Voldemort stál před hranicí školních pozemků a přemítal: Stále měl plnou hlavu toho, co se během dne stalo. Když ho smrtijedi probrali z mdlob, zuřil. Nechal se porazit Snapem, ten uprchl, navíc s Potterem, který nezemřel pod jeho smrtící kletbou, ale klidně si žije, a s Rebeccou, kterou jistě Severus zachrání, i se všemi ostatními. Navíc… jeho dcera si zjevně pohrávala s černou magií způsobem, který se mu ani trochu nelíbil. A který… měl něco do činění nejen s ní a Potterem, ale i s Lilly Potterovou a… jím samým a oslabil ho. Cítil, jak ho část sil opustila a nenavrátila se a jak má stále problémy s koncentrací. To jen tak nenechá. S ním si nikdo zahrávat nebude. Jeho smrtijedi ho také pěkně namíchli. To je nemohli zastavit? Musí vše dělat sám? Pořádně si to s nimi vyřídil. Příště se neodváží nechat někoho proklouznout. Od chvíle, kdy se probral, až doteď, usilovně pátral v knihách po Redietech. Potřeboval zjistit, o co se jedná. Nenašel o nich však žádnou zmínku – zhola nic. Byl nepříčetný vzteky. Jako by to bylo nějaké kouzlo, které vymyslela jeho dcera. Navíc se nemohl po celou dobu zbavit slov Rebeccy. Stále mu zněla v hlavě. Neustále se mu skrze ně vysmívala: „Třebas po nich zemřeš a budeš odpočívat v pokoji.“ Znamená to snad, že jeho dcera našla způsob, jak smrt Pottera nějak pomalu přenést na něj? To se jí nemohlo podařit. Proč ale viděl tu mudlovskou šmejdku? Ona zemřela pošetile za Pottera, co když vážně nyní zemře místo něj on? Jeho dcera to být nemohla, protože její magii cítil. Kdyby měla místo Pottera zemřít ona, proč by to něco, co v sobě mělo obrazy toho kluka, té pošetilé ženy a jeho dcery, mířilo k němu a vešlo v něj? Nezastavilo by se to u obrazu té holky? Navíc… oslabilo ho to. Takže to s ním spojitost má. Ta slova Rebeccy… Další problém byl v tom, že ho jeho síly neopustily jen v ten divný okamžik, ale přicházel o ně postupně dále. Asi třikrát zkusil na svoji dceru nitrozpyt, aby si ověřil, že je naživu, tím pádem, že ona místo svého bratra nezemřela. Podařilo se mu to, jenže… hned poté, co zachytil její mysl, se musel stáhnout. Cítil ji, ale i to, jak se bouří. A… opět ho oslabila. Přestával pochybovat o tom, že jeho dcera našla způsob, jak smrt Pottera odvrátit na něj. Naposledy ho to oslabilo natolik, že přemýšlel, zda se nestáhnout do bezpečí svého domu. Začínal mít čím dál větší obavy o svůj život. Nechápal, jak je možné, že o Redietech nikde nic nezjistil, zatímco jeho dcera je dokonce zvládla udělat. Vzhledem k neúspěchu s nitrozpytem se neopovažoval volat skrze její Znamení. O to více si vybíjel svůj vztek na Snapeovi a Castawayové. Nechápal, jak takovou bolest můžou přežít. Pohrával si s myšlenkou svoji dceru zkusit také volat, ale bál se. Bude to muset promyslet. Přemýšlel i o možnosti po ní tvrdě jít, nějak se prostě do Bradavic prolomit za každou cenu a pak ji zabít. Co když ale… by tím neodvrátil to, že ho postupně nějak zabíjí? Co když… ona zemřít nesmí? Voldemort byl opravdu zoufalý. Měl rád věci pod kontrolou. Zde se však dělo něco, o čem neměl nejmenší ponětí a to ho přivádělo k nepříčetnosti. Náhle byly jeho myšlenky přeťaty dalším velmi výrazným přívalem oslabení. Co se to sakra zase děje? Trvalo to jen chvíli, pak opět nabyl nad svojí mocí kontrolu. Nyní musí vymyslet, co dál. Takto to nechat nemůže. - - - Hope s Beckou a Ally se přesunuly do určené nemocnice, kde dívku položily na nejbližší lůžko, které bylo na chodbě. Ally byla neskutečně horká, dokonce víc než předtím. Takový nápor tělo nemuselo vydržet. Od Hope Becky věděla, že kouzla ani lektvary nepomáhají a musela to zkusit jinak. Síla Redietů se pravděpodobně magicky nabourat nedala. Dívka se opět prudce zavrtěla, když Becky odběhla. Hope vzala ručník, který viděla u umyvadla a snažila se nemyslet na to, že ho pravděpodobně před ní měl v ruce nějaký mudla. Namočila ho pod studenou vodou a vrátila se k dívce. Otírala jí jím obličej. Pak se už neudržela a rozhodla se použít nitrozpyt. Musí o Redietech něco zjistit. Než však mohla hledat její vzpomínky o nich, zaujalo ji, že v mysli Ally se střídají neustálé obrazy Harryho, Voldemorta, i jí samotné, a jakoby splývaly v jeden a zase se oddělovaly. Přitom ale, když se spojily, dívka měla velice negativní emoce, i když navenek se její tělo nepohlo, nereagovalo. Čím byly ale obrazy od sebe dále, tím byly emoce dívky pozitivnější. Vyrušil ji zvuk od dveří. Poznala, že se vrací Becky a tak mysl dívky opustila. Nechápala, čeho byla svědkem, ale velmi ji to rozrušilo a vyděšeně seděla u lůžka a pokusila se myšlenky si utřídit. Rebecca vběhla k dívce a v ruce držela injekční stříkačku. Vyhrnula jí pravý rukáv, do paže ji opatrně píchla a obsah pomalu vyprázdnila. Jestli vypadala Hope otřeseně poté, co opustila mysl dívky, nebylo to nic proti tomu, jak vypadala nyní, když viděla Becku vstříknout Ally něco do ruky. Bylo to tak odpudivé. Bude si na to muset zvyknout, jen nevěděla jak. „Ally,“ promluvila na dívku Rebecca a hladila ji po vlasech. V další moment se přihnal Severus. „Jak je jí?“ okamžitě se ptal a přitočil se k dívce. „Snažím se snížit její teplotu,“ vydechla Becky. V kapse měla další ampuli, kterou měla připravenou, kdyby se stav dívky do několika minut nezlepšil. „Nemohli bysme se dostat… někam do soukromí?“ optala se Hope a mlčky ukázala na mudly opodál. „Severus tu asi nepůsobí zrovna uklidňujícím dojmem, v tom hábitu. A čím míň lidí Ally uvidí, tím líp. Vím, že tady Voldemort špehy mít nebude, ale pokud bude někdo z mudlů líčit, jak v nemocnici viděl týpka, ze kterého šel na první pohled strach v podivném rozevlátém plášti u nemocné dívky, kolem které běhali doktoři, nevím, zda to něčí pozornost nepřiláká a nedozví se o tom.“ Severus k ní vzhlédl. „Mudlové samozřejmě moje oblečení nevidí,“ vysvětlil jí netrpělivě. Rebecca se pousmála a přesunula se k zadní části dívčina provizorního lůžka. „Severusi,“ naznačila gestem, aby poodstoupil a pak se s Ally rozjela chodbou. „Hm, asi jsem také měla volit třídu zastírání, jako ty. Aby mě Alex nemusel vidět v tomhle,“ tiše řekla velmi znechuceně a doufala, že ji Becky, která se s Ally stačila trochu vzdálit, neuslyší. „Propadnu se hanbou, až se na mě podívá,“ dořekla, ale zde mezi mudly se bála narychlo kouzla přeměnit. Hned poté doběhla Becku. Na chodbě se opravdu objevil Alexander oblečen v pohodlném mudlovském oblečení. Hned se zajímal, jak je na tom Ally. Rebecca mu ale nic nového nedovedla říct. „Hope,“ oslovil ji její přítel a prohlížel si ji. „Moc ti to sluší,“ usmál se. „Že si ze mě dělala srandu Becky, chápu, ale že i ty…“ řekla se slzami v očích. Naštěstí právě vešli do nějakého pokoje a Hope ihned třídu kouzel změnila. „Teď se ti nelíbím, Mozkomorku?“ dobírala si ho se smíchem. „Myslím, že to Alex myslel upřímně,“ zamumlala Becky směrem k Hope, když viděla chlapcův obličej. Sklonila se k Ally a přenesla ji na lůžko u stěny, kde stály potřebné přístroje. „Omlouvám se,“ pousmál se na Hope Alexander. „Já se omlouvám, Alexi. Přijdu si nemožně, když na mě máš vidět tohle. Oblíct bych si ty hadry ani nedokázala. Vážně se snažím tu averzi vůči mudlům potlačovat, už kvůli Becce, jen je to na mě asi moc rychlý. Chvíli před tím, než jsi přišel, jsem Severusovi říkala, že až mě tak uvidíš, propadnu se hanbou. Nechtěla jsem ti ublížit. Asi by zase jistá smrtijedka potřebovala polibek mozkomora, aby ji umlčel,“ řekla rozpačitě a snažila se zatím moc nedívat na mudlovskou techniku kolem lůžka Ally. „Nic se nestalo,“ usmál se a objal ji. „Chce to čas,“ chápavě dodal. Severus mezitím přešel k Ally a nedůvěřivě si prohlížel Becky, která kouzlem změnila dívčino oblečení na pohodlné nemocniční, aby se jí lépe pracovalo. Svazeček elektrod jí připevnila kolem srdce a nasadila jí tlakový obvaz. Nyní ani Hope nedokázala nesledovat Beččino počínání. Netušila, co to dělá, ale věřila jí. I tak si ale uvědomovala, jak pro ni bude toto místo těžké. Posadila se na jiné lůžko v pokoji a Alex si sedl vedle ní. Schoulila se k němu a přemýšlela. Rebecca si počínala rychle a bez váhání. V bílém nemocničním plášti vypadala velmi přirozeně. Vnitřní slabost a pocity na sobě neděla znát. Vzala jehlu a tu pak zavedla Ally přímo do žíly. V Severusově obličeji byl patrný nesouhlas. Tohle se mu nezamlouvalo. Alex držel Hope chvíli v náručí a pak se tiše ozval. „Budeme muset za chvíli odejít. Máme nějakou práci.“ Pohodil hlavou směrem k Severusovi. Hope vypadala ztracená ve svých myšlenkách a úvahách. Když ale zapíchla Becka Ally jehlu do žíly, odvrátila hlavu a ještě víc se přimkla k Alexovi. Z tohoto se jí dělalo vyloženě nevolno. Raději se opět věnovala svým úvahám. Ani nevnímala, co dělají ostatní. Náhle je přerušila otázkou: „Neuvědomuje si někdo z vás, v jakém okamžiku se Ally zvýšila tak rapidně teplota?“ „Myslím, že po našem příchodu, když jsem byla u Ally a posílala Harryho pryč,“ ozvala se Rebecca, která kontrolovala, zda vše provedla v pořádku. „Myslela jsem si to,“ řekla Hope neurčitě. „Proč?“ vypálil Severus. „Severusi, omlouvám se, měla jsem tě prvně požádat o svolení, je to tvoje dcera, ale já… použila jsem na ni nitrozpyt, když jsem s ní byla na chodbě sama. Chtěla jsem pátrat po Redietech. Jakékoli vzpomínky, co by mohli pomoci se dozvědět o magii, kterou použila. Jenže… jsem se k tomu nedostala. Zaujala mě její aktuální mysl. Střídají se v ní obrazy jí, Harryho a Voldemorta. Jenže zajímavé je, že se střídavě jakoby přiblíží, až splynou v jeden a zase vzdalují. A... ona na to reaguje emocemi. Není jí ani trochu příjemné, když se smísily. Naopak ji zaplavily pozitivní pocity, když jejich obrazy byly od sebe daleko. Přemýšlela jsem o tom. Ally… měla ty horečky celkem třikrát. Nevím, jak se Rediety aktivovaly, ale bylo by možné, aby zemřel Potter a Ally začala upadat do stavu v jakém je, pak byla ledová. A najednou měla horečku. Co když… v té chvíli se to obrátilo na Pottera a on se vrátil do života? Podruhé byl Potter přímo u ní v místnosti. Obrazy ji zneklidní, když jsou u sebe, co když stejně tak i jeho přítomnost u ní?“ kladla další otázku. „Potřetí začala být horká, když byl kousíček od nás Voldemort. Když se Harry vzdálil, i když se Rediety aktivovaly, zase se teplota snížila. Možná to nebyla zas tak naše práce. Nevím, zda jí pomůže udržovat teplotu v normálu, nebo ji držet co nejníže. Od normálu bude blíže k horečce, ale co kdyby nízká teplota znamenala přiblížení smrti? Jsou to ale jen mé domněnky a naprosto neopodstatněné,“ ukončila svoji řeč a podívala se po přítomných. „Jak kousek od Voldemorta?“ šokovaně se ozval Alexander. „Jak? Na, asi dvacet metrů?“ ušlo jí. Pak si uvědomila, že je tam i Severus a vzpamatovala se. „Viděly jsme ho při přesunu sem, ale nevěděl o nás, nebojte.“ Severus se k Hope otočil celý bílý vzteky. Rebecca ho však chytila za paži. „Vysvětlím ti to někde v klidu, ano?“ hlesla, pootočila se a spustila přístroje, které předtím nastavovala. Hope byla rázem na nohou s hůlkou v ruce a rozhlížela se vyděšeně kolem sebe. „Co… co… to… je? Beckyyy!“ Byla úplně mimo. Severus ztuhnul a na chvíli zůstal stát nehnutě na místě. Alex měl co dělat, aby se nerozesmál a Rebecca se přesunula k Hope s chápavým úsměvem na tváři. „Naběhly přístroje,“ uklidňovala ji. „Ten zvuk, co slyšíš, je Allyino srdce…“ zarazila se v půli věty a otočila se k monitoru. Uvědomila si, že běží moc rychle. „Jak… Allyino srdce? Jak… naběhly přístroje? Kam naběhly? Heej, Becky, já jsem čarodějka! Víš o tom? Nemám páru, o čem to mluvíš,“ řekla zmateně. „Počkej… Becky?“ křikla, když jí něco došlo. Otočila se a nenápadně vytáhla pergamen, brk a načmárala na něj: Srdce? Chceš říct, že to zesiluje zvuk jejího srdce a že tím pádem běží tak rychle? Přešla k Becce a pergamen jí nepozorovaně vtiskla do ruky. Pokud je to tak, jak si domyslela, nechtěla znervózňovat Severuse. Becky právě přikývla. „Taková tachykardie se mi nelíbí, ale není to zatím tak moc,“ vzala dekurz a něco začala zapisovat. Severus se vzpamatoval. Nastalo něco, čeho se nejvíce obával. Tato situace, vše, co následovalo, směřovalo k tomu, že bude postaven před fakt, že dále už Ally pomoci nemůže. Pohladil dívku po vlasech, sklonil se k ní a políbil na čelo. Následně odešel. Musel pryč. Ten zvuk linoucí se z přístroje, ho příšerně deptal. Potřeboval se vzpamatovat, protože se brzy bude muset soustředit na práci pro Řád. Sice chtěl s Ally být – bál se, že až se vrátí, mohlo by už být pozdě – ale zbláznil by se, kdyby tu jen tak seděl a čekal. V Bradavicích ho to sžíralo už dost. „Becky, já… sice vím, že máš moc ráda tu hru, ale mně už se moc nelíbí. Co takhle ji přestat hrát?“ ozvala se Hope. „Co jsi to říkala, že se ti sice nelíbí, ale zatím to není moc?“ optala se rozpačitě. „Tepová frekvence,“ snažila se jí osvětlit. „Allyino srdce tluče rychle, ale není to extrémní.“ Alexander se zvedl z lůžka a zadíval se na obě ženy. „Díky,“ usmála se Hope. Zadívala se na dveře, ze kterých předtím vyšel Severus. Dokázala si představit, jak je to pro něj těžké. Nemohl nic pro své dítě udělat. Hope byla stejně bezradná. Netušila, jak bude moci být Becce ku prospěchu, když neměla nejmenší ponětí, co ty věci zde dělají a prostřednictvím jich dělá Becky s Ally. Ale… Becka řekla, že potřebuje její pomoc, tak tu zůstane a pokusí se. Ale přesto Severusovi rozuměla. Přemýšlela, jestli by mu nemohla pomoci, povzbudit ho. Jenže cítila, že by mu nemohla říci to, co ráno. Že se o ni postará co nejlíp – jak by však mohla, když nemá možnost používat kouzla? Když mu ráno dala slib, že pro ni udělá, co bude moci, skončilo to tak, že ji nechala v úplně jiné části hradu a ona se vůbec o aktivaci Redietů nemusela dozvědět. Ne, nemůže za Severusem jít. „Budu se muset rozloučit,“ ozval se Alexander. „Je potřeba zařídit a projednat mnoho věcí,“ pousmál se. „Dobře, Alexi,“ pokývala Becky jeho směrem. „Když uvidíš Samuela, pověz mu, ať se opatruje a že…“ odmlčela se na vteřinku a zaváhala, „že ho mám ráda.“ Alex přikývl a obrátil se k Hope. Té se po slovech Becky objevily v očích jiskřičky pobavení. Nic ale neřekla, to si nechá na později. Jen na ni zamrkala. V další moment se jí na tváři ale rozhostil vážný a smutný výraz. Otočila se k Alexovi a přešla k němu. Zadívala se mu do očí a pak ho dlouze políbila. „Dávej na sebe pozor, Alexi, a hlavně se mi vrať.“ Pevně ho objala. Strašně moc se o něj bála. Pak jí ale hlavou prolítla jedna myšlenka, ona se od něj odtáhla a zahleděla se na Becku. „Becky, ten špeh! Musejí o něm vědět!“ „Náš přítelíček,“ protáhla Rebecca ironicky a pak vypověděla Alexovi, co viděly. „Postarám se o to,“ pokýval vážně hlavou a pousmál se na Hope. Rebecca mezitím vzala prázdné ampule a nabrala Ally krev. Sám Alex si též na něco vzpomněl a vytáhl z kapsy malý křížek. „Můžeš si ho vzít do úschovy? Vzal jsem ho Voldemortovi, když ho Severus omráčil,“ přiznal. „Zkusil jsem přivolávací kouzlo a povedlo se,“ usmál se. „Jistě,“ řekla šťastně Hope. „Pohlídám jí ho. Ally bude ráda, že bude mít opět tvůj křížek u sebe.“ Nakonec ještě smutně dodala. „Škoda, že já ten svůj ztratila, ale teď mám tebe, to je lepší,“ usmála se. Alex se zářivě usmál, naposledy Hope políbil a odešel za Severusem. V tu chvíli se Rebecca zadívala na Hope. „Měly bychom jít něco sníst,“ hlesla unaveně. „Ráda bych si znova poslechla někde v klidu, co jsi povídala o nitrozpytu a Redietech.“ „Vidíš, jídlo, na to jsme si chtěly zajít už ráno,“ zasmála se Hope. „Ale víš jistě, že můžeme odejít? Jeden pocit viny už mám z rána. Nerada bych si k němu přibalila na večer další jako prémii,“ povzdychla si. Rebecca jí položila ruku na rameno. „Ano, můžeme odejít. Jsem klidnější, když je Ally pod neustálým dohledem.“ „Odejít a… dohledem? Jak to jde k sobě dohromady?“ vytřeštila oči Hope. Rebecca jí trpělivě vysvětlila, co přesně přístroje dělají a jak reagují, když je člověk v ohrožení života nebo něco není v pořádku. „Okamžitě se o potížích dovídají povolaní pracovníci, kteří nás okamžitě zavolají.“ „To jako… mudlové?“ zeptala se vyděšeně. „To jako vyškolení zdravotníci,“ usmála se Becky a odváděla ji z místnosti. Hope se po Ally úzkostlivě ohlížela, dokud ji Becka nevyvedla a nezavřela dveře. Teprve pak se od Ally dokázala odtrhnout a upírat pozornost na ženu. „Půjdeme?“ zeptala se. „O dvě patra níže jsem viděla restauraci.“ Hope přikývla a uvědomila si další věc. Restaurace? Mudlovská restaurace! Tam asi nevařej skřítci. To se po ní chce, aby jedla jídlo, které… měli v rukou mudlové? Které připravovali mudlové? Polila ji vlna horka a bála se, že tohle nerozdejchá. Ještě že Becka šla před ní, tak ji nemohla vidět. Tohle bude tedy zkouška ohněm. Než skutečně došly do restaurace, stavily se v laboratoři, kde Becky předala ampule, a chvíli se na něčem se sestrou domlouvaly. Nakonec konečně zasedly ke stolu v restauraci a mohly se najíst a promluvit si.