"Připravíte oběd? Lisa a já bychom se pokusili zvětšit přístřešek," pustil se B.J. do udílení pokynů. "No jo..." zamumlal Ray. Nevypadal ale moc, že by vnímal, co se děje kolem. Zíral do blba... tedy do místa, kterým odešla Ginny. Když jí podával svůj revolver, aby se měli v pralese případně čím bránit, jejich ruce se na okamžik setkaly. Jako kdyby dostal zásah elektrickým proudem... "Přinesete nám nějakou vodu a dříví na oheň?" poprosila Alison, která si pochopitelně taky všimla, že Ray je dost mimo. "Sorry že takhle komanduju, ale ta noha mě ještě docela bolí." "Vždyť to je jasný," uklidňoval ji B.J. a pak se obrátil na Cuddyovou: "Jdeme?" "Jistě." "Jsi nějaká zamlklá," podotknul B.J., když hledali vhodné kusy dřeva na pořádný oheň. "Asi jsem ještě pořád v šoku... Jsem zvyklá mít svůj život pod kontrolou. Ocitnout se zčistajasna a neznámo jak na pustém ostrově s lidmi z různých koutů světa, z jiné doby a dokonce někteří z nich jsou kouzelníci, to je šílené... Je pro mě strašně těžké tohle všechno akceptovat." "No, já taky podobné kratochvíle nezažívám běžně," ušklíbl se B.J. "Na, ochutnej banán, jsou tu vynikající. Cuddyová chvíli žvýkala. "Co se to stalo?" zeptala se potom zmateně. "Co myslíš?" "Něco se změnilo... Ještě před okamžikem jsem se cítila vystresovaná, popletená, vyděšená. Z celé téhle situace, z toho co tu dělám. Teď najednou mi to přijde vlastně... normální. Trochu neobvyklé ale zároveň zajímavé." "To se asi zase projevila místní magie," odpověděl zamyšleně B.J. a na její nechápavý výraz tu myšlenku rozvinul: "Podívej, já sám tomu moc nerozumím. Je ale poměrně jasný, že jsme se na tomhle ostrově, jestli to ovšem ve skutečnosti je ostrov, objevili díky působení nějaké tajemné síly. Žádné racionální vysvětlení prostě není k dispozici. A ta síla zřejmě nechce, abychom se tu zbláznili dřív, než vykonáme to, kvůli čemu nás sem přemístila. Zrovna včera jsme se bavili s Rayem, jak je divné, že se nedivíme víc absurditě toho, co se stalo. Jednoduše jsme po prvotním překvapení přijali stav jaký je. U Tebe to asi trvalo o chviličku déle, ale už se to taky projevilo." "Aha..." odvětila nepříliš inteligentně Cuddyová. Hlavou se jí i přes tohle vysvětlení honila spousta otázek a nejasností. Zároveň ale nějak cítila, že není nutné znát odpověď na všechno... Včetně té drobnosti, proč jí nevadí, když jí tenhle chlapík automaticky tyká a oslovuje ji křestním jménem. .................... "Jauvajs!" vypískla Alison. Rozhodla se pustit do porcování želvy, ovšem nůž sjel po břišním krunýři a způsobil jí tak řeznou ránu na levé ruce. Sice mělkou, ale přesto celkem vydatně krvácející. To konečně vytrhlo Raye z jeho zadumání. "Holka nešťastná, co to vyvádíš?!? Ukaž!" "Není to nic vážného, jen škrábnutí." "To vidím taky. Jenže včera jsi ztratila hodně krve, tak by nebylo dobrý, abys dnes pokračovala v podobným stylu." Rychle se odbelhal k hromadě zásob, našel kus obvazu a ránu jí stáhnul. "To už je v pohodě," přesvědčovala ho Alison. "Snad jo... Ale až se vrátí Lisa s B.J.em, měli by se na to radši podívat." "Já jsem taky doktorka, jestli jsi nezapomněl," zamračila se na něj vyčítavě. "Momentálně jsi pacientka, tak se nehádej." Nehádala se. Mlčela a tentokrát hleděla do nikam pro změnu ona. Raye napadlo, že se rozhodla chvíli trucovat. Nevěděl, co by měl říkat, takže se radši chopil nože. Porcování mu šlo o poznání úspěšněji než Alison. Ani si nevšiml, že po něm po očku pokukuje. „Pro Krista, co to zase provozujete za sebedestruktivní aktivity, Cameronová?!?“ To se vrátila Cuddyová s B.J.em… „Myslím, že to neudělala schválně,“ klidnil situaci B.J., zatímco Ray se na Cuddyovou nepěkně mračil. „Znám ji podstatně delší dobu než Ty, takže snad vím, čeho je schopná,“ odsekla mu nabroušeně. „Můžete se o Alison přestat bavit, jako kdyby tu nebyla?“ požádal je důrazně Ray. Děkovně se na něj usmála. B.J. si pomyslel něco o tom, že nálady všech ostrovanů a jejich přístup k ostatním se mění rychleji než aprílové počasí. Nějak se přestáva orientovat v tom, kdo vlastně je s kým zadobře, koho naopak nemůže ani vystát, kde to jiskří eroticky, kde by se nějaká dvojice pro změnu nejradši povraždila… „Nastav ruku, ať můžu zkontrolovat, jestli Ti neupadne,“ zabručel a rozvinul provizorní obvaz. „Už jsem vysvětlovala tuhle Rayovi, že jsem čirou náhodou taky doktorka a snad ještě umím určit diagnózu,“ ohradila se Alison, ale přesto držela ruku poslušně nataženou. „Učíte se od House nejenom diagnostiku, že?“ podotkla Lisa, která si s mírným údivem povšimla nezvyklé míry ironie v předchozí větě. „Nejenom od House,“ upřesnil Ray. „Snape v tomhle ohledu taky není žádný břídil…“ Alison se po něm podezíravě podívala, ale usoudila, že tentokrát to vůči Severusovi nebylo myšleno jako urážka. „Tak jo, ruka bude v pořádku, nejsou narušené žádné cévy ani šlachy,“ konstatoval B.J. po dokončení prověrky. „Jak nečekané,“ neodpustila si Alison další malé popíchnutí. „Hlavně se nemrzačte dál, při tak náročné činnosti, jakou je příprava oběda,“ kontroval B.J. „Vy teď jdete přistavovat naše obydlí, co?“ zeptal se s nevinným výrazem Ray. „Tak bacha na vyskakovací sekyrku, ať vám dva zranění nemusejí dávat první pomoc.“