Poněkud nesourodá skupinka se vynořila z lesa. Severus Snape se tvářil míň nepřístupně než obvykle. Popravdě… vypadal skoro spokojeně. Ten výraz mu ale jako kouzlem z obličeje zmizel, jakmile zjistit, že je pozorován. Pár metrů za ním popobíhali Ginny a Hawkey, kteří měli dost problémy stačit jeho tempu. Zdálo se, že se Severus nemůže dočkat, aby už byl v táboře. Proč asi? Mířil rovnou k ohništi. Tam usazená Alison zbystřila pozornost. „Domove, sladký domove!“ zadeklamoval Hawkey a s výrazem naprostého vyčerpání se zhroutil u chýše, přímo před Lisou a B.J.em. „On je velice přizpůsobivý,“ ušklíbl se B.J. při zmateném Lisině pohledu, „a zjevně už se tu cítí jako doma.“ „Hej, to už musíš rýpat i Ty?“ ohradil se dotčeně Hawkey. „Jako kdyby nestačilo, že jsem trpěl v přítomnosti černého muže…“ Ginny se pobaveně zachechtala a pomyslela si, že Hawkey je fakt zábavný, takový miloučký šašek. Pak ale tuhle skupinku minula a taky pokračovala až k ohni. Musela si něco vyříkat. „Jestli to měl být pokus, jak se nás zbavit, tak se Vám zjevně nezdařil!“ vyštěkla na Snapea. „Nebyli jsme na procházce ale na průzkumu, slečno Weasleyová,“ utrousil pohrdavě. „Nečekal bych, že Vám bude činit problémy běžné pochodové tempo.“ „Vy zatracený…“ Ginny vypustila páru a znovu se nadechla. Naštvat ji při její výbušné povaze nebylo těžké. Málokdy se ale stávalo, že by jí došla slova. Alison i Ray sledovali to představení velice pozorně. Ginny po nich mrskla pohledem, ale pak se znovu soustředila na Snapea, s kterým ještě rozhodně neskončila. „Běžné pochodové tempo člověk těžko udrží, když je zamotaný skoro až po krk v těch nemožných liánách.“ „Být zamotaný až po krk nedá očividně ve Vašem případě velkou námahu,“ odvětil líně Snape a shlédl k ní. „Mně moje výška naprosto vyhovuje!“ odsekla Ginny. „Tak v čem je problém?“ otázal se se zájmem. „Říkala jsem Vám, že se máme držet pěšiny, jenže Vy jste měl chuť experimentovat. A pak… Ani jste se nezastavil, když jsem tam uvízla a Hawkey se snažil mě dostat ven,“ dodala obviňujícím tónem. „Jeden chrabrý zachránce Vám nestačí?“ „Měli jsme se držet pohromadě! Je tak těžké to pochopit?!?“ „No jistě, já málem zapomněl… Vy jste vlastně byla pověřena, abyste nás chránila před veškerým nebezpečím.“ Ironie z jeho slov pochopitelně jen odkapávala. Ginny pohlédla na revolver za svým pasem a vážně uvažovala, že ho proti němu použije. Přinejmenším by ho mohla pažbou pořádně praštit po hlavě, třeba by se začal chovat o stupínek snesitelněji. Ray mrkal na Alison s takovým tím ´vidíš, jak strašně moc se mají rádi... samou láskou by se sežrali´ a musel se držet, aby se mu po obličeji neroztáhl poněkud připitoměle spokojený úsměv. Ginny se mu zamlouvala čím dál víc. Takhle nádherně se pustit do Snapea, to je něco... Alison si taky uvědomila, že její obavy z tohoto párování byly nejspíš neopodstatněné. Zároveň si ale už poněkolikáté kladla otázku, jestli není blázen, když si ze všech přítomných mužů vybrala zrovna Snapea, s jeho kousavým sarkasmem a absencí gentlemanského chování. Mezitím se k této skupince přidali i Lisa, B.J. a Hawkey. "Myslíš, že ho Ginny praští?" zašeptal B.J. "Doufám..." odvětil s potutelným úsměvem Hawkey. Ginny se ale spokojila s tím, že ze sebe servala Snapeovu košili (která po průchodu liánovitým a trnovitým porostem stejně připomínala spíš trhací kalendář) a hodila ji po něm. "Ráno jsem si na okamžik myslela, že jste se možná změnil. Jak se zdá, mýlila jsem se," ucedila a pak dodala: "A teď, když jsme si tak hezky popovídali, bychom se mohli vrátit do lesa a přinést něco k jídlu, ne?" "Jsem si jistý, že to zvládnete i beze mě," odpověděl Severus, "já musím vyrobit mýdlo a šampón." A pak taky jeden zajímavý lektvar, dodal v duchu. Popravdě jen ta myšlenka ho udržela v klidu. Tak on se snaží ji uchránit před chlípnými pohledy těch... a ona si ještě bude stěžovat... Typická nevděčná Nebelvírka! "Tak fajn!" vyprskla Ginny a chystala se k odchodu, s Hawkeym v těsném závěsu. "Moment!" zasáhl Ray. "Pohybovat se pralesem jen ve dvojici může být nebezpečné." "Bez obav, tihle dva si spolu vystačí," zašklebil se Snape. Ray měl (opět jednou) neodolatelnou chuť dát tomu hajzlovi po hubě. Nutno podotknout, že jeho poznámka o nebezpečí v pralese směřovala primárně na divoká zvířata. Zároveň se ale pochopitelně obával, že pro Ginny by mohl být nebezpečný i pobyt o samotě s Hawkeym... Neměl nejmenší zájem, aby tyhle jeho myšlenky někdo z přítomných rozluštil. Lisa zatím dění kolem jen tiše sledovala, ale teď toho měla tak akorát dost. Přitočila se až těsně k Severusovi a zasyčela mu do obličeje: "Vy jste opravdu exkluzivní sebestředný cvok! Říká Vám něco slovo spolupráce? Jen ať se ostatní namáhají, to se Vás přece netýká, že? Nevěřila bych, že to někdy řeknu, ale proti Vám je House milý a přátelský člověk." "Jaký je závěr Vašeho plamenného proslovu?" ozval se znuděně Snape. "Máte problémy s chápáním? Každá skupina dostala úkol. Já taky neskáču nadšením z toho, že musím vyrábět lůžka, což jsem nikdy nedělala a doufám že už nikdy dělat nebudu. Ovšem Vy, místo abyste si ušpinil ručičky při sbírání potravy, se radši zašijete a budete se věnovat svému koníčku." "Jestli jste nazapomněla, nebyl jsem to já, kdo prohlásil, že nutně potřebujeme tyhle hygienické... prostředky." "Jistě. Ale nejdřív byste se mohl podílet na obstarání potravy, ne? Na oplátku Vám pak jistě někdo rád pomůže s přípravou lektvarů." Ginny se královsky bavila. Bylo úžasné pozorovat, jak někdo dokáže Snapea dostat do úzkých. Na druhou stranu... "Já myslím, že toho jídla zase tolik potřeba nebude," zasáhla do debaty. "Maso ještě máme a je blbost ho v tomhle počasí hromadit do zásoby. Takže jen nějaké ovoce a zeleninu. Profesor Snape se tedy klidně může věnovat svým drahocenným lektvarům." Po chvíli dohadování se vytvořily nové skupinky. Zajímavé skupinky... Alison nabídla Severusovi pomoc při vaření lektvarů a ten nesebral dost síly se pohádat do třetice i s ní, takže souhlasil. Lisa říkala, že by se ráda porozhlédla po okolí, takže výpravu za potravou tvořila ona s B.J.em a Hawkeym. Ray s nadšením prohlásil, že noha ho už vůbec nebolí a že může spolu s Ginny dokončit přístavbu spací chajdy. AN: Odjíždím na dovolenou do divočiny, mezi vlky a medvědy:-) Tudíž tato povídka zaznamená první zásadnější pauzu v přidávání. Internetové připojení v oněch končinách, kam mířím, fakt není... Pokud přežiju, očekávejte další kapitolu v pondělí 9.8.