Ray počkal, aby si byl jistý, že Cuddyová a B.J. jsou mimo doslech, a pak
se obrátil na Alison.
"Můžu se Tě zeptat, jak jsi na tom se Snapem?"
"Baví Tě mě vyvádět z míry?!?" utrhla se na něj, když se vzpamatovala z
šoku a chytila dech.
"Občas..." zakřenil se. "Ale tohle mě fakt zajímá."
"Jako na který metě jsme?"
"Tak nějak."
"No, už mě držel v náruči... ale u toho jsi přece byl. A pak mi ošlahával
nohu, když jsem se postřelila a on zjišťoval, kudy ta kulka prošla a pak
ji obvazoval. Stačí? Protože žádný pikantnější detaily nejsou k
dispozici."
"Nemusíš být hned tak nabroušená," uklidňoval ji Ray.

Alison si prohrábla vlasy a povzdechla si.

"Sorry, asi to přeháním. Ale prostě už mě ty vztahové propletence tady
unavují. Pokud možno každý s každým a všichni musí vědět, co se děje."
"Je nás tu dost nahňácaných na malým prostoru, tomu se nevyhneš. A bude
hůř..."
"Tak to dík."
"Ptal jsem se, protože mi připadá, že se k Tobě Snape chová celkem mile.
Teda... na jeho poměry," ušklíbl se Ray.
"Ani bych neřekla," řekla smutně Alison. "A co Ty, už máš naplánovanou
strategii, jak si získat Ginny?"

Tentokrát se z překvapení zakuckal Ray. Popravdě, určitou strategii
připravenou měl. Sice jen v náznacích, ale byla tam. Jenže pro ni
potřeboval Alisoninu spolupráci. Respektive potřeboval se nějak zbavit té
hrozby, že Snape vykecá všem a především jí obsah jeho sázky s Bodiem.
Nejradši by se k tomu Alison přiznal a omluvil se jí. Nevěděl ale, jak to
udělat, aniž by zároveň shodil Bodieho. Bylo mu jasný, že Hermiona by mu
to dala pořádně sežrat.

"Ty sis všimla?" zeptal se zmateně.
"Že jsi se zakoukal do Ginny? No, slepá nejsem."
"Aha...no... a co si o ní myslíš?"
"Jestli chceš důkladný rozbor její osobnosti, dovoluji si podotknout, že
jsem si s ní zatím vyměnila jen pozdrav. Ale jinak... je moc hezká, to
určitě. Řekla bych, že nejsi zdaleka jediný, kdo po ní pokukoval."

Ray postřehl určitý hořký podtón v tom konstatování. Pozorně se na Alison
zadíval. Nutno uznat, že už od rána byl v jakémsi tranzu, ale teď mu pár
mozkových závitů zapadlo na správná místa. Pochopil, že by Alison mohla
jeho plán podporovat velice ochotně a dobrovolně.

"Snad si nemyslíš, že po ní jede i Snape?"
"A ne snad?" zafňukala Alison nešťastně. "Dal jí svoji košili. Odešel s
ní do lesa..."
"Do lesa s nimi šel i Hawkey, takže bych nečekal, že tam budou provádět
nějaké nepřístojnosti," podotkl rozumně Ray.
"Ty to nechápeš... To vaše chlapský uvažování! Já si nemyslím, že by se
na ni za nejbližším stromem vrhnul. Jde o to, že si ji vybral do
skupiny!" zdůraznila Alison.

Ray si připomenul, že Alison je zaměřená na romantickou stránku věci...
"Vybral... tak bych to zrovna nenazval. Pokud si dobře pamatuju, vyjádřil
se zhruba ve smyslu, že když už nutně Hermiona je neoddělitelně spjata s
Bodiem, je zřejmě Ginny jediná další osoba, která při troše snahy a
zapojení mozku dokáže rozpoznat léčivé byliny od jedovatých. Nezdá se mi,
že by to bylo nějaké extra láskyplné vyznání..."
"Myslíš?" špitla s nadějí.¨
"Určitě," poplácal ji konejšivě po rameni.
"Díky."

"To ale neznamená, že situaci podceníme," upozornil. "Jsme teď na jedné
lodi. Ty chceš Snapea, já chci Ginny. Takže bychom si mohli vzájemně
pomáhat."
"Nemám v plánu si hrát na stíhačku," ohradila se Alison.
"Tak jestli hodláš čekat, až Ti Snape přinese kytici rudých růží a vyzná
Ti nehynoucí lásku, patrně se dost načekáš."
"Naznačuješ, že jediná možnost je ho uhnat?"
"Nevím jestli jediná, ale zřejmě nejspolehlivější."
"Ty budeš Ginny chytat do lasa? Nebo co máš v plánu?"
"Napadlo mě, že bychom se mohli poradit s Hermionou. Zná je oba, tak by
nám třeba řekla, co na ně platí."
"To nezní špatně," zajiskřilo Alison v očích.

........................

"Nemáme těch listů už dost?" zafuněla Lisa.
"Na čtyři lůžka a střechu se jich spotřebuje dost. Můžu Tě ubezpečit, že
spaní na písku není zas tak příjemný, jak by se mohlo zdát."
"Nechápu, jak jste tu mohli vydržet už tři dny. Bez sprchy, věcí na
převlečení, pořádné postele... Nikdy jsem si o sobě nemyslela, že jsem
kdovíjaká fajnovka, ale tohle je na mě asi moc."
"Zvykneš si," přesvědčoval ji B.J.
"Nejsem si jistá, že mám chuť si zvykat. Nejradši bych odsud vypadla co
nejdřív," zafrflala a s odporem se podívala na svoje propocené oblečení.

B.J. na ni hleděl a přemýšlel, co by měl dělat. Nevypadala jako někdo,
kdo by ocenil nějaké utěšování. Vlastně se mu zdálo, že nejvíc jí na tom
všem vadí, že nemá tu situaci pevně pod kontrolou.

"Uvolni se. Jsou věci, který neovlivníš," řekla a lehce jí položil ruce
na ramena.
"Já vím," povzdechla si, "jen mám ten blbý zvyk se o to přesto pořád
snažit."
"Ambice a cílevědomost nejsou špatné vlastnosti. Ale sem se hodí i trocha
pokory a víry v osud..."
"Pokusím se na to soustředit," přikývla.
"Ne soustředit," opravil ji. "Měla bys relaxovat, být v pohodě, užívat
si. Ale neber si to jako úkol, který musíš splnit. Prostě jen nech
všechno volně plynout."
"OK... Pokusím se ten úkol nebrat jako úkol. Je to tak správně?" usmála
se uličnicky.
"Absolutně," zakřenil se na ni na oplátku.

Chvíli pracovali mlčky, ale pak to B.J.ovi nedalo.

"Takže Ty jsi Houseova šéfová... To musí být docela náročný, co? Chci
říct... náš plukovník občas roste už i ze mě a z Hawkeyho, a to si
skromně myslím, že nejsme zdaleka takový šílenci jako House."
"Už spolu válčíme dlouho, asi jsem si na něj vypěstovala ochranné
mechanismy," mávla rukou Cuddyová.
"Jaký vlastně je? Vůbec se v něm nevyznám."
"Nesnesitelný člověk a geniální doktor."
"Podrobněji by to nešlo?"
"Víš, Greg House není chlap, který by se dal lehce popsat. Je v něm
mnohem víc, než se na první pohled zdá. Jenže k sobě málokoho pustí.
Vlastně... nevím o nikom, kdo by mohl tvrdit, že ho zná."
"A co Alison?"
"To je výslech třetího stupně?"
"Jen obyčejná zvědavost," zatvářil se B.J. omluvně.
"Neříkej, že je pro Tebe záhadou i Cameronová. Ta má přece srdce na dlani
a neumí lhát. Jo a trpí zachráncovským komplexem..."
"Hezká definice," naznačil zatleskání.

"Teď se budu ptát já," ušklíbla se Lisa.
"A jejda... No jo, to se dalo čekat."
"Nejdřív Margaret," zadala téma.
"Naše Šťabajzna... Hej, já tu přezdívku nevymyslel," bránil se, když se
po něm Lisa zle podívala.
"Fajn, pokračuj."
"Skoro bych řekl, že toho máte spoustu společného. Aspoň jak jsem Tě tak
na první pohled odhadl. Margaret má ráda řád, vojenskou disciplínu.
Uznává autority a vyžaduje, aby její podřízení uznávali ji. Často se
tváří nepřístupně a upjatě. Ale občas ukáže svoji druhou tvář. Ďiblík s
úžasným smyslem pro humor, který nezkazí žádnou legraci. Jemná žena,
kterou hodně věcí zraňuje, jen nechce, aby o tom ostatní věděli. Smyslná
baba, která si svoji přezdívku zaslouží."

Cuddyová ho zamyšleně pozorovala. Musela uznat, že na ni ta
charakteristika sedí... téměř... dokonale. Tenhle chlapík se fakt nezdá.
Vážně si libovala, že byla zařazena do skupiny k němu a že si tu
aklimatizaci na ostrově nemusela protrpět vedle některého ze slintajícího
stádečka, komu by její propocený upnutý běžecký úbor připadal
neodolatelně sexy...

"Máš dobrý postřeh," usmála se mírně. "O to víc jsem teď zvědavá na Tvoji
charakteristiku Hawkeyho."
"Hm, to já taky... Hawkey je můj nejlepší kamarád."
"To už začíná charakteristika nebo mě jen varuješ, že nebudeš objektivní?"
"Spíš to druhé," připustil B.J. "On se Hawkey taky hodně blbě vystihuje.
Říct o něm, že to je vtipálek a svůdník, by byla sice pravda, ale jde to
strašně po povrchu. Vynikající doktor, to jednoznačně. Citlivý chlapík,
který se snaží se schovat za svými vtípky. Dobírá si mě za moji věrnost
manželce a dal si za cíl svést každou sestru v táboře, ale když přijela
jeho dávná studentská láska, která mu tehdy a teď znova dala košem,
vzpamatovával se z toho hodně dlouho."

Lisa si ty novinky okamžik přerovnávala v hlavě.
"Díky za odpovědi."
"Nemáš za co. Hele, koukám, že tamhle se vrací jedna průzkumná skupinka,"
ukázal B.J. ke kraji pralesa.