými lidmi nerozuměl. Neuměl to s nimi tolik jako Lucius. A to ho štvalo, ačkoli ho Kevin ujistil, že kvůli Larrymu tu určitě není. Od jisté chvíle si Kevin dával pozor na to, aby neměl Severus pocit, že je odstrčený. Taky se mu už podařilo zažít další trapas. Nejprve se jich Kevin ptal, jestli by si nezajeli k vodě. Pak se zjistilo, že kromě Kevina nikdo z nich nemá plavky. Kevin v tom ovšem neviděl problém, jak si totiž zvykli, když Severus něco neměl, což se každý den něco našlo, nasedli do auta a zajeli to koupit. A tak vyrazili opět do obchodů s textilem. Severus už tyhle obchody začínal nesnášet. Kevin jim pomohl s výběrem plavek. Spíše Luciusovi, protože ten měl zájem se o dané problematice bavit. Severus jenom otráveně přikývl na to, jaký model mu vybral Lucius. Ale zapřísáhl se, že se v tom stejně nebude nikde ukazovat. To by tak ještě scházelo! Když přijeli k jezeru, zjistili, že nejsou sami. K Severusově zděšení. Kevin se nad tím nepozastavoval. Na tom, že teplé dny tráví lidé u vody, nebylo nic zvláštního. Rozložili si deku na břehu, vybalili a Kevin vytáhl opalovací krém. Pak přišel ten hrůzu nahánějící okamžik. Požádal Severuse, jestli by mu nenatřel záda krémem na opalování. Severus úplně ztuhl a nemohl ze sebe dostat žádnou odpověď. Lucius předstíral, že nic neslyšel. Ovšem zrovna ve chvíli, kdy by se Severusovi hodilo, aby se mezi ně vložil. Nejlépe, kdyby řekl: „Okay, já to udělám.“ Nebylo by to poprvé, kdy by se pohádali o to, co kdo udělá. Teď by mu nevadilo, kdyby něco udělal Lucius místo něj. Ten je ovšem ignoroval, takže bylo na Severusovi, aby se se vzniklou situací vypořádal úplně sám. Pak se snažil nasadit suverénní výraz a říct něco ve smyslu – samozřejmě. Dotýkat se Kevinova těla – ne že by to bylo nepříjemné, spíš naopak - ale připadalo mu to spíše jako něco nepřípustného. Něco naprosto nevhodného. Možná kdyby se ho takhle mohl dotýkat v soukromí. Ne, tyhle myšlenky si nemůže vůbec vpustit do hlavy. Copak nevidí, jak to celé vypadá? Možná to celé bylo tak nepříjemné, protože to bylo tak vzrušující. Měl Kevina na dosah, mohl se ho dotýkat, aniž by ho kdokoli z čehokoli obviňoval. Myslel, že horší už to být nemůže, ale musel uznat, že se šeredně spletl. A to si myslel, že vždy dokázal odhadnout situaci a zareagovat správně. Tentokrát situaci podcenil. To horší mělo přijít. Kevin mu totiž nabídl, že teď natře on jej. Ona slova ho doslova paralyzovala. Trvalo dlouho, než byl schopen vůbec něco říct. Kevin mu už stačil pokynout, aby se otočil a svlékl tričko, což Severus neudělal, ani podobný pohyb nenaznačil, takže musel vypadat jako idiot. Až s dosti velkým zpožděním se začal vymlouvat. Prý se koupat nebude a tričko si taky nebude svlékat. Důvodů bylo víc. Za prvé nechtěl, aby se ho Kevin dotýkal (ne snad proto, že by mu štítila představa, jak se ho Kevin dotýká), za druhé se nehodlal promenádovat před cizími lidmi, jakož i před Kevinem a Luciusem nahoře bez, a za třetí nechtěl vůbec plavat a ukázat se komukoliv v tom, čemu oni říkali plavky. Horší bylo, jak to vysvětlit Kevinovi. Tak aby ho pochopil. Něco o tom, že by se snad styděl, nepřicházelo v úvahu. Odkdy se vůbec chlapi stydí? Dokonce i sami před sebou. Ta myšlenka přišla vlastně Severusovi legrační. Až na to, že to vlastně pravda byla. V té chvíli se konečně do hry vložil Lucius. I on požádal Severuse, aby mu natřel záda krémem. Jindy by ho Severus poslal…no řekněme někam hodně daleko, ale v téhle situaci byl pro něj Lucius záchranou. Severus nebyl příliš vnímavý a empatický, takže ho nenapadlo, že to Lucius udělal záměrně, aby ho zachránil. Netušil totiž, že Lucius dokáže být tak chápavým přítelem, protože jakmile si Lucius všiml, že se situace začíná komplikovat, okamžitě přišel zachránit svého přítele. Měl mu co oplácet. Nebýt Severuse neužíval by si krásné léto, ale živořil by někde mezi odpadky na Obrtlé. A to byl rozdíl! Takže místo toho, aby natíral Kevin záda Severusovi, natíral Severus záda Luciusovi. Tím si ušetřil nějaký čas. Akorát mu ty záda nemohl natírat věčně. Pak na něj zase začal dotírat Kevin, ať si sundá tričko. V té chvíli opět zasáhl Lucius, když se Severuse zeptal, jestli ho už přestala bolet hlava. Severus na něj chvíli zmateně koukal. Jakmile ale pochopil, že je to super výmluva proto, aby se nemusel svlékat a aby nemusel do vody, horlivě přikývl, že je mu z toho sluníčka nějak nevolno. Což zase nebyl tak ideální nápad, protože v tu chvíli se zase začal Kevin až příliš zajímat o jeho stav. Nestačilo odmítnout jeho velkorysé nabídky, že se prostě sbalí a odjedou. Kevin si stál za svým. Dali si pár temp v jezeře a pak se sbalili a odjeli. Kevin měl přece jenom o Severuse a jeho zdraví velké obavy. Pokud mu sluníčko nedělá dobře, tak tam nebude ani jeden z nich. A Severus si pak mohl říkat, co chtěl. Ten den večer měl mizernou náladu. Nevěděl, jestli se za to u jezera na Luciuse vůbec zlobit má nebo ne. Uvařili večeři. Kevinovi se podařilo provizorně sehnat plynový vařič ve formě plynové bomby se stlačeným propan-butanem, aby měli na čem vařit. Bez výdobytků moderní technologie to bylo těžké. Copak mohl Severus zatopit v krbu a začít něco vařit v kotlíku? Byl přesvědčený, že tohle není vůbec mudlovské. Po večeři následovala teplá sprcha. Od té doby, co se podařilo Kevinovi zprovoznit u nich teplou vodu, trávili v koupelně minimálně hodinu. Samozřejmě každý zvlášť. To byl další ze Severusových trapasů. Jednou totiž vkročil do koupelny a zastihl tam Kevina. Samozřejmě úplně nahého. Ještě chvíli poté měl z toho Severus psychický otřes a po celou dobu se mu omlouval, že nechtěl v žádném případě rušit. Kevin nad tím samozřejmě mávl jenom rukou. Lucius s tím neměl očividně žádný problém. Zatímco se Kevin sprchoval, Lucius si čistil zuby (Kevin je naučil mimo jiné i způsoby mudlovské hygieny). Ovšem se Severusem to takhle nefungovalo. Pokud se ovšem jednalo o Malfoye, neměl Severus problém, ho jakkoli při koupeli vyrušovat. Jednou ho dokonce při koupeli vyrušil Kevin, jestli by mu nevadilo, kdyby si vyčistil zuby, zatímco se on koupe. Co měl na to Severus říct? No, že je už stejně okoupaný a rychle z koupelny utéct. Lucius se mu pak ještě dlouhou dobu smál, aby ho měl Severus taky proč nenávidět. Zatímco se Kevin snažil vše ignorovat, jenom aby ho nestresoval ještě víc, než bylo nutné. Byla středa večer. Kevin se koupal, zatímco Lucius a Severus byli v kuchyni. Starali se o nádobí. Severus jej myl a Lucius utíral a skládal na své místo. „Severusi, nechtěl bys mi konečně něco říct?“ zeptal se Lucius, tváříce se klidně. „Já nevím,“ protáhl Snape. „Konkrétně co?“ „Konkrétně o tom projektu,“ upřesnil Lucius bez sebemenšího náznaku hlubokého zájmu. „O jakém projektu?“ podivil se Severus. „O tom projektu s těmi mudly,“ vysvětlil Lucius. „Vzpomínáš si na něj ještě?“ „Aha, samozřejmě. Co je s ním?“ „Když už jsem přímo v něm, možná bych měl o něm vědět víc,“ nastínil Lucius. „Aha, tak ty si chceš taky připsat zásluhy.“ Severus se nepatrně zamračil. „Tak proto se tak snažíš?“ Začínal se tvářit podrážděně. „Ne,“ zamračil se tentokrát i Lucius. „Ještě pořád chceš ze mě dělat blbce?“ „Jak to myslíš?“ „Ty moc dobře víš,“ přestal si Lucius brát servítky. „Možná ti to zpočátku prošlo, ale nejsem zase takový idiot, abych nepochopil, že se tu vlastně o žádný tajný projekt nejedná.“ Severus ustal ve své činnosti a otočil se čelem k Malfoyovi. „Co tím chceš říct?“ „Žádný projekt není,“ ubezpečil ho Lucius. „Vymyslel sis to.“ „No a?“ zavrčel Snape otráveně. „Mohl jsi mi to říct,“ osočil se na něj Malfoy. „Jak dlouho jsi mě chtěl vodit za nos? Týden, měsíc, rok? A já jsem ti věřil, Severusi.“ „Už vidím, jak bys byl nadšený z toho, kdybych ti řekl, že ze dne na den prostě jenom tak začínáme žít jako mudlové,“ ušklíbl se Snape pohrdavě. „Možná kdybys mi to vysvětil,“ ušklíbl se tentokrát Lucius. „Ztratil jsem vše, rodinu, majetek, svou čest, myslíš, že ještě pořád jsem ten starý Malfoy z bohaté, čistokrevné rodiny? Můj původ je mi už nanic.“ „Tak to je mi líto,“ odsekl Snape stroze. „Změnil jsem se. Jestli jsi to nepoznal,“ zlobil se na něj Lucius. „Mám Kevina rád. Jako mudlu. Ano, ten Lucius Malfoy, který nesnášel mudly, který nesnášel kouzelníky z mudlovských rodin a takzvané krvezrádce, má přítele mudlu! Líbí se mi mezi nimi! Chci se s nimi přátelit! Žít jako oni!“ Lucius se očividně pořádně rozohnil. Poté, co se vykřičel, zlostně se otočil na podpatku a dveře za ním jenom práskly. Severus tam chvíli zmateně stál a zíral na místo, kde zmizel Lucius. Dveře se otevřely a dovnitř vstoupil Kevin. „Stalo se něco?“ ptal se Severuse. „Nic,“ zavrtěl hlavou Snape. Vydal se směrem ke dveřím. Prosmýkl se kolem Kevina, který stál ve dveřích. „Půjdu za Larrym,“ omluvil se Kevinovi a odešel najít svého přítele. Najednou pochopil, že měl Lucius pravdu. Nejspíš udělal opravdu chybu, když Malfoyovi neřekl pravdu. Lhal mu. Lucius mu věřil. Zpočátku měl opodstatnění, proč mu lhal, ale když viděl, jak si Lucius a Kevin rozumí, mohlo ho napadnout, že tohle divadlo už není třeba. Že je možná čas, aby řekl Luciusovi pravdu. O něm a o mudlech. Že to není projekt, ale že to Severus myslí vážně. Luciuse našel před domem sedět na lavičce. Přistoupil k němu. Lucius jeho přítomnost zřejmě postřehl, protože si Severus všiml jeho pohybu. „Můžu si přisednout?“ zeptal se nejistě. Lucius neodpověděl. Severus ale podle jeho poposednutí vytušil, že to znamená souhlas. „Promiň,“ řekl, jakmile dosedl. „To nic,“ odvětil Lucius. „Vím, že jsem k ničemu.“ „To není pravda,“ opravil ho Severus. „Potřebuju tě.“ Lucius se ušklíbl. „Nevěříš mi?“ otázal se Snape. „K čemu bych ti mohl být užitečný?“ „Copak to nevidíš?“ promlouval na něj jiným, milým, klidným, utěšujícím hlasem. „Luciusi, potřebuju tě. Ty jsi kouzelník. Ty jediný mě můžeš pochopit. Víš, co prožívám, co si myslím. V mnoha situacích jsi mě zachránil. Když spolu jdeme do obchodu, když večeříme, když jsme byli poprvé v kině… Když něco zkazím, spravíš to. Musíš tu se mnou zůstat.“ „Copak ti nejsem na obtíž?“ „Ne,“ hlesl Severus a pak pobaveně dodal: „Ty v mojí posteli nespíš, to Kevin.“ Lucius se ušklíbl. „To je škoda.“ Snape se okamžitě rozhodl napravit chybu. „Víš co? Zítra ti koupím postel. Vyklidím svou pracovnu v 1. poschodí a udělám ti tam pokoj. Měl jsem to udělat už dávno.“ „To bys vážně udělal?“ nevěřil blonďák. „To bude maličkost. Kevin nám pomůže.“ Lucius se konečně usmál a objal svého přítele. Přítele. Po tom všem byl rád, že existuje aspoň jeden člověk, kterému může takhle říct. Byl hrdý, že je jím zrovna Severus. Severus byl čestný, poctivý člověk, který měl srdce na tom správném místě. Nezklamal ho jako ostatní jeho „přátelé“. Byl jeho poslední naděje. Mohl se na něj spolehnout. Věděl, že Severus by ho nenechal na ulici. Ne, po tom všem, co pro něj Snape dosud udělal. Ano, vyhrožoval mu sice, že ho vyhodí zpátky, ale Lucius si dovoloval o tom pochybovat. Ale věděl, že přesto by ho neměl příliš dráždit. Sotva se mu odvděčí, když ho bude provokovat a rozčilovat. A on mu chtěl taky pomoct, jako pomohl Severus jemu. Dlužil mu to. A dlužil mu mnohem víc. „Děkuji.“ (1)Hnízdečko lásky – by bylo přece jenom ještě docela silné slovo, k tomu všemu tam byl pořád ještě Lucius